15 C 55/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce státní občan země bytem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta A, IČO IČO advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený datum narození žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupenému advokátem jméno a příjmení advokáta, IČO IČO advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 735 000 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 735 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 7. května 2025 do zaplacení v zákonné výši.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalovanému k rukám zástupce žalovaného na náhradě nákladů řízení částku 77 819 Kč.

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu 2. března tr., se žalobce po odstoupení od smlouvy domáhal po žalovaném zaplacení 735 tis. Kč, které měl žalovanému zaplatit za sjednané stavební práce. Podle první smlouvy uzavřené dne datum v písemné formě se měl žalovaný zavázat zhotovit pro žalobce stavební práce specifikované v čl. I smlouvy za 550 tis. Kč, které žalobce zaplatil. Podle druhé smlouvy měl žalovaný pro žalobce provést dodatečné práce za 210 tis. Kč, z nichž žalobce zaplatil část 185 tis. Kč. Žalovaný ze sjednaných prací dokončil jen bourací práce a zhotovil základovou desku. I přes urgence žalobce nebylo dílo žalovaným dokončeno ve stanovené době. Již provedená část díla trpí podle žalobce podstatnými vadami, spočívajícími v nestabilní, vlhké a drolící se základová desce. Tyto vady byly žalovanému vytknuty a žalovaný byl urgován k dokončení díla. Žalovaný zřejmě na urgenci nereagoval. Proto žalobce od smlouvy odstoupil a žádal vrácení zaplacených 735 tis. Kč. Žalovaný měl na odstoupení reagovat telefonátem. V mezidobí žalobce po odborném posouzení zjistil, že věnec je proveden jen z malé části, ostatní práce na stavbě a na rekonstrukci stávajícího domu nebyly vůbec zahájené, nebyla odvezena suť ze stavby, základová spára byla v extrémně malé hloubce, povrch podkladního betonu nebyl rovný a dochází k jeho zvětrávání, hydroizolační lepenka nebyla ukotvena, styk obvodových stěn se stávající stěnou byl proveden zcela nedbale. Hodnota prací žalovaného je tedy nulová s ohledem na nutnost odstranění započatých částí stavby. Mezi účastníky proběhlo mediační jednání, podle nějž považuje žalobce za nesporné sjednání výše uvedené písemné smlouvy o stavebních prací s ústním dodatkem a předání 735 tis. Kč žalovanému. Namísto vyřešení situace však si však zástupci účastníků zasílali sdělení a nesouhlasné reakce na ně. Proto je žalobce nucen se domáhat vrácení částky zaplacené žalovanému podle smlouvy zrušené odstoupením, když práce provedené dosud žalovaným nemají pro žalobce žádnou hodnotu. Stejnou žalobou se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení podle výroku I. za dobu od osmého dne po doručení odstoupení od smlouvy.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal a navrhoval zamítnutí žaloby. Potvrdil ujednání účastníků o provedení stavebních prací a doručení odstoupení od smlouvy s výhradou nedokončení prací a výčtem údajných vad. Potvrdil, že došlo k narušení základové desky shora vlivem povětrnostních vlivů. Navrhoval proto žalobci opravu, avšak ten zbytečně požadoval i zbourání postavených zdí, které byly zhotoveny správně. Skutečným důvodem požadavků žalobce podle žalovaného bylo (jak mu měl žalobce sdělit), že žalobce chtěl později změnit dispozici stavby. Postupem proti žalovanému se tedy žalobce snaží nepoctivě ušetřit finance za již částečně provedenou stavbu. Opakovaně měl žalobce žalovanému také sdělit, že o další práce žalovaného již nemá zájem a odmítl žalovaného pustit na svůj pozemek. Žalovaný také poukazoval na to, že žalobce mu nepředložil projektovou dokumentaci ke stavbě a stavební povolení, že žalovaný nemá podnikatelské oprávnění a smlouva účastníků je proto dohodou o občanské výpomoci, kde je velmi palčivá otázka odpovědnosti za dodržení striktních technologických postupů, přestože je označena jako smlouva o dílo, a že písemná smlouva je nepatřičně stručná. Žalovaný nakonec namítal, že žalobce požaduje vrácení peněz také za práci bagristy, který byl osloven a přímo veden žalobcem, jemuž žalobce také za práci sám zaplatil. Žalovaný tedy neobdržel od žalobce celou žalovanou částku.

3. V daném případě jde s ohledem na státní občanství žalobce o řízení s cizím prvkem. Protože bydliště žalovaného je na území České republiky, vyplývá mezinárodní příslušnost zdejšího soudu z čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Zdejší soud tedy přistoupil k projednání věci.

4. Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 Anonymizováno o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo České republiky, neboť obvyklé bydliště žalovaného bylo na území České republiky 5. Přestože žalovaný nevysvětlil, jaký význam mají jeho hodnocení o charakteru ujednání účastníků a nedostatcích veřejnoprávního povolení, je vhodné nejprve vyjasnit, že pokud bylo předmětem ujednání účastníků provedení stavby, jde nepochybně o smlouvu o dílo podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) s odkazem na § 2587 větu poslední OZ. Protože zákon nestanoví jako podstatnou náležitost této smlouvy (essentialia negotii) veřejnoprávní podnikatelské oprávnění zhotovitele, nebo povolení stavby, nemají tyto „nedostatky“ na zmíněné právní hodnocení smlouvy vliv a nejsou významné ani pro případné hodnocení o kvalitě provádění díla žalovaným.

6. Významná by mohla být neurčitost smlouvy ohledně vymezení jejího předmětu – stavby jako díla. Ta by ovšem musela být natolik neobsažná, aby nebylo možné jednání účastníků hodnotit jako právní (§ 533 odst. 1 OZ). Lze souhlasit se žalovaným v tom, že obsah ujednání zachycený v písemné podle jeho tvrzení by sám o sobě byl neurčitý. Byl ovšem zjevně dostatečně doplněn ústní dohodou účastníků, neboť žádný z nich nenamítal, že by mu nebyl jasný. Mezi účastníky tedy bylo zřejmé co objednatel požaduje a co má zhotovitel provést. Objednatel vytýkal zhotoviteli vady díla, spočívající v jeho kvalitě. Vady rozsahu se týkaly jen nedokončení díla z vůle žalovaného (podle žalobce nehodlal dílo dokončit), či žalobce (podle žalovaného to nebylo žalobcem umožněno), nikoli z nejasnosti smlouvy. Ani tato námitka žalovaného tedy není významná.

7. Obsah smlouvy byl (byť stále poměrně obecně) vymezen žalobcem na jednání před soudem dne 25. května 2026. Mělo jím být (citováno z písemné smlouvy) provedení bouracích prací bagrem stávajících budov a úprava terénu, výkopové práce a příprava pro bednění a základové desky k přístavbě, zednické a betonářské práce, včetně železobetonových příprav. Dále se mělo jednat o dokončovací a začišťovací práce podle druhé smlouvy – dodatku. Práce se týkaly přístavby rodinného domu čp. číslo v město – adresa, a podle dodatku zahrnovaly také rekonstrukci již zhotoveného uvedeného domu. Účastníci se shodli na tom, že se mělo jednat o stavbu, zdokumentovanou fotografiemi ve stavebně technickém posouzení rozestavěné stavby tituly před jménem jméno a příjmení, které žalobce připojil k žalobě.

8. Jádro sporu účastníků spočívalo v tom, zda žalovaný provedl již postavenou část stavby správně, tedy zjevně podle obvyklých pravidel stavební výroby (lege artis). Účastníci totiž netvrdili, že by byl sjednán zvláštní režim stavby. Pro rozhodnutí o žalobě ovšem bylo významné nejprve to, zda žalobce platně uplatnil svá práva z odpovědnosti za vady díla nebo při provádění díla. Teprve při kladném posouzení by se soud zabýval existencí vad díla a tedy naplněním věcných důvodů pro odstoupení od smlouvy.

9. Žalobce byl tedy nejprve povinen uplatnit taková skutková tvrzení, na jejichž základě by soud byl schopen posoudit, že žalobce uplatnil své právo z odpovědnosti za vady ve smyslu § 2593 OZ. Tzn. uvést zda a kdy žalobce zjistil vady při provádění díla, zda požadoval zajištění nápravy zhotovitelem a provádění díla řádně a zda k tomu poskytl zhotoviteli přiměřenou lhůtu.

10. Žalobce v této souvislosti na výzvu činěnou v souladu s § 118a odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) doplnil, že 1. února neuvedeného roku vytknul žalovanému neodvezení sutě a bordel na pozemku. Dne 17. prosince (zřejmě 2024) a 1. března (zřejmě 2025) se ptal žalovaného na to, kdy dílo plánuje dokončit, na což žalovaný reagoval až 4. března (zřejmě 2025) tak, že chodí po lékařích, což žalobce přijal. V březnu 2025 ovšem stavební dozor navrhnul vše strhnout a začít od znova a proto žalobce od smlouvy odstoupil.

11. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce odstoupil od smlouvy nikoli pro prodlení žalovaného s prováděním díla, nýbrž pro jeho vady. Nebylo tedy nutné se zabývat splněním podmínek pro odstoupení od smlouvy podle § 1977 a násl. OZ a soud zjišťoval jen splnění podmínek pro odstoupení od smlouvy podle § 2593 OZ.

12. Jedinou vadou vytknutou žalovanému před odstoupením od smlouvy bylo jen neodvezení sutě a bordel na pozemku. Protože žádný z účastníků netvrdil, že předmětem díla byl odvoz stavební sutě (žalovaný dokonce uváděl, že suť deponoval podle pokynu žalobce) nebo udržování pořádku na pozemku žalobce, nejde zjevně o vady díla, pro které by žalobci svědčilo právo na odstoupení od smlouvy podle § 2593 OZ. Žalobce také neuvedl, že by poskytl žalovanému přiměřenou lhůtu, během níž by měl až později vytýkané vady díla odstranit ve smyslu citovaného ustanovení. To, že vady jsou odstranitelné připustil sám žalobce, když podle něj bylo nutné již provedenou část stavby strhnout a na (zřejmě bezvadně) provedeném výkopu (ten měl být také součástí sjednaného díla – stavby) ji zbudovat znovu. Byť žalovaný s tímto závěrem žalobce nesouhlasil, když podle něj bylo provedení stavby s výjimkou podkladního betonu bezvadné, nemohlo se jednání smluvních stran do této fáze zatím dostat. K tomu bylo nezbytné právě vytknutí vad díla, které vyvolávají nutnost nového provedení stavby bez výkopů, spojené s požadavkem na tento způsob odstranění vad, se stanovením přiměřené lhůty. To ovšem žalobce dosud neučinil.

13. Vzhledem k tomuto právnímu hodnocení skutkových tvrzení uplatněných žalobcem je zřejmé, že nebylo nutné provádět dokazování k prokázání sporných skutečností.

14. Výrokem I. tedy soud s ohledem na toto právní hodnocení zamítl žalobu na zaplacení jistiny jako předčasnou a tedy nedůvodnou. Odstoupení od smlouvy provedené žalobcem bylo totiž předčasné, a tedy právně neúčinné, a žalobci tak dosud nevzniklo právo na vrácení plnění, které podle zaniklé smlouvy poskytl. Protože soud nezjistil prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na zaplacení úroku z prodlení.

15. Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) přiznal zcela procesně úspěšnému žalovanému právo na plnou náhradu nákladů, potřebných k účelnému bránění jeho práva před soudem.

16. Žalovaný vynaložil (resp. lze očekávat, že vynaloží) k tomuto účelu v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za pět úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis vyjádření k uplatnění nároku žalobce před podáním žaloby, 3. sepis vyjádření k žalobě, 4. porada s klientem ze dne 21. května 2026 a 5. účast na jednání před soudem) po 11 260 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu; Provozní výdaje tohoto zástupce nahrazované v paušální výši po 450 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz); Náhradu 1 500 Kč za promeškaný čas strávený (pod)zástupcem žalovaného cestou ze svého sídla k jednání před soudem, která odpovídá § 14 odst. 1 a odst. 3 advokátního tarifu, opět v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Hotový výdaj 4 236 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ za cestu (pod)zástupce žalovaného ze sídla zástupce žalovaného k jednání před soudem osobním motorovým vozidlem, která odpovídá § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 10,13 l BA95 na 100 km na obousměrné trase 203 km dlouhé a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 vyhlášky č. 573/2025 Sb.; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalovaného ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

17. Celkem se jednalo o částku 77 819 Kč, kterou je žalobce povinen žalovanému nahradit. O splatnosti k rukám zástupce žalovaného soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím zdejšího soudu do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ). Nesplní-li povinný dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.