15 C 350/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobce: jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Rieblinger Straße 8, 89356 Konzenberg, Spolková republika Německo proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátem jméno a příjmení advokáta , IČO IČO advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 500 000 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % z této částky od 22. června 2024 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované k rukám zástupce žalované na náhradě nákladů řízení částku 32 307 Kč. Žalobou doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 23. července 2024 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 500 tis. Kč a úroku z prodlení podle výroku

I. Žalovaná jistina představovala půjčku, kterou žalobce poskytl žalované podle smlouvy účastníků ze dne , datum, . V souladu s touto smlouvou žalobce marně vyzval žalovanou k vrácení půjčky dne , datum, . Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla žalobcem odůvodněna.Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Potvrdila předání uváděné půjčky žalobcem. Namítala ale jednak, že žalovaný nárok je promlčen a jednak uvedla, že žalovanou půjčku žalobci vrátila.V daném případě jde s ohledem na státní občanství žalobce (státní občan , země, ) a jeho bydliště v zahraničí o řízení s cizím prvkem. Protože sjednané plnění mělo být poskytnuto na území České republiky, vyplývá mezinárodní příslušnost zdejšího soudu z čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Zdejší soud tedy přistoupil k projednání věci.Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 4 odst. 1 a 2 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy sjednané v Římě dne 19. června 1980 a zveřejněné ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 64/2006, právo České republiky, neboť nejblíže souvisí se sjednaným plněním, jež mělo být poskytnuto na území České republiky.Z listiny předložené žalovanou (označené jako žádost) soud zjistil, že žalovaný podepsal dne , datum, žádost o zrušení věcného břemene s odůvodněním, že půjčka, která měla být sjednána v souvislosti s tímto břemenem, byla splacena , datum, žalobci.Žalobce při dokazování nedovedl říct, zda písemnost podepsal. Potvrdil však, že se na listině nachází jeho podpis. Dále uvedl, že ověření jeho podpisu na této listině neprovedl úřad, ale že je to práce jeho zetě, který se dopouštěl kriminální činnosti.Námitky žalobce nebyly podpořeny žádným důkazním návrhem, přestože soud jej k označení příslušných důkazů vyzval. Žalobce tedy nenavrhnul důkazy k popření pravosti svého podpisu, resp. že by takové písemnosti nikdy nepodepsal. Soud tedy vycházel z toho, že pravost a správnost listiny byla uznána. To podporovaly také další žalovanou předložené a k důkazu označené písemnosti doručené katastrálnímu úřadu, podle nichž mělo být vymazáno věcné břemeno žalobce k užívání bytu žalované, které žalobce zjevně také vlastnoručně podepsal. Jednalo se o smlouvu o zániku věcného břemene ze dne , datum, a návrh na zápis změn z téhož dne. Nebylo tedy nutné zajišťovat pro dokazování originál potvrzení žalobce.S ohledem na zaplacení žalované částky lze uzavřít, že žalovaná vrátila žalobci půjčku a splnila tedy povinnost stanovenou v § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ64“) jímž se vztah účastníků řídil v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Splněním tedy došlo k zániku závazku ve smyslu § 559 odst. 1 OZ64.Pro nedůvodnost tedy soud žalobu na zaplacení jistiny výrokem I. zamítl. Protože nebylo právně hodnoceno prodlení žalované s placením peněžitého dluhu ve smyslu § 517 odst. 2 OZ64, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení.Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšné žalované právo na plnou náhradu nákladů, potřebných k účelnému bránění práva před soudem.Žalovaná vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 OSŘ tyto účtované náklady na: Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za pět úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. a 3. účast na jednáních před soudem ve dnech 2. června a 8. září tr.) po 8 500 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu; Provozní výdaje tohoto zástupce nahrazované v paušální výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a po 450 Kč za zbylé úkony právní služby, a to ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, dostupném na www.nsoud.cz; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalované ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.Celkem se jednalo o náklady 32 307 Kč, které je žalobce povinen žalované nahradit. O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Žalovaná žádala o náhradu dalších nákladů spojených se svým zastupováním a dalším úkonem právní služby. Neuvedla však již o jaký úkon by se mělo jednat. Pokud snad o sepis doplnění oporu ze dne 29. ledna tr. proti platebnímu rozkazu, pak je zřejmé, že zde uvedené námitky již byly účinně uplatněny v odporu samotném a nejedná se tedy o účelně vynaložený výdaj, který by žalovaný měl nahrazovat podle § 142 odst. 1 OSŘ.