15 C 387/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zainteresované společnosti zastoupené jméno zástupce zainteresované společnosti , IČO IČO zástupce zainteresované společnosti advokátem. sídlem adresa zástupce zainteresované společnosti proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 23 739,97 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení 17 202,92 Kč a 6 537,05 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % z částky 17 202,92 Kč za období od 15. dubna 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,5 % z částky 6 537,05 Kč za období od 11. listopadu 2021 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. září 2023, na zaplacení částky 23 739,07 Kč, představující nedoplatky vyúčtování dodaných služeb dodávek elektřiny za období od 31. března 2020 do 24. března 2021 v částce 17 202,92 Kč a za období od 25. března do 18. října 2021 v částce 6 537,05 Kč. Podle tvrzení žalobkyně byla dne , datum, uzavřena mezi společností , právnická osoba, (označenou žalobkyní také jako „postupitel“) a žalovaným smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodával postupitel žalovanému na odběrném místě na adrese , adresa, , elektřinu, kterou postupitel na základě této smlouvy žalovanému vyúčtoval za fakturační období od 31. března 2020 do 24. března 2021 při spotřebě 5,444 MWh v částce 18 902,92 Kč, z níž žalovaný zaplatil 1 700 Kč, a za fakturační období od 25. března do 18. října 2021 při spotřebě 1,819 MWh v částce 6 537,05 Kč. Žalovaný se ve smlouvě měl zavázat hradit sjednanou cenu a regulovanou cenu za dodávky elektřiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, přičemž dluh se stal splatný ohledně částky 17 202,92 Kč dne 14. října 2021 a ohledně částky 6 537,05 Kč dne 10. listopadu 2021. Stejnou žalobou se žalobkyně po žalovaném dále domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by v této souvislosti uvedla další skutkové okolnosti. Podle žalobkyně jí byly žalované pohledávky postoupeny smlouvou ze dne , datum, , což mělo být žalovanému písemně oznámeno.

2. K jednání nařízenému na den 19. června tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.

3. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil sjednání uváděné smlouvy o postoupení žalovaných pohledek žalobkyni a z faktur postupitele soud zjistil, že žalované částky byly účtovány vystavitelem těchto účetních dokladů.

4. Soud ovšem ani po dokazování nezjistil, že by postupitel (dodavatelka) předmětné služby v uváděném rozsahu žalovanému poskytla, ani to, že by byla jejich cena žalovanému vyúčtována, jak je níže vysvětleno.

5. Podle žalobních tvrzení se žalovaný ve smlouvě o dodávkách energií zavázala platit cenu služeb podle ceníku dodavatelky a regulovanou cenu. S ohledem na předmět poskytovaných služeb (energie), vycházel soud při posouzení závazkového vztahu žalovaného z energetického zákona (č. 458/2000 Sb.). Vztah dodavatelky (postupitele) a žalovaného podle smlouvy se podpůrně řídí ve věcech neupravených energetickým zákonem právní úpravou koupě, obsažené v § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) neboť předmětem koupě byla příslušná energetická komodita, jejíž prodej je veřejnoprávně regulován. Lze tedy uzavřít, že podle uváděné smlouvy s žalovaným vznikla prodávající povinnost dodávat kupujícímu předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami elektrické energie, a kupujícímu povinnost hradit prodávajícímu jejich cenu. Kupní cena přitom musela být podle § 2080 OZ ujednána přímo, nebo alespoň způsobem jejího určení.

6. Žalobkyně tvrdila, že cena byla zčásti sjednána podle ceníku dodavatele a zčásti regulována. Regulovaná cena měla vycházet z cenových rozhodnutí veřejného regulátora podle § 19a energetického zákona, vydávaných podle § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen. K tomu, aby soud mohl zjistit správnost účtované a nyní žalované ceny, musela tedy žalobkyně jednak tvrdit, jaká byla ceníková a regulovaná cena dodávek a jaké cenové rozhodnutí ji regulovalo, a toto své tvrzení poté prokázat označením příslušného důkazu, protože ceníky dodavatelky a cenová rozhodnutí nejsou ani obecně známou skutečností, ani právním předpisem ve smyslu § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Žalobkyně ovšem konkretizaci skutkových tvrzení v tomto smyslu neuplatnila a zřejmě proto ani žádné důkazní prostředky neoznačila (ceník a cenová rozhodnutí). Z tohoto důvodu žaloba nemohla být úspěšná pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene.

7. Aby byla kupní cena splatná, tj. aby právo na její zaplacení vzniklo a dospělo do nároku, je nezbytné tvrdit, že postupitel poskytl žalovanému služby v uváděném rozsahu a že tyto služby v souladu se smlouvou žalovanému vyúčtoval, tj. vyzval ji k placení se specifikací žádané ceny. Cena služeb byla specifikována množstvím dodané energie a doplněna tvrzením, že byla žalovanému vyúčtována. Způsob účtování nebyl žalobkyní vysvětlen. Ve smyslu § 1958 odst. 1 OZ je zřejmé, že čas plnění je závislý na době, která je ujednána, či jinak stanovena. Žalobkyně netvrdila nic o tom, do kdy byl podle ujednání (smlouvy) žalovaný povinen vyúčtované částky zaplatit, anebo kdy žalovaného postupitel vyzval k placení v době před doručením předžalobní výzvy, tedy přinejmenším do 3. srpna 2023 (kdy měla být výzva zaslána), ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ. Není tedy jasné, na jakém skutkovém základě žalobkyně žalovala úrok z prodlení již od 15. dubna 2021, resp. 11. listopadu 2021, resp. na jakém skutkovém základě žalobkyně právně hodnotila splatnost každé žalované částky dříve. Vyúčtováním je podle obvyklého významu tohoto slova nutno rozumět vysvětlení stanovení ceny, nikoli samotnou výzvu k plnění, byť ani ohledně vyúčtování žalobkyně nic o doručení žalovanému netvrdila (viz § 570 odst. 1 OZ). Pokud snad žalobkyně vycházela jen z dat splatnosti každého uváděného účetního dokladu, pak její úvaha nemůže být správná, neboť doba pro splnění povinnosti musí být povinném včas prezentována tak, aby ji byl vůbec schopen splnit. Žalobkyně tedy neprokazovala doručení faktur s účtováním. Samotná předžalobní výzva se týkala pouze žalované částky a neobsahovala žádná vyúčtování žalovaných pohledávek, což je nezbytné k hodnocení jejich splatnosti. Také proto nebylo možné žalobě vyhovět.

8. Jestliže měla být cena vyúčtována, pak zjevně nebyla sjednána v určité předem stanovené částce, nýbrž poměrně v závislosti na odebraném množství energie, resp. poskytnutého rozsah služeb. Z tohoto důvodu by tedy bylo významné také skutkové zjištění o množství energie, dodané podle žalobkyně vždy za předmětné fakturační období. Žalobkyni se však nepodařilo prokázat ani tvrzení o rozsahu poskytnutého plnění. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z písemných, resp. listinných důkazů, jež žalobkyně k důkazu označila a ke svým podáním připojila.

9. K prokázání tvrzení o konkrétním rozsahu poskytnutých služeb žalobkyně určitý důkaz neoznačila. Všechny důkazy byly označeny jen obecně ke všem skutkovým tvrzením. I tak je možné uzavřít, že žádný z žalobkyní označených důkazů předmětná tvrzení o množství dodané energie prokázat nemohl.

10. Z písemnosti označené k důkazu jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, předložené v datovém souboru s názvem sml.pdf, soud zjistil, že tvrzená smlouva byla mezi tvrzenými subjekty sjednána. S ohledem na obsah smlouvy lze také potvrdit, že příslušnou smlouvou její strany zamýšlely zavázat postupitele k dodávkám předmětných služeb a žalovaného k jejich odběru ve specifikovaném odběrném místě a k povinnosti platit za tyto služby podle žalobních tvrzení sjednanou i regulovanou cenu.

11. Z faktur postupitele má soud za prokázané, že postupitel účtoval ceny služeb (tedy vystavil příslušné účetní doklady). Ohledně faktur (jež jsou účetními doklady postupitele) žalovaný nijak neosvědčoval správnost údajů v nich uvedených. Faktura (vyúčtování) přitom nemá charakter veřejné listiny, kde lze vycházet ze správnosti jejího obsahu. Obsah (správnost) účtování žalované ceny (zejména rozsah účtovaných dodávek a jednotkové ceny) v této listině (písemnosti) je proto nutné podle § 565 a násl. OZ prokázat, jako každý jiný údaj na soukromé listině, jenž není potvrzen protistranou, proti níž je listina (písemnost) používána. Průkaznost nelze v takových případech dovodit z toho, že příjemce energie má případně možnost reklamovat případné chyby či svůj nesouhlas s vyúčtováním. Pasivitu žalovaného v tomto ohledu jistě nelze považovat za konkludentní vyjádření souhlasu. Žádný právní předpis totiž takový následek s nečinností dlužníka nespojuje. Z vlastní činnosti je soudu známo, že nikoli ojediněle jsou údaje v účetních dokladech dodavatelů energetických komodit později jako nesprávné opravovány podle toho, jaké údaje dodavateli sdělí provozovatel příslušné distribuční soustavy. Automaticky tedy nelze vycházet z předpokladu správnosti účtovaných částek, resp. ve vyúčtováních uvedeném množství dodané komodity.

12. Při zjišťování těchto základních skutkových tvrzení zjevně nemohou mít žádanou důkazní hodnotu ani všeobecné obchodní podmínky postupitele, nebo jiné výzvy k plnění, ale ani smlouva o dodávkách energie v nespecifikovaném množství do budoucna či o postoupení konkrétní pohledávky, jež byly také k důkazu žalobkyní označeny.

13. Protože jiný důkaz k prokázání tvrzení o dodávkách elektřiny žalobkyně neoznačila, bylo toto další neunesení důkazního břemene dalším důvodem pro zamítnutí žaloby na placení jistiny podle výroku I.

14. Soud si je vědom toho, že předmět závazku postupitele – energie je zbožím se specifickým režimem a nelze na něj přepjatě formalisticky aplikovat požadavky běžného zboží, jehož předání se prokazuje dodacím listem. Že se jedná se o specifickou komoditu, jejíž dodávka se realizuje a měří určitým technickým zařízením a že v okamžiku, kdy je na odběrném místě namontováno měřidlo, není možné zabránit odběru, pokud sám odběratel – konečný zákazník neumožní provést demontáž měřidla a zaslepení přípojky, jak hodnotil Krajský soud v Plzni v odůvodnění svého rozsudku ze dne 3. února 2023, čj. 11 Co 135/2022-85, jakožto soud odvolací ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 39/2020. Toto zboží ovšem není natolik specifické, že by nebylo možné jeho množství změřit, příp. energetickou hodnotu výpočtem určit a tyto naměřené (vypočtené) hodnoty doložit, či prokázat. Děje se tak běžně v jiných případech, kdy je například požadována náhrada škody při neoprávněném odběru provozovateli distribučních soustav příslušných energií (fotografiemi či videozáznamem měřicího zařízení se zobrazením stavu měření, výslechy svědků, kteří odpočty prováděli apod.) a děje se tak běžně u komodit obdobného charakteru, např. vody, odvodu splašků atd., kde také není stvrzováno dodané (odebrané) množství odběratelem podepsaným dokladem. V řízeních o obdobných nárocích bylo před soudem dodavateli energií (obchodníky) v podstatě konzistentně tvrzeno, že podklady pro vyúčtování získávají právě od provozovatelů distribučních soustav. I oni tedy zřejmě odečty měření neprovádí a jsou závislí na tom, co jim jiná osoba sdělí. I takové sdělení by tedy mohlo mít potřebnou důkazní hodnotu, neboť by se jednalo o údaj sdělený osobou, která není účastníkem, řízení a nemá na výsledku řízení přímý zájem. Ani v tomto směru však žádné tvrzení žalobkyní uplatněno nebylo a žádný důkaz označen nebyl.

15. Nebyla-li žaloba na zaplacení jistiny shledána důvodnou, nelze žalobkyni pochopitelně přiznat ani žalovaný úrok z prodlení, a to ani po doručení předžalobní výzvy k placení. Jestliže totiž nebylo zjištěno prodlení s plněním peněžité povinnosti (§ 1968 a § 1970 OZ), není možné dovozovat vznik nároku na její příslušenství, jež je sankcí za toto prodlení. Proto byla žaloba výrokem I. zamítnuta i ohledně úroku z prodlení.

16. Soud byl připraven na jednání žalobkyni poučit o tom, že nemá za prokázaná žalobní tvrzení, o která svůj nárok opírá a vyzvat ji k označení dalších důkazů ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, a vyzvat ji k doplnění tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1 a 2 OSŘ. Výsady těchto výzev se však žalobkyně vzdala tím, že se jednání neúčastnila.

17. Podáním ze dne 7. června tr. žalobkyně soud vyzvala, aby pokud dospěje k názoru, že je potřeba doplnit tvrzení nebo důkazy, aby soud vyzval žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení a/nebo důkazů, kdy nalézací soud k této žádosti žalobkyně vysvětluje, že s ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, soud k takto podmíněné žádosti žalobkyně nemohl přihlédnout. Vzhledem k zákonné koncentraci pro uplatnění skutkových tvrzení a navrhování důkazů stanovené § 118b odst. 1 OSŘ a povinnosti poučit účastníky podle § 118a OSŘ jen při nařízeném jednání by také nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace na jednání nepřítomné žalobkyně. Nalézací soud při tomto hodnocení vycházel ze závěrů obsažených v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2019, č. j. 32 Cdo 2693/2017-106, a zejména z časově pozdějšího rozsudku ze dne 24. března 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008. Argumentace žalobkyně rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1696/2005 je zcela nepřípadná, neboť soud nyní nerozhodoval bez jednání. Sankci neúčasti žalobce na jednání také výstižně charakterizoval Ústavní soud například v usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, č. j. 15 C 71/2014-37 (nález byl zveřejněn na webových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx).

18. Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.