15 C 460/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: jméno žalobce , IČO IČO žalobkyně adresa žalobce zastoupené advokátem Jméno advokáta , IČO IČO advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Soud ruší spoluvlastnictví účastnic k pozemku v , adresa, , který je v katastru nemovitostí evidován v katastrálním území , obec, jako pozemek s číslem pozemkové parcely , číslo, , v obci , obec, .

II. Soud přikazuje pozemek uvedený ve výroku I. do vlastnictví žalobkyně za náhradu ve výši 24 479,17 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalované do čtrnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna do čtrnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 19 931 Kč. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 15. ledna tr., se žalobkyně domáhala po žalované zrušení spoluvlastnictví k pozemku uvedeného pod bodem I. výroku a vypořádání zrušeného spoluvlastnictví tak, že bude přikázán do jejího vlastnictví za náhradu podle výroku

I. K odůvodnění žaloby uvedla, že je většinovou vlastnicí pozemku v podílu , velikost, , zatímco žalovaná vlastní jen podíl , velikost, . Žalobkyně má zájem na obhospodařování pozemku, který je územním plánem určen k zemědělskému využití, a hodlá jej využít také k přístupu ke svým dalším sousedním pozemkům s lesem a rybníky. Žalovaná se na hospodaření s pozemkem nijak nepodílí a na nabídku žalobkyně k odkoupení reagovala jen nabídkou kupní ceny 45 666 Kč, která je ovšem výrazně nad hodnotou znaleckého ocenění, jež se naopak promítlo do nabídky žalobkyně. Sama žalovaná přitom podle žalobkyně nabízela svůj podíl na pozemku v inzerci za cenu 22 439 Kč, tedy za cenu nižší, než jí žalobkyně hodlala zaplatit. Vlastnictví žalované tedy žalobkyně hodnotila jako spekulativní. Odhadní cenu přitom respektovali další tří původní menšinoví spoluvlastníci, od nichž žalobkyně jejich podíly koupila před podáním žaloby. Podle žalobkyně nelze pozemek rozdělit, neboť je zemědělský. Oddělená část odpovídající velikosti podílu žalované by totiž neumožnila využití pozemku j tomuto účelu. Jeho přikázání žalobkyni je tedy nejvhodnější způsob vypořádání.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Po dokazování soud zjistil skutečnosti uváděné žalobkyní. Informace o nemovitosti odpovídala tvrzenému rozložení podílů účastnic na pozemku. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, č. , číslo, ze dne , datum, , znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady a specializace oceňování nemovitých věcí, uváděl obvyklou cenu celého pozemku 293 750 Kč. Mapová část územního plánu potvrzovala žalobkyní uváděný způsob využití pozemku a souvislost s dalšími pozemky žalobkyně. Inzerce a emailová korespondence účastnic pak potvrzovala snahu žalované svůj podíl prodat za nižší než žalobkyní nabízenou cenu a snahu žalované o získání vyšší částky.S ohledem na snahu žalobkyně o ukončení společného vlastnictví k předmětnému pozemku soud výrokem I. zrušil spoluvlastnictví podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jeho vypořádání výrokem II. bylo provedeno podle § 1147 OZ přikázáním žalobkyni, jako nevhodnější způsob vypořádání s ohledem na to, že žádná z účastnic neuplatnila pozitivní tvrzení o reálné možnosti rozdělení pozemku, žalobkyně, jako jediná ze spoluvlastnic, projevila zájem o vlastnění celého pozemku, který výhradně sama již užívala a budoucí stejné užívání jí bude ku prospěchu nikoli jen pro budoucí zpeněžení. Součástí vypořádání je také povinnost k vyplacení vypořádacího podílu 24 479,17 Kč, který je vyjádřením původního podílu žalované na celkové zjištěné obvyklé ceně pozemku.Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) tak, že zcela procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem. Zvláštní důvody tohoto postupu spočívají v pasivitě žalované na řešení sporné situace, bez níž by k řízení před soudem nedošlo, jak je zřejmé také z výsledku jednání s ostatními původními spoluvlastníky předmětného pozemku (viz Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. září 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23).Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Soudní poplatek v částce 7 000 Kč; Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. účast na jednání před soudem) po 2 100 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby (4. sepis výzvy před podáním žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) v částce 1 050 Kč podle § 7 a § 11 odst. 2 advokátního tarifu; Provozní výdaje tohoto zástupce nahrazované v paušální výši po 300 Kč za tři uvedené úkony právní služby z roku 2024 (1., 2. a 4.) a v částce 450 Kč za jeden úkon právní služby z roku 2025 (3.) ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz; Náhradu 600 Kč za promeškaný čas strávený zástupcem žalobkyně cestou ze svého sídla k jednání před soudem, která odpovídá § 14 odst. 1 a odst. 3 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Hotový výdaj 461 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ za cestu zástupce žalobkyně ze svého sídla k jednání před soudem osobním motorovým vozidlem, která odpovídá § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 5,8 l NM na 100 km na obousměrné trase 34 km dlouhé a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 vyhlášky č. 475/2024 Sb.; Hotový výdaj na zpracování znaleckého posudku (ve smyslu závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. prosince 1983, sp. zn. 3 Cz 69/83, zveřejněným pod č. 14/1985 sbírky rozhodnutí), ovšem jen v části jedné čtvrtiny, tj. 925 Kč s ohledem na jeho využití také pro získání ostatních podílů na pozemku od původních tří spoluvlastníků; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.Celkem se jednalo o částku 19 931 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni nahradit. O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.