15 C 383/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , anonymizována dvě slova proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášen k pobytu na adrese ohlašovny adresa ohlašovny anonymizována čtyři slova o zaplacení 2 184 Kč s příslušenstvím I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 2 184 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 1 313 Kč za období od 21. listopadu 2018 do zaplacení a ve výši 9,75 % z částky 871 Kč za období od 11. června 2019 do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. září 2021, na zaplacení částky 2 184 Kč, představující pohledávky na zaplacení nedoplatku vyúčtování dodaných služeb dodávek elektřiny za období od 3. listopadu 2017 do 5. listopadu 2018 v částce 1 313 Kč a za období od 6. listopadu 2018 do 22. května 2019 v částce 871 Kč. Podle tvrzení žalobkyně byla dne [datum] uzavřena mezi společností [právnická osoba] (označenou žalobkyní také jako„ postupitel“) a žalovaným smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodával postupitel žalovanému na odběrném místě na adrese [/adresa/ elektřinu, které postupitel na základě této smlouvy žalovanému vyúčtoval za fakturační období od 3. listopadu 2017 do 5. listopadu 2018 při spotřebě 0,843 ] MWh v částce 5 393 Kč, na kterou žalovaný zaplatil 4 080 Kč a za fakturační období od 6. listopadu 2018 do 22. května 2019 při spotřebě 0,006 MWh v částce 871 Kč. Žalovaný se ve smlouvě měl zavázat hradit sjednanou cenu a regulovanou cenu za dodávky elektřiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, přičemž dluh se stal splatný ohledně částky 1 313 Kč dne 20. listopadu 2018 a ohledně částky 871 Kč dne 10. června 2019. Stejnou žalobou se žalobkyně po žalovaném dále domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by v této souvislosti uvedla další skutkové okolnosti. Pouze ve vztahu k pohledávce na zaplacení částky 1 313 Kč pak žalobkyně hodnotila, že jí měla být postoupena smlouvou ze dne [datum], což mělo být žalovanému písemně oznámeno. Protože se však postoupení mělo týkat všech pohledávek ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, bylo možné toto tvrzení (resp. právní hodnocení) žalobkyně vztáhnout také na ostatní žalované pohledávky, neboť ty z této smlouvy podle žalobkyně také vycházely.

2. K jednání nařízenému na den 23. května tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.

3. Před samotným projednáním věci se soud dále zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil (nakonec i s přihlédnutím k výsledku řízení), že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 větě první OSŘ.

4. Již ze žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné souladně s žalovaným hodnotit splatnost pohledávek na doplatky cen poskytnutých služeb dodávek elektřiny. Nebylo tedy tvrzeno, zda byla doba pro splnění tvrzené smluvní povinnosti sjednána, nebo zda byla vázána na výzvu postupitele k plnění ve smyslu § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Aby byla kupní cena splatná, tj. aby právo na její zaplacení vzniklo a dospělo do nároku, je nezbytné tvrdit nejen to, že postupitel poskytl žalovanému služby v uváděném rozsahu a že tyto služby v souladu se smlouvou žalovanému vyúčtoval, tj. vyzval ho k placení se specifikací žádané ceny. Cena služeb dodávek elektřiny byla specifikována množstvím energie a doplněna tvrzením, že byla žalovanému podle smlouvy vyúčtována. Onen způsob účtování podle smlouvy nebyl žalobkyní vysvětlen a soud jej nezjistil ani ze smlouvy samotné. Ve smyslu § 1958 odst. 1 OZ je zřejmé, že čas plnění je závislý na době, která je ujednána, či jinak stanovena. Žalobkyně ovšem netvrdila nic o tom, do kdy byl podle ujednání (smlouvy) žalovaný povinen vyúčtovanou částku zaplatit, anebo kdy žalovaného postupitel vyzval k placení v době před doručením předžalobní výzvy, tedy přinejmenším do 4. března 2021 (kdy měla být výzva zaslána), ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ. Není tedy jasné, na jakém skutkovém základě žalobkyně žalovala úrok z prodlení již od 21. listopadu 2018, resp.

11. června 2019, tedy na základě jakých skutečností žalobkyně právně hodnotila splatnost uváděných nedoplatků. Vyúčtováním je podle obvyklého významu tohoto slova nutno rozumět vysvětlení stanovení ceny, nikoli samotnou výzvu k plnění, byť ani ohledně vyúčtování žalobkyně nic o doručení žalovanému netvrdila (viz § 570 odst. 1 OZ).

5. Předžalobní výzva k placení neobsahovala žádné vyúčtování, ani vysvětlení způsobu určení žádané částky, ale ani specifikaci jednotlivých žalovaných pohledávek. Za (hmotněprávní) výzvu k plnění, s níž zákon spojuje účinky splatnosti, ji tedy považovat jistě nelze. Protože žaloba (jíž za výzvu k placení naopak považovat lze) byla žalovanému doručována na evidenční adresu a nastaly tak pouze procesní účinky doručení, nebylo možné uvažovat o splatnosti na základě této (procesní) skutečnosti, jež je soudu známa z vlastní činnosti. Pro tyto nedostatky v rozsahu žalobních tvrzení lze žalobu hodnotit přinejmenším jako předčasnou, když nelze právně hodnotit, že pohledávky jí uplatněné dospěly do fáze nároku.

6. Jestliže měla být cena poskytnutých služeb vyúčtována, pak zjevně nebyla sjednána v určité předem stanovené částce, nýbrž poměrně v závislosti na odebraném množství energie, resp. poskytnutého rozsah služeb. Z tohoto důvodu by tedy bylo významné také skutkové zjištění o množství energie, dodané podle žalobkyně za předmětné fakturační období. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat ani tvrzení o rozsahu poskytnutého plnění. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z písemných, resp. listinných důkazů, jež žalobkyně k důkazu označila a ke svým podáním připojila. Z písemnosti označené k důkazu jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny/domácnost, předložené v datovém souboru s názvem [název souboru] má soud za prokázané, že tvrzená smlouva byla mezi tvrzenými subjekty sjednána. S ohledem na obsah smlouvy lze také potvrdit, že smlouvou její účastníci zamýšleli zavázat postupitele k dodávkám předmětných služeb a žalovaného k jejich užívání ve specifikovaném odběrném místě a k povinnosti platit za tyto služby podle žalobních tvrzení sjednanou i regulovanou cenu. Na základě faktur postupitele má soud také za prokázané, že postupitel účtoval uváděné ceny služeb dodávky elektřiny, tedy provedl výpočet výše ceny a ten si zřejmě zaúčtoval. K prokázání tvrzení o konkrétním rozsahu poskytnutých služeb však žalobkyně konkrétní důkaz neoznačila. Všechny důkazy byly označeny jen obecně ke všem skutkovým tvrzením, týkajícím se dodávek energie. I tak je možné uzavřít, že žádný z žalobkyní označených důkazů předmětné tvrzení prokázat nemohl. Ohledně faktur (jež jsou účetními doklady postupitele) žalovaný nijak neosvědčoval správnost údajů v nich uvedených. Faktura (vyúčtování) přitom nemá charakter veřejné listiny, kde lze vycházet ze správnosti jejího obsahu. Obsah (správnost) účtování žalované ceny (zejména rozsah účtovaných dodávek a výši účtovaných cen) v této listině (písemnosti) je proto nutné podle § 565 a násl. OZ prokázat, jako každý jiný údaj na soukromé listině, jenž není potvrzen protistranou, proti níž je listina (písemnost) používána. Průkaznost nelze v takových případech dovodit z toho, že příjemce energie má případně možnost reklamovat případné chyby či svůj nesouhlas s vyúčtováním. Pasivitu žalovaného v tomto ohledu jistě nelze považovat za konkludentní vyjádření souhlasu. Žádný právní předpis totiž takový následek s nečinností dlužníka nespojuje. Při zjišťování těchto základních skutkových tvrzení zjevně nemohou mít žádanou důkazní hodnotu ani všeobecné obchodní podmínky postupitele, nebo jiné výzvy k plnění, ale ani smlouva o dodávkách energie v nespecifikovaném množství do budoucna či o postoupení konkrétní pohledávky, jež byly k důkazu také označeny. Pro nedostatečný rozsah navrhovaných důkazů proto soud nezjistil, že by žalovanému byly poskytnuty služby v uváděném rozsahu.

7. Nebylo ani zjištěno, že cena těchto služeb byla účtována v souladu se smlouvou. Žalobkyně v této souvislosti odkazovala na ceník postupitele (zřejmě ohledně její sjednané části) a na rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (zřejmě ohledně její regulované části). K prokázání těchto tvrzení však žádný důkaz označen nebyl.

8. Ze všech těchto důvodů (odst. 4. až 7. odůvodnění) soud výrokem I. žalobu na placení částek v celkové výši 2 184 Kč zamítl pro neúplnost skutkových tvrzení a označení důkazů ve vytýkaném rozsahu. Nebyla-li žaloba na zaplacení jistiny shledána důvodnou, nelze žalobkyni pochopitelně přiznat ani žalovaný úrok z prodlení. Jestliže totiž nebylo zjištěno prodlení s plněním peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik nároku na její příslušenství, jež je sankcí za toto prodlení. Proto byla žaloba výrokem I. zamítnuta i ohledně úroku z prodlení.

9. Ohledně povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní soud jen pro úplnost vysvětlení uvádí, že ustanovení § 79 odst. 1, § 101 odst. 1 a § 120 OSŘ ukládá účastníkům povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti a označit důkazy, jichž se účastník (zde žalobkyně) dovolává. Soud nemůže před právním hodnocením za navrhovatele skutková tvrzení domýšlet a nemůže ani vycházet jen pouze ze skutkových (neprokázaných) tvrzení jednoho z účastníků občanského soudního řízení, pokud k tomu nejsou splněny zvláštní, zákonem předepsané podmínky. Z podstaty věci je přitom zřejmé, že podle § 101 odst. 1 písm. b) OSŘ břemeno důkazní tíží vždy toho z účastníků, který pozitivní tvrzení o skutečnosti uplatňuje (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Stejně jako u hodnocení hmotněprávní pasivity žalovaného nelze ani z jeho procesní pasivity dovozovat jiné právní následky, než které zákon výslovně stanoví. Proto není možné uzavřít, že elektřina byla žalovanému v tvrzeném množství dodána, nebo že tvrzená dodávka byla správně vyúčtována, protože žalovaný se nijak proti těmto procesním tvrzením, resp. spíše hodnocením žalobkyně nebránil. Ohledně významu procesní pasivity žalovaného lze také odkázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 33 Cdo 35/2007.

10. Podáním ze dne 11. dubna 2021 žalobkyně soud vyzvala, aby pokud dospěje k názoru, že žalobní tvrzení jsou nedostatečná, popř. že žalobní tvrzení nejsou dostatečně prokázána navrženými a přiloženými důkazy, … vyzval žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení a/nebo důkazů. Přitom žalobkyně odkazovala na závaznou judikaturou vyšších soudů, zejména pak rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2006, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005. Jen s ohledem na závěry, vyjádřené v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2018, čj. 11 Co 137/2018–152, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 254/2015, či v rozsudku téhož odvolacího soudu 21. ledna 2020, čj. 13 Co 314/2019-172, ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 90/2017, podle nichž by se měl nalézací soud vypořádat s žádostmi žalobce o odročení jednání pro případ jakékoli možnosti jeho procesního neúspěchu, resp. měl by poučit žalobce ve smyslu § 118a OSŘ i při jeho neúčasti na nařízeném jednání, pokud do té doby se soudem aktivně spolupracoval, nalézací soud k této žádosti žalobkyně vysvětluje, že s ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, soud k takto podmíněné žádosti žalobkyně nemohl přihlédnout. Vzhledem k zákonné koncentraci pro uplatnění skutkových tvrzení a navrhování důkazů stanovené § 118b odst. 1 OSŘ a povinnosti poučit účastníky podle § 118a OSŘ jen při nařízeném jednání by navíc nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace na jednání nepřítomné žalobkyně. Byť byla otázka koncentrace pro uplatnění tvrzení a označení důkazů a otázka poučovací povinnosti odvolacím soudem v odkazovaném rozsudku čj. 13 Co 314/2019-172 vysvětlena jinak, vychází nalézací soud při tomto hodnocení ze závěrů obsažených v rozsudcích Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. května 2019, čj. 32 Cdo 2693/2017-106, a zejména z časově pozdějšího rozsudku ze dne 24. března 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008. Argumentace žalobkyně rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1696/2005 je zcela nepřípadná, neboť soud nyní nerozhodoval bez jednání. Sankci neúčasti žalobce na jednání také výstižně charakterizoval Ústavní soud České republiky například v usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014-37 (nález byl zveřejněn na webových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz Search/Search).

11. Soud byl tedy připraven na jednání žalobkyni poučit o tom, že nemá za prokázaná žalobní tvrzení, o která svůj nárok opírá a vyzvat ji k označení dalších důkazů ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, resp. poučit žalobkyni o tom, že dosud netvrdila všechny rozhodné skutečnosti ve vztahu k právnímu hodnocení splatnosti žalovaných částek a vyzvat ji k doplnění tvrzení v tomto směru ve smyslu § 118a odst. 1 a 2 OSŘ. Výsady těchto výzev se však žalobkyně vzdala tím, že se jednání neúčastnila.

12. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria úspěchu ve věci. Protože zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.