15 C 359/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 380 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 13 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 380 Kč za období od 10. prosince 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 13 380 Kč za období od 18. dubna 2019 do 9. prosince 2021 a úroku z prodlení 1,25 % z téže částky za období od 10. prosince 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 7 548 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. srpna 2021, na zaplacení nedoplatku vyúčtování sdružených služeb dodávek elektřiny. Podle tvrzení žalobkyně byla dne [datum] uzavřena mezi společností [právnická osoba] (označenou žalobkyní také jako„ postupitel“) a žalovaným smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodával postupitel žalovanému do neuvedeného odběrného místa elektřinu, které podle smlouvy žalovanému vyúčtoval za fakturační období od 12. července 2018 do 1. dubna 2019 při spotřebě 3,093 MWh v částce 13 380 Kč. Žalovaný se ve smlouvě měl zavázat hradit za dodávky elektřiny cenu sjednanou podle ceníku dodavatele a regulovanou cenu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, přičemž tento dluh se stal splatný dne 17. dubna 2019. Stejnou žalobou se žalobkyně po žalovaném dále domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by v této souvislosti uvedla další skutkové okolnosti. Žalovaná pohledávka měla být žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum], a to ke dni [datum], což mělo být žalovanému písemně oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. O žalobě rozhodoval zdejší soud rozsudkem ze dne 27. července 2022, č. j. 15 C 359/2021-23, tak, že ji zamítl. Podle nalézacího soudu žalobkyně neprokázala opodstatněnost nároku z hlediska množství odebrané elektrické energie, ceny dodaného plnění, řádného vyúčtování a splatnosti žalovaného plnění. K odvoláním žalobkyně byl tento rozsudek zrušen usnesením (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2023, č. j. 13 Co 300/2022-41, pro vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a věc byla vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud zavázal soud prvního stupně k poskytnutí potřebných procesních poučení ohledně nedostatků v žalobních tvrzeních a označení důkazů.

4. Nalézací soud vázán pokynem odvolacího soudu ve smyslu § 226 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“), v dalším řízení po provedeném dokazování, znovu rozhodl.

5. Z písemného sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla podle smlouvy s postupitelem - dodavatelem elektřiny v období od 12. července 2018 do 1. dubna 2019 dodána elektřina do odběrného místa [označení odběrného místa] [anonymizováno]: [číslo] v množství 3 093 kWh za žalovanou cenu, účtovanou podle ceníku dodavatele elektřiny. Pohledávka na zaplacení této ceny byla smluvně postoupena žalobkyni, jak vyplývalo ze smlouvy o postoupení pohledávek.

6. Soud ovšem ani po dokazování nezjistil, že by postupitel, či žalobkyně vyzvali žalovaného k placení žalované částky dříve, než doručením žalobního návrhu, k němuž došlo dne 24. listopadu 2021, resp. tento den se doručovaná žaloba dostala do dispoziční sféry žalovaného.

7. Smlouva o dodávkách elektřiny se řídila režimem § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) a podmínkami stanovenými v § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Podle této smlouvy vznikla postupiteli jako prodávající povinnost dodávat žalovanému předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami elektrické energie, a žalovanému povinnost hradit postupiteli jejich cenu. Postupitel svoji povinnost splnil, žalovaný nikoliv, a to ve výši žalované ceny služeb dodávek elektřiny.

8. Tím, že žalovaný nezaplatil účtovanou cenu, dostal se zároveň do prodlení s plněním peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ. Postupiteli, resp. nyní žalobkyni tak vzniklo právo na úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Jho žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ovšem jen v poměru 8,5 % s ohledem na počátek prodlení (viz níže).

9. Pokud byl žalovaný vyzván k placení dne 24. listopadu 2021 se lhůtou do 15 dnů, pak byl ve smyslu § 1658 OZ povinen žalovanou jistinu žalobkyni zaplatit do 9. prosince 2021 a pokud tak neučinil, dostal se teprve od 10. prosince 2021 do prodlení. Jestli tedy žalobkyně žalovala úrok z prodlení před tímto datem, je její žaloba nedůvodná, resp. sodu jí nemohl vyhovět s ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně dřívějšího doručení výzvy k placení, jež žalobkyni tížilo ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ.

10. Soud proto výrokem I. vyhověl žalobě na placení jistiny a úroku z prodlení za dobu od 10. prosince 2021, když aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky žalobkyni. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Ve zbytku pak žalobu výrokem II. zamítl.

11. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k jistině a úroku z prodlení, jehož kapitalizace v den vyhlášení rozsudku dosáhla 2 439,48 Kč, celkem tedy ohledně 15 819,48 Kč a žalovaný byl procesně úspěšný ohledně úroku z prodlení kapitalizovaného v částce 3 811,34 Kč (3 452,59 + 358,75). Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného peněžitého předmětu řízení ve činila 81 % a míra procesního úspěchu žalovaného 19 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 62 %.

12. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu svého zástupce v částkách po 1 660 Kč za každý z pěti úkonů právní služby spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění, sepis žaloby, sepis odvolání a účasti na jednání dne 25. srpna 2023. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za pět úkonů po 300 Kč, náhradu hotových výdajů za cestu k jednání ve výši 2 565 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 900 Kč a náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů svého zástupce ve výši 2 785,65 Kč, celkem ve výši 16 850,65 Kč.

13. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Soudní poplatek v částce 800 Kč (žaloba) a 1 000 Kč (odvolání) v souladu s § 137 OSŘ; Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci, 2. sepis výzvy k plnění a 3. sepis žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu po 300 Kč, tj. v součtu 900 Kč a za dva úkony právní služby (4. sepis odvolání a 5. účast na jednání před soudem) podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 1 660 Kč; v součtu 3 320 Kč; Provozní výdaje tohoto zástupce v paušální výši za uvedené úkony právní služby ve smyslu § 14b odst. 2 advokátního tarifu po 100 Kč a ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč, a to v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu České republiky, tentokráte například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, tj. v součtu 900 Kč; Náhradu v požadované výši 900 Kč za promeškaný čas strávený zástupcem (resp. podzástupcem) žalobkyně cestou k jednání před soudem dne 25. srpna 2023, která odpovídá této náhradě podle § 14 odst. 1 a odst. 3 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Cestovní výdaj jako hotový výdaj podle § 137 odst. 1 OSŘ za cestu zástupce (resp. podzástupce) žalobkyně osobním motorovým vozidlem k jednání před soudem ve výši 2 553,40 Kč, která odpovídá § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 5,5 l BA na 100 km na trase 342 km dlouhé a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb.; náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

14. Celkem se jedná o částku 12 174 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 7 548 Kč (~ 62 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

15. S ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení je nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016, (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2018 části občanskoprávní a obchodní) nedošlo při činnosti advokátního zástupce žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní účasti tohoto zástupce na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky na zaplacení pohledávek z kupních smluv v obdobných případech, které se liší jen označením žalovaného, výší kupní ceny, splatností a pochopitelně s ohledem na různé plnění platebních povinností žalovanými i žalovanou částkou. Odůvodnění žalobních návrhů je však jinak stejné. Soud připouští, že žalobkyně je účastníkem i dalších soudních sporů, které se od věci projednávané v nadepsaném řízení liší. To samo však zjevně nemůže způsobit aplikaci jiné procesní úpravy náhrady nákladů tohoto řízení.