15 C 343/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , číslo obec proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované , okres obec o zaplacení 31 250 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 4 740 Kč a 658,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 740 Kč za období od 18. března 2022 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částek 6 972,28 Kč, 6 437,72 Kč, 3 100 Kč a 10 000 Kč s úrokem 29 % z částky 11 712,28 Kč za období od 18. března 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení 11,75 % z částky 6 972,28 Kč za období od 18. března 2022 do zaplacení a 1,75 % z částky 4 740 Kč za období od 18. března 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. června 2022, ve znění doplnění žaloby ze dne 1. února tr., na zaplacení částky 31 250 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácené zápůjčky 11 712,28 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a poplatků v částkách 6 437,72 Kč (poplatky za poskytnutí a správu úvěru) a 3 100 Kč (jako sankční poplatek, a to za zahájení vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč podle bodu [číslo] Smluvních podmínek a ve výši 2 100 Kč za zaslání 7 upomínek po 300 Kč podle bodu [číslo] Smluvních podmínek). Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku v poměru 29 % z nevrácené zápůjčky 11 712,28 Kč za období od 18. března 2022 do zaplacení a smluvní pokuty podle bodu [číslo] [anonymizováno]. Smluvních podmínek ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky ohledně nichž byla žalovaná v prodlení, kterou žalobkyně kapitalizovala ke dni 1. února 2022 a z této pokuty bylo žalováno 10 000 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nezaplacených splátek a z nevrácené zápůjčky za období od 24. května 2019 do zaplacení, který kapitalizovala do 1. února 2022 v částce 658,24 Kč. Platební povinnosti žalované ve vztahu k žalovanému nedoplatku zápůjčky, poplatků a smluvní pokuty dovozovala žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [číslo] [obec], (dále jen„ zapůjčitelka“) a žalovanou. Na základě této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně zapůjčitelka žalované 20 000 Kč, které se žalovaná měla zavázat vrátit a zaplatit zapůjčitelce dále poplatek 15 570 Kč. To vše měla žalovaná splácet v 45 týdenních splátkách po 791 Kč, kdy poslední splátka činila jen 766 Kč. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácené zápůjčky. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne [datum] s věřitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 12. dubna tr. K jednání se dostavil jen zástupce žalobkyně prostřednictvím své podzástupkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla omluvena.

3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání smlouvy [číslo] s uváděným obsahem s žalovanou. Z písemnosti zachycující obsah této smlouvy soud dále zjistil, že jejím podpisem žalovaná současně stvrdila převzetí 20 000 Kč a zavázala se je vrátit věřitelce a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

4. Soud naopak nezjistil, že by se žalovaná měla zavázat platit další úrok v poměru 29 %, nebo že by úrok ve smlouvě uvedené v absolutní částce byl vyjádřením součtu kapitalizovaných úroků. V podrobných podmínkách zápůjčky je sice zmínka o úrokové sazbě 29 %, avšak výslovný závazek žalované se váže jen k placení úroku 2 662 Kč, tedy vyjádřeným nikoli poměrně. Jestliže tedy věřitelka takto znepřehlednila text písemné smlouvy (nebylo totiž tvrzeno, že by návrh smlouvy předložila žalovaná), nemůže se dovolávat jakéhokoli plnění po smluvní straně, která nejasnost nezpůsobila. To vše je umocněno tím, že žalovaná do závazkového vztahu vstupovala zjevně jako spotřebitelka, zatímco věřitelka naopak jako dodavatelka (k tomu viz § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“)). Podrobněji k tomuto vysvětlení lze odkázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 64 Co 264/2021-58, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném o obdobném závazkovém vztahu před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 220/2020.

5. Z hlediska právní kvalifikace vedlejších plateb (poplatků) sjednaných ve smlouvě nalézací soud posoudil zjištěný skutkový stav ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 OZ. Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy stejné zapůjčitelky o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou, s výjimkou poplatku za pojištění, odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích, pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 145,43 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase, jak je níže vysvětleno.

6. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že ohledně poplatků za administrování půjčky a za inkaso splátek jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Výjimkou by mohl být poplatek za tzv. komfortní splácení, sjednaný ovšem spolu s poplatek za vedení zákaznického účtu v celkové částce 4 692 Kč. Není tedy možné rozlišit, jaká část tohoto poplatku měla krýt právě výběry splátek u žalované a jaká část se týkala běžného administrování zápůjčky. Všechny sjednané platby žalované je tedy nutné vcelku posoudit jako úrokové zatížení žalované.

7. Naopak sankční poplatek 3 100 Kč a smluvní pokuta zjevně nebyly obsaženy ve sjednaných splátkách zápůjčky a úroku. Žalobkyně nárok na jejich zaplacení dovozovala ze smluvních podmínek. Ty sice byly součástí smluvního ujednání, avšak zapracovaného právě do části, označené jako smluvní podmínky. Hlavním sjednaným závazkem hodnoceného spotřebitelského vztahu bylo poskytnutí zápůjčky a její vrácení s platbou úroků (poplatků), nikoli placení sankčních poplatků, či utvrzení závazku smluvní pokutou. Lze tak předpokládat, že žalovaná, jakožto slabší smluvní strana a spotřebitelka, vycházel právě jen z tohoto obvyklého chápání zápůjčky. Jestliže tedy zapůjčitelka hodlala žalovanou zavázat k dalším povinnostem, byť vznikajícím teprve při porušení smlouvy, měla tak učinit srozumitelnou a přehlednou formou ještě před sjednáním smlouvy. Její vysvětlení, že se smluvní vztah řídil také smluvními podmínkami, které žalovaná obdržela a měla se s nimi seznámit, tomu požadavku zjevně nepostačuje. Spotřebitel totiž oprávněně očekává, že profesionál, tedy podnikatel ví, jaké ujednání je právem připuštěno a že bude práva slabší smluvní strany respektovat. Z tohoto pohledu je nutné si uvědomit, že všeobecné (týkají se všech smluv uzavíraných prostřednictvím formuláře bez ohledu na konkrétního spotřebitele) smluvní podmínky obvykle upravují buď jen typické náležitosti vztahu (zde tedy předání a splácení zápůjčky a úroku), anebo jen jeho technikálie (vysvětlení pojmů, doručování, způsob ukončení smlouvy apod.). Ustanovení § 1817 OZ přitom požaduje, aby spotřebitel výslovně souhlasil s konkrétní další platbou,„ sjednávanou“ vedle hlavního závazku. Tento požadavek v případě smlouvy s žalovanou zjevně splněn nebyl, a proto nebylo možné vyhovět žalobě na zaplacení sankčních poplatků 3 100 Kč a smluvní pokuty.

8. Ohledně dalších žalovaných nároků soud posoudil ujednání zapůjčitelky a žalované jako platně uzavřenou smlouvu o zápůjčce, jejichž režim podléhá § 2390 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedeným poplatkům, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ, vyjma těch jak uvedeno níze. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v květnu 2019 byla 8,62 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, je neplatnou jen tato část (§ 576 OZ; obdobně viz závěr, vyjádřený v rozsudku Nejvyšší soudu České republiky ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021, dostupného na www.nsoud.cz)). Soud tedy přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou, požadovanou za úvěry, či zápůjčky, poskytované peněžními institucemi v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 8,62 % ročně. To znamená, že pokud zapůjčitelka poskytla žalované zápůjčku 20 000 Kč na dobu 10 měsíců za korigovaný úrok 8,79 % ročně, měla jí žalovaná celkem zaplatit 20 810 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradila žalovaná celkem 16 070 Kč, zbývá k vrácení zápůjčky již jen 4 740 Kč.

9. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost k placení částky 4 740 Kč jako nevrácené zápůjčky. Protože žalobkyně neuváděla, zda bylo sjednáno započítávání plateb žalované na jistinu a její příslušenství, nebo zda žalovaná specifikovala určení svých plateb, bylo nutné postupovat podle § 1932 odst. 1 OZ. Platby žalované tedy zcela uhradily úrok a ve zbytku jde proto jen o nevrácenou zápůjčku.

10. Stejným výrokem soud také uložil žalované platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud byla žalovaná povinna splácet jen jistinu zápůjčky a úrok 810 Kč, činila by výše její 1. až 44. splátky 462,50 Kč a 45. splátka 460 Kč. Při zohlednění žalobkyní uváděných plateb žalované je zřejmé, že takto se žalovaná dostala do prodlení s placením splátky 462,50 Kč v době od 24. do 27. května 2019, od 20. prosince 2019 do 17. ledna 2020 s platbami postupných pěti splátek, od 17. ledna 2020 s částí splátky 312,50 Kč a s platbou dalších splátek od 24. ledna 2020 až do 1. února 2022. Takto počítaný kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši za toto období dosáhl částky 972,76 Kč. Pokud z něj tedy žalobkyně žalovala 658,24 Kč, je nutné žalobě v této části vyhovět. Ohledně poměrného úroku z prodlení však bylo možné vyhovět žalobě jen v poměru 10 % ročně, neboť je nutné vycházet z výše tohoto příslušenství v době počátku prodlení žalované.

11. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

12. Ve zbytku žalované jistiny 6 972,28 Kč, poplatků 6 437,72 Kč a 3 100 Kč, smluvní pokuty, žalovaného úroku a zbytku úroku z prodlení ohledně nějž nebyla žaloba důvodná, byla žaloba zamítnuta výrokem II.

13. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. Protože převážně procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic.