15 C 351/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupeného advokátem Jméno advokáta, IČO IČO zástupce žalobkyně sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku vyklidit byt č. číslo o velkosti 2+1 v prvním nadzemním podlaží domu čp. číslo v město.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 12 300 Kč. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 19. září 2024, se žalobkyně domáhala po žalovaném vyklizení bytu uvedeného ve výroku I. s odůvodněním, že žalovanému právo byt užívat, založené podnájemní smlouvou účastníků, skončilo dne datum po výpovědi žalobkyně ze dne datum. Přesto žalovaný dosud byt nevyklidil a žalobkyni nepředal. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Po dokazování soud zjistil skutečnosti uváděné žalobkyní. Právo byt užívat žalobkyní prokazovala nájemní smlouva s vlastníkem bytu, městem město. Užívání a tedy i předání bytu žalovanému potvrzovala podnájemní smlouva účastníků a výpověď této smlouvy potvrzoval dopis žalobkyně ze dne datum s písemným potvrzením žalovaného o jeho převzetí. Písemná podnájemní smlouva sice nebyla podepsána účastníky a datována. Pokud by však žalovaný užíval byt bez právního důvodu, pak by při neexistenci jakékoli jeho procesní obrany v tomto směru, nesvědčila žalovanému ani ochrana dvouměsíční výpovědní doby podle žalobkyní uvedené smlouvy. V každém případě (tedy i při podnájemním vztahu po uplynutí výpovědní doby) je z těchto zjištění zřejmé, že nejpozději datum ztratil žalovaný právo byt užívat ve smyslu § 1998 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). O tvrzení žalobkyně, že žalovaný předmětný byt přesto stále užívá soud nepochyboval s ohledem na to, že žalovaný převzal výpověď podnájmu, aniž by jakkoli zpochybnil jak podnájem, tak jeho ukončení a s ohledem na to, že žalovaný současně ani netvrdil, že by předmětný byt žalobkyni odevzdal. To vše přesto, že povinnost tvrzení v tomto směru mu ukládá § 101 odst. 1 § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Protože žalovaný užíváním předmětného bytu bez souhlasu jeho oprávněného uživatele – nájemkyně, tj. žalobkyně, neoprávněně zasahuje do práva žalobkyně, svědčí jí proti žalovanému ochrana podle § 2211 OZ. Výrokem I. proto soud žalobě vyhověl, když lhůtu pro vyklizení stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ a způsob ochrany byl žalován v souladu s § 340 OSŘ. Výrokem II. soud přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 OSŘ. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží, když výdaj nákladů nebyl doložen) v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: Soudní poplatek v částce 5 000 Kč; Odměnu zástupce žalobkyně, který je advokátem, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis vyjádření k žalobě) po 1 500 Kč, za jeden úkon právní služby (3. výzva k vyklizení před podáním žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) v částce 750 Kč a za jeden úkon právo služby (4. účast na jednání před soudem) v částce 2 300 Kč podle § 7, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu, tj. v součtu 6 050 Kč; Provozní výdaje tohoto zástupce v paušální výši za první tři uvedené úkony právní služby ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč a za poslední uvedený úkon právní služby v částce 450 Kč, a to v souladu se závěry vyjádřenými v např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, dostupném na www.nsoud.cz, tj. v součtu 1 250 Kč. Celkem se jednalo o částku 12 300 Kč, kterou je žalobce povinen žalovanému nahradit. O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.. Žalobkyně nedoložila, že její zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty. Proto soud neuložil žalovanému, aby žalobkyni nahradil odvod této daně z odměny a paušálních náhrad jejího zástupce, jak žádala, když tato náhrada je vázána vždy na aktuální existenci poplatníka této daně. Proti tomuto rozhodnutí pod lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni, a to prostřednictvím soudu zdejšího (§ 204 odst. 1 OSŘ). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.