15 C 345/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované hlášena k trvalému pobytu na adrese ohlašovny adresa ohlašovny anonymizováno 5 slov o zaplacení 1 540 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 1 540 Kč a částky 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 1 840 Kč za období od 6. ledna 2021 do zaplacení. <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 25. června 2021, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 840 Kč s dalším úrokovým příslušenstvím podle výroku

I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná, jakožto vlastník/provozovatel vozidla se zdvihovým objemem válců od 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [VIN kód], neměla v době od [datum] [anonymizováno] do [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ZPOPV“). S odkazem na § 4 odst. 1 tohoto zákona se tak žalobkyně domáhala po žalované zaplacení příspěvku 1 540 Kč, vypočteného podle § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 205/1999 Sb. za 44 dní v uváděném období a poplatku 300 Kč, spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 ZPOPV, jehož výše je stanovena § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., neboť žalovaná tyto částky žalobkyni dosud nezaplatila, přestože k tomu byla písemně vyzvána. Žalobkyně hodnotila, že splatnost žalovaných částek nastala dne 5. ledna 2021. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok dále zdůvodnila.

2. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ.

3. Soud při projednání věci vycházel z právního názoru o tom, že v dané věci jde o občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, č. j. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí nalézacího soudu o zastavení řízení vedeném pod spisovou značkou 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, č. j. 12 Co 99/2013-62, podle nějž je žalované plnění pojistným.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupkyně, se ani nedostavila k jednání před soudem, nařízenému na den 9. května tr., přičemž pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena.

5. Po provedeném dokazování soud nezjistil, že by žalovaná byla k placení příspěvku vyzvána způsobem, stanoveným v § 4 odst. 7 ZPOPV. Tímto ustanovením předepsané náležitosti výzvy totiž splňoval jen dopis žalobkyně ze dne 22. října 2020. Jeho doručení, resp. odeslání k poštovní přepravě ovšem žalobkyně prokazovala jen elektronickou písemností, jež měla být zřejmě potvrzením [právnická osoba], [anonymizováno] Hypertextový odkaz na sledování zásilky obsažený v tomto potvrzení ovšem neodkazoval na žádnou webovou stránku či aplikaci, umožňující dálkové ověření stavu doručení zásilky. Nebylo tedy možné ověřit označení příjemce zásilky, adresu doručení, ani obsah doručované zásilky. Písemnost sama pak nebyla nikým autorizována, roz. neobsahovala jakékoli jedinečné potvrzení autora o jejím vystavení. Protože se jednalo o soukromou písemnost, byla žalobkyně povinna prokázat její správnost ve smyslu § 566 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“), což neučinila. Je totiž třeba si uvědomit, že v občanském soudním řízení mají účastníci rovné postavení (§ 18 odst. 1 OSŘ) a protože projednávaná věc je soukromoprávním nárokem, ohledně nějž nevystupuje žalobkyně jako orgán veřejné moci (jak bylo zdůrazněno například také v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. července 2014, č. j. 56 Co 212/2014-62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 115 EC 408/2011), nelze na písemnosti předložené žalobkyní pohlížet jinak, než na písemnosti jakéhokoli jiného účastníka řízení.

6. Ostatní výzvy k placení, a to z 5. března a 14. dubna 2021 obsahovaly v rozporu se zákonem buď kratší lhůtu k placení, nebo nespecifikovaly způsob stanovení žádané částky a důvod pro její placení. Nebylo možné ani uvažovat o hmotněprávním doručení výzvy k placení v průběhu řízení, neboť soud nezjistil, že by se žalovaná zdržovala na adrese pro doručování, kam jí byly veškeré písemnosti soudu doručeny jen procesně.

7. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, když ke vzniku nároku na placení žalovaného příspěvku je nutná kvalifikovaná výzva k placení, která dosud žalované činěna nebyla. K zamítnutí žaloby tedy došlo ze stejného důvodu, jako v řízení o obdobných nárocích žalobkyně, vedených před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 168/2020, 15 C 44/2021, 15 C 182/2021, či 15 C 194/2021 (zde bylo ovšem nakonec řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby po vyhlášení rozsudku).

8. Protože nebyla prokázána povinnost k placení příspěvku, nelze dovodit povinnost žalované k placení žalovaného příslušenství, jež spočívá jednak v nákladech na vymáhání pohledávky (§ 513 OZ, ve pojení s § 4 odst. 4 ZPOPV) a jednak v úroku z prodlení podle § 1970 odst. 2 OZ. Soud tak výrokem I. zamítl žalobu i v tomto rozsahu.

9. Výrokem II. soud rozhodl o právu na náhradu nákladů v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. Zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z účastnic.