15 C 36/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr Ing Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul . jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 712 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 844 Kč a částku 908 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 4 752 Kč za období od 4. června 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 960 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 4 752 Kč za období od 9. dubna 2019 do 3. června 2020.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 631 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu doručený zdejšímu soudu dne 5. června 2020, ve znění doplnění učiněného při jednání dne 4. ledna tr., kterým se žalobkyně domáhala po žalované jednak zaplacení ceny sdružených služeb dodávky elektřiny v částce 3 844 Kč, poskytnutých žalovanému v odběrném místě [adresa] [číslo] v [obec], na základě smlouvy ze dne 26. března 2018, zaplacení 908 Kč za odpojení odběrného místa od distribuční soustavy, které zaplatila žalobkyně distributoru podle jeho ceníku a poplatků po 200 Kč za upomínky k placení plateb za odebranou elektřinu ze dne 24. července, 10. září a 19. listopadu 2018 a ze dne 27. února 2019, tj. v součtu v částce 960 Kč. Podle tvrzení žalobkyně poskytla žalobkyně žalovanému v5. června 2018 do 21. března 2019 služby dodávky elektřiny v množství 0,764 MWh v ceně 4 363,55 Kč, které mu vyúčtovala fakturou [číslo] se lhůtou pro zaplacení do 8. dubna 2019. Žalovaný tuto cenu žalobkyni nezaplatil v částce 3 844 Kč, přestože se k placení zavázal v uvedené smlouvě účastníků. Částka 908 Kč měla představovat náhradu škody, která měla žalobkyni vzniknout tím, že musela zaplatit provozovateli distribuční soustavy tuto částku za odpojení uváděného odběrného místa po neplnění sjednaných povinností žalovaným tak, aby nedocházelo k neoprávněnému odběru elektřiny. Ani tuto částku žalovaný dosud žalobkyni nezaplatil, přestože byl k jejímu zaplacení vyzván. Žaloba na zaplacení poplatků za upomínky byla odůvodněna tím, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny a žalobkyně měla poplatky vyúčtovat v souladu s VOPD (pozn. zřejmě všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny). Stejnou žalobou se pak žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tuto část žaloby blíže odůvodnila.

2. Soud v dané věci rozhodoval po dokazování, uskutečněném na prvním jednání dne 4.. ledna tr., bez nařízení dalšího jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) na základě dalších zajištěných a k důkazu označených listin a na základě tvrzení žalobkyně o nesplnění žalované povinnosti. Žalovaný se totiž k prvnímu jednání ve věci nedostavil a k žalobě se ani jinak nevyjádřil, ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve směru tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci nedoplatku ceny služeb dodávek zemního plynu a elektřiny, mu ukládá ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ.

3. Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením.

4. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, a to smlouva o službách dodávky elektřiny, kterou hodnotí soud jako kupní smlouvu, jejíž režim se řídí § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a podmínkami stanovenými v § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Na základě této smlouvy vznikla žalobkyni jako prodávajícímu povinnost dodávat žalovanému předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami elektrické energie, a žalovanému povinnost hradit žalobkyni jejich cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila, žalovaný nikoliv, a to ve výši žalované ceny služeb dodávek elektřiny, jak je zřejmé z písemné smlouvy účastníků, potvrzení provozovatele distribuční soustavy o množství dodané elektřiny, faktury žalobkyně, jejího ceníku a obálky poštovní zásilky, obsahující právě vyúčtování odebrané elektřiny.

5. Protože žalovaný neplnil sjednané povinnosti k placení ceny odebrané elektřiny, bylo možné další odběr elektřiny hodnotit podle § 51 odst. 1 písm. b) EZ jako neoprávněný. Ten je zákonem zakázán (§ 51 odst. 2 EZ) a proto žalobkyně v souladu s obecnou prevenční povinností (§ 2900 OZ) jednala tak, aby odvrátila vznik škody způsobené neoprávněným odběrem a požádala v souladu s § 30 odst. 1 písm. d) EZ o přerušení dodávek elektřiny pro žalovaného, které podle potvrzení provozovatele distribuční soustavy bylo provedeno dne 29. ledna 2019. V souvislosti s tím byla povinna zaplatit částku 908 Kč. Tento výdaj představuje majetkovou újmu žalobkyně, která byla způsobena porušením právní povinnosti žalovaným, a proto je žalovaný podle § 2913 odst. 1 OZ povinen tuto škodu žalobkyni nahradit.

6. Tím se žalovaný zároveň dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni právo žádat po žalovaném vedle uváděných částek od prvního dne prodlení také úroky z prodlení, a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., když žalobkyní požadovaný úrok z prodlení nepřesahuje výši zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. K prodlení žalovaného však ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ došlo teprve po výzvě žalobkyně k placení bez ohledu na to, zda si žalobkyně ve svých účetních dokladech (fakturách) psala jiné datum splatnosti. Protože soud při dokazování zjistil, že písemná výzva k placení byla žalovanému zaslána dne 28. května 2020 podáním k poštovní přepravě, aniž by však zásilka byla žalovanému předána, je nutné ze den doručení v souladu s 573 OZ považovat 2. červen 2020. Žalovaný pak byl povinen plnit neprodleně, tedy dne 3. června a protože tak neučinil, dostal se od 4. června 2020 do prodlení.

7. Ze shora uvedených zjištění a jejich hodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba na zaplacení částek 3 844 Kč a 908 Kč s úrokem z prodlení od 4. června 2020 je důvodná a proto jí výrokem I. v tomto rozsahu vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

8. Výrokem II. pak soud jako nedůvodnou zamítl žalobu na placení úroku z prodlení před tím, než se žalovaný do prodlení dostal. Stejným výrokem byla jako nedůvodná zamítnuta také žaloba na placení poplatků za upomínky, neboť žalobkyně netvrdila ohledně jakých plateb za odběr elektřiny se žalovaný měl ocitnout v prodlení tak, že musel být upomínán, netvrdila, že by žalovaný výslovně souhlasil s plněním peněžité povinnosti podle vedlejšího ujednání smluvních stran a netvrdila ani, kdy byl žalovaný k placení poplatků vyzván.

9. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 4 752 Kč s příslušenstvím, kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku v částce 382,26 Kč, celkem tedy v částce 5 134,26 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ohledně příslušenství kapitalizovaného v částce 515,38 Kč a v částce 916 Kč, celkem tedy v částce 1 431,38 Kč. Poměr procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěné celkové částky předmětu řízení 6 565,64 Kč činí ~ 78 % a poměr procesního úspěchu žalovaného ~ 22 %. Žalobkyni tedy přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 56 %.

10. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce po 200 Kč za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, v předžalobní výzvě k plnění a v písemném podání ve věci – sepisu žaloby a po 1 500 Kč za nespecifikované dva úkony právní služby. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za první tři uváděné úkony právní služby po 100 Kč a za další dva po 300 Kč, náhradu hotových výdajů zástupkyně za cestu k jednání před soudem v částce 1 250,64 Kč, náhradu za promeškaný čas zástupce žalobkyně na této cestě v částce 600 Kč a nakonec náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazované odměny a výdajů svého zástupce.

11. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na:

12. Soudní poplatek v částce 400 Kč.

13. Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách http://www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepsi žaloby) po 200 Kč podle § 14b ve spojení s § 11 advokátního tarifu; tedy v celkové výši 400 Kč.

14. Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v částce po 100 Kč za převzatí věci a sepis žaloby; tedy celkem 200 Kč. Tato náhrada přísluší žalobkyni také podle závěrů Nejvyššího soudu České republiky, obsažených tentokráte například v jeho usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001.

15. Náhradě odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

16. Celkem se jedná o částku 1 126 Kč. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobkyni z těchto nákladů částku 631 Kč (poměr ~ 56 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

17. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ.

18. Takto případně vynaložené (neboť nebylo doloženo jejich zaplacení) náklady na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátním zástupcem žalobkyně by bylo nutné hodnotit také jako neúčelné s ohledem na předmět podnikatelské činnosti žalobkyně, která se zabývá obchodováním s energiemi. V možnostech žalobkyně jistě je vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.

19. Zohlednit nebylo možné ani náklady případně vynaložené na účast advokátního zástupce žalobkyně na jednání. Z obsahu žaloby totiž bylo zřejmé, že neobsahovala základní skutková tvrzení, která byla nezbytná pro věcné posouzení uplatněných práv a označení relevantních důkazů, jež by je prokazovaly. Tvrzení a důkazní návrhy bylo nutné doplňovat teprve při jednání před soudem, přestože § 79 odst. 1 OSŘ ukládá žalobci povinnost již v návrhu vylíčit všechny rozhodující skutečnosti a označit všechny potřebné důkazy. To vše přesto, že žalobkyně je v obdobných věcech vyzývána soudem k plnění těchto svých procesních povinností opakovaně a musela si tedy být procesních nedostatků vědoma již při sepisu žaloby a tedy i před cestou na jednání. Náklady na účast zástupce žalobkyně na jednání tedy nebyly účelně vynaložené (§ 142 odst. 1 a 2 OSŘ), když o žalobě mohlo být rozhodnuto bez nařízeného jednání, pokud by již žalobní návrh obsahoval všechna skutková tvrzení a označení důkazů. Proto nelze po žalovaném požadovat, aby je žalobkyni nahrazoval.