15 C 43/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 679 858,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 604 697,22 Kč, 74 161,36 Kč, 9 190,07 Kč a 1 703,73 Kč s úrokem ve výši 5,9 % z částky 604 697,22 Kč za období od 27. října 2025 do zaplacení a ve výši 8,9 % z částky 74 161,36 Kč za období od 27. října 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 678 858,58 Kč za období od 6. listopadu 2025 do zaplacení.

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení 1 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 29 267,11 Kč. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 3. prosince 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 604 697,22 Kč a 74 161,36 Kč jakožto nevrácených částí úvěrů a nepovoleného debetu 1 000 Kč s úrokem v poměru 5,9 % z nevráceného úvěru 604 697,22 Kč za období od 24. července 2025 do zaplacení, který kapitalizovala do 26. října 2025 v částce 9 190,07 Kč, s úrokem v poměru 8,9 % z nevráceného úvěru 74 161,36 Kč za období od 24. července 2025 do zaplacení, který kapitalizovala do 26. října 2025 v částce 1 703,73 Kč a s úrokem z prodlení v poměru 11,5 % z nevrácených úvěrů za období od 6. listopadu 2025 do zaplacení. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k nedoplatku úvěru 604 697,22 Kč a úroku z něj dovozovala žalobkyně ze smlouvy obsažené v dodatku č. číslo ze dne datum k rámcové smlouvě účastníků č. číslo ze dne datum. Podle této smlouvy měla žalobkyně, jakožto úvěrující poskytnout žalovanému 824 610 Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále úrok 5,9 %, to vše ve splátkách po 14 672 Kč měsíčně do 14. června 2027. Žalovaný však přestal řádně splácet od 24. srpna 2025 a úvěrující proto podle smlouvy úvěr zesplatnila dne 27. října 2025. Žalovaný přesto dosud nezaplatil žalované částky úvěru a úroku podle této smlouvy. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k nedoplatku úvěru 74 161,36 Kč a úroku z něj dovozovala žalobkyně ze smlouvy obsažené v dodatku č. číslo ze dne datum k téže rámcové smlouvě účastníků. Podle této smlouvy měla žalobkyně, jakožto úvěrující poskytnout žalovanému 90 tis. Kč, které se žalovaný měl zavázat vrátit a zaplatit úvěrující dále úrok 8,9 %, to vše ve splátkách po 2 599 Kč měsíčně do 14. listopadu 2025. Žalovaný však přestal řádně splácet od 24. srpna 2025 a úvěrující proto podle smlouvy úvěr zesplatnila dne 27. října 2025. Žalovaný přesto dosud nezaplatil žalované částky úvěru a úroku podle této smlouvy. Platební povinnost k doplacení debetu dovozoval žalobkyně z uvedené rámcové smlouvy účastníků, podle níž zřídila žalovanému účet č. č. účtu a žalovaný mohl disponovat s penězi na účtu do výše zůstatku. Současně byl žalovaný povinen udržovat na účtu takový zůstatek, aby kryl všechny předpokládané platby a pokud bude účet vykazovat záporný zůstatek, vyrovná jej do pěti pracovních dnů od výzvy žalobkyně. Tuto povinnost žalovaný v neuvedený den porušil v rozsahu žalované částky. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení v zákonné výši z nevrácených částí úvěrů. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a bez předchozí omluvy se nedostavil ani k jednání před soudem. Po dokazování soud z písemných smluv účastníků (obsažených v uváděných dodatcích) zjistil žalobkyní uváděná ujednání o poskytnutí úvěrů a placení úroků a z výpisů žalobkyně z účtů pak soud zjistil také převody úvěrované částky ve prospěch žalovaného podle příslušné smlouvy. Význam důkazu výpisem z účtu hodnotil Krajský soud v Plzni, jakožto soud odvolací, opakovaně (viz např. rozsudek ze dne 6. srpna 2024, čj. 64 Co 286/2024-99, ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 145/2023; rozsudek ze dne 19. března 2024, čj. 64 Co 54/2024-69, ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 87/2023; anebo rozsudek ze dne 20. září 2023, čj. 25 Co 152/2023-77, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 315/2022) jako dostačující k prokázání tvrzení o finanční transakci. Z výpisu žalobkyně z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že předmětný nepovolený debet byl tvořen dvěma platbami po 500 Kč, účtovanými na vrub účtu žalovaného ve dnech 9. září a 6. října 2025 jako účelně vynaložené náklady na vymáhání. Soud dále vycházel z toho, že žalovaný nezaplatil žalobkyni pohledávky v žalovaném rozsahu, neboť žalovaný v rozporu s § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) nezaplatil tvrzení o opaku, tedy o pozitivní skutkové okolnosti. Výrokem I. soud vyhověl žalobě na placení nedoplatků úvěrových jistin, úroků a úroků z prodlení. Právo žalobkyně na vrácení úvěrů a placení sjednaných úroků je zakotveno v § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním těchto peněžitých dluhů podle §§ 1968 a 1970 OZ, tedy neplnil v době sjednané či žalobkyní stanovené podle § 1958 OZ, je dále povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu na zaplacení 1 tis. Kč, představující nepovolený debet na běžném účtu. Po dokazování totiž soud zjistil, že debet nevznikl v důsledku využití peněz žalovaným prostřednictvím účtu, nýbrž připsáním dalších pohledávek žalobkyně na vbrub účtu (zaúčtováním, započítáváním), aniž by žalobkyně vysvětlila skutkové okolnosti vzniku těchto pohledávek. Žaloba v této části tedy byla zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení, jež žalobkyni tížilo podle § 101 odst. 1 OSŘ. Výrokem III. soud v souladu s § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 OSŘ přiznal převážně procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem, neboť její procesní neúspěch (podle výroku II.) byl jen nepatrný. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Soudní poplatek v částce 27 195 Kč; Hotový výdaj 2 072,11 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ za cestu k jednání před soudem osobním motorovým vozidlem, která odpovídá § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 4,4 l NM na 100 km na trase 280 km dlouhé a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 vyhlášky č. 573/2025 Sb. Celkem se jednalo o částku 29 267,11 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ). Nesplní-li povinný dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.