15 C 399/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně , IČO IČO advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku vyklidit byt o velikosti 2+1 ve třetím nadzemním podlaží domu čp. , číslo, ve , město, .

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 9 356 Kč. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 28. října tr., se žalobkyně domáhala po žalovaném vyklizení bytu uvedeného ve výroku I. s odůvodněním, že žalovanému vypověděla dne 20. května tr. nájem tohoto bytu pro neplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu a žalovaný tak byl podle žalobkyně povinen byt vyklidit v jí stanovené lhůtě do 23. května tr.Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Ke své obraně uvedl, že neobdržel řádné vyúčtování. Uvedl také, že v bytě nechce již dále setrvávat.O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) na základě předložených listin a shodných tvrzení účastníků. Žalovaný totiž potvrdil, že byt dosud užívá, byť tak již nechce činit a další jím uváděné okolnosti nejsou pro rozhodnutí ve věci významné.Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Vlastnictví bytu v domě žalobkyní dokládal výpis z katastru nemovitostí, výpověď nájmu bytu pro žalovaného dopis žalobkyně ze dne 12. května tr. a doručení žalovanému doklad o podání k poštovní přepravě na adresu žalovaného ze dne 16. května tr.Pokud tedy žalovaný užíval byt podle nájemné smlouvy (a jiný důvod užívání ani jeden z účastníků netvrdil), pak tento nájem skončil výpovědí podle § 2291 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Výpověď byla žalovanému doručena nejpozději dne 19. května tr. (§ 573 OZ). Pokud tedy byl žalovaný podle § 2291 odst. 1 OZ povinen vyklidit byt bez zbytečného odkladu, uplynula tato lhůta jistě v den vyhlášení tohoto rozsudku.K námitkám žalovaného je nutné uvést, že v tomto řízení není projednávána jeho platební povinnost vůči žalobkyni – pronajímatelce bytu, ani otázka platnosti uváděné výpovědi. Proto jsou námitky žalovaného pro rozhodnutí soud v této věci nevýznamné. Žalovaný totiž netvrdil žádné skutečnosti, které by mohly vysvětlit trvání jeho práva na užívání předmětného bytu po skončení nájemního vztahu. Jelikož žalovaný byt nevyklidil a nadále jej užívá, zasahuje tím bez právního důvodu do výkonu vlastnického práva žalobkyně, spočívajícího ve vyloučení žalovaného z užívání její věci. Žalovaný tedy porušil svou právní povinnost a nárok žalobkyně na vyklizení bytu je proto důvodný. Vzhledem k tomu soud žalobnímu návrhu vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. Lhůta pro vyklizení bytu byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ.Výrok o povinnosti byt vyklidit odpovídá možnému výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 340 a násl. OSŘ. Hmotněprávní povinnost k vyklizení bytu (odevzdání věci) vychází nejen z ochrany vlastnického práva žalobkyně (postihující každého neoprávněného uživatele bytu (zadržovatele věci)), ale také z předchozího nájemního vztahu účastníků, kde je vyjádřena v § 2292 OZ a stíhá jen (bývalého) nájemce bytu. Podle tohoto ustanovení je nájemce povinen byt pronajímateli odevzdat. Případný výkon rozhodnutí ke splnění povinnosti bývalého nájemce bytu by se totiž také opíral o § 340 OSŘ, nikoli o § 351 a násl. OSŘ. Vyklizením bytu tedy zaniká jak hmotněprávní povinnost bývalého nájemce byt odevzdat (podle žalobce předat) pronajímateli, tak povinnost jakéhokoli neoprávněného uživatele bytu jej odevzdat jeho vlastníku, či oprávněnému držiteli. Žalovaný ji může dobrovolně splnit jen tím, že byt žalobci odevzdá, a to ve stavu uvedeném v § 2293 OZ. S ohledem na to soud formuloval uloženou povinnost jen podle § 340 OSŘ, byť je její hmotněprávní základ rozložen do dvou ustanovení občanského zákoníku a byť se žalobkyně formálně domáhala také předání bytu.Výrokem II. pak soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jeho práva před soudem.Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 5 000 Kč; Odměnu zástupce žalobkyně, který je advokátem, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 1 500 Kč podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu. Provozní výdaje zástupce žalobkyně nahrazované podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; zveřejněno na webových stránkách www.nsoud.cz) po 300 Kč za každý uvedený úkon. Odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.Celkem se jedná o náklady 9 356 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena také podle § 160 odst. 1 OSŘ.