15 C 73/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B oba bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky , IČO IČO advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta , IČO IČO advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 30 000 Kč a 60 000 Kč

I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobce a) domáhal po žalované zaplacení 30 000 Kč.

II. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně b) domáhala po žalované zaplacení 60 000 Kč.

III. Žalobce a) je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované k rukám zástupce žalované na náhradě nákladů řízení částku 22 587 Kč.

IV. Žalobkyně b) je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované k rukám zástupce žalované na náhradě nákladů řízení částku 33 121 Kč.

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 10. února 2024, se žalobci původně domáhali po žalované vydání psů, a to , označení, , evidenčního čísla , číslo, , žalobci a) a , označení, , evidenčního čísla , číslo, (správně , číslo, ), a , označení, , evidenčního čísla , číslo, , žalobkyni b). K odůvodnění žaloby uvedli, že vlastníky psů se stali podle darovací smlouvy sjednané s , jméno FO, (dále také jako „původní vlastnice“), která je dcerou žalobců. Dne , datum, (správně , rok, ) byla tato dvě (správně tři) zvířata svěřena do náhradní péče žalované rozhodnutím , název, (dále také jako „správní orgán“) čj. , číslo jednací, ,. Původní vlastnice podle pokynu správního orgánu zajistila řádnou péči o tato zvířata právě jejich darováním žalobcům. Darování bylo provedeno také proto, aby původní vlastnice a její syn mohli být v kontaktu se zvířaty, na které má původní vlastnice emoční a psychickou vazbu. Žalobci, jakožto noví vlastníci, poté vyzvali žalovanou k vydání zvířat. Ta jim však nevyhověla s odůvodněním, že darování je protiprávní, neboť se jím obchází rozhodnutí správního orgánu.

2. Žalovaná nárok žalobců neuznala, neboť žalobci podle ní neosvědčili své vlastnické právo ke zvířatům. Připomněla, že psi byli původní vlastnici odebráni pro nevyhovující péči, kdy došlo k ohrožení jejich života a způsobení značných útrap. Pro tyto skutečnosti měla původní vlastnice čelit u zdejšího soudu obžalobě. Obecně pak dále žalovaná hodnotila, že žaloba obsahuje tendenční popis současné situace, jakož i tvrzení nepravdivá, zejména pak ve vztahu k předmětným psům, jejich stavu, schopnostem, hodnotě a vztahu žalobců k těmto zvířatům.

3. Na prvním jednání před soudem dne 11. listopadu 2024 žalobci hodnotili, že psi byli původní vlastnici odebráni neoprávněně. Uvedli, že žalovaná měla žalobcům psy vydat podle dalšího navazujícího rozhodnutí správního orgánu. Přesto tak neučinila. Vlastnické právo ke psům, jejichž vydání se žalobkyně b) domáhala, jí bylo převedeno darovací smlouvou, sjednanou s , jméno FO, , tedy nikoli s původní vlastnicí. Ten je předtím od původní vlastnice také dostal darem. Žalovaná teprve na tomto jednání uvedla, že psi již pošli. U dvou starších se tak stalo věkem a mladší pošel v důsledku nepříznivého zdravotního stavu, způsobeného původní vlastnicí. Všechny darovací smlouvy (i darovací smlouvu ve prospěch , jméno FO, ) hodnotila žalovaná jako zastírací jednání, neboť všechny obsahovaly ujednání o jednoduchém převodu vlastnictví zpět na původní vlastnici. Ta si také skutečně měla přijet psy vyzvednout spolu s novými vlastníky. Podle žalované tedy jde o obcházení zákona, jemuž nelze poskytnou právní ochranu.

4. Žalobci poté ještě na témže jednání přijali skutečnost, že psi již nežijí a navrhli soudu připuštění změny žaloby tak, že žalovaná namísto vydání zvířete zaplatí jeho majiteli, tedy vždy příslušnému žalobci náhradu 30 tis. Kč za každé zvíře. Tento svůj nový nárok žalobci odůvodnili tak, že žalovaná porušila svou povinnost (založenou rozhodnutím správního orgánu) vydat žalobcům předmětná zvířata, a těm proto vznikla újma. Odpovědnost žalované hodnotili jako objektivní. Hodnota každého zvířete byla žalobci vyčíslena na 30 tis. Kč bez zohlednění tzv. ceny obliby, s poukazem na jejich certifikaci, výcvik v canisterapii a absolvování mezinárodních výstav. Žalovaná v reakci na to namítala, že neexistuje příčinná souvislost jejího jednání a vznikem škody. O psy se žalovaná měla starat řádně. Žalovaná zpochybnila také právní závěr o své objektivní odpovědnosti.

5. V podání ze dne 27. listopadu 22024 žalobci uvedli, že se alternativním plněním (při nemožnosti vydání neoprávněn zadržovaných zvířat) domáhají zaplacení hodnoty zvířat. Podle žalobců držela žalovaná od , datum, zvířata bez zákonného důvodu a tímto dnem též přešlo na žalovanou nebezpečí poškození zdraví a ztráty kvality psů, která je dána i stupněm jejich výcviku. Na žalovanou přešlo i nebezpečí úhynu těchto psů. Žalobci současně požádali soud, aby vyzval žalovanou k prokázání tvrzení o úhynu psů, o způsobu uhynutí a způsobu péče o psy. Tedy jak o ně bylo pečováno, výpisem z jejich zdravotní dokumentace a kdo a jakým způsobem se o ně staral. Zástupce žalované totiž podle žalobců ve svých dvou dopisech ze dne , datum, a , datum, potvrzoval, že zvířata jsou živá a v důsledku kvalitní péče žalované mělo dojít „k markantnímu zlepšení jejich zdravotního stavu“. Pokud tedy psi ještě před rokem, tj. v , datum, žili a nacházeli se v dobré zdravotní kondici, měla by žalovaná doložit z jakých zdravotních příčin nebo důvodů zahynuli a tuto skutečnost též doložit. Psi nebyli podle žalobců natolik staří, aby jejich úhyn byl spojován s očekáváným koncem pro jejich věk.

6. Protože se žalobci ve svém podání ze dne 27. listopadu 2024 zmiňovali také o alternativním petitu žaloby je nutné nejprve vysvětlit, že na jednání konaném před soudem dne 11. listopadu 2024 navrhovali připuštění změny žaloby tak, že žalovaná je povinna jim zaplatit cenu psů. Správnost žalované ceny měla být prokázána znalcem. Nejednalo se tedy o alternativní petit, kdy je nabízena možnost volby splnění ze žalovaných povinností tak, jak jej chápe právní teorie a praxe. Soud návrhu žalobců na připuštění změny žaloby (ovšem nikoli v alternativě) vyhověl usnesením ze dne 7. ledna tr., čj. 15 C 73/2024-36. Výrok tohoto usnesení sice formálně neprávně označuje a) žalobce za 1. žalobce a b) žalobkyni za 2. žalobkyni, avšak s ohledem na (gramaticky) rodové označení každého ze žalobců je zřejmé, jaká změna byla (věcně správně) připuštěna.

7. Po dokazování soud zjistil, že písemnými darovacími smlouvami došlo (částečně postupně) k darování předmětných psů žalobcům tak, jak to odpovídalo nově formulované žalobě. Z rozhodnutí správního orgánu ze dne , datum, , čj. , číslo jednací, , soud také zjistil, že byl vysloven souhlas s vydáním předmětných psů jejich novým majitelům (v době vydání rozhodnutí) podle příslušné darovací smlouvy. Tyto okolnosti ostatně nebyly mezi účastníky sporné, a proto soud všechny nesporné skutečnosti vzal za své skutkové zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“).

8. Při právním hodnocení se soud neztotožnil s názorem žalované o tom, že darování psů současným vlastníkům – žalobcům je obcházením zákona (myšleno zřejmě, že odporuje zákonu) a je tedy neplatné ve smyslu § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Vlastníku zvířete nebrání nic v tom, aby umožnil jiné osobě (kupř. právě původní vlastnici) styk se zvířetem, nebo aby vlastnické právo znovu převedl na jiného. Rozhodnutí správního orgánu takové omezení nestanovilo a nevyloučilo ani vrácení zvířat původní vlastnici, pokud by sama k tomu zajistila vhodné podmínky. Rozsudek zdejšího soudu, jímž byl původní vlastnici zakázán chov zvířat na dobu dvou let, byl vyhlášen teprve ze dne , datum, a nabyl právní moci až , datum, . Nemohl tedy jednání žalované ovlivnit. Pokud by v nové péči o zvířata, byť delegované na jinou osobu, mělo opět dojít k týrání zvířete, bylo by nutné na tuto situaci reagovat novým správním opatřením, jež má vždy dočasný charakter. Žalovaná také neuvedla nic, co by zpochybnilo platnost a účinnost rozhodnutí , právnická osoba, , odboru , název, , ze dne , datum, , čj. , číslo jednací, , jímž bylo ukončeno zvláštní opatření a umístění týraného zvířete (mj. předmětných psů) do náhradní péče žalované a jímž byl vysloven souhlas s vydáním zvířat novému vlastníku, tj. mj. žalobcům. Z tohoto rozhodnutí musí vycházet nejen soud (§ 135 odst. 2 věta druhá OSŘ), ale je závazné také pro žalovanou. Je totiž třeba si uvědomit, že držba zvířat (náhradní péče) žalované byla založena výhradně předchozím opatřením orgánu ochrany zvířat proti týrání, které bylo formálním způsobem odstraněno. Žalované nyní nepřísluší rozhodnutí správního orgánu hodnotit. Pokud by jí svědčilo postavení účastnice správního řízení (otázku procesního postavení závazně posuzují jen orgány vedoucí příslušné řízení), mohla jej zřejmě napadnout opravným prostředkem, což se ovšem zjevně nestalo. Žalovaná nemá pravomoci orgánu veřejné moci k ochraně zvířat proti týrání a nebyly u ní ani splněny podmínky svépomoci podle § 14 OZ. Ukončením opatření o náhradní péči tedy zaniklo oprávnění žalované předmětná zvířata držet a její držba (ve smyslu ustájení psů, nikoli držba vlastnictví) byla od té doby nepoctivá ve smyslu § 992 odst. 1 věta druhá OZ, neboť po prezentaci příslušného rozhodnutí orgánu veřejné moci jí muselo být zřejmé, že vykonává právo, které jí nenáleží.

9. Podle § 1000 ve spojení s § 1002 OZ nahrazuje nepoctivý držitel všechnu škodu, která vzešla z jeho držby. Pokud se tedy žalobci dovolávali náhrady škody, tížilo je podle § 101 odst. 1 OSŘ břemeno tvrzení ohledně skutečností, z nichž by bylo možné dovodit a) původ škody v držbě žalované, které současně b) byly příčinou vzniku škody, jejíž náhrady se domáhali. Ruku v ruce s tím pak tížilo žalobce podle § 120 odst. 1 OSŘ také důkazní břemeno ohledně těchto tvrzených skutečností. Vztah účastníků tedy rozšiřuje obecnou úpravu náhrady škody podle § 2910 a násl. OZ tak, že není nutné se zabývat zaviněním, tj. subjektivním vztahem žalované ke škodě, jak hodnotili žalobci.

10. Po poučení soudu o těchto povinnostech žalobci tvrdili, že péče o psy v době umístění u žalované byla nesprávná, a právě proto došlo k jejich úhynu. Tento rozsah tvrzení byl pro případné vyhovění žalobě jistě dostačující. Pokud by totiž bylo zjištěno, že nebýt nepoctivé držby žalované, zvířata by v době vyhlášení rozhodnutí (o původní žalobě) žila a bylo je tedy možné vydat žalobcům, žádná škoda by nevznikla. Soud proto další dokazování zaměřil na zjištění těchto skutečností. Vyslyšel přitom také důkazní návrhy žalované, která namítala, že důvod úhynu psů s její náhradní péčí nesouvisel.

11. Z odborných vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, , IČO , IČO, , veterinární lékařky se sídlem , adresa, , soud zjistil, že: K úhynu psa s číslem čipu , číslo, došlo dne , datum, s největší pravděpodobností pro zánět mozku zvířete, způsobený dlouhodobým zanedbáním péče původní vlastnicí, v jehož důsledku zvíře utrpělo protržení ušního bubínku, bylo ve vážném stavu mykotického a zánětlivého onemocnění a vykazovalo přítomnost vnitřních parazitů. K úhynu psa s číslem čipu , číslo, došlo dne , datum, pro selhání ledvin, způsobené významnou měrou také dlouhodobým zanedbáním péče původní vlastnicí, při níž docházelo k nesprávnému stravování a chronické dehydrataci zvířete, s možným vlivem vrozených dispozic zvířete. K úhynu psa s číslem čipu , číslo, došlo dne , datum, ve věku 12 let s největší pravděpodobností pro dlouhodobé zanedbání péče původní vlastnicí, spočívající v dlouhodobém hladovění a dehydratací zvířete.

12. Tyto odborné závěry nebyly žalobci vyvráceny. Ti sice k důkazu navrhovali také znalecký posudek, jenž by měl posoudit tytéž okolnosti, avšak soud tomuto důkaznímu návrhu nevyhověl. Žalobci totiž nepředložili žádné jiné podklady, využitelné pro případné znalecké závěry než ty, které již byly východiskem pro zpracování odborných vyjádření, použitých zdejším soudem pro výrok o skutku, popisujícím zanedbání péče a újmu na zdraví mj. těchto zvířat původní vlastnicí ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, (rozsudek ze dne , datum, , čj. , číslo jednací, ). Nebylo tedy možné očekávat jiné závěry případného znaleckého posudku.

13. Závěry odbornice (autorky odborného vyjádření) , tituly před jménem, , jméno FO, nebyly zpochybněny ani podklady z odkazovaného trestního řízení, které soud v této věci využil při dokazování. Z protokolu o hlavním líčení ze dne , datum, zachycující výslech svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , která je pracovnicí , právnická osoba, a byla přítomna při odebrání psů původní majitelce, soud zjistil, že svědkyně popsala stav psů způsobem, který nevyvrací závěry odborných vyjádření. Psi byli podle svědkyně v zanedbaném stavu, s nevyčesanou srstí, bez přístupu k vodě a potravě. Její hodnocení, že psi nejsou ohroženi na životě, byl zjevně ovlivněn tím, že je nepodrobila důkladnější veterinární prohlídce a vycházela jen z jejich vnějšího zjevu. Stejně je nutné hodnotit zprávu , právnická osoba, ze dne 20. ledna tr., neboť byla zpracována opět , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, podle jejího prvotního z jištění. Podrobnou prohlídku naopak provedla , tituly před jménem, , jméno FO, , a proto je nutné právě její výstupy považovat za objektivní. Ani protokoly zachycující výslechy dalších svědků a výslech znalce (z odkazovaného trestního řízení) , tituly před jménem, , jméno FO, závěry odborných vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, nijak nezpochybnily, ale naopak je podpořily v souvislosti s popisem průběhu chovu a stavu zvířat při odebrání. Výslech , tituly před jménem, , jméno FO, , který žalovaná navrhovala nebylo nutné provádět, neboť soudem požadovaný důkaz měl směřovat k odbornému zhodnocení skutečností po jejich vzniku, nikoli ke skutkovému popisu tohoto vzniku. Pro skutkové zjištění soudu tedy postačovala samotná písemná odborná vyjádření (viz § 127 odst. 1 věta první OSŘ analogicky).

14. Ze zjištěných skutečností je tedy zřejmé, že důvod uhynutí předmětných zvířat nelze spatřovat v nepoctivé držbě žalované, nýbrž zejména v okolnostech péče původní vlastnice s možným vlivem vrozené , rodné přijmení, u psa s číslem čipu , číslo, a věku u psa s číslem čipu , číslo, . Proto žalovaná nenese odpovědnost za vznik škody, jejíž náhrady se žalobci v tomto řízení domáhali. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že hlavním účelem institutu náhrady škody není trest nebo satisfakce, nýbrž odstranění negativního zásahu do majetkové sféry poškozeného. K tomu je ovšem možno přistoupit jedině při existenci odpovědnosti za škodu toho, kdo by ji měl nahrazovat. Ta u žalované dovozena nebyla. Žalobkyně b) se ve svých vyjádřeních zmiňovala také o jiném zásahu do svých práv, jež měly spočívat v odstranění požitků ze soužití se psy v době od odmítnutí žalované psy vydat do jejich úhynu. Zde jde ale zjevně o jiný nárok, který nebyl předmětem tohoto řízení.

15. Soudu tedy nezbylo, než žaloby obou žalobců proti žalované jako nedůvodné zamítnout výroky I. a II.

16. Výroky III. a IV. soud podle § 142 odst. 1 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému bránění svého práva proti každému ze žalovaných.

17. Žalovaná žádala nahradit tyto náklady, vynaložené k účelnému bránění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ proti oběma žalobcům na: Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za čtyři úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis vyjádření k žalobě, 3. účast na jednání před soudem dne 11. listopadu 2024 a 4. sepis vyjádření k doplněným žalobním tvrzením ze dne 11. prosince 2024) po 1 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu; celkem na odměně 6 000 Kč. Provozní výdaje tohoto zástupce nahrazované v paušální výši po 300 Kč za uvedené úkony právní služby z roku 2024 a po 450 Kč za pět úkonů právní služby z roku 2025 (5. porada s žalovanou po připuštění změny žaloby, 6. – 8. účast na jednáních před soudem ve dnech 13. ledna, 12. února, 22. a 29. září 2025) ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz; celkem na provozních nákladech jde o 3 450 Kč. Náhradu 2 800 Kč za promeškaný čas (4 půlhodiny na každé cestě) strávený zástupcem žalované cestami ze svého sídla k výše uvedeným jednáním před soudem, která odpovídá § 14 odst. 1 a odst. 3 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Hotový výdaje podle § 137 odst. 1 OSŘ spojené s cestami zástupce žalované ze svého sídla k uvedeným jednáním před soudem osobním motorovým vozidlem, která odpovídá § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 6,6 l BA95 na 100 km na obousměrné trase 45 km dlouhé, účtované podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 vyhlášky č. 398/2023 Sb., resp. vyhlášky č. 475/2024 Sb., a to v částce 731 Kč za cestu k jednání v roce 2024 a po 735 Kč za každou cestu v roce 2025; celkem tedy na cestovném 3 671 Kč. Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z této odměny a těchto hotových výdajů zástupce žalované ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Z těchto společných nákladů požadovala žalovaná nahradit 20 127 Kč tak, že žalobce a) by měl platit jednu třetinu a žalobkyně b) dvě třetiny z této náhrady.

18. Žalovaná dále po každém ze žalovaných žádala separátní náhradu nákladů, vynaložených k účelnému bránění svého práva před soudem. Proti žalobci a) se jednalo o náklady na: Odměnu zástupce za sedm úkonů právní služby (1. porada s žalovanou po připuštění změny žaloby, 2. – 5. účast na jednáních před soudem ve dnech 13. ledna, 12. února a 22. září 2025 a 5. – 7. sepis podání ze dne 7. února, 7. dubna a 6. června tr.) po 2 300 Kč a za jeden úkon právní služby (8. účast na vyhlášení rozsudku) v částce 1 150 Kč podle § 7 a § 11 odst. 2 advokátního tarifu; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z této odměny; celkem 19 481 Kč. Proti žalobkyni b) se jednalo o odměnu za stejné úkony po 3 500 Kč, resp. 1 750 Kč (účast na vyhlášení rozsudku) a náhrada daně z přidané hodnoty, tedy celkem 29 645 Kč, Anonymizováno19. Z těchto nákladů nepovažuje soud za účelné náklady vynaložené (resp. očekávané, když vynaložení nákladů nebylo doloženo) na sepis podání ze dne 7. února, 7. dubna a 6. června tr. Pokud se totiž mělo jednat o vyjádření ve věci, nebo podání podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu, pak k nim nebyla žalovaná soudem vyzvána a jejich obsah žalovaná stejně tak sdělila na posledním jednání dne 22. září tr. Soud vyzval žalobkyni jen k označení konkrétních důkazních prostředků z trestního spisu a taková specifikace honorování podle § 11 advokátního tarifu nepodléhá. Byť by tedy zástupce žalované účtoval tyto náklady žalované, nelze podle § 142 odst. 1 OSŘ žalobcům uložit povinnost k jejich náhradě.

20. Ohledně ostatních nákladů lze přijmout konstrukci žalované k jejich rozdělení jen tam, kde výše nákladu souvisí s předmětem řízení. V zásadě jde jen o odměnu zástupce žalované, která byla účtována za úkony provedené v roce 2024. Zbylé úkony byly již honorovány podle předmětu řízení ve vztahu ke každému ze žalobců. Protože se žalobci i před připuštěním změny žaloby domáhali plnění v poměru 1:2, je žalovanou uvažovaný poměr 1/3 a 2/3 ohledně těchto nákladů správný. Všechny ostatní provozní a hotové výdaje byly vynaloženy vůči oběma žalobcům bez ohledu nato, kdo se domáhal jakého plnění. Je proto nutné je rozdělit rovnoměrně. Žalobci v řízení vystupovali jako samostatní společníci a proto o jejich solidaritě nelze uvažovat.

21. V tomto duchu je tedy žalobce a) povinen nahradit žalované třetinu z částky 6 000 Kč (odměna zástupce za úkony do konce roku 2024), polovinu z částky 20 127 Kč, 11 132 Kč z odměny za první uvedené čtyři úkony v roce 2025 a 1 391,50 Kč z odměny za poslední úkon, včetně náhrady daně z přidané hodnoty podle 18. odstavce; zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád); celkem tedy 22 587 Kč. Žalobkyně b) je pak povinna nahradit žalované dvě třetiny z částky 6 000 Kč (odměna zástupce za úkony do konce roku 2024), polovinu z částky 20 127 Kč, 16 940 Kč z odměny za první uvedené čtyři úkony v roce 2025 a 2 117,50 Kč z odměny za poslední úkon, včetně náhrady daně z přidané hodnoty podle 18. odstavce; zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád); celkem tedy 33 121 Kč.

22. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.