16 C 163/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Veselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 48 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 300 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně za dobu od 27. 9. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 27 100,60 Kč, úroky ve výši 64,85 % ročně z částky 28 755,81 Kč za dobu od 24. 5. 2022 do 15. 6. 2022 ve výši 1 145,40 Kč, úroky ve výši 11,75 % ročně z částky 28 755,81 Kč za dobu od 16. 6. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 5. 2022 dosáhne částky 82 425 Kč, a co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 13. 6. 2023 a úroky z prodlení tak, jak byly žalobkyni přiznány dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky uvedené pod bodem I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 1. 10. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,85 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách po 2 175 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2021 s tím, že ve splátce byla zahrnuta úhrada pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 267 Kč měsíčně. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek [číslo] žalobkyni tak vzniklo v souladu s bodem 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, tj. smluvní pokuta ve výši 998 Kč, a dále dle bodu 6. 2. smlouvy právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s tímto prodlením žalované v celkové výši 400 Kč. Žalovaná uhradila do data zesplatnění úvěru částku 8 700 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo v souladu s bodem 6.3. smlouvy k automatickému zesplatnění celého úvěru, když se žalovaná dostala do prodlení se splátkou [číslo] splatnou dne 17. 3. 2022, o 65 dnů. K datu 22. 5. 2022 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 2.2. smlouvy bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní upomínku žalobkyně nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 1. 10. 2021 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou. Žalobkyně se zavázala na základě předmětné smlouvy poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 68 688 Kč, a to v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 2 175 Kč s tím, že ve splátkách je zahrnuta i úhrada pojištění ve výši 267 Kč měsíčně. Dle úvěrové smlouvy činí úrok 64,84 % ročně a RPSN činí 88,04 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že v bodě 6.1. byla pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku. V bodě 6.2. je sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou o délce 15 dnů. V bodě 6.5. byla sjednána pro případ, že po zesplatnění žalovaná nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že žalobkyně dne 1. 10. 2021 zaslala na účet uvedený v úvěrové smlouvě pod variabilním symbolem [číslo] částku 30 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr vyplývá, že tuto uzavřely dne 1. 10. 2021 žalobkyně a žalovaná s tím, že pojištění je sjednáváno na základě Pojistné smlouvy č. [bankovní účet], uzavřené mezi žalobkyní jako pojistníkem a společností [právnická osoba] jako pojistitelem. Výše pojistného byla sjednána na částku 267 Kč měsíčně, pojistné je zahrnuto v měsíčních splátkách smlouvy o úvěru. Výzvami ze dne 19. 4. 2022 a 18. 5. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužných splátek, současně byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. Z listiny označené jako Oznámení ze dne 22. 5. 2022 vyplynulo, že žalobkyně k uvedenému dni v souladu se smluvním ujednáním zesplatnila dluh žalované a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ještě předžalobní výzvou ze dne 7. 9. 2022, která byla žalované zaslána dle podacího lístku téhož dne.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. V předmětné úvěrové smlouvě byl sjednán úrok ve výši 64,85 % ročně. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Podle statistických údajů [obec] národní banky činily v době uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací 1-5 let průměrně 7,78 %. Jestliže tedy v nyní projednávané věci byl sjednán úrok 64,85 %, dosahuje tento osminásobku běžného úroku sjednaného pro úvěry v daném období. Taková výše úroku nemůže ve světle shora uvedené judikatury obstát, ujednání o úroku je proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné.

6. S ohledem na závěr o neplatnosti ujednání o úroku se soud zabýval otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 o.z. ve spojení s § 1802 o.z., tedy oddělit tuto neplatnou část od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Dospěl však k závěru, že tento postup není na místě, neboť uzavřenou úvěrovou smlouvu je nutné hodnotit komplexně. Je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla úvěrová smlouva uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Ve smlouvě se sjednává právo žalobkyně pro případ prodlení žalované s placením splátek alespoň 65 dnů zesplatnit úvěr, tj. požadovat okamžitou úhradu veškerých nároků, které žalobkyně vůči žalované má. V článku 6.4. smlouvy je pro tento případ stanoveno, že dosud neuhrazená jistina ale i neuhrazený úrok, se stává součástí„ nové jistiny“ která je jako celek úročena dohodnutou sazbou 64,85 %, přičemž v článku 2.2. smlouvy ujednáno, že„ úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do [příjmení] jistiny úvěru“; celková výše úroku, který je žalobkyně oprávněna požadovat je v témže ustanovení omezen na částku 82 425 Kč. Rovněž je třeba přihlédnout k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva přitom nestanoví žádné sankce pro případ, že by byla porušena povinnost ze strany žalobkyně. Soud vzhledem k nepřiměřeně vysokému úroku a dalším ujednáním, které smlouva obsahuje, uzavřel, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

7. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že při právním hodnocení shora uvedené úvěrové smlouvy jako absolutně neplatného právního jednání pro zjevný rozpor s dobrými mravy vyšel soud z právních závěrů vyslovených Krajským soudem v Plzni např. v rozhodnutí č.j. 25 Co 21/2019-71 či č.j. 25 Co 209/2019-72, jež se týkaly skutkově obdobných sporů. Protože ujednání smlouvy, vyjma výše sjednaného úroku, byla zcela totožná se shora uvedenými případy, nemá soud ve smyslu § 13 o.z. důvod odchylovat se od právních závěrů vyslovených krajským soudem ve shora uvedených věcí.

8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč na podkladě neplatné smlouvy, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Žalovaná na svém dluhu uhradila, dle tvrzení žalobkyně, částku 8 700 Kč. Žalovanou nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by uhradila více, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 21 300 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalované a částek již žalovanou zaplacených. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 27. 9. 2022 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 7. 9. 2022 zaslala žalované předžalobní výzvu, přičemž tato byla žalované doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 15. 9. 2023. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce patnácti dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 27. 9. 2023 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

11. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.