15 C 430/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A , IČO IČO advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: jméno žalovaného , IČO IČO žalované sídlem adresa žalovaného zastoupená advokátem Jméno advokáta B , IČO IČO advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 767 280,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 767 280,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 17 850 Kč za období od 8. do 29. září 2023 a z částky 767 280,78 Kč za období od 30. září 2023 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce na náhradě nákladů řízení částku 123 791 Kč.

III. Soud po právní moci výroků II. a III. tohoto rozsudku vrací z účtu Okresního soudu v Chebu každému z účastníků nevyčerpanou zálohu zaplacenou na náklady navrženého důkazu výslechem svědkyně ve výši 500 Kč.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. listopadu 2024 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 767 280,78 Kč a úroku z prodlení podle výroku I. Žalovaná jistina představovala pohledávky žalobce ze smlouvy účastníků ze dne , datum, o koordinaci přípravných prací a zpracování žádosti o podporu na projekt „, název, “ v rámci programu , název, “ a o činnostech žalobce souvisejících s fází realizace tohoto projektu. Ve smlouvě měla být sjednána odměna žalobce podle různých etap jeho činností, výsledku jeho práce a výše schválené podpory od Ministerstva průmyslu a obchodu. Předmětem tohoto řízení pak byla šestá část takto sjednané odměny v částce 749 430,78 Kč, konstruovaná jako 2,5 % z 29 977 231 Kč, představujících schválený objem podpory, a sedmá část odměny v částce 17 850 Kč za 21 hodin práce, počítaná jako 850 Kč/hod. Přestože tyto částky žalobce vyúčtoval žalované, a to 749 430,78 Kč dne , datum, se splatností do , datum, a 17 850 Kč dne , datum, se splatností do , datum, , odmítla mu je žalovaná zaplatit. S ohledem na to se žalobce domáhal také placení úroku z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala jednak původně, že předmětnou smlouvu s žalobcem nesjednala. Nebyla totiž uvedena v seznamu (registru) smluv u žalované, žalovaná se o její údajné existenci dozvěděla teprve z požadavků žalobce a bývalá starostka žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , která měla jménem žalované smlouvu sjednat a v písemné formě podepsat, odmítla v tomto směru poskytnout žalované součinnost. Dále namítala absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy i se zákonem, neboť odměna žalobce byla sjednána značně nadsazená oproti obvyklé odměně za dané služby a žalovaná měla možnost ke sjednaným činnostem zdarma využít podpory , název, .

3. Mezi účastníky byla původně sporná skutečnost o sjednání smlouvy žalovanou prostřednictvím jejího bývalého statutárního orgánu, kdy žalovaná především prezentovala nejistotu ohledně procesu uzavření předmětných smluv ze strany bývalého vedení obce s tím, že v tomto směru neměla k dispozici smluvní dokumentaci a zřejmě neproběhly standardní postupy jinak běžně provázející uzavírání smluv daného druhu. Sporné byly také okolnosti, na jejichž základě by bylo možné posuzovat sjednanou odměnu žalobce jako obvyklou.

4. Žalovaná potvrdila doručení faktur žalobce, jež lze považovat za výzvy k placení, před datem jejich uváděné splatnosti a potvrdila také správnost základu, z nějž byla počítána poměrná odměna (ve smyslu poskytnutí podpory žalované v tomto rozsahu) a rozsah vyúčtovaných hodin práce žalobce. Tyto skutečnosti vzal soud za své skutkové zjištění v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“).

5. Protože skutečnosti, jež byly základem pro hodnocení žalované o nepřiměřenosti odměny žalobce, resp. o hodnocení žalobce o obvyklosti této odměny, nebyly významné pro rozhodnutí soudu (jak je níže vysvětleno), soud důkazní návrhy v tomto směru zamítl. Dokazování se tedy zúžilo jen na tvrzení o sjednání předmětné smlouvy.

6. Ze samotné písemné smlouvy a z výslechu svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že tato svědkyně, jakožto starostka žalované (v době podpisu smlouvy, tj. dne , datum, ) sjednala a jménem žalované podepsala žalobcem uváděnou smlouvu, jejímž obsahem bylo mj. také právo žalobce na jím uváděnou odměnu.

7. Nevýznamné byly námitky žalované, že bývalá starostka obce porušila povinnost poptat zpracování žádosti o dotaci u více subjektů a vyhodnotit jimi požadovanou cenu, že smlouva nebyla zveřejněna na profilu zadavatele obce, nebo že bývalá starostka o smlouvě neinformovala zastupitelstvo. Obecní zřízení, tedy zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ani jiný zákon s těmito nedostatky totiž neplatnost smlouvy obce nespojuje. Jakkoliv porušení uvedených povinností, pokud by k němu došlo, by mohlo založit nějaký druh veřejnoprávní odpovědnosti nebo odpovědnosti politické, žádné z nich nemá důsledky soukromoprávní v tom smyslu, že by bylo způsobilé vyvolat neplatnost předmětné smlouvy či jinak zprostit žalovanou povinnosti splnění závazku k zaplacení žalovaných částí odměn, který sama o své vůli převzala. Ze stejných důvodů je pro nároky uplatněné v nadepsaném řízení zcela lhostejné, zda měla žalovaná možnost čerpat obdobné služby zdarma v rámci svazku obcí. Žádná z těchto okolností nastávajících výlučně ve vnitřní sféře žalované nemůže suspendovat povinnost žalované splnit její závazky z uzavřené smlouvy a nemůže se tak negativně promítnout v majetkové sféře třetí nezúčastněné osoby (tj. žalobce), která práva ze smlouvy nabyla v dobré víře. Ohledně evidence smlouvy či předsmluvní činnosti orgánů žalované tedy nebylo nutné cokoli prokazovat. Proto také soud při výslechu uvedené svědkyně nepřipustil ty otázky, které měly žalovanou namítané skutečnosti prokázat. To, že smlouva byla skutečně mezi účastníky sjednána dokládá také to, že podle žalobce mu žalovaná podle ní již předtím část odměny platila, a to i při současném obsazení jejího statutárního orgánu. Toto tvrzení žalobce přitom žalovaná nepopřela.

8. Žalovaná neuplatnila žádné námitky ani ohledně pravomoci osoby jednající jménem žalované. Ztotožnila se zřejmě s tím, co je soudu známo z jeho vlastní činnosti již z řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , v němž byl řešen spor žalované o placení obdobné odměny jinému příkazníku. Lze tedy jen pro úplnost uvést, že usnesením zastupitelstva žalované ze dne , datum, č. , číslo, , byly tzv. zbytkové pravomoci rady obce dle § 102 odst. 3 obecního zřízení a některé tzv. vyhrazené pravomoci rady obce dle § 102 odst. 2 téhož zákona přeneseny právě na (nyní již bývalou) starostku žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , pro ukončení činnosti rady obce.

9. V této souvislosti je nutné uvést, že žalovaná neuvedla žádné konkrétní skutkové okolnosti, jež by bylo možné hodnotit jako protiprávní jednání zainteresovaných osob (zejména bývalé starostky a žalobce) takové intenzity, aby způsobilo neplatnost smlouvy ze zákona (např. komplot k získání nějaké výhody pro kohokoli či k poškození žalované). K právnímu závěru o neplatnosti smlouvy jistě nelze dospět jen pro žalovanou obecně hodnocené nestandardní vztahy bývalé starostky se žalobcem, jež se měly projevovat tím, že žalobce měl k dispozici pro svoji činnost kancelář v budově úřadu žalované, nebo že se bývalá starostka a žalobce osobně poznali ještě před sjednáním příslušné smlouvy při jiné příležitosti. Pokud žalovaná hodlala v tomto směru hodlala cokoli uvádět, měla tak učinit v rámci svých skutkových tvrzení a nikoli zjišťovat možné indicie teprve výslechem svědkyně, prováděný k prokázání jiných skutečností.

10. Při hodnocení námitek žalované týkajících se obvyklosti či přiměřenosti sjednané odměny žalobce se soud ztotožnil s právním posouzením, jež bylo vyjádřeno již ve výše odkazované věci , spisová značka, . Lze tedy (jak ve vztahu k žalované, které byla také účastnicí odkazovaného řízení, tak ve vztahu k žalobce, který na toto jiné řízení poukazoval) zopakovat, že sjednaná výše odměny za poskytnuté plnění je soukromou věcí smluvních stran a civilním soudům jako orgánům státu do ní nepřísluší zasahovat. Jak plyne z právní doktríny, sjednaná výše plnění nemůže nikdy sama o sobě založit rozpor s dobrými mravy, jsou-li obě strany svéprávné (srov. též § 4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“)).

11. I zde platí, že současné hodnocení o tom, zda se jednalo o plnění vhodné, realizovatelné, využitelné, hospodárné atd. či nikoliv je pro rozhodnutí soudu zcela lhostejné. Na žalobce totiž nelze přenést negativní majetkové důsledky předchozího vlastního rozhodnutí žalované (lhostejno, zda učiněného jiným vedením obce). Civilní soudy nejsou orgány dozoru a nemají pravomoc napravit vadná, nevhodná či jinak „nestandardní“ rozhodnutí orgánů obcí, přijatých navíc v oblasti jejich samostatné působnosti. To samozřejmě nevylučuje právní i politickou odpovědnost konkrétních osob, které příslušné orgány tvořily, za protiprávní (resp. excesivní) jednání, avšak nic z toho (posouzení takové odpovědnosti, není předmětem tohoto řízení a důsledky vnitřních nejasností, rozporů či konfliktů žalované se nemohou promítat do právního postavení smluvních partnerů žalované jako třetích osob. Obce v tomto ohledu nemají privilegované postavení oproti běžnému člověku, který také nemůže s úspěchem ex post zpochybňovat vlastní právní jednání.

12. Soud po provedeném dokazování a převzetí shodných tvrzení účastníků (§ 122 a § 120 odst. 3 OSŘ) dospěl soud k závěru, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy na koordinaci přípravných prací, na zpracování a podání žádosti o poskytnutí podpory a prací spojených s realizací podporovaného projektu uváděné žalobcem, která je smlouvu příkazního typu ve smyslu § 2430 a násl. OZ. Protože byla splněna sjednaná podmínka pro vznik práva žalobce na sjednanou odměnu, je žalovaná při vázanosti smlouvou (§ 1759 a násl. OZ) povinna uhradit na základě vyúčtování (faktur) žalobce odpovídající žalované části sjednané odměny ve lhůtě, stanovené žalobcem ve smyslu § 1958 OZ. Protože tak neučinila, dostala se do prodlení s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ a žalobci podle § 1970 OZ vzniklo také právo na zaplacení úroku z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. č. 351/2013 Sb. Soud proto výrokem I. žalobě vyhověl. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

13. Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšnému žalobci právo na plnou náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění práva před soudem.

14. Žalobce vynaložil (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Soudní poplatek v částce 38 365 Kč; Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za pět úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis žaloby, 3. sepis vyjádření ve věci ze dne 3. března tr. a 4. a 5. účast na jednání před soudem ve dnech 6. června a 25. srpna tr.) po 11 380 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby (4. sepis výzvy před podáním žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) v částce 5 690 Kč podle § 7 a § 11 odst. 2 advokátního tarifu; Provozní výdaje tohoto zástupce nahrazované v paušální výši po 300 Kč za tři uvedené úkony právní služby z roku 2024 (1., 2. a 6.) a po 450 Kč za zbylé úkony právní služby z roku 2025 (3. - 5.) ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz; Náhradu 2 400 Kč za promeškaný čas strávený zástupcem žalobce cestami ze svého sídla k uvedeným jednáním před soudem, která odpovídá § 14 odst. 1 a odst. 3 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Hotový výdaj 3 360 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ za cesty zástupce žalobce ze svého sídla k uvedeným jednáním před soudem osobním motorovým vozidlem, která odpovídá § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 7,5 l NM na 100 km na obousměrné trase 110 km dlouhé a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 vyhlášky č. 475/2024 Sb.; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobce ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

15. Celkem se jednalo o náklady 123 791 Kč, které je žalovaná povinna žalobci nahradit. O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

16. Výrokem III. soud ve smyslu § 141 OSŘ vrátil účastníkům zálohu zaplacenou na náklady důkazu, která nebyla spotřebována na určený výdaj.