15 C 431/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci navrhovatelů: celé jméno manželky , rozená příjmení dne datum v  obec , okrese obec bytem adresa , číslo obec , okres a celé jméno manžela , narozený dne datum v  obec , okrese obec bytem adresa manžela a manželky , okres obec o rozvod manželství

I. Soud rozvádí manželství účastníků uzavřené dne [datum] před [státní instituce] [anonymizována dvě slova] v [obec], v okrese [obec]. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

III. Navrhovatelka je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí soudní poplatek za vyhotovení kopie návrhu ze dne 7. prosince 2021 a jeho doplnění ze dne 27. prosince 2021 ve výši 100 Kč na účet Okresního soudu v Chebu [číslo] pod variabilním symbolem [číslo]. Řízení, jehož předmětem byl rozvod manželství účastníků, bylo zahájeno návrhem navrhovatelky ze dne 7. prosince 2021, ve znění jeho doplnění ze dne 27. prosince 2021, k němuž se manžel navrhovatelky (od té doby navrhovatel) připojil při jednání před soudem dne 15. června tr. Soud dospěl k tomuto skutkovému zjištění: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [státní instituce] [anonymizována dvě slova] v [obec], v okrese [obec]. Příčinou rozvratu manželství účastníků bylo vzájemné odcizení, v jehož důsledku spolu účastníci nežijí jako manželé déle než pět let. Výrokem I. soud podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) rozvedl manželství účastníků, neboť byly splněny zákonné podmínky pro toto rozhodnutí, tedy to, že soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. To je zřejmé z toho, že účastníci spolu nežijí jako manželé již pět let a přes snahu soudu nechtěli obnovit manželské společenství (§ 687 odst. 2 OZ). Protože účastníci nejsou rodiči společného, dosud nezletilého dítěte, není překážkou rozvodu manželství podmínka, stanovená v § 755 odst. 3 OZ. Soud přitom nezjistil žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné považovat tvrzení účastníků o rozvratu jejich manželství za nepravdivé. Výrokem II. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů, neboť podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ ZŘS“) na tuto náhradu nemá podle výsledku právo žádný z účastníků řízení ve statusových věcech manželských, když soud nezjistil žádné okolnosti případu, které by odůvodnily jiné rozhodnutí o tomto právu. Výrokem III. soud uložil navrhovatelce povinnost k placení soudního poplatku za vyhotovení kopií jejích podání ve věci podle § 2 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť v soudem stanovené lhůtě nepředložila zákonem předepsaný (§ 42 odst. 4 věta třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) ve spojení s § 1 odst. 3 ZŘS) počet stejnopisů podání ve věci, přičemž výše poplatku byla stanovena podle položky 30 bodu 2. Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona o soudních poplatcích)