15 C 59/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupeného opatrovnicí jméno příjmení , narozenou datum bytem adresa žalovaného , okres obec o zaplacení 16 056,57 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 16 056,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 2 380 Kč a z částky 2 598 Kč za období od 18. září 2019 do zaplacení, z částky 3 997,99 Kč, z částky 1 999,99 Kč, z částky 4 000 Kč a z částky 1 000 Kč za období od 21. srpna 2019 do zaplacení a ve výši 9 % z částky 48,33 Kč za období od 4. listopadu 2018 do zaplacení a z částky 32,26 Kč za období od 5. prosince 2018 do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobou, podanou ke zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 27. listopadu 2020, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 056,57 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že jde o pohledávky žalobkyně z několika vyúčtování, a protože se zmínila o uzavření několika smluv s žalovaným v době od [datum] do [datum]. [datum] [datum], mohlo se jednat o závazkové vztahy, z nichž své nároky dovozovala. Skutkové vymezení žalovaných pohledávek bylo provedeno pouze tak, že jde o dlužné položky z vyúčtování [číslo] Splátka zařízení/Installment: 2 380 Kč, vyúčtování [číslo] Instalační poplatek [název]: 2 598 Kč, vyúčtování [číslo] Vrubopis k slevě na zařízení: 3 997,99 Kč, vyúčtování [číslo] Vrubopis k slevě na zařízení: 1 999,99 Kč, vyúčtování [číslo] Vrubopis k slevě na zařízení: 4 000 Kč, vyúčtování [číslo] Vrubopis k slevě na zařízení: 1 000 Kč, vyúčtování [číslo] Pronájem zařízení: 48,33 Kč a vyúčtování [číslo] Pronájem zařízení: 32,26 Kč. Podle žalobkyně byl žalovaný marně vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 2. ledna 2020. Dále se žalobkyně stejnou žalobou domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok jakkoli odůvodnila. V podání ze dne 20. dubna tr. pak žalobkyně doplnila, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva na koncové zařízení typu [označení zařízení] [anonymizována čtyři slova] – [barva], IMEI [číslo]. Kupní cena byla stanovena ve výši 3 989 Kč a měla být zaplacena první splátkou 79 Kč při převzetí zařízení a v dalších 23 splátkách po 170 Kč. Splatnost jednotlivých plateb se řídila splatností jednotlivých vyúčtování. Neuhrazením příslušné splátky ve splatnosti se staly splatnými všechny dosud neuhrazené splátky. Žalovaný takto uhradil 1 530 Kč (9 x 170 Kč). Zbývajících 14 splátek v celkové výši 2 380 Kč (dále také jako„ žalovaný nárok 1“) bylo vyúčtováno dne [datum] v daňovém dokladu [číslo]. Dále se účastníci měli ve smlouvě [číslo] ze dne [datum] dohodnout na poskytnutí slevy žalovanému z kupní ceny tohoto koncového zařízení. Ve smluvních ujednáních ke kupní smlouvě byla tato sleva podmíněna dodržením sjednané doby trvání této účastnické smlouvy (pozn. soudu: zřejmě v délce 24 měsíců a zřejmě jde o smlouvu s jiným předmětem plnění) a zároveň využíváním služeb s tarifem s minimálním měsíčním paušálem ve výši základní ceníkové ceny paušálu tarifu. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyly řádně a včas uhrazeny splátky na předmětné zařízení, byly v souladu se smluvními ujednáními deaktivovány služby z předmětné smlouvy a smlouva (pozn. soudu: zřejmě jde o smlouvu s jiným předmětem plnění) byla předčasně ukončena. Proto bylo také žádáno zaplacení částky 1 000 Kč (dále také jako„ žalovaný nárok 2“) odpovídající poskytnuté slevě prostřednictvím vrubopisu, obsaženého ve vyúčtování [číslo] vystaveného k telefonnímu číslu [číslo] a účastnické smlouvě [číslo]. Ve smluvních ujednáních ke kupní smlouvě obsažené podle žalobkyně v účastnické smlouvě [číslo] mělo být uvedeno, že sleva poskytnutá na koncové zařízení [označení zařízení] [anonymizováno 5 slov], IMEI [číslo], k telefonnímu číslu [číslo], je podmíněná dodržením sjednané doby trvání této účastnické smlouvy (pozn. soudu: zřejmě opět na 24 měsíců) a zároveň je podmíněna využíváním služeb s tarifem s minimálním měsíčním paušálem ve výši základní ceníkové ceny paušálu tarifu. Další žalovanou pohledávkou tedy byla ona sleva v částce 3 997,99 Kč (dále také jako„ žalovaný nárok 3“), resp. její zaplacení, podle vrubopisu obsaženého ve vyúčtování [číslo]. Dále, ve smluvních ujednáních ke kupní smlouvě obsažené podle žalobkyně zřejmě v účastnické smlouvě [číslo] mělo být uvedeno, že sleva poskytnutá na zařízení [označení zařízení] [anonymizována čtyři slova] – [barva], IMEI [číslo], k telefonnímu číslu [číslo], je podmíněná dodržením sjednané doby trvání této účastnické smlouvy (pozn. soudu: zřejmě opět na 24 měsíců) a zároveň je podmíněna využíváním služeb s tarifem s minimálním měsíčním paušálem ve výši základní ceníkové ceny paušálu tarifu. Další žalovanou pohledávkou tedy byla ona sleva v částce 1 999,99 Kč (dále také jako„ žalovaný nárok 4“), resp. její zaplacení, podle vrubopisu obsaženého ve vyúčtování [číslo]. Dále, ve smluvních ujednáních ke kupní smlouvě obsažené podle žalobkyně zřejmě v účastnické smlouvě [číslo] mělo být uvedeno, že sleva poskytnutá na zařízení [označení zařízení] [anonymizována tři slova] - [barva], IMEI [číslo], k telefonnímu číslu [číslo], je podmíněná dodržením sjednané doby trvání této účastnické smlouvy (pozn. soudu: zřejmě opět na 24 měsíců) a zároveň je podmíněna využíváním služeb s tarifem s minimálním měsíčním paušálem ve výši základní ceníkové ceny paušálu tarifu. Další žalovanou pohledávkou tedy byla ona sleva v částce 4 tis. Kč (dále také jako„ žalovaný nárok 5“), resp. její zaplacení, podle vrubopisu obsaženého ve vyúčtování [číslo]. Žalobkyně měla dále uzavřít s žalovaným dne [datum] účastnickou smlouvu [číslo] na číslo [číslo] [anonymizováno] Součástí smlouvy byla ujednání o pronájmu koncového zařízení v kategorii„ [název kategorie]“. Žalobkyně takto poskytla na neurčitou dobu žalovanému k užívání zařízení za podmínek uvedených v obchodních podmínkách služby [název služby] [anonymizována tři slova], které jsou nedílnou součástí této smlouvy, za úplatu a poplatky uvedené v příslušném ceníku pronájmu koncových zařízení, který je rovněž nedílnou součástí této smlouvy. Žalobkyně se pak domáhala zaplacení částek 48,33 Kč a 32,26 Kč (dále také jako„ žalovaný nárok 6“), jakožto alikvotní částky měsíčního nájemného dle ceníku, podle vyúčtování č. - [číslo] a [číslo]. Nakonec poslední (dále také jako„ žalovaný nárok 7“) pohledávka ve výši 2 598 Kč byla konkretizována jako doúčtovaní slevy k poplatku za odbornou instalaci k zařízení [označení zařízení] [anonymizována dvě slova] v kategorii„ [název kategorie]“, [číslo] k účastnické smlouvě [číslo]. Podle čl. 13 obchodních podmínek k této smlouvě byla sleva poskytnutá na odbornou instalaci podmíněna dodržením sjednané doba trvání účastnické smlouvy. Předmětné zařízení měla žalobkyně žalovanému nainstalovat dne [datum] na adrese uvedené v účastnické smlouvě, tj. [adresa žalovaného]. Vzhledem k dlouhodobému neplnění závazků plynoucích z této účastnické smlouvy byla smlouva vypovězena žalobkyní dne [datum]. Služby z předmětné smlouvy proto byly deaktivovány a podmíněná sleva k instalaci zařízení ve výši 2 598 Kč byla požadována zpět prostřednictvím vyúčtování [číslo] se splatností daňového dokladu 14 dnů od vystavení. Žalovaný, ani jeho opatrovnice se k žalobě nevyjádřili a bez předchozí omluvy se nedostavili ani k prvnímu jednání před soudem, nařízenému ve věci na den 24. listopadu tr. Na tomto jednání byla žalobkyně soudem vyzvána k doplnění skutkových tvrzení k jednotlivým žalovaným pohledávkám tak, aby bylo možné je podřadit pod příslušnou právní normu. Žalobkyně zopakovala výše uvedená tvrzení a jejich právní hodnocení, podle nichž bylo zřejmé, že všechny pohledávky mají svůj původ ve smlouvách účastníků. Ohledně žalovaného nároku 6 žalobkyně nebyla schopna uvést, k jakému období se částky vztahují a z jakého měsíčního nájemného byla stanovena jejich„ alikvótní“ výše. Z vlastní činnosti je soudu známo, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalovaný omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let mj. tak, že není způsobilý samostatně právně jednat v žádných záležitostech, s výjimkou běžných záležitostí každodenního života, vyjma nakládání s finanční částkou 1 000 Kč týdně. Z této formulace (stanovení výjimky a výjimky z výjimky) vyplývá, že soud považoval nakládání s finanční částkou 1 tis. Kč týdně za běžnou záležitost, k níž by jinak byl žalovaný neomezen. Zároveň je zřejmé, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti k jakémukoli jednání, jehož přímým důsledkem by bylo nakládání s vyšší částkou za období nejdéle jednoho týdne. Soud při rozhodování vycházel ze zjištění, že žalovaný trpí trvalou a léčbou neovlivnitelnou duševní poruchou, a to lehkou mentální retardací s poruchami chování. Jeho osobnost je smíšeně poruchová, psychoinfantilní, manipulovatelná, emočně nestabilní. Žalovaný špatně čte, ale čtenému nerozumí. Zvládne se podepsat, nezná hodnotu peněz, nesmyslně proto utrácí a není schopen s penězi hospodařit. Žalovaný není schopen řešit složitější záležitosti každodenního života, není schopen adekvátně vyhodnotit důsledky uzavření jakékoliv smlouvy a není schopen spolehlivě realizovat plnění, která ze smluvních vztahů vyplývají. Je naopak schopen samostatně nakládat s finančními prostředky do limitu 1 000 Kč týdně, které mu budou vypláceny v dílčích dávkách ve formě kapesného. Při výslechu dokázal jednoduše odpovědět na jednoduché dotazy. Při dokazování soud již v tomto řízení z písemného znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze dne [datum], [číslo] zjistil, že výše uvedená duševní porucha postihuje žalovaného od jeho dětství. Podle sdělení jeho současné hmotněprávní opatrovnice, získané znalcem v rámci anamnestických informací, bývá žalovaný často zneužíván či negativně ovlivňován ve svém chování jeho matkou, která je pod vlivem omamných a psychotropních látek, a to k předávání peněz z invalidního důvodu, k nákupu telefonních přístrojů, aktivaci kreditní karty a k hazardním hrám. Z písemných smluv, z nichž žalobkyně své nároky dovozovala, soud zjistil, že byly sjednány v době od [datum] do [datum]. [datum] [datum], přičemž osobou jednající jménem žalobkyně byl vždy [jméno] [příjmení]. V daném případě není na první pohled zřejmé, zda peněžité pohledávky žalobkyně, resp. závazky žalovaného z předmětných smluv lze hodnotit jako právní jednání, k němuž byla své právnost žalovaného soudem omezena. Musela by být dovozena kauzální souvislost jednotlivých plnění tak, aby v jejich součtu přesáhla hodnotu 1 tis. Kč týdně. Formální omezení svéprávnosti ovšem není pro posouzení jednání žalovaného v této věci významné. Žalovaný totiž měl jednat žalobkyní popisovaným způsobem ještě před vyhlášením rozsudku opatrovnického soudu. Důležité je ovšem to, že již tehdy byl jistě postižen duševní poruchou, pro kterou nakonec k formálnímu omezení svéprávnosti došlo. Jestliže žalovaný nebyl schopen v důsledku této duševní poruchy význam smluvního ujednání a jeho následků a porozumět psanému textu smluv, je nutné jeho právní jednání hodnotit jako neplatné ve smyslu § 581 věty druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Proto z něj žalované (smluvní) nároky žalobkyně nemohou vyplývat (viz také nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. srpna 2014, sp. zn.

I. ÚS 173/13; všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na www. http://nalus.usoud.cz). S ohledem na četnost smluv, zjevnost zdravotního (duševního) postižení žalovaného a tvrzené neplnění smluvních povinností žalovaným, musela mít žalobkyně přinejmenším významné pochybnosti o tom, zda je žalovaný schopen předmětné právní jednání činit. Pokud přesto dala přednost příznivému výkazu obchodní činnosti (byť svým zaměstnancem či jiným zástupcem) na úkor práva žalovaného na majetek (z poskytnutého invalidního důchodu), jakožto osoby zranitelné, bylo jednání žalobkyně nepoctivé a v rozporu s dobrými mravy. Uplatnění pohledávek na plnění z tohoto jednání by pak bylo zneužitím práva, a proto je není možné posoudit ani podle zásad bezdůvodného obohacení ve smyslu závěrů vyjádřených v nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 7. září 2021, sp. zn.

II. ÚS 1292/21. Případné vyhovění žalobě by totiž bylo v rozporu s § 6 a § 8 OZ. Opačný přístup by v podstatě eliminoval všechny zákonem předepsané důsledky neplatného právního jednání ve prospěch žalobkyně. Ta by se totiž tak jako tak vždy dostala k plnění, které s žalovaným měla (byť neplatně) sjednat. Vzhledem k uvedenému hodnocení soud žalobu jako nedůvodnou ve vztahu k žalované jistině výrokem I. zamítl. S ohledem na svázanost úrokového příslušenství s pohledávkou, jejíž existence nebyla dovozena, bylo nutné stejným výrokem zamítnout žalobu také v tomto rozsahu, aniž by se soud dále musel zabývat také nedostatkem skutkových tvrzení ve vztahu k právnímu hodnocení splatnosti žalovaných pohledávek a nedostatečně tvrzeným skutkovým základem k žalobě na zaplacení částek 48,33 Kč a 32,26 Kč. Výrokem II. pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kritéria procesního úspěchu ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.