15 C 370/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované, okres obec o zaplacení 17 160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 17 160 Kč a 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 160 Kč za období od 23. února 2022 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč. Předmětem řízení byla žaloba, doručena zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 31. července tr., kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 460 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná, jakožto vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značka, neměla v době 18. prosince 2020 do 7. září 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ZPOPV“). S odkazem na § 4 odst. 1 tohoto zákona se tak žalobkyně domáhala po žalované zaplacení příspěvku 17 160 Kč, vypočteného podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. za 264 dní v uváděném období a poplatku 300 Kč, spojeného s mimosoudním uplatněním práva na přís-pěvek podle § 4 odst. 4 ZPOPV, jehož výše je stanovena § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., neboť žalovaná tyto částky žalobkyni dosud nezaplatila, přestože k tomu byla písemně vyzvána. Žalobkyně hodnotila, že splatnost žalovaných částek nastala dne 22. února tr. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok dále zdůvodnila. Při posouzení věci soud vycházel z právního názoru o tom, že jde o občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, čj. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí zdejšího soudu o zastavení řízení vedeném pod spisovou značkou 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, čj. 12 Co 99/2013-62, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu tedy jde o soukromoprávní nárok. Soud rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“), na základě předložených listin a tvrzení žalobkyně. Žalovaná se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní jí ukládá ve směru tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci nedoplatku příspěvku § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ. Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Domněnka vlastnictví žalobkyní uváděného vozidla, resp. jeho provozování žalovanou vycházela ze sdělení státní instituce anonymizována tři slova o zapsání žalované jako vlastníka v registru silničních vozidel ve smyslu § 4 odst. 2 ZPOPV. Dopis žalobkyně ze dne 9. prosince 2021 a doklad o odeslání k poštovní přepravě z téhož dne pak prokazoval zaslání kvalifikované výzvy k placení žalované tak, jak před-pokládá § 4 odst. 6 a 7 ZPOPV ve spojení s § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvku je zakotven v § 4 odst. 1 ZPOPV. Jeho žalovaná výše odpovídala § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV. Nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je zakotven v § 4 odst. 4 ZPOPV a jeho žalovaná výše odpovídala § 2a stejné vyhlášky, ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 OZ a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I. proto soud uložil žalované zaplatit příspěvek 17 160 Kč a (náhradu) náklady 300 Kč spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvku, jakožto hmotněprávní příslušenství příspěvku ve smyslu § 513 OZ, a z těchto částek úrok z prodlení, když žalovaná se ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§§ 1968 a 1970 OZ) splatného na základě výzvy věřitelky (ve smyslu § 1985 OZ a § 4 odst. 7 ZPOPV). Lhůta pro placení byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 800 Kč; na odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017), počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní) podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), zatři úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis výzvy k plnění a 3. sepis žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; na provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za tyto úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu České republiky, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkem se tedy jedná o náklady řízení v částce 2 252 Kč, které je žalovaná povinna žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem ve stanovených lhůtách, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu.