15 C 73/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem sídlo žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 309 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 10 309 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z této částky za období od 1. října 2025 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč. Předmětem řízení byl návrh žalobkyně na zaplacení nákladů vynaložených žalobkyní na léčení zranění pojištěnce žalobkyně , jméno a příjmení, v důsledku fyzického napadení pojištěnce žalovanou dne , datum, v , město, , , adresa, , k němuž mělo dojít zásahem hlavy poškozeného popelníkem. Žalobkyně tyto náklady uhradila poskytovatelům zdravotních služeb, u nichž se pojištěnec se zraněním léčil. Uvedené jednání žalované bylo takto zjištěno příkazem , právnická osoba, města , adresa, ze dne , datum, , čj. , číslo jednací, , kterým byla žalovaná uznána vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., které nabylo právní moci dne , datum, . Žalobkyně svůj nárok na zaplacení dovozovala z § 55 zákona č. 48/1997 Sb. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku z prodlení uvedeného ve výroku I., aniž by tento nárok blíže odůvodnila.Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) na základě předložených listin (písemností) a tvrzení žalobkyně. Žalovaná se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní jí ukládá ve směru tvrzení a prokazování opaku ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ.Soudem byl z uvedeného příkazu správního orgánu a vyúčtování zdravotní péče zjištěn skutkový stav odpovídající tvrzením žalobkyně. Z výzvy žalobkyně ze dne , datum, soud navíc zjistil, že byla podána k poštovní přepravě žalované v den jejího vyhotovení a žalovaná byla vyzvána k placení do 15 dnů od doručení výzvy.Žalovaná se dopustila přestupku podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, jímž byly způsobeny následky na zdraví poškozeného pojištěnce, které musely být léčeny na náklady žalobkyně. Spáchání přestupku je nutné hodnotit jako protiprávní jednání, neboť je zapovězeno nejen zákonem o některých přestupcích, ale také § 91 a § 93 ve spojení s § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) podle nějž je tělesná integrita člověka (a tedy i jeho zdraví) chráněna a rušitel tohoto absolutního práva je povinen nahradit způsobenou škodu, jíž jsou podle § 2960 OZ i účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví o zdraví poškozeného. Protiprávní jednání žalované bylo zaviněné. Na léčení a další péči o pojištěnce žalobkyně byly žalobkyní vynaloženy z prostředků veřejného zdravotního pojištění náklady jejichž výše odpovídá žalované částce. Vzhledem k tomu má žalobkyně podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, právo na náhradu těchto nákladů. Jelikož žalovaná tyto náklady žalobkyni dosud neuhradila ani ve lhůtě jí stanovené, je žaloba na placení jistiny důvodná a soud jí proto výrokem I. vyhověl.Jelikož žalovaná neplnila řádně a včas podle výzvy, doručené ve smyslu § 573 OZ dne 11. září 2025, dostal se od 27. září 2025 do prodlení s placením peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 OZ. Žalobkyni proto podle § 1970 OZ svědčí také právo na zaplacení úroku z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto výrokem I. vyhověl žalobě i v tomto rozsahu.Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.Nahrazované náklady řízení žalobkyně spočívají podle § 137 OSŘ v hotovém výdaji za soudní poplatek ve výši 800 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ a v paušální náhradě provozních výdajů po 100 Kč za dva úkony, a to sepis písemného podání ve věci samé - podání žalobního návrhu a sepis výzvy k placení před podáním žaloby (jež jsou také procesním výdajem podle závěrů vyjádřených např. v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 21. dubna 2026, čj. 18 Co 82/2026-41, vydané ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 284/2025), podle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Náhrada nákladů spojených s převzetím a přípravou věci žalobkyni nepřísluší. Žalobkyně totiž věc od nikoho nepřevzala, byla jí vlastní již od počátku, kdy musela náklady zdravotní péče za pojištěnce hradit stejně, jako v řadě jiných případů, které řešila. Potřeba studia podkladů tedy žalobkyni postihla přímo v souvislosti s její vlastní činností bez ohledu na to, zda nárok později uplatnila u soudu, či nikoli. Jiná situace pochopitelně nastává, když se věcí zabývá jiná osoba, která se s ní seznamuje teprve poté, co je zřejmé, že dojde k vymáhání dobrovolně neplacené pohledávky, či jde o složitý spor, který věřitel není schopen sám vyřešit. Tento závěr samozřejmě nevylučuje právo žalobkyně na náhradu hotových výdajů, které jí v řízení vznikly ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ. Takové náklady však nebyly konkretizovány ve vztahu ke konkrétním činnostem a jejich výše nebyla doložena.Nakonec je, s ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení, nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. podle nějž při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu výše paušální náhrady do podání návrhu na zahájení řízení včetně 100 Kč za každý úkon. Řízení v této věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a v řízení bylo předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016, (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2018, část občanskoprávní a obchodní, dostupném například na www.nsoud.cz) nedošlo při činnosti žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní mimořádné (tedy nad rámec její běžné provozní činnosti) účasti žalobkyně na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky na zaplacení pohledávek na regresní náhrady v obdobných případech (z mnoha u zdejšího soudu například také řízení vedené pod spisovými značkami 15 C 208/2014, 15 C 421/2014, 15 C 330/2019, 12 C 535/2020, 15 C 21/2022), které se liší jen označením žalovaného, výší žalovaného nároku, splatností a popisem skutkových okolností, jež jsou ovšem vždy jen opsány ze skutkové věty rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci. Odůvodnění žalobních návrhů je však jinak stejné. Soud připouští, že žalobkyně je účastníkem i dalších soudních sporů, které se od věci projednávané v nadepsaném řízení liší. To samo však zjevně nemůže způsobit aplikaci jiné procesní úpravy náhrady nákladů tohoto řízení.Z důvodů uvedených v předchozích dvou odstavcích se nalézací soud neztotožnil s názorem, citovaným žalobkyní ohledně náhrady nákladů řízení z rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 28. prosince 2017, sp. zn. 21 Co 489/2017, neboť závěry zdejšího soudu v tomto směru nevyvrací.