15 C 76/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobce: jméno žalobce , IČO IČO žalobkyně sídlem sídlo žalobkyně zastoupeného advokátem Jméno advokáta , IČO IČO zástupce žalobkyně sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bydliště nezjištěno hlášen k pobytu na ohlašovně MěÚ města město , okres název 3. Jméno žalované C , narozený Datum narození žalované C bydliště nezjištěno hlášen k pobytu na ohlašovně MěÚ města město o zaplacení 255 741 Kč s příslušenstvím I. Každý ze žalovaných je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 85 247 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky za období od 5. června 2024 do zaplacení.II. Soud zastavuje řízení v části, jíž se žalobce domáhal po každém ze žalovaných zaplacení úroku z prodlení 14,75 % z částky 85 247 Kč od 5. května do 4. června 2024.III. Každý ze žalovaných je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce na náhradě nákladů řízení částku 4 263 Kč. Žalobou doručenou soudu dne 27. března tr. se žalobce domáhal po žalovaných rovnodílného zaplacení 255 741 Kč, jakožto pohledávky dlužného nájemného a služeb za byt č. , číslo, v domě , adresa, , kterou převzali jakožto dědicové po zůstaviteli , jméno FO, , narozeném dne , datum, , zemřelém , datum, , podle dohody dědiců, schválené usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , čj. , číslo jednací, . Žalovaní tuto částku žalobci nezaplatili, přestože k tomu byli vyzváni dopisem ze dne , datum, , doručovaným jim poštou dne , datum, . Ohledně splatnosti žalované jistiny žalobce uvedl, že ji stanovil každému žalovanému dnem doručení předžalobní výzvy fikcí, tj. dne 4. května 2025, neboť je zřejmé, že ani v dodatečné lhůtě poskytnuté žalovaným v předžalobních výzvách, by dluh neuhradili.Žalovaní se k žalobě nevyjádřili a bez předchozí omluvy se ani nedostavili k jednání nařízenému na den 28. července tr.Z vlastní činnosti je soudu známa existence pohledávky z uvedeného řízení před dědickým soudem, kde ji žalovaní učinili předmětem dohody. Protože žalovaní byli také účastníky tohoto odkazovaného řízení, nebylo nutné tuto skutečnost před soudem prokazovat.Nezjištěno zůstalo je zaplacení pohledávky od schválení dědické dohody, neboť žalovaní v rozporu s § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) neuplatnili případná tvrzení o opaku.Protože zůstavitel žalovaných byl dlužníkem žalobkyně a podle § 1701 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) tento dluh přešel na žalované, jsou povinni žalovanou pohledávku v jistině žalobci zaplatit. Výrokem I. proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl.Protože se žalovaní dostali do prodlení s placením peněžitého dluhu (§§ 19680 a 1970 OZ) podle výzvy žalobce (§ 1958 odst. 2 OZ), jsou podle § 1970 OZ také povinni zaplatit žalobci úrok z prodlení podle výroku I. I v této části proto soud žalobě tímto výrokem vyhověl.Lhůta pro placení byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Výrokem II. soud podle § 96 odst. 1 a 2 OSŘ zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, k němuž došlo na jednání před soudem dne 28. července tr.Výrokem III. soud v souladu s § 142 odst. 3 ve spojení s § 146 odst. 2 OSŘ přiznal převážně procesně úspěšnému žalobci, za jehož nepatrný neúspěch lze považovat jen částečné zpětvzetí žaloby, právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění svého práva před soudem.Žalobce požadoval ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek, odměnu svého zástupce, paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobce a náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazované odměny a výdajů svého zástupce.Za účelně vynaložené lze ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ považovat jen náklady žalobce na zaplacení soudního poplatku v částce 12 788 Kč podle § 137 OSŘ. Žalovaným byla proto uložena povinnost k náhradě této částky ve lhůtě, stanovené také podle § 160 odst. 1 OSŘ, přičemž platební místo bylo určeno podle § 149 odst. 1 téhož zákona.Za účelně vynaložené náklady na straně žalobce nelze považovat uplatněné náklady zastoupení advokátem, a to s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi českých soudů (z několika desítek rozhodnutí jen namátkou: nálezy Ústavního soudu České republiky ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn.

III. ÚS 2984/09, ze dne

21. července 2015, sp. zn. II. ÚS 2077/14, nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. září 2015, sp. zn. 28 Cdo 1665/2015, ze dne 5. listopadu 2015, sp. zn. 25 Cdo 3220/2015; všechna zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz a všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz). Z této judikatury pak jednoznačně plyne, že náklady na zastoupení měst advokátem nelze považovat za účelně vynaložené v situaci, kdy se jedná o běžnou právní agendu, k jejímuž obstarávání a vyřizování je dané město dostatečně materiálně a personálně zabezpečeno, přičemž skutečnost, že takové dostatečné zabezpečení v konkrétním případě absentuje, musí prokázat (nikoliv pouze tvrdit) účastník, který náhradu nákladů zastoupení advokátem uplatňuje (tj. prokazuje se účelnost vynaložení nákladů na zastoupení). Skutečnost, že uvedené závěry dopadají na všechny subjekty navázané na veřejné rozpočty (mj. na všechny obce, jak je výslovně zmíněno), opakovaně zdůraznil Ústavní soud České republiky například v nálezech ze dne 12. dubna 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15, či ze dne 29. března 2018, sp. zn. I. ÚS 3202/17.