15 C 349/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 15 900 Kč s příslušenstvím a 5 783 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 7 900 Kč a částku 149,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 900 Kč za období od 16. ledna 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 2 100 Kč, částky 3 523,03 Kč, částky 5 900 Kč, částky 2 259,97 Kč, částky 440,30 Kč, částky 1 430,35 Kč, částky 42,51 Kč a částky 486,37 Kč s úrokem ve výši 18,87 % z částky 10 000 Kč za období od 16. ledna 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 3 523,03 Kč za období od 19. prosince 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 100 Kč za období od 16. ledna 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 3 523,03 Kč za období od 19. prosince 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, doručnou zdejšímu soudu dne 28. června 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 900 Kč s příslušenstvím. Žalobou, doručnou zdejšímu soudu dne 30. července 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 783 Kč s příslušenstvím. Řízení o této druhé žalobě bylo vedeno pod spisovou značkou 15 C 390/2021 a usnesením zdejšího soudu ze dne 2. listopadu 2021, čj. 15 C 349/2021-18, bylo rozhodnuto o spojení obou řízení ke společnému řízení, jež je vedeno pod spisovou značkou 15 C 349/2021.

2. Částka 15 900 Kč podle žaloby, představovala nevrácený úvěr 10 000 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a dlužné poplatky, a to za hotovostní inkaso splátek 3 533,31 Kč a za administrativní činnost 2 000 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku v poměru 18,87 % z nevráceného úvěru 10 000 Kč za období od 24. října 2020 do zaplacení, který kapitalizovala do 15. ledna 2021 v částce 440,30 Kč a zákonného úroku z prodlení z téže částky za období od 24. října 2020 do zaplacení, který kapitalizovala do 15. ledna 2021 v částce 192,50 Kč. Platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], (dále jen„ úvěrující“) a žalovanou. Na základě této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalované 10 tis. Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které se žalovaná měla zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. To vše měla žalovaná splácet v 60 týdenních splátkách po 300 Kč do 23. října 2020. Žalovaná však úvěrující dosud nezaplatila žalované částky jistiny, poplatku a úroku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou měla uzavřít dne [datum] s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

3. Částka 5 783 Kč podle druhé žaloby, představovala nevrácenou půjčku 3 523,03 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacený poplatek 2 259,97 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku v poměru 29 % ročně z nevrácené půjčky 3 523,03 Kč za období od 3. srpna 2019 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 18. prosince 2020 v částce 1 430,35 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z nevrácené půjčky 3 523,03 Kč za období od 10. srpna 2019 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 18. prosince 2020 v částce 486,37 Kč. Platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], (dále jen„ zapůjčitelka“) a žalovanou. Na základě smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně zapůjčitelka žalované 14 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit zapůjčitelce dále součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. To vše měla žalovaná splácet v 60 týdenních splátkách po 439 Kč do 2. srpna 2019. Žalovaná však zapůjčitelce dosud nezaplatila žalované částky jistiny, poplatku a úroku. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou měla uzavřít dne [datum] se zapůjčitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

4. S ohledem na státní občanství žalované jde o řízení s cizím prvkem. Proto soud nejprve musel posoudit svou mezinárodní příslušnost a následně určit rozhodné právo, podle nějž bude žalovaný nárok žalobkyně posuzovat.

5. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu vyplývala z čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) a vychází z místa bydliště žalovaného v době zahájení řízení. Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo České republiky, neboť nárok žalobkyně vychází ze spotřebitelské smlouvy, bydliště žalované spotřebitelky bylo v době vzniku závazku, z nějž žalobkyně své nároky dovozuje, v České republice a dodavatelka služeb svou činnost provozovala v zemi bydliště spotřebitele.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a nedostavila se ani k nařízenému jednání, stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.

7. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděných smluv s žalovanou. Jejich podpisem žalovaná stvrdila převzetí peněz v částkách 10 000 Kč (podle první žaloby) a 14 000 Kč (podle druhé žaloby) a zavázala se je vrátit věřitelce a zaplatit jí uváděné poplatky a úroky v uvedených splátkách, když ovšem splátek po 439 Kč měsíčně bylo ve smlouvě ze dne [datum] sjednán jen 59 a 60. splátka měla být placena již jen v částce 382 Kč. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděných smluv o postoupení pohledávek, jimiž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

8. Soud naopak nezjistil, že by žalovaná ujednala placení poměrného úroku. Tato povinnost nevyplývala z žádného ustanovení každé smlouvy. V této souvislosti lze také poukázat na závěry, vyjádřené v obdobné věci žalobkyně v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. července 2021, čj. 64 Co 168/2021-54, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 105/2020.

9. Z hlediska právní kvalifikace hodnocení charakteru vedlejších plateb (úroku a poplatků) nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, čj. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, čj. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, čj. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou, s výjimkou poplatku za pojištění, odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 108 % u smlouvy ze dne [datum] a 118 % u smlouvy ze dne [datum]. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže).

10. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že ohledně poplatků za administrování půjčky a za inkaso splátek jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní (v jiných řízeních) hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje, když naopak popisovala, jak byla pečlivě posouzena schopnost splácet úvěr. Nic jí jistě nebránilo, aby si úvěrující/zapůjčitelka splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané platby žalované je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalované.

11. Soud tedy posoudil ujednání úvěrující a žalované jako platně uzavřenou smlouvu o úvěru, jejichž režim podléhá § 2395 a násl. OZ a ujednání zapůjčitelky a žalované jako platně uzavřenou smlouvu o zápůjčce, jejichž režim podléhá § 2390 a násl. OZ Smlouvy jsou ovšem neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částky odpovídající shora uvedeným poplatkům za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v srpnu 2019 byla 8,78 % a v červnu 2018 v poměru 8,85 %. Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, jsou neplatné jen tyto části smluv (§ 577 OZ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 8,78 % ročně u smlouvy o úvěru a 8,85 % u smlouvy o zápůjčce. To znamená, že pokud úvěrující poskytla žalované úvěr 10 000 Kč na dobu 14 měsíců za korigovaný úrok 8,78 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 10 556 Kč a pokud jde o zápůjčku 14 000 Kč na dobu 14 měsíců za korigovaný úrok 8,85 %, měla žalovaná zaplatit 14 784 Kč. Soud proto vyhodnotil veškeré platby žalované jako splátky poskytnutého úvěru/zápůjčky. Vycházeje z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná zaplatila na úvěr celkem úvěrující částku 2 100 Kč, zbývá k zaplacení již jen 7 900 Kč. Při splacení celkem 20 500 Kč na zápůjčku pak žalovaná zápůjčku zcela zaplatila.

12. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované jen povinnost k placení částky 7 900 Kč jako nevráceného úvěru. Protože žalobkyně neuváděla, zda bylo sjednáno započítávání plateb žalované na jistinu a její příslušenství, nebo zda žalovaná specifikovala určení svých plateb, bylo nutné postupovat podle § 1932 odst. 1 OZ. Platby žalované tedy zcela uhradily úrok a ve zbytku jde proto jen o nevrácený úvěr.

13. Výrokem I. soud také uložil žalované platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalované s placením těchto částek nastalo jistě před datem, od nějž je toto příslušenství žalováno. Výrokem I. bylo tedy vyhověno také žalobě na placení úroku z prodlení z částky 7 900 Kč, počítaného od 24. října 2020, jehož výše do 15. ledna 2021 činí 149,99 Kč, a poté až do zaplacení v poměrné výši.

14. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni smlouvou ze dne [datum].

15. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“).

16. Ve zbytku žalované jistiny (nevráceného úvěru) v částce 2 100 Kč, nevrácené zápůjčky v částce 3 523,03 Kč, poplatků (obsahově úroku) v částkách v součtu (podle každé žaloby) 5 900 Kč a 2 259,97 Kč, žalovaného úroku a ve zbytku úroku z prodlení z nevráceného úvěru a celého úroku z prodlení z nevrácené zápůjčky a poměrného úroku z prodlení z částek, ohledně níž nebyla žaloba důvodná, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II.

17. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. Protože převážně procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic.