15 C 67/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně IČO sídlem adresa, číslo obec zastoupené advokátem titul jméno příjmení, IČO sídlem adresa, číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 3 372 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 2 772 Kč a částku 199,74 Kč.

II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 600 Kč a částky 43,26 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 721 Kč.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 2. června 2020, ve znění jejího doplnění ze dne 26. února tr., na zaplacení částky 3 372 Kč. Ta představovala jednak nedoplatek pojistného 2 772 Kč, žalovaného za pojistné období od 6. června do 5. září 2019 a za dobu 7 dní v období od 6. do 12. září 2019 a dále dva upomínací poplatky po 300 Kč za upomínku k placení pojistného ze dne 22. července 2019 a za pokus o smír ze dne 22. října 2019. Nakonec byl také žalován úrok z prodlení z těchto částek za období od 14. září 2019 do 2. června 2020 ve výši 243 Kč. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne 6. června 2018 účastníci pojistnou smlouvu číslo o závazku žalobkyně poskytnout žalovanému v případě nahodilé pojistné události pojistné plnění a závazku žalovaného platit žalobkyni pojistné. Předmětem pojištění mělo být vozidlo zn. PEUGEOT 307, registrační značka. Pojistné bylo stanoveno pro pojistné období v částce 2 641, splatným čtvrtletně. Podle doplnění žaloby pak bylo pojistné stanoveno předpisem ve výši 2 574 Kč pro pojistné období od 6. června do 5. září 2019. Žalovaný přes výzvy žalobkyně nezaplatil žalované pojistné. Ohledně žalovaných poplatků žalobkyně odkazovala na čl. 4 odst. 10 všeobecných pojistných podmínek, podle nichž má pojistitel právo na náklady spojené s vymáháním pojistného a sazebníku poplatků. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže vysvětlena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 8. března tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani jejich zástupců, přičemž pouze žalobkyně a její zástupce svou neúčast předem omluvili.

3. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla v den uváděný žalobkyní sjednána výše uvedená smlouva, která ovšem obsahovala ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uváděného vozidla a úrazovém pojištění osob ve vozidle. Sjednáno bylo pojistné ve výši 10 454 Kč za rok za pojištění odpovědnosti a 110 Kč za rok za úrazové pojištění. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že bylo sjednáno čtvrtletní pojistné období a že pojištění bylo sjednáno od 6. července 2018.

4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, poplatky, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“).

5. Lze souhlasit s právním hodnocením žalobkyně o tom, že, že mezi účastníky byla sjednána pojistná smlouva. Byť žalobkyně uváděla, že smlouvou bylo pojištěno vozidlo, současně nelogicky právně sama podřizovala režim smlouvy zákonu č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“). Protože však soud ze smlouvy zjistil, že předmět pojištění byl jiný, lze i v tomto směru s právním hodnocením žalobkyně souhlasit s doplněním, že tímto zákonem se řídilo jen pojištění odpovědnosti a ohledně úrazového pojištění a pouze podpůrně ohledně pojištění odpovědnosti se dále vztah účastníků řídil § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“).

6. Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě (nikoli však v případě odpovědnosti žalovanému, nýbrž za žalovaného a v případě úrazu poškozenému) při pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné do doby zániku pojištění (§ 2782 odst. 1 OZ), resp. u pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo, stalo-li se tak dříve, než uplynula sjednaná doba (§ 13 odst. 2 ZPOPV). Doba pro placení pojistného nebyla účastníky sjednána. Lhůta pro zaplacení pojistného tedy byla stanovena § 2783 odst. 2 OZ na první den pojistného období. Za žalované období tedy mělo být zaplaceno žalované pojistné v částce 2 641 Kč (podle žalobkyně v částce 2 574 Kč) do 6. června 2019 a ve zbytku do 6. září 2019.

7. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období v poměrné výši 2 772 Kč je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

8. Výrokem II. soud zamítl žalobu na zaplacení poplatků v celkové výši 600 Kč, neboť žalobkyně netvrdila, že by se žalovaný k placení v tomto směru zavázal. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy účastníků totiž nelze ve smyslu § 1817 OZ požadovat po žalovaném další platbu, než kterou byl povinen platit na základě hlavního závazku. Pokud se snad žalobkyně domáhala náhrady nákladů na uplatnění pohledávky ve smyslu § 513 OZ, resp., náhrady toho, oč se měl zmenšit majetek žalobkyně v důsledku vymáhání žalované jistiny ve smyslu § 2913 odst. 1 OZ, pak žalobkyně nevysvětlila, jaké náklady jí takto vznikly a žádné náklady ani nedoložila. Nebylo tedy možné na základě uplatněných skutkových tvrzení zjistit právní normu, z níž by žalovaná povinnost v tomto rozsahu vyplývala.

9. I zde pak platí, že pokud byl nárok na zaplacení částky 600 Kč hodnocen jako nedůvodný, bylo nutné výrokem II. zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky s ohledem na akcesoritu tohoto příslušenství k úročené jistině.

10. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 2 772 Kč s příslušenstvím a žalovaný byl procesně úspěšný v částce 600 Kč s příslušenstvím. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 3 372 Kč činila ~ 82 % a míra procesního úspěchu žalovaného ~ 18 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 64 %.

11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po 200 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku.

12. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 po 100 Kč za dva zohledněné úkony a odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

13. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 721 Kč (~ 64 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

14. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ.

15. V daném případě je navíc zřejmé, že náklady na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátním zástupcem žalobkyně by nebyly vynaloženy účelně s ohledem na postavení žalobkyně, jako společnosti, zabývající se poskytováním pojištění a inkasováním pojistného, v jejíchž možnostech jistě je vyzvat své dlužníky k placení jejich dluhů. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.