15 C 53/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Jméno advokátky , IČO IČO advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 356 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 5 616 Kč, 5 740 Kč a 2 513 Kč.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč.

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 6. ledna tr., se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pojistného ze dvou smluv v celkové výši 11 356 Kč s úrokem z prodlení z těchto pojistných v celkové výši 2 513 Kč.

2. K prvnímu žalovanému žalobkyně uvedla, že: strany uzavřely pojistnou smlouvu v písemné formě, podpisem vyplněného formuláře pojistného produktu, který je označen číslem , číslo, . Datum počátku pojištění bylo sjednáno na den 26. února 2023. Jednalo se o pojištění vozidla tovární značky MERCEDES-BENZ, typ C 250, registrační značky , SPZ, (může být v průběhu pojistného vztahu s ohledem na registraci vozidla u místně příslušného dopravního inspektorátu měněna). Předmětem smlouvy bylo ", název, ". První pojistné bylo sjednáno ve výši 15 648 Kč. Pojistné období bylo sjednáno v délce roční. Pojistné bylo splatné v první den příslušného pojistného období, když výše dalších předepsaných pojistných se mohla měnit, a to zejména s ohledem na zákonné ust. § 3b zákona č. 168/1999 Sb., a dále i s ohledem na stav trhu. Pojištění zaniklo dne 7. července 2023. V daném případě je důvod zániku pojištění: zánik po marném uplynutí 30-ti denní lh. Žalovaný byl v souladu se zákonem upomínán, a to odesláním zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné s upozorněním na možný zánik pojištění. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil a ani nepožádal o prodloužení lhůty k dobrovolné úhradě. Dlužné období, kdy nebylo pojistné hrazeno, je od 26. února do 7. července 2023. Žalobce tak s ohledem na výše uvedené požaduje po žalovaném úhradu dluhu ve výši 5 616 Kč, který zůstává do dnešního dne dlužným. Žalobce dále požaduje i úrok z prodlení v zákonné výši, který však kapitalizoval, když žalobce tento úrok nárokuje ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby. Žalobce tedy uplatňuje úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky a to za období od 8. července 2023 do 6. ledna 2025, tj. celkem částku 1 267 Kč.

3. K druhému žalovanému žalobkyně uvedla, že: strany uzavřely pojistnou smlouvu v písemné formě, podpisem vyplněného formuláře pojistného produktu, který je označen číslem , číslo, . Datum počátku pojištění bylo sjednáno na den 15. března 2023. Jednalo se opět o pojištění stejného vozidla, jehož se měla týkat první uváděná smlouva. I zde mělo být předmětem smlouvy ", název, ". První pojistné bylo tentokrát sjednáno ve výši 3 912 Kč. Pojistné období bylo sjednáno v délce kvartální. I zde mělo být pojistné splatné v první den příslušného pojistného období, když výše dalších předepsaných pojistných se i zde mohla měnit, a to zejména s ohledem na …. Pojištění zaniklo dne 7. července 2023. V daném případě je i zde důvod zániku pojištění: zánik po marném uplynutí 30-ti denní lh. Žalovaný byl i zde v souladu se zákonem upomínán, a to odesláním zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné s upozorněním na možný zánik pojištění. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil a ani nepožádal o prodloužení lhůty k dobrovolné úhradě. Dlužné období, kdy nebylo pojistné hrazeno, je od 15. března do 28. července 2023. Žalobce tak s ohledem na výše uvedené požaduje po žalovaném úhradu dluhu ve výši 5 740 Kč, který i zde zůstává do dnešního dne dlužným. Žalobce i zde dále požaduje i úrok z prodlení v zákonné výši, který však kapitalizoval, když žalobce tento úrok nárokuje ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby. Žalobce tedy uplatňuje úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky a to za období od 29. července 2023 do 6. ledna 2025, tj. celkem částku 1 246 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

5. Předně je třeba uvést, že rozsah žalobních tvrzení byl minimální proto, aby soud byl vůbec schopen žalobu věcně projednat. Žalobkyně jednak neuvedla v podstatě žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné právně hodnotit sjednané smlouvy jako pojistné. Nesdělila totiž, co bylo předmětem smluvených závazků. Přívlastek pojistná je výsledkem právního posouzení, kdy je konkrétní ujednání podřazeno pod zákonem stanovený typ smlouvy. Z obchodního označení a právního hodnocení o tom, že předmětem ujednání měla být pojištění vozidla (ačkoli bylo současně právně hodnoceno, že smlouvy se řídí zákonem o pojištění odpovědnosti) nelze pochopitelně zjistit, na základě jakých skutečností (nahodilé události) by mělo být poskytnuto pojistné plnění. Jen z toho, že žalobkyně označila žalovaného jako pojistníka a sebe za pojistitele (což je ovšem opět jen právní hodnocení) lze usoudit, že to měl být právě žalovaný, kdo se měl ve smlouvě zřejmě zavázat platit žalované pojistné žalobkyni. Žalobkyně totiž tvrdila pouze to, že pojistné (odpovídající žalované jistině) mělo být sjednáno a mělo náležet žalobkyni. Podstatné pro rozhodnutí tak bylo, zda se v nějaké smlouvě žalovaný skutečně zavázal žalobkyni cokoli platit podle žalobkyní specifikovaného smluvního ujednání.

6. Zcela rozporné pak bylo tvrzení o běhu úroku z prodlení. Ten měl být žalován ode dne následujícího po splatnosti každého dlužného pojistného. Právní hodnocení o splatnosti příslušného pojistného za pojistné období přitom ale bylo žalobkyní vztaženo vždy k prvnímu dni pojistného období. Pojistné za období od 26. února 2023 tedy mělo být placeno do konce tohoto dne, atd. Přesto byl úrok z prodlení žalován až od 8. resp.

29. července 2023, tedy dokonce po žalobkyní hodnoceném zániku obou pojištění.

7. Překleneme-li se přes tyto rozpory žalobních tvrzení a jejich právního hodnocení, které soudu umožňuje výklad ustanovení § 153 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) podle nějž soud není vázán právním hodnocením, nýbrž jen skutkovým vymezením žaloby, je zřejmé, že žalobkyně se zřejmě domáhala zaplacení sjednaných plnění se zákonným příslušenstvím. Vždy by se tedy mělo jednat o plnění peněžité povinnosti, k níž se žalovaný měl zavázat v písemné smlouvě účastníků. Bez ohledu na to, zda je možné skutková tvrzení podřadit pod právní režim nároku na pojistné podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) nebo se jednalo o smlouvu zákonem typově neupravenou, pramenila by platební povinnost žalovaného ze zásady: smlouvy zavazují (pacta sund servanda), vyjádřené pozitivně v § 1759 větě první OZ.

8. Soud při zjištění skutkového stavu vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, ani žalovaný úrok z prodlení, neboť žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku (tedy o pozitivní skutečnosti), ačkoli tuto povinnost mu předepisuje § 101 odst. 1 OSŘ.

9. Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a OSŘ, na základě předložených listin a tvrzení žalobkyně.

10. Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Nad jejich rámec pak soud zjistil, že žalovaný byl ve smlouvách označen vždy jako pojistník a pojištěný a žalobkyně jako pojistitel a smlouvami byla pojištěna plnění z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uváděného vozidla a asistenční služby, tedy ani v jednom případě vozidlo samotné. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, ani žalovaný úrok z prodlení.

11. Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistné smlouvy. Jejich režim se ve vztahu k pojištění odpovědnosti řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen „ZPOPV“) a ohledně dalšího pojištění a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. OZ. Z každé této smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV a pojistné za ostatní pojištění za dobu, kdy pojištění trvalo v souladu s § 2782 odst. 1 OZ. Doba pro placení pojistného první den pojistného období byla určena § 2783 odst. 2 OZ.

12. Pojištění trvala také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalované doby trvání pojištění v uváděných období v žalovaných částkách 5 616 Kč a 5 740 Kč je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého dluhu podle §§ 1968 a 1970 OZ, má žalobkyně právo také na úhradu úroku z prodlení podle § 1970 OZ, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

13. Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.

14. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Soudní poplatek v částce 800 Kč; Odměnu své zástupkyně, která je advokátkou počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis výzvy k plnění; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne , datum, , čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 300 Kč a za jeden úkon právní služby (3. sepis žaloby) v částce 400 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za tyto úkony právní služby, a to podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/200115. Celkem se tedy jedná o náklady 2 100 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

16. Žalobkyně nedoložila, že její zástupkyně je plátkyní daně z přidané hodnoty. Proto soud neuložil žalovanému, aby žalobkyni nahradil odvod této daně z odměny a paušálních náhrad její zástupkyně, jak žalobkyně žádala, když tato náhrada je vázána vždy na aktuální existenci poplatníka této daně. Obdobně soud nevyslyšel žádost žalobkyně na náhradu její odměny za převzetí věci a sepis výzvy k placení ve výši podle advokátního tarifu ve znění po novele č. 258/2024 Sb., neboť tyto úkony právní služby musely být provedeny v době účinnosti původního znění tarifu (viz § 142a OSŘ a datum zahájení řízení).