15 C 37/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášen k pobytu na adrese ohlašovny adresa ohlašovny územní celek o zaplacení 5 055,48 Kč s příslušenstvím <b>I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 1 055,48 Kč a částky 4 000 Kč.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 16. října 2020, na zaplacení částky 5 055,48 Kč, představující nedoplatek nájemného za užívání zařízení modemu [název a typ] [anonymizováno 5 slov]: [příjmení]: [anonymizováno]) v částce 70 Kč měsíčně a [název a typ] [anonymizováno 5 slov]: [číslo] [anonymizováno]) v částce 70 Kč měsíčně, resp. v částce 67,74 Kč za každé zařízení za měsíc říjen 2018, které mělo být placeno podle vyúčtování právní předchůdkyně žalobkyně do 20. července, 20. srpna, 20. září a 20. října 2018, dále poplatek 500 Kč za odpojení pro nedoplatek, označený žalobkyní také jako náhrada nákladů, která měla být zaplacena také podle vyúčtování právní předchůdkyně žalobkyně do 20. listopadu 2018 a smluvní pokuty po 2 tis. Kč za porušení povinnosti žalovaného vrátit každé z uvedených zařízení právní předchůdkyni žalobkyně. Podle žalobkyně uzavřela její právní předchůdkyně - společnost [právnická osoba] s žalovaným dne [datum] smlouvu [číslo] o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. K jejich využívání dále právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalovanému výše uvedená zařízení, za což se žalovaný měl zavázat platit uvedené měsíční nájemné podle vyúčtovaní právní předchůdkyně žalobkyně, poskytované žalovanému v elektronické podobě. Pro prodlení žalovaného s úhradou výše uvedených vyúčtování byly žalovanému služby odpojeny, právní předchůdkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k vrácení zařízení, což žalovaný nesplnil. Právo na placení smluvní pokuty pro tento případ mělo být sjednáno přímo v uváděné smlouvě, přičemž výše smluvní pokuty byla stanovena v ceníku služeb právní předchůdkyně žalobkyně, který tvořil nedílnou součást smlouvy. K placení uvedených částek měl být žalovaný dále marně vyzýván telefonními textovými zprávami, dalšímu písemnými upomínkami a předžalobní výzvou. Právní předchůdkyně žalobkyně zanikla fúzí s žalobkyní, na kterou přešla všechna práva a povinnosti zanikající společnosti. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil ani k prvnímu jednání před soudem, nařízenému ve věci na den 6. září tr. Před samotným projednáním věci se soud dále zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil (nakonec i s přihlédnutím k výsledku řízení), že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 větě první OSŘ. Z žalobkyní provedeného popisu skutkových okolností bylo zřejmé, že ve smyslu § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), byla doba pro placení závislá vždy na výzvě věřitele. I vyúčtování se stanovením lhůty pro placení je totiž nutné za výzvu považovat. Žalobkyně tvrdila, že vyúčtování byla žalovanému poskytnuta elektronicky. K prokázání tohoto tvrzení však žádný důkaz neoznačila. Vyúčtování samotná žádné potvrzení o doručení neobsahovala. Soud proto nezjistil, zda se tak skutečně stalo a zda tedy právo právní předchůdkyně dospělo do nároku. Takové zjištění soud nemohl přijmout ani na základě tvrzení o dalších výzvách k placení. Žalobkyně v této souvislosti označila k důkazu jen předžalobní výzvu k placení všech pohledávek ze dne 12. května 2020. Ta však obsahovala jen výzvu k zaplacení částky 9 480,47 Kč, aniž by bylo zřejmé, jaké konkrétní pohledávky se týká. Protože ani žaloba v této věci, kterou by bylo možné považovat za hmotněprávní výzvu k plnění, nebyla žalovanému doručena, resp. nedostala se zřejmě do sféry jeho dispozice při pokusu o doručení poštou na adresu evidovaného pobytu žalovaného, nemohl soud dospět k závěru, že žalované pohledávky byly v době vyhlášení rozsudku již splatné. Žaloba byla proto výrokem I. zamítnuta, aniž by bylo nutné hodnotit další provedené důkazy, či skutková tvrzení žalobkyně. Výrokem II. pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě byl zcela procesně úspěšný žalovaný. Tomu však žádné náklady nevznikly a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.