15 C 435/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně IČO sídlem adresa , číslo obec zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , okres obec o zaplacení 872 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 872 Kč a částku 58,59 Kč.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 600 Kč a částky 40,41 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 267 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byla žaloba na zaplacení částky 1 472 Kč, podaná ke zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 5. října 2021. Žalovaná částka představovala jednak nedoplatek pojistného v částce 872 Kč za období od 1. září do 11. prosince 2020, k jehož placení ve výši 785 Kč za kvartální pojistné období se žalovaný měl zavázat ve smlouvě účastníků o pojištění vozidla tovární značky [značka automobilu], typ [typ], [registrační značka], uzavřené dne [datum], jejímž předmětem bylo [název pojistného produktu] [anonymizována tři slova] " a jednak paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 600 Kč, a to za prokazatelně odeslanou upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možnost zániku pojištění. Stejnou žalobou se žalobkyně dále domáhala zaplacení úroku z prodlení 99 Kč z těchto peněžitých pohledávek, jenž byl takto kapitalizován za období od 12. prosince 2020 do 5. října 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil k nařízenému jednání, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.

3. Předně je třeba uvést, že rozsah žalobních tvrzení byl minimální proto, aby soud byl vůbec schopen žalobu věcně projednat. Žalobkyně jednak neuvedla v podstatě žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné hodnotit sjednanou smlouvu jako pojistnou. Nesdělila totiž, co bylo předmětem smluveného závazku tak, aby bylo možné shodně s ní učinit právní hodnocení o uzavření pojistné smlouvy. Přívlastek pojistná je výsledkem právního posouzení, kdy je konkrétní ujednání podřazeno pod zákonem stanovený typ smlouvy. Z obchodního označení a právního hodnocení o tom, že předmětem ujednání mělo být pojištění vozidla (což nakonec ze smlouvy nevyplývalo; viz níže) nelze pochopitelně zjistit, na základě jakých skutečností (nahodilé události) by mělo být poskytnuto pojistné plnění. Jen z toho, že firma žalobkyně obsahuje slovo pojišťovna lze usoudit, že to měl být právě žalovaný, kdo se měl ve smlouvě zřejmě zavázat platit pojistné žalobkyni. Žalobkyně totiž opět jen právně hodnotila, že má právo na pojistné. Podstatné pro rozhodnutí tak bylo, zda se ve smlouvě žalovaný skutečně zavázal žalobkyni cokoli platit podle žalobkyní specifikovaného smluvního ujednání.

4. Zcela rozporné pak bylo tvrzení o běhu úroku z prodlení. Ten měl být žalován ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného. Právní hodnocení o splatnosti pojistného za pojistné období bylo žalobkyní ovšem vztaženo vždy k jeho prvnímu dni. Pojistné za období od 1. června 2020 tedy mělo být placeno do tohoto dne. Přesto je úrok z prodlení žalován až od 12. prosince 2020.

5. Překleneme-li se přes tyto rozpory žalobních tvrzení a jejich právní hodnocení, což soudu umožňuje výklad ustanovení § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) podle nějž soud není vázán právním hodnocením, nýbrž jen skutkovým vymezením žaloby, je zřejmé, že žalobkyně se zřejmě domáhala zaplacení jednak sjednaného plnění 847 Kč a vedle toho nákladů (zřejmě náhrady nákladů) spojených s jeho uplatněním. Bez ohledu na to, zda je možné skutková tvrzení podřadit pod právní režim nároku na pojistné podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) nebo se jednalo o smlouvu zákonem typově neupravenou, pramenila by platební povinnost žalovaného ohledně částky 872 Kč ze zásady: smlouvy zavazují (pacta sund servanda), vyjádřené pozitivně v § 1759 věta první OZ a ohledně částky 600 Kč z odpovědnosti za deliktní jednání (neporušovat smlouvu) ve smyslu § 2894 a násl. OZ.

6. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla sjednána smlouva, která obsahovala ujednání o pojištění. Jednalo se ovšem o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uváděného vozidla za pojistné 3 138 Kč ročně. Pojistné za čtvrtletní pojistné období pak dosahovalo žalobkyní tvrzených 785 Kč, jež se žalovaný ve smlouvě zavázal platit.

7. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, paušální náhradu nákladů, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 OSŘ.

8. Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu. Její režim se ve vztahu k pojištění odpovědnosti řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit jen pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV. Doba pro placení pojistného první den pojistného období byla určena § 2783 odst. 2 OZ.

9. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období je tedy důvodný. Nedoplatek pojistného za období od 1. září do 11. prosince 2020 dosáhl právě 872 Kč, ohledně nichž bylo žalobě výrokem I. vyhověno.

10. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu, tedy ohledně částky 58,59 Kč Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

11. Ohledně nákladů (zřejmě náhrady nákladů) spojených s upomínáním v paušální výši nic o ujednání účastníků tvrzeno nebylo. Jestliže ovšem žalovaná náhrada nevyjadřuje skutečnou hodnotu činnosti, která byla dodavatelem (ve spotřebitelském vztahu) vykonána, ale jedná se o paušální náhradu, nelze žalobkyni právo na placení částky 600 Kč přiznat. Stejný závěr přijal Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 25 Cdo 3476/2008, (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na: http://www.nsoud.cz) když nepřiznal právo na obdobnou náhradu nákladů za řešení škodné události.

12. Výrokem II. soud proto jako nedůvodnou zamítl také žalobu na zaplacení paušalizované náhrady nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 600 Kč, jako hmotněprávního příslušenství žalovaného pojistného (§ 513 OZ). Na základě uplatněných skutkových tvrzení totiž nebylo možné zjistit právní normu, z níž by tato žalovaná povinnost vyplývala. Protože nárok na zaplacení částky 600 Kč byl hodnocen jako nedůvodný, zamítl soud i zde výrokem II. žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky s ohledem na vázanost tohoto příslušenství k této jistině.

13. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 872 Kč a žalovaný ve vztahu k částce 600 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného peněžitého předmětu řízení ve činila 59 % a míra procesního úspěchu žalovaného 41 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 18 %.

14. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a písemném podání ve věci (podání žaloby), vždy po 1 000 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po 300 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. Celkem tedy žádala nahradit částku 5 119 Kč.

15. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. výzva k plnění, 2. převzetí a příprava věci a 3. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 po 100 Kč a odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

16. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 268 Kč (~ 18 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

17. Nakonec je, s ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení, nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016 (dostupném na http://www.sbirka.nsoud.cz) nedošlo při činnosti advokátního zástupce žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní účasti tohoto zástupce na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky na zaplacení pohledávek ze smluv o pojištění v obdobných případech, které se liší jen označením žalovaného, výší pojistného a poplatku, splatností a pochopitelně s ohledem na různé plnění platebních povinností žalovanými i žalovanou částkou. Odůvodnění žalobních návrhů je však jinak stejné. Soud připouští, že žalobkyně je účastníkem i dalších soudních sporů, které se od věci projednávané v nadepsaném řízení liší. To samo však zjevně nemůže způsobit aplikaci jiné procesní úpravy náhrady nákladů tohoto řízení.