15 C 430/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , anonymizována dvě slova proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 500,03 Kč I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 2 500,03 Kč. <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 19. října 2021, ve znění jejího doplnění ze dne 4. července tr.,, na zaplacení částky 2 500,03 Kč, představující nedoplatek ceny zařízení [název a typ zařízení] [anonymizována tři slova], sériového čísla [číslo], v částce 1 378,04 Kč a nedoplatek ceny služeb poskytovaných třetími osobami prostřednictvím elektronických komunikací v částce 1 121,99 Kč. Podle žalobkyně uzavřela žalobkyně s žalovanou dne [datum] dvě smlouvy. Podle první z nich [číslo] se žalobkyně měla zavázat poskytovat žalované mj. služby související se službami elektronických komunikací třetí stranou pro telefonní [číslo] později přečíslováno na [číslo] Tyto služby žalovaná nezaplatila podle vyúčtování [číslo] v částce 744,99 Kč a [číslo] v částce 377 Kč, celkem 1 121,99 Kč. Podle druhé, kupní smlouvy a dohody o splátkách ceny zařízení [číslo] se žalovaná měla zavázat splácet cenu výše uvedeného zařízení ve výši 1 977 Kč, když první splátku měla zaplatit dne [datum] v částce 537 Kč a zbytek po 60 Kč měsíčně. Protože ani tuto svou povinnost nesplnila, byl jí podle smlouvy vyúčtován celý nedoplatek ceny zařízení v částce 1 378,04 Kč podle jednotlivých vyúčtování. Obě smlouvy měly být uzavřeny (zřejmě sjednány) telefonicky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavila ani k prvnímu jednání před soudem, nařízenému ve věci na den 11. července tr., když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. Žalobě nebylo možné vyhovět pro neunesení důkazního břemeně, které tíží žalobkyni podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), ve vztahu k základnímu tvrzení o sjednání uváděných smluv. V podstatě nijak nebylo žalobkyní prokazováno sjednání uváděných smluv, ale ani zaplacení některé splátky. Písemné smlouvy, či potvrzení o jejich uzavření, na něž žalobkyně v této souvislosti odkazovala, byly z důkazního hlediska bez významu, neboť jak sama žalobkyně uvedla (ohledně smluv) a soud z dokazování ohledně potvrzení zjistil, neobsahovaly tyto soukromé písemnosti jakékoli potvrzení žalované o správnosti jejich obsahu (§ 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“)). K samotnému telefonickému ujednání pak žalobkyně žádný důkaz neoznačila. Soud proto nezjistil, že by účastnice sjednaly uváděné smlouvy a že by žalovaná podle nich cokoli žalobkyni zaplatila. Žaloba byla proto výrokem I. zamítnuta, aniž by bylo nutné hodnotit další provedené důkazy, či skutková tvrzení žalobkyně. Výrokem II. pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z účastnic.