15 C 8/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené titul . titul titul . jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , číslo obec proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 640,20 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 614,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za období od 12. listopadu 2018 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 25,90 Kč a částky 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25,90 Kč za období od 12. listopadu 2018 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 568 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byla žaloba na zaplacení částky 640,20 Kč s úrokem z prodlení a částky 200 Kč, podaná ke zdejšímu soudu formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 23. října 2020. Částka 640,20 Kč představovala nedoplatek pojistného za 111 dnů v období od 23. července do 10. listopadu 2018. Částka 200 Kč představovala poplatek za zaslání upomínky dlužného pojistného. Podle žalobkyně se žalovaná k placení pojistného měla zavázat ve smlouvě účastnic, která byla popsána jako [název smlouvy] [anonymizována čtyři slova] [číslo] s počátkem pojištění od 23. října 2012. Ve smlouvě se žalovaná měla zavázat platit roční pojistné 2 184 Kč ve čtvrtletních splátkách. Nedoplatek pojistného žalobkyně spočítala tak, že roční pojistné vydělila podílem 360 a výsledek vynásobila počtem dnů, za které nebylo pojistné žalovanou zaplaceno. Poplatek 200 Kč byl dále charakterizován jako náklady spojené s uplatněním pohledávky podle sazebníku poplatků, který tvoří nedílnou součást uvedené smlouvy a jako hmotněprávní příslušenství nedoplatků pojistného byl také žalován. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla zdůvodněna.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavila ani k nařízenému jednání, když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena.

3. Na základě dokazování soud zjistil skutkový základ uváděný žalobkyní, ohledně výše sjednaného pojistného však odlišný. Soud tedy zjistil, že mezi účastnicemi byla sjednána uváděná smlouva, ovšem s pojistným jen 2 020 Kč ročně. Nad rámec žalobních tvrzení soud dále zjistil, že lhůty pro placení splátek pojistného byly sjednány do 23. dne každého 1., 4., 7. a 10. měsíce kalendářního roku. Pojištění bylo sjednáno také pro dobu, za kterou se žalobkyně pojistného domáhala. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná nezaplatila žalované pojistné, ani žalovaný poplatek - náhradu nákladů za upomínání, když žalovaná neuváděla tvrzení o opaku, ačkoli jí tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“).

4. Shora uvedené ujednání účastnic hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu, jejíž režim se řídil ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Z příslušné smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaná byla pak povinna hradit pojistné do doby zániku pojištění. Doba pro placení pojistného se řídila ujednáním smluvních stran v souladu s ustanovením § 2783 odst. 1 OZ.

5. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalované období v poměrné výši je tedy důvodný. Poměrnému pojistnému ovšem odpovídá jen částka 614,30 Kč. Není totiž jasný důvod, pro který by mělo být denní pojistné zjišťováno jen z podílu 360 dní, jak počítala žalobkyně, když kalendářní rok má dní 365. Žaloba na zaplacení této částky je tedy důvodná.

6. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný úrok z prodlení, považuje soud v souladu s uvedenými právními předpisy za úrok z prodlení zákonný.

7. Ze všech shora uvedených zjištění a právních hodnocení soud žalobě na zaplacení pojistného v uvedeném rozsahu s úrokovým příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. Lhůta pro plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ. Výrokem II. pak byla žaloba na placení pojistného ve zbytku zamítnuta jako nedůvodná, neboť žalobkyně nevysvětlila skutkové důvody, které by odůvodnily stanovení poměrného pojistného v žalované výši.

8. Výrokem II. soud také zamítl žalobu na zaplacení zjevně paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného v částce 200 Kč, neboť nezjistil, že by došlo k ujednání o takové platbě. Jestliže totiž žalobkyně nárok na placení opírala o přílohu smlouvy účastnic pak je zřejmé, že žalovaná povinnost by vznikla jen tehdy, pokud by se žalovaná k placení poplatku výslovně zavázala, tedy pokud by s existencí této své povinnosti vyslovila souhlas ve smyslu § 1817 OZ. To však žalobkyní tvrzeno nebylo. Vztah účastníků je totiž nutné hodnotit jako spotřebitelský, neboť žalobkyně v něm vystupovala jako podnikatel, zatímco u žalované souvislost s podnikáním nebyla tvrzena ani zjištěna (viz §§ 419, 420 a 1810 OZ). K vázanosti sazebníku v žalobkyní uváděném směru se proto nepřihlíží v souladu s § 1812 odst. 2 OZ.

9. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 614,30 Kč a úroku z prodlení, který v době vyhlášení rozsudku dosáhl částky 148,90 Kč, celkem tedy 763,20 Kč. Žalovaná byla procesně úspěšná ve vztahu k částkám 25,90 Kč a 200 Kč a úroku z prodlení, který v době vyhlášení rozsudku dosáhl částky 6,28 Kč, celkem tedy 251,80 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 1 015 Kč činila přibližně 75,2 % a míra procesního úspěchu žalované přibližně 24,8 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 50,4 %.

10. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po 500 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony po 300 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty.

11. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ náklady na: soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč (v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001) a na náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

12. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Žalovaná je povinna žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 568 Kč (~ 50,4 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

13. Další případně vynaložené (neboť nebylo doloženo zaplacení) náklady za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění učiněné před zahájením řízení, nelze hodnotit jako účelně vynaložené. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je totiž poskytování pojištění a inkasování pojistného a proto jistě je v jejích možnostech vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů s upozorněním na možné soudní vymáhání pohledávek. Žalovanému proto ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ nelze uložit takové náklady nahrazovat. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.

14. Nakonec je, s ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení, nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016, (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2018 část občanskoprávní a obchodní, dostupném na https://www.fulsoft.cz/33/53-2018-sb-rozh-uniqueidOhwOuzC33qe_hFd_jrpTj2qk2b XruFjmjgpDIsxw-qVdaLTRYHmJQ/) nedošlo při činnosti advokátního zástupce žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní účasti tohoto zástupce na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky na zaplacení pohledávek ze smluv o pojištění v obdobných případech, které se liší jen označením žalovaného, výší pojistného a poplatku, splatností a pochopitelně s ohledem na různé plnění platebních povinností žalovanými i žalovanou částkou. Odůvodnění žalobních návrhů je však jinak stejné. Soud připouští, že žalobkyně je účastníkem i dalších soudních sporů, které se od věci projednávané v nadepsaném řízení liší. To samo však zjevně nemůže způsobit aplikaci jiné procesní úpravy náhrady nákladů tohoto řízení.