15 C 354/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , titul , IČO advokátem sídlem adresa , anonymizována dvě slova proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 23 630 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 6 461 Kč a částku 6 840,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 461 Kč za období od 19. prosince 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 5 003 Kč, částky 2 736,72 Kč, částky 3 322 Kč, částky 6 107,28 Kč, částky 8 876,89 Kč, částky 9 603,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 17 169 Kč za období od 19. prosince 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. srpna 2021, na zaplacení částky 23 630 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácených půjček v částkách 5 003 Kč a 9 197,72 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a souhrnných poplatků v částkách 3 322 Kč a 6 107,28 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nevrácené půjčky 8 325 Kč za období od [datum] do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 18. prosince 2020 v částce 8 876,89 Kč a z nevrácené půjčky 15 305 Kč za období od [datum] do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 18. prosince 2020 v částce 16 443,97 Kč. Platební povinnosti žalované ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky 5 003 Kč a poplatku v částce 3 322 Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova], (dále jen„ věřitelka“) a žalovanou. Na základě smlouvy ze dne [datum] poskytla podle tvrzení žalobkyně věřitelka žalované 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit věřitelce dále souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč. To vše měla žalovaná splácet v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 480 Kč do [datum]. Platební povinnosti žalované ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky 9 197,72 Kč a poplatku v částce 6 107,28 Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi věřitelkou a žalovanou. Na základě smlouvy ze dne [datum] poskytla podle tvrzení žalobkyně věřitelka žalované 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit věřitelce dále souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč. To vše měla žalovaná splácet v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 480 Kč do [datum]. Žalovaná však věřitelce dosud nezaplatila žalované částky jistin a poplatků podle výroků I. a II. z nevrácených půjček. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácených půjček. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne [datum] s věřitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a nedostavila se ani k nařízenému jednání, stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.

3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděných smluv s žalovanou. Jejich podpisem žalovaná stvrdila převzetí peněz v částkách 15 000 Kč u obou smluv a zavázala se je vrátit věřitelce a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

4. Z hlediska právní kvalifikace vedlejších plateb (úroku a poplatků) nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou, s výjimkou poplatku za pojištění, odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 106,32 % u obou smluv. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže).

5. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že ohledně poplatků za administrování půjčky a za inkaso splátek jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní (v jiných řízeních) hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje, když naopak popisovala, jak byla pečlivě posouzena schopnost splácet úvěr. Nic jistě nebránilo tomu, aby si věřitelka splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané platby žalované je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalované.

6. Soud tedy posoudil ujednání věřitelky a žalované jako platně uzavřené smlouvy o půjčce, jejichž režim s ohledem na čas předání půjček podléhá § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ64“). Smlouvy jsou ovšem neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedeným souhrnným poplatkům, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 41a odst.1 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v [měsíc] [rok] byla 13,95 % a v [měsíc] [rok] dosáhla 13,52 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního úkonu, je neplatnou jen tato část (§ 41 OZ). Soud tedy přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či půjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy, tedy ve výši 13,95 % ročně (u první smlouvy ze dne [datum]) a ve výši 13,52 % ročně (u druhé smlouvy ze dne [datum]). To znamená, že pokud věřitelka poskytla žalované půjčku 15 000 Kč (první smlouva) na dobu 12 měsíců za korigovaný úrok 13,95 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 16 116 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradila žalovaná celkem 16 152 Kč, nezbývá k vrácení nic. Pokud by u druhé smlouvy poskytla žalobkyně žalované také 15 000 Kč na dobu 12 měsíců za korigovaný úrok 13,52 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 16 116 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradila celkem částku 9 655 Kč, zbývá k vrácení částka 6 461 Kč. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost k placení částky 6 461 Kč jako nevrácené půjčky.

7. Výrokem I. soud také uložil žalované platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb. Prodlení žalované s placením této částky nastalo jistě před datem [datum], od nějž je toto příslušenství žalováno. Výrokem I. bylo tedy žalované také uloženo placení úroku z prodlení z částky 6 461 Kč, počítaného od [datum], jehož výše do 18. prosince 2020 dosáhla 6 840,85 Kč, a poté, až do zaplacení v poměrné výši.

8. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“).

9. Ve zbytku, tj. celé žalované jistiny z první smlouvy v částce 5 003 Kč, části žalované jistiny z druhé smlouvy ve výši 2 736,72 Kč, souhrnných poplatků 3 322 Kč a 6 107,28 Kč, úroku z prodlení 8 876,89 Kč (první smlouva) a 9 603,12 Kč (druhá smlouva) a poměrného úroku z prodlení z částek, ohledně nichž nebyla žaloba důvodná, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II.

10. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. Protože převážně procesně úspěšné žalované (měla by právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 46 %) žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic.