15 C 394/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 530 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 9 530 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky za období od 31. března 2020 do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 530 Kč, představující nedoplatek pohledávky složené v poměru 56,497 % z nevráceného úvěru a ve zbytku ze souhrnného poplatku, to vše ze smlouvy účastníků o úvěru, uzavřené [datum]. Podle této smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr 10 tis. Kč, který se žalovaný měl zavázat splácet a zaplatit souhrnný poplatek 8 180 Kč po 303 Kč týdně, nejpozději od sedmého dne po podpisu smlouvy. Při porušení povinnost řádně úvěr splácet se stal zbylý dluh včetně příslušenství splatný v termínu následující splátky. Žalovaný, při svých platbách v celkové výši jen 8 650 Kč, nezaplatil žalobkyni žalovanou částku, přičemž žalobkyně právně hodnotila splatnost pohledávek dne 30. března 2020 a počátek prodlení ke dni 31. března 2020. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku

I. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně se nedostavil k jednání před soudem, nařízenému na den 1. června tr., když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. Na základě dokazování soud nezjistil, že by došlo ke sjednání žalobkyní tvrzené smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným o úvěru a poplatku. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení o sjednání smlouvy sice označila elektronický datový soboru [název elektronického souboru], obsahující písemnou smlouvu odpovídající tvrzení žalobkyně. Ta ovšem v rubrice podpisu žalovaného obsahovala jen grafický znak, který nepředstavoval žádné písmeno abecedy. Soud proto na základě tohoto skutkového zjištění nemohl dospět k závěru o tom, že jde o jedinečný identifikační znak, který by bylo možné připsat pouze žalovanému. Pokud ale nebyla písemnost žalovaným vlastnoručně podepsána a žalovaný v řízení ani jinak neosvědčoval správnost jejího obsahu, nemohl soud ve smyslu § 565 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) a v souladu s § 120 odst. 3 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) z obsahu této soukromé písemnosti při zjišťování skutkového stavu vycházet. K prokázání tvrzení o průběhu kontraktace přitom žalobkyně žádné důkazy neoznačila. Žalobkyně tedy nijak neprokazovala, že to byl právě žalovaný, s kým byla smlouva sepsána a že by se právě žalovaný měl zavázat k žalovaným platbám. K dalším tvrzením o poskytnutí peněz, označených jako úvěr, žalobkyně žádný důkaz neoznačila, ani nepředložila. Vzhledem k nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti žalobkyně (§ 79 odst. 1, § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 OSŘ) proto soud výrokem I. zamítl žalobu na vrácení úvěru a placení poplatku. Protože nebylo zjištěno prodlení žalovaného s placením žalované jistiny, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení podle § 1970 OZ. Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti označit důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, jak uzavřel také Ústavní soud České republiky například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn.

IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, č. j. 15 C 71/2014-37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search), když jiné poučení soud advokátně zastoupené účastnici zásadně neposkytuje (§ 118a odst. 4 OSŘ). Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ podle kritéria procesního úspěchu ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.