16 C 101/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Veselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 43 335 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky za dobu od 11. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 32 785 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 516,15 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 994,20 Kč, úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 16 539,78 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 717,86 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 917,86 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 7 831,20 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení a co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 2. 2. 2023 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o úvěru, a to dne 3. 9. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] dne 16. 11. 2019 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě prvé uvedené smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 13 125 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 683 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení částku ve výši 6 020 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 422 Kč, to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 469 Kč. Žalovaná nedostála své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, když sjednané splátky nehradila řádně a včas, na svém dluhu uhradila částku v souhrnné výši 14 790 Kč. Na základě druhé uvedené smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 19 660 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 9 634 Kč, odměny za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši 10 026 Kč, to vše v pravidelných 78 týdenních splátkách po 509 Kč. Žalovaná opět nedostála své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, sjednané splátky nehradila řádně a včas, když na svém dluhu uhradila pouze částku 9 660 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, s datem účinnosti k témuž dni, byly pohledávky za žalovanou vyplývající z předmětných smluv postoupeny žalobkyni. Žalovaná dlužné částky ani přes předžalobní výzvu nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 9. 2019 [číslo] bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se společnost [právnická osoba], [IČO], zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč s tím, že částka ve výši 5 144 Kč bude použita na splacení zůstatku dlužné částky žalované z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] částka ve výši 9 856 Kč bude žalované vyplacena. Žalovaná se zavázala vrátit uvedené společnosti spolu s jistinou poplatek ve výši 13 125 Kč sestávající z úroku ve výši 2 683 Kč, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 020 Kč a odměny za vedení zákaznického účtu ve výši 4 422 Kč, a to v pravidelných 60 týdenních splátkách po 469 Kč. Dle předmětné smlouvy činí úrok 29 % ročně a RPSN činí 234,69 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 14 790 Kč.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 11. 2019 [číslo] bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se společnost [právnická osoba], [IČO], zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s tím, že částka ve výši 4 462 Kč bude použita na splacení zůstatku dlužné částky žalované z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] částka ve výši 15 538 Kč bude žalované vyplacena. Žalovaná se zavázala vrátit uvedené společnosti spolu s jistinou poplatek ve výši 19 660 Kč sestávající z úroku ve výši 9 634 Kč a odměny za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 10 026 Kč, a to v pravidelných 78 týdenních splátkách po 509 Kč. Dle předmětné smlouvy činí úrok 56 % ročně a RPSN činí 180,28 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 9 660 Kč.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou, které jsou předmětem tohoto řízení, byly postoupeny na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022, které bylo žalované zasláno dle podacího lístku dne 24. 2. 2022. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána ještě předžalobní výzvou ze dne 15. 11. 2022, která byla žalované zaslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly dne 3. 9.2019 a 16. 11. 2019 uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z., nicméně soud shledal, že předmětné úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Ve smlouvě ze dne 3. 9. 2019 si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 2 683 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 6 020 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 4 422 Kč. Soud se zabýval podstatou těchto poplatků a shledal, že se v případě obou poplatků nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tyto poplatky lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. K obdobným závěrům pak soud dospívá i v případě smlouvy ze dne 16. 11. 2019. Zde si smluvní strany ujednaly vedle úroku ve výši 9 634 Kč poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru a péči o zákazníka v částce 10 026 Kč. I v případě tohoto poplatku má soud za to, že se nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, a tedy o úrok. V případě obou uzavřených smluv tak byl sjednán úrok, který téměř dosahuje výše poskytnuté jistiny. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Jestliže však v nyní projednávané věci byl sjednán úrok, který téměř dosahuje výše poskytnuté jistiny, nemůže taková výše úroku ve světle shora uvedené judikatury obstát. Ujednání o úroku (poplatku) je tak proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné.

9. S ohledem na závěr o neplatnosti ujednání o úroku se soud zabýval otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 o.z. ve spojení s § 1802 o.z., tedy oddělit tuto neplatnou část od ostatního ujednání úvěrových smluv a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smluv. Dospěl však k závěru, že tento postup není na místě, neboť uzavřené úvěrové smlouvy je nutné hodnotit komplexně. Je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byly úvěrové smlouvy uzavřeny a k jejich dalšímu obsahu. Smlouvy byly uzavřeny adhezním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Dále je nutno uvést, že žalovaná je pro případ prodlení stižena smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Nutno přitom podotknout, že smluvní pokuta je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Rovněž nelze opomenout paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč až 1 000 Kč. A nelze opomenout ani skutečnost, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, že by byla porušena povinnost ze strany žalobkyně. Soud tak s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další ujednání sankční povahy, které smlouvy obsahují, uzavírá, že se předmětné úvěrové smlouvy zjevně příčí dobrým mravům, a proto jsou neplatné ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřených smluv, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byly pohledávky za žalovanou postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky na podkladě neplatných smluv, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Žalovaná na svém dluhu uhradila, dle tvrzení žalobkyně a s ním korespondujícím přehledem plateb, částku 14 790 Kč v případě úvěrové smlouvy ze dne 3. 9. 2019 a částku 9 660 Kč v případě úvěrové smlouvy ze dne 16. 11. 2019. Žalovanou nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by uhradila více, soud proto zavázal žalovanou k zaplacení částky 210 Kč (smlouva ze dne 3. 9. 2019) a částky 10 340 Kč (smlouva ze dne 16. 11. 2019), tedy k zaplacení částky v souhrnné výši 10 550 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalované a částek již žalovanou zaplacených. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 11. 3. 2022 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 24. 2. 2022 zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalované doručeny v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 1. 3. 2022. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 11. 3. 2022 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

13. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smluv, které jsou absolutně neplatné.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.