15 C 59/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce, IČO IČO Zástupce advokátkou sídlem sídlo zástupce proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 27 820 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částky 27 820 Kč a 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 15 080 Kč za období od 13. listopadu 2024 do zaplacení a ve výši 12 % z částky 4 680 Kč za období od 11. února do 13. května 2025 a z částky 12 740 Kč za období od 14. května 2025 do zaplacení.

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení 300 Kč.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 2 976 Kč. Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 17. ledna tr., kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 29 020 Kč s úrokem z prodlení podle výroku

I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný, jakožto provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značky SPZ, VIN VIN kód, neměl v níže uvedené době sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, ačkoli je tato povinnost založena zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. března 2024 (dále jen „ZPOPV“) pro období do 31. března 2024 a zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „NZPOPV“) pro období od 1. dubna 2024. S odkazem na § 4 odst. 1 ZPOPV, resp. § 45 odst. 2 NZPOPV se tak žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku 4 095 Kč za 63 dny v době od 20. října do 21. prosince 2023, příspěvku 10 985 Kč za 169 dnů v době od 22. prosince 2023 do 7. června 2024, příspěvku 4 680 Kč za 72 dny v době od 8. června do 18. srpna 2024 a příspěvku 8 060 Kč za 124 dny v době od 19. srpna do 20. prosince 2024, vypočtených podle § 4 odst. 1 a 5 ZPOPV, ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., resp. podle § 45 odst. 2 a 4 NZPOPV, ve spojení s § 5 vyhlášky 69/2024 Sb., a nákladů po 300 Kč, spojených s mimosoudním uplatněním práva na každý uvedený příspěvek podle § 4 odst. 4 ZPOPV, resp. § 45 odst. 2 NZPOPV, jejichž výše je stanovena § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., resp. § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., neboť žalovaný tyto částky žalobkyni dosud nezaplatil, přestože k tomu byl písemně vyzván dne 29. srpna 2024 ohledně prvních dvou uvedených příspěvků, dne 27. listopadu 2024 ohledně třetího uvedeného příspěvku a dne 27. února 2025 ohledně posledně uvedeného příspěvku. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla dále zdůvodněna. Soud při posouzení věci vycházel z právního názoru o tom, že řízení o zaplacení příspěvku je občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, čj. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí nalézacího soudu o zastavení řízení vedeného pod sp. zn. 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, čj. 12 Co 99/2013-62, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu je tedy zřejmé, že soud rozhodoval o soukromoprávním nároku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání ve věci nařízenému na den 29. července tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. Soud dokazováním zjistil, že žalovaný byl podle kupní smlouvy ze dne datum v předmětné době vlastníkem a provozovatelem shora uvedeného osobního automobilu, že dopisy žalobkyně z výše uvedených dnů byl žalovaný vyzván k zaplacení příslušného žalovaného příspěvku ve lhůtě 60 dnů a že tyto dopisy byly podány k poštovní přepravě žalovanému vždy v den jejich vyhotovení, jak vyplývalo z výzev samotných a poštovních podacích archů k nim. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný, jakožto vlastník a provozovatel vozidla nesjednal zákonem předepsané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uvedeného vozidla a že nezaplatil žalobkyni žalované příspěvky a (náhradu) náklady, když žalovaný v rozporu s § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) neuplatnil opačné tvrzení o těchto skutečnostech. Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvků je zakotven v § 4 odst. 1 ZPOPV a § 45 odst. 2 NZPOPV. Jejich žalovaná výše odpovídala § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV, resp. § 5 odst. 1 vyhlášky 69/2024 Sb., ve spojení s § 45 odst. 4 NZPOPV. Nárok na zaplacení (paušálních náhrad) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek je zakotven v § 45 odst. 2 NZPOPV a jejich žalovaná výše odpovídala § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve spojení s § 6 odst. 2 NZPOPV. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit žalované příspěvky v celkové částce 27 820 Kč a paušální (náhradu) náklady spojené s mimosoudním vymáháním těchto příspěvků v celkové výši 900 Kč, jakožto hmotněprávní příslušenství příspěvku ve smyslu § 513 OZ, a z těchto částek úrok z prodlení, když žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu podle §§ 1968 a 1970 OZ, splatného podle výzvy věřitelky (ve smyslu § 1958 OZ, § 4 odst. 7 ZPOPV a § 46 NZPOPV). Lhůta pro placení byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.. Výrokem II. soud již na základě žalobních tvrzení zamítl žalobu v části žalované paušální náhrady hmotněprávních nákladů (poplatku) v částce 300 Kč. I náklady na vymáhání příspěvků musí jistě být vynakládány efektivně jen k účelu k němuž slouží. Pokud tedy žalobkyně posílala v jeden den dvě samostatné výzvy k placení dvou příspěvků týkajících se provozu stejného vozidla a v důsledku toho vynaložila zbytečně náklady na dvě písemné výzvy namísto jedné, nejde o účelně vynaložený výdaj, jehož náhradu by bylo možné uložit žalovanému k placení. Žalobkyně přitom netvrdila, že by jí vznikly i jiné náklady. Ohledně náhrady nákladů spojených s další výzvou k placení (formálně v časovém pořadí druhého) příspěvku ze dne 29. srpna 2024 tedy byla žaloba zamítnuta Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 3 OSŘ přiznal převážně procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem, neboť poměr jejího procesního neúspěchu k celému předmětu řízení byl jen nepatrný. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: Soudní poplatek v částce 1 161 Kč v souladu s § 137 OSŘ; Odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soud jsou dostupná na www.nsoud.cz), počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. sepis výzvy k placení před podáním žaloby, jakožto procesního výdaje podle závěrů vyjádřených např. v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jako soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 21. dubna 2026, čj. 18 Co 82/2026-41, vydané ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 284/2025) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu; Provozní výdaje této zástupkyně nahrazované v paušální výši po 100 Kč za uvedené úkony právní služby, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkem jde o částku 2 976 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu.