15 C 358/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , titul , IČO advokátem, sídlem adresa , anonymizována dvě slova proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 40 706,66 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 22 350 Kč a částku 3 256,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22 350 Kč za období od 19. prosince 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 18 356,66 Kč a částky 900,21 Kč s úrokem ve výši 29 % z částky 22 350 Kč za období od 19. prosince 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. července 2021 na zaplacení částky 40 706,66 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácené zápůjčky v částce 22 350 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a jednak poplatku v částce 18 356,66 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku v poměru 29 % z nevrácené zápůjčky 22 350 Kč za období od [datum] do zaplacení, který kapitalizovala do 18. prosince 2020 v částce 900,21 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované dále zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z nevrácené zápůjčky 22 350 Kč za období od [datum] do zaplacení, který kapitalizovala také do 18. prosince 2020 v částce 3 256,58 Kč. Platební povinnosti žalované ve vztahu k žalovanému nedoplatku zápůjčky 22 350 Kč a poplatku 18 365,66 Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova], (dále jen„ zapůjčitelka“) a žalovanou. Na základě této smlouvy podle tvrzení žalobkyně měla zapůjčitelka poskytnout žalované 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit zapůjčitelce dále součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 6 127 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 565 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 508 Kč. To vše měla žalovaná splácet v 18 měsíčních splátkách po 2 641 Kč do [datum]. Žalovaná však zapůjčitelce dosud nezaplatila žalovanou částku jistiny, poplatku a úroku v žalované výši z nevrácené zápůjčky. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalované se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou měla uzavřít dne [datum] s zapůjčitelkou, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a nedostavila se ani k nařízenému jednání, stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.

3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděné smlouvy s žalovanou. Ve smlouvě byla ovšem sjednána poslední 18. splátka jen ve výši 2 625 Kč. Podpisem této smlouvy žalovaná stvrdila převzetí peněz v částce 25 000 Kč a zavázala se je vrátit zapůjčitelce a zaplatit jí uváděné poplatky či odměny v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

4. Soud naopak nezjistil, že by se žalovaná měla zavázat platit další úrok v poměru 29 %, nebo že by úrok ve smlouvě uvedené v absolutní částce byl vyjádřením součtu kapitalizovaných úroků. Takové ujednání totiž písemná smlouva neobsahuje. V podrobných podmínkách zápůjčky je sice zmínka o úrokové sazbě 29 %. Výslovný závazek k platbě úroku se ovšem váže vždy jen k absolutní, nikoli k poměrnému úroku. Jestliže tedy zapůjčitelka takto znepřehlednila text písemné smlouvy (nebylo totiž tvrzeno, že by návrh smlouvy předložila žalovaná), nemůže se dovolávat jakéhokoli plnění po smluvní straně, která nejasnost nezpůsobila. To vše je umocněno tím, že žalovaná do závazkového vztahu vstupovala zjevně jako spotřebitelka, zatímco zapůjčitelka naopak jako dodavatelka (viz § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“)). Podrobněji k tomuto vysvětlení lze poukázat na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 64 Co 264/2021-58, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 220/2020, jehož se žalobkyně také účastnila.

5. Z hlediska právní kvalifikace vedlejších plateb (poplatku a odměny) nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou, s výjimkou poplatku za pojištění, odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 85,71 %. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže).

6. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že ohledně poplatků za administrování půjčky a za inkaso splátek jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní (v jiných řízeních) hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje, když naopak popisovala, jak byla pečlivě posouzena schopnost splácet úvěr. Nic jí jistě nebránilo, aby si zapůjčitelka splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané platby žalované je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalované.

7. Soud tedy posoudil ujednání zapůjčitelky a žalované jako platně uzavřenou smlouvu o zápůjčce, jejíž režim podléhá § 2390 a násl. OZ Smlouva je ovšem neplatná pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částku odpovídající shora uvedeným poplatkům a odměnám, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v [měsíc] [rok] byla 8,68 % (databáze časových řad ARAD dostupná na https://www.cnb.cz). Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, je neplatnou jen tato část (§ 577 OZ). Soud tedy přistoupil ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 8,68 % ročně. To znamená, že pokud zapůjčitelka poskytla žalované zápůjčku 25 000 Kč na dobu 18 měsíců za korigovaný úrok 8,68 % ročně, měla žalovaná celkem zaplatit 26 748 Kč. Jestliže tedy na tyto své závazky podle žalobkyně uhradila žalovaná celkem 2 650 Kč, zbývá k vrácení zápůjčky částka 24 098 Kč. Z ní pak bylo důvodně žalováno 22 350 Kč.

8. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost jen k placení částky 22 350 Kč jako nevrácené zápůjčky. Protože žalobkyně neuváděla, zda bylo sjednáno započítávání plateb žalované na jistinu a její příslušenství, nebo zda žalovaná specifikovala určení svých plateb, bylo nutné postupovat podle § 1932 odst. 1 OZ. Platby žalované tedy zcela uhradily úrok a ve zbytku jde proto jen o nevrácenou zápůjčku.

9. Výrokem I. soud také uložil žalované platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalované s placením této částky nastalo jistě před datem, od nějž je toto příslušenství žalováno. Výrokem I. bylo tedy vyhověno také žalobě na placení úroku z prodlení 3 256,58 Kč, počítaného od [datum] do 18. prosince 2020, a poté až do zaplacení v poměrné výši.

10. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“).

11. Ve zbytku, tj. ohledně žalovaného poplatku v částce 18 356,66 Kč a žalovaného úroku, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II. pro nedůvodnost uplatněného nároku.

12. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. Protože obě účastnice byly procesně úspěšné přibližně stejně, nese každá z nich jen své náklady řízení.