15 C 392/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 81 926,45 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 25 722 Kč, částku 10 390 Kč, částku 3 998,89 Kč a částku 1 679,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 36 112 Kč za období od 19. prosince 2020 do zaplacení. <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 8 665,35 Kč, částky 4 978,45 Kč, částky 21 583,15 Kč, částky 10 587,50 Kč, částky 7 922,46 Kč, částky 3 924,50 Kč, částky 1 421,42 Kč a částky 837,67 Kč s úrokem ve výši 29 % z částky 49 855,70 Kč za období od 19. prosince 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 13 643,80 Kč za období od 19. prosince 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. července 2021, na zaplacení částky 81 926,45 Kč jakožto nedoplatku pohledávky, složené jednak z nevrácených půjček v částkách 34 387,35 Kč a 15 368,45 Kč (obojí žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacených poplatků v částkách 21 583,15 Kč a 10 587,50 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku v poměru 29 % ročně z nevrácené půjčky 34 387,35 Kč za období od 8. března 2020 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 18. prosince 2020 v částce 7 922,46 Kč a z nevrácené půjčky 15 368,45 Kč za období od 6. února 2020 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala také do 18. prosince 2020 v částce 3 924,50 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z nevrácené půjčky 34 387,35 Kč za období od 17. května 2019 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 18. prosince 2020 v částce 5 420,31 Kč a z nevrácené půjčky 15 368,45 Kč za období od 25. dubna 2019 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala také do 18. prosince 2020 v částce 2 514,02 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky 34 387,35 Kč, poplatku v částce 21 583,15 Kč a úroku z této půjčky dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], (dále jen„ zápůjčitelka“) a žalovaným. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky 15 368,45 Kč, poplatku v částce 10 587,50 Kč a úroku z této půjčky dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi zápůjčitelkou a žalovaným. Na základě smlouvy ze dne [datum] poskytla podle tvrzení žalobkyně zápůjčitelka žalovanému dalších 45 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatil úvěrující dále součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 11 028 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 017 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 914 Kč. To vše měl žalovaný splácet v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč do 7. března 2020. Na základě smlouvy ze dne [datum] poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalovanému 21 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatil úvěrující dále součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 756 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 228 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 191 Kč. To vše měl žalovaný splácet v 60 týdenních splátkách po 653 Kč do 5. února 2020. Žalovaný však úvěrující dosud nezaplatil žalované částky jistiny a poplatků a úrok v žalované výši podle výroků I. a II. z nevrácených půjček. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení z nevrácených půjček. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne [datum] s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k nařízenému jednání, stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.

3. Dokazováním soud zjistil, že došlo ke sjednání uváděných smluv s žalovaným. Jejich podpisy žalovaný stvrdil převzetí peněz v částkách 45 000 Kč (podle první smlouvy) a 21 000 Kč (podle druhé smlouvy) a zavázal se je vrátit věřitelce a zaplatit jí uváděné poplatky a úroky v uvedených splátkách. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.

4. Soud naopak nezjistil, že by žalovaný ujednal se zapůjčitelkou placení poměrného úroku. Z ustanovení na straně 1 Smlouvy o zápůjčce tato povinnost žalovaného z žádného zde uvedeného ustanovení nevyplývá. V této souvislosti lze také poukázat na závěry, vyjádřené v obdobné věci žalobkyně v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. července 2021, č. j. 64 Co 168/2021-54, jakožto soudu odvolacího v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 105/2020.

5. Z hlediska právní kvalifikace týkající se vedlejších platebních povinností (úroky a poplatky) nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závěrů, vyjádřených např. v rozsudcích Krajského soudu v Plzni, jakožto odvolacího soudu, a to ze dne 3. srpna 2021, č. j. 64 Co 152/2021-50, nebo ze dne 15. června 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, anebo v rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. srpna 2021, č. j. 11 C 208/2021-24, od nichž nemá důvod se odchýlit ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Nosné důvody argumentačních závěrů uvedených rozhodnutí totiž dopadají i na právě řešenou věc (obsahově prakticky shodné smlouvy o dočasném přenechání peněžních prostředků věřitelkou dlužníkovi s totožnými kritickými ujednáními o odměně za nejrůznější úkony, které však svou faktickou povahou, odpovídají zcela základnímu administrování jakékoliv zápůjčky, půjčky či úvěru, jemuž je koneckonců vystaven i dlužník – vydlužitel či úvěrovaný). Vzhledem k tomu, že tato ujednání ve své povaze nepředstavují z podstatné části nic jiného, než právě a pouze běžné náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, půjčky či zápůjčky, nemá nalézací soud ve shodě se závěry uvedenými v odkazovaných rozhodnutích (jež jsou žalobkyni známy, neboť také v odkazovaných řízeních vystupovala vždy na straně žalující) pochyb o tom, že jde o skrytou formu úplaty za dočasné přenechání peněžních prostředků (úroku), která v této výši představuje přepočítaný roční úrok 85 % u smlouvy ze dne [datum] a 116 % u smlouvy ze dne [datum]. Ujednání o sjednaném úroku ze zápůjčky, půjčky či úvěru v takové extrémní výši přitom zjevně představuje mnohonásobek obvyklých úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů v daném místě a čase (viz níže).

6. Vysvětlení žalobkyně, které soudu v této souvislosti poskytla v jiných řízeních o žalobách na vrácení zápůjček či úvěrů, odkazující obecně na úkony spojené s činnostmi jakéhokoli úvěrujícího, či zapůjčitele, jen potvrzuje výše uvedené hodnocení o tom, že ohledně poplatků za administrování půjčky a za inkaso splátek jde o paušalizaci nákladů na obvyklé úkony, jež věřitel činí při správě svých pohledávek, které by měly být kryty právě cenou poskytovaných peněz (jak je ostatně zjevně činěno i zde). Ani žalobkyní (v jiných řízeních) hodnocená rizikovost transakce nemůže obstát, neboť žalobkyně nikdy nevysvětlila, z čeho onu rizikovost dovozuje, když naopak popisovala, jak byla pečlivě posouzena schopnost splácet úvěr. Nic jí jistě nebránilo, aby si zapůjčitelka splácení, pokud snad mělo být rizikové, zajistila. Pokud na zajištění rezignovala a využila tím jisté výhody na trhu s úvěry (půjčkami či zápůjčkami), nelze se nyní této lehkovážnosti dovolávat. Všechny sjednané platby žalovaného je tedy nutné vždy posuzovat jako úrokové zatížení žalovaného.

7. Soud tedy posoudil ujednání zapůjčitelky a žalovaného jako platně uzavřené smlouvy o zápůjčce, jejichž režim podléhá § 2390 a násl. OZ Smlouvy jsou ovšem neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 OZ) v části týkající se úroku, pod jehož rozsah nutno zahrnout částky odpovídající shora uvedeným poplatkům za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, které představují skrytou formu odměny za poskytnutí peněz (úroku) ve smyslu § 2392 OZ. Ta byla sjednána v extrémně nepřiměřené výši, když průměrná úroková nákladová sazba (RPSN) střednědobých spotřebitelských úvěrů v září 2018 v poměru 8,86 % a v prosinci 2018 byla 8,97 %. Protože jde o neplatnost jen části právního jednání, jsou neplatné jen tyto části smluv (§ 577 OZ), přistoupil soud ke korekci úrokové sazby na výši obvyklou požadovanou za úvěry, či zápůjčky, které poskytovaly peněžní instituce v době uzavření smlouvy (§ 1802 OZ), tedy ve výši 8,86 % ročně u první smlouvy a 8,97 % u druhé smlouvy. To znamená, že pokud zapůjčitelka poskytla žalovanému zápůjčku 45 000 Kč na dobu 18 měsíců za korigovaný úrok 8,86 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 22 190 Kč a pokud jde o zápůjčku 45 000 Kč na dobu 18 měsíců za korigovaný úrok 8,86 % ročně, měl žalovaný celkem zaplatit 48 222 Kč; pokud jde o zápůjčku 21 000 Kč na dobu 14 měsíců za korigovaný úrok 8,97 %, měl žalovaný celkem zaplatit 22 190 Kč. Soud proto vyhodnotil veškeré platby žalovaného jako splátky příslušné poskytnuté zápůjčky. Vycházeje z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný zaplatil z první smlouvy celkem zapůjčitelce částku 22 500 Kč, zbývá k zaplacení již jen 25 722 Kč. Při splacení celkem 11 800 Kč podle druhé smlouvy pak žalovanému zbývá k vrácení zápůjčky částka 10 390 Kč.

8. Výrokem I. proto soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost k placení částek 25 722 Kč a 10 390 Kč jako nevrácených zápůjček. Protože žalobkyně neuváděla, zda bylo sjednáno započítávání plateb žalovaného na jistinu a její příslušenství, nebo zda žalovaný specifikoval určení svých plateb, bylo nutné postupovat podle § 1932 odst. 1 OZ. Platby žalovanému tedy zcela uhradily úrok a ve zbytku tak jde jen o nevrácené zápůjčky.

9. Výrokem I. soud také uložil žalovanému platit z takto určené jistiny úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ, jehož poměrná výše odpovídá ustanovení § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného s placením těchto částek nastalo jistě před datem, od nějž je toto příslušenství žalováno. Na druhé straně žalobkyně neuvedla, jakými platbami žalovaný svůj dluh umořoval. Proto soud nemohl zjistit výši úroku z prodlení podle jednotlivých splátek (plateb) žalovaného do této doby a byl nucen výpočet úroku z prodlení provést jen z naposledy dlužné částky 25 722 Kč, resp. 10 390 Kč. Výrokem I. bylo tedy vyhověno také žalobě na placení úroku z prodlení z částky 25 722 Kč, počítaného od 17. května 2019, jehož výše do 18. prosince 2020 činí 3 998,89 Kč a z částky 10 390 Kč, počítaného od 25. dubna 2019, jehož výše do 18. prosince 2020 činí 1 676,35 Kč, a poté vždy až do zaplacení v poměrné výši.

10. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalované pohledávky smlouvou žalobkyni.

11. Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“).

12. Ve zbytku žalované jistiny v částkách 3 582,19 Kč a 3 023,38 Kč, poplatků 1 705,81 Kč a 2 352,10 Kč, žalovaného úroku a ve zbytku úroku z prodlení a poměrného úroku z prodlení z částek, ohledně níž nebyla žaloba důvodná, došlo k zamítnutí žaloby výrokem II.

13. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. Protože převážně procesně úspěšnému žalovanému (měl by právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jeho práva před soudem v poměru ~ 28 %) žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.