15 C 50/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta A , IČO IČO advokáta A sídlem sídlo zástupce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupenému advokátem Jméno advokáta B , IČO IČO advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 26 375 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, které budou placeny vždy do konce každého kalendářního měsíce, počínaje prvním takovým dnem splatnosti po právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částek 3 574,73 Kč, 1 000 Kč a 1 375 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % z 28 574,73 Kč od 5. listopadu 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 1 888 Kč. Rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. prosince 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném vrácení úvěru 25 tis. Kč a zaplacení smluvní pokuty 1 375 Kč, úroku 3 574,73 Kč a nákladů 1 tis. Kč na upomínkování s úrokem z prodlení podle výroku

I. Platební povinnosti žalovaného dovozovala žalobkyně ze smlouvy účastníků č. , číslo, ze dne , datum, o revolvingovém úvěru, podle níž měla žalovanému poskytnou úvěr 25 tis. Kč, který se měl žalovaný zavázat splácet vždy do 15. dne kalendářního měsíce. Protože tak žalovaný nečinil měla žalobkyně zaslat žalovanému upomínku ze dne 20. července 2025 k úhradě dlužné částky a následně po další nečinnosti žalovaného druhou upomínku ze dne 5. srpna 2025. Proto došlo podle žalobkyně k zesplatnění jistiny úvěru podle smlouvy. Smluvní pokuta byla počítána jako 0,1 % denně z dlužné jistiny za 55 dnů ode dne následujícího po dni uvedeného v předžalobní výzvě do dne sepsání žalobního návrhu. Žalovaný úrok měl být podle žalobkyně smluvní ve výši 57,99 % a byl počítán z 25 tis. Kč za dobu od 16. července do 12. října 2025. Náklady na upomínkování byly požadovány v souladu se smlouvou a úrok z prodlení byl žalován v zákonné výši. Výzvou před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě do 4. listopadu 2025.Žalovaný potvrdil předání částky 25 tis. Kč od žalobkyně a sjednání uváděné smlouvy se žalobkyní. Právně však hodnotil tuto smlouvu jako neplatnou s ohledem na její nemravnost, nesoulad se zákony, narušení veřejného pořádku a nedostatek zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Částku 25 tis. Kč, o níž se podle vlastního závěru obohatil bezdůvodně, se pokusí žalobkyni splatit. Na jednání před soudem žalovaný doplnil, že nyní pobírá jen invalidní důchod 6 331 Kč měsíčně a je tedy schopen žalobkyni splácet jen 2 tis. Kč měsíčně.Soud vzal za své skutkové zjištění shodná tvrzení účastníků ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) o sjednání uváděné smlouvy a poskytnutí 25 tis. Kč žalobkyní žalovanému. Protože žalovaný neuplatnil tvrzení o opaku, vycházel soud dále z toho, že žalovaný nic ze žalovaných částek dosud žalobkyni nezaplatil.Protože žalovaný sjednal předmětnou smlouvu se žalobkyní jako spotřebitel (když ze žádných skutkových tvrzení se nepodávala souvislost s podnikatelskou činností žalovaného) a žalobkyně jako dodavatelka (úvěrových) služeb, je nutné se zabývat splnění povinnosti žalobkyně jakožto úvěrující, posoudit úvěruschopnost žalovaného § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“).Z výpisů z účtu žalovaného za období předcházející sjednání smlouvy (od března do května 2025), které předložil (podle shodných tvrzení účastníků) žalovaný žalobkyni, je sice zjistitelný příjem 6 098 Kč měsíčně jako invalidního důchodu a příjem částky 24 590 Kč měsíčně (podle žalovaného od jeho tehdejšího zaměstnavatele), tedy celkem cca 31,5 tis. Kč měsíčně. Současně je ovšem zřejmé, že v podstatě obratem je poukazována částka 16 až 17 tis. Kč na jiný účet (č. , č. účtu, , jednou označený jménem , jméno FO, ), nebo je vybrána prostřednictvím platební karty. S přihlédnutím k dalším poměrně častým platbám, zejména zahraničním příjemcům a vkladům jiných osob na účet žalovaného lze usoudit, že jeho účet sloužil jako transakční k potřebám jiných osob. Pokud tedy nebyl celý příjem použit pro potřeby žalovaného, zbývalo mu k zajištění každodenních potřeb jen cca 15,5 tis. Kč (31,5 – 16). Při zohlednění nákladů bydlení a běžných výdajů (podle žalobkyně se jednalo o částku 14 tis. Kč) nestačí zbytek na placení minimální splátky sjednaného úvěru. Je tedy zřejmé, že posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nebylo důkladné. Zákon sice v citovaném § 86 odst. 1 ZSÚ připouští možnost vycházet jen z informací poskytnutých spotřebitelem, však ty musí být spolehlivé a dostatečné. To v daném případě splněno nebylo a bez dodatečného vysvětlení a jeho doložení neměl být úvěr žalovanému poskytnut.S ohledem na toto zjištění byla úvěrová smlouva soudem posouzena jako neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ. Podle § 87 odst. 2 téhož zákona proto soud může žalovanému uložit vrátit žalobkyni jen poskytnutou jistinu v soudem stanovené lhůtě.Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyně 25 tis. Kč. V tomto rozsahu proto soud výrokem I. žalobě vyhověl. S ohledem na výši této částky byla lhůta pro zaplacení stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ podle aktuálních schopností žalovaného.Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku jako nedůvodnou zamítl. Nevznikla totiž povinnost žalovaného platit žalobkyni žalované částky vedlejších pohledávek, ale ani úrok a úrok z prodlení, když hmotněprávní splatnost je podle § 87 odst. 2 ZSÚ určována (byt jde současně o pariční lhůtu) teprve tímto rozhodnutím a k prodlení žalovaného ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ tedy nemohlo dojít.Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle poměru procesního úspěchu. Žalobkyně byla procesně úspěšná v poměru ~77 % (25 000 Kč) a žalovaný v poměru ~23 % (1 375 Kč + 3 574,73 Kč + 1 000 Kč + 1 503,50 Kč). Žalobkyni tedy svědčí právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 54 %.Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Soudní poplatek v částce 1 096 Kč v souladu s § 137 OSŘ; Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci, 2. sepis žaloby a 3. výzva k plnění před podáním žaloby jako procesní výdaj podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 700 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, tj. v součtu 2 100 Kč; Provozní výdaje tohoto zástupce nahrazované v paušální výši po 100 Kč za uvedené úkony právní služby ve smyslu § 14b odst. 2 advokátního tarifu, tj. v součtu 300 Kč.Celkem se tedy jedná o základ 3 496 Kč, z nějž je žalovaný povinen žalobkyni nahradit 1 888 Kč. O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.S ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy na rozhodování o náhradě nákladů řízení, je nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016, (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2018, část občanskoprávní a obchodní, dostupném například také na https://www.nsoud.cz) nedošlo při činnosti advokátního zástupce žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní účasti tohoto zástupce na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky na zaplacení úvěrových a s tím souvisejících pohledávek v obdobných případech, které se liší jen označením žalovaného, datem vzniku pohledávek a pochopitelně s ohledem na různé sjednání a plnění platebních povinností žalovanými i samotnou žalovanou částkou. Odůvodnění žalobních návrhů je však jinak stejné.