15 C 92/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta, IČO IČO advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 24 474,38 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení 11 229,91 Kč, 10,56 Kč, 76,57 Kč a 13 157,34 s úrokem z prodlení 12,75 % z 11 229,91 Kč od 26. října 2024 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 12. března tr., se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek, k jejichž splnění se žalovaný měl zavázat ve smlouvě účastníků o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. číslo, uzavřené dne datum. Ty představovaly jistinu 11 229,91 Kč (zjevně nevrácený úvěr), smluvní pokutu 76,57 Kč za prodlení se splácením úvěru, počítanou v poměru 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za dobu od období, poplatek 10,56 Kč za službu „název“, smluvní úrok 13 157,34 Kč a úrok z prodlení podle výroku

I. Žalovaný měl požádat žalobkyni o úvěr prostřednictvím internetové stránky název. Smlouva o spotřebitelském úvěru měla být se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář název, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na označení. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář název automaticky zaslána na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr měl být žalovanému vyplacen na bankovní účet č. č. účtu prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně takto: Dne datum, v částce 11500 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy měl zvolit v následující volitelné služby: - informační SMS servis za poplatek ve výši 36,48 Kč. Žalovaný se dle smlouvy měl zavázat zaplatit žalobkyni smluvní úrok 0.98 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný splatil na jistinu celkem částka Kč a to následujícím způsobem: dne datum částku 259.94, dne datum částku 10,09. Částky zaplacené žalovaným byly dle smlouvy započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě prodlení žalovaného nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle smlouvy žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne datum přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne datum. Žalobkyně je oprávněna v souladu se smlouvou požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako strana žalující se nedostavil ani k jednání před soudem, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena. Žalobkyně neoznačila důkazy k tvrzení o sjednání smlouvy o úvěru, zpoplatněné službě, smluvní pokutě a úroku. Pro neunesení důkazního břemene, jež žalobkyni tížilo podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) byla tedy výrokem I. zamítnuta žaloba na zaplacení sjednaných povinností, tj. placení poplatku, smluvní pokuty a úroku, ale i vrácení úvěru (viz níže). Soud totiž podle důkazních návrhů žalobkyně nezjistil ani to, že by žalobkyně žalovanému převedla částku, která měla představovat poskytnutý úvěr. Potvrzení banky prokázalo převod 11,5 tis. Kč na účet žalovaného z účtu č. č. účtu. Že by se ale mělo jednat o účet žalobkyně se z tohoto potvrzení nepodávalo. Žalobkyně zřejmě v této souvislosti k důkazu označila také potvrzení o provedených transakcích z účtu žalobce. Písemnost s takovým názvem ovšem soudu předložena nebyla. Z příloh návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu proto soud při dokazování použil ty, které podle svého názvu či obsahu mohly být tímto žalobkyní označeným důkazem. Jednalo se písemnosti s názvy název. První z nich byla soukromou písemností žalobkyně se záznamem o tvrzené transakci na účet žalovaného a druhá obsahovala zřejmě žalobkyní vyhotovený přehled splátek. Protože žalovaný nijak neosvědčoval správnost obsahu těchto soukromých písemností, např. podle § 563 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) nemohl je soud proti žalovanému použít. Nelze tedy uzavřít, že by žalovaného měla tížit povinnost vydat žalobkyni to, co mu měla převést na jeho účet ve smyslu § 2991 OZ. Výrokem I. soud zamítl také žalobu na placení úroku z prodlení, neboť nebyl učiněn právní závěr o prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ. Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (§ 204 odst. 1 OSŘ).