16 C 209/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Veselou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 70 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z uvedené částky za dobu od 26. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 70 000 Kč za dobu od 26. 9. 2022 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 70 000 Kč za dobu od 26. 8. 2022 do 25. 9. 2022, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 70 000 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně z uvedené částky za dobu od 26. 9. 2022 do zaplacení a současně s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z uvedené částky za dobu od 26. 8. 2022 do zaplacení, a to s následujícím odůvodněním. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 30. 6. 2022 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 70 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 700 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem srpen 2022 a konče měsícem srpen 2025. Pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou byť jen jedné splátky či její části, bylo účastníky ujednáno, že se celý dluh stává bez dalšího splatným. Dále bylo účastníky pro případ prodlení žalovaného ujednáno právo žalobce na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné částky. Žalovaný nezaplatil žádnou splátku a neučinil tak ani na podkladě upomínek žalobce.

2. Žalobce v podání ze dne 16. 11. 2023 k výzvě soudu stran okolností sjednání úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně doplnil, že žalovaný byl v době realizace zápůjčky zaměstnán jako prodejce občerstvení. Finanční prostředky si zapůjčil za účelem zaplacení několika nájmů za pronájem domu, když vlastník domu požadoval zaplatit několik nájmů předem. Žalovaný vyhotovil znění smlouvy o zápůjčce, kterou následně účastníci podepsali. V době uzavření smlouvy pobíral žalobce důchod, nevrácení zápůjčky mělo pro žalobce závažné důsledky, neboť si nemohl pořídit novější automobil, jehož pořízení po vrácení zápůjčky plánoval. Pohledávka žalobce nebyla zajištěna. Obdobná výše úroků z prodlení nebyla účastníky v minulosti sjednána, neboť předmětná smlouva o zápůjčce byla jediným závazkovým vztahem účastníků.

3. Žalovaný se k podané žalobě ani k jejímu doplnění nevyjádřil.

4. Soud nařídil ve věci jednání na den 10. 1. 2024, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil. Bylo tak v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), konáno v nepřítomnosti žalovaného. Žalobce při jednání po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 OSŘ doplnil skutková tvrzení stran okolností sjednání úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně, když tato byla dosud vylíčena neúplně. Ke své majetkové situaci v době uzavření smlouvy o zápůjčce žalobce doplnil, že svoji majetkovou situaci hodnotil jako dobrou. Měl příjem z různých zdrojů, pobíral starobní důchod ve výši 18 000 Kč, měl přivýdělek na recepci, kde pobíral 5 000 – 6 000 Kč měsíčně a měl příjem z podnikání zhruba ve výši 300 000 Kč ročně hrubého. Měl finanční úspory, žádné dluhy neměl. V důsledku nevrácení zápůjčky si musel pořídit starší vůz, než který původně plánoval. Žalovaný neměl u žalobce vyjma dluhu ze zápůjčky jiné dluhy.

5. Ze smlouvy o zápůjčce finančních prostředků ze dne 30. 6. 2022 vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému dne 30. 6. 2022 v hotovosti finanční prostředky ve výši 70 000 Kč, jejichž převzetí žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se v článku II. smlouvy zavázal vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách po 2 700 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem srpen 2022 a konče měsícem srpen 2025. V témže článku si účastníci pro případ, že se dlužník (žalovaný) dostane do prodlení s úhradou byť jen jedné splátky či její části, ujednali, že se celý dluh stává bez dalšího splatným a věřitel je již okamžitě oprávněn uplatnit celou dlužnou částku u soudu, a to včetně veškerého příslušenství či dalších souvisejících nároků. Dále si účastníci pro případ prodlení dlužníka (žalovaného) s úhradou splátek ujednali právo věřitele (žalobce) na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné částky. V bodu III. smlouvy účastníci prohlásili, že zápůjčka nebyla poskytnuta v rámci podnikatelské činnosti věřitele (žalobce). Z předžalobní výzvy ze dne 29. 12. 2022 vyplývá, že žalovaný byl touto vyzván k zaplacení dlužné částky, přičemž dodejky prokazují zaslání výzvy žalovanému na žalobci známé adresy žalovaného.

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

8. Podle § 2394 OZ bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

9. Podle § 1958 OZ je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

10. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

12. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 OZ, na jejímž základě žalobce přenechal žalovanému dne 30. 6. 2022 v hotovosti finanční prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaný převzetí peněz svým podpisem na předmětné smlouvě stvrdil, soud tak, obzvláště při absenci obrany žalovaného, nemá důvodu pochybovat o převzetí peněz žalovaným a tedy o vzniku předmětného závazku.

13. Účastníci si v článku II. smlouvy sjednali vrácení zápůjčky ve splátkách a stanovili podmínky jejich splatnosti, včetně podmínek splatnosti celého dluhu. Dle tohoto článku se žalovaný zavázal vrátit žalobci poskytnutou zápůjčku v pravidelných měsíčních splátkách po 2 700 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem srpen 2022 a konče měsícem srpen 2025 s tím, že si účastnicí dále v témže článku sjednali, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou byť jen jedné splátky či její části, stává se celý dluh bez dalšího splatným a věřitel je již okamžitě oprávněn uplatnit celou dlužnou částku u soudu, a to včetně jejího příslušenství. Podmínky splatnosti zápůjčky byly sjednány odchylně od shora citovaného § 2394 OZ, což je s ohledem na dispozitivní charakter předmětného ustanovení přípustné. Splatnost celého dluhu není tedy v projednávané věci podmíněna odstoupením žalobce jakožto zapůjčitele od smlouvy či jiným právním jednáním žalobce, např. oznámením o zesplatnění zápůjčky. Dostal-li se tedy žalovaný do prodlení již s první splátkou splatnou dne 25. 8. 2022, za situace, kdy žalovaným nebyl tvrzen ani prokazován opak, pak splatnost celé zápůjčky nastala v souladu se smluvním ujednáním již dne 26. 8. 2022. Ve smlouvě o zápůjčce sice není explicitně vyjádřeno, že zápůjčka byla ujednána s úroky, při součinu výše jednotlivých splátek (2 700 Kč) a jejich počtu (37), je však zřejmé, že zápůjčka nebyla poskytnuta jako bezúročná. Úrok byl sjednán pevnou částkou (29 900 Kč), přičemž tento způsob sjednání úroku je dle názoru soudu dostatečně určitý, srozumitelný a nelze jej považovat ani za klamavý. Navzdory tomu, předmětem řízení, jak jej vymezil žalobce, je částka 70 000 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení, soud tak vázán návrhem žalobce rozhodoval o jím vymezeném předmětu řízení a s přihlédnutím k výše uvedenému dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v rozsahu uplatněné jistiny.

14. Následně se soud zabýval nárokem žalobce na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 70 000 Kč za dobu od 26. 9. 2022 do zaplacení. Soud se musel v prvé řadě vypořádat s otázkou, zda se žalovaný vůbec ocitl v prodlení s úhradou peněžité zápůjčky. Dle článku II. smlouvy o zápůjčce, citovaném v bodu 13 odůvodnění, se splatnost zápůjčky, stejně tak i prodlení žalovaného s její úhradou, neodvíjí od právního jednání žalobce, tj. např. od zaslání oznámení o zesplatnění zápůjčky a výzvy k její úhradě, nýbrž fakticky od okamžiku prodlení žalovaného s úhradou některé splátky. Ocitl-li se tedy žalovaný v prodlení s úhradou splátky splatné dne 25. 8. 2022, pak splatnost zápůjčky nastala, jak již bylo výše uvedeno, 26. 8. 2022 a v souladu se smluvním ujednáním a shora citovaným § 1958 OZ již následujícího dne, tedy 27. 8. 2022, se žalovaný ocitl v prodlení s její úhradou. Je-li tedy žalobcem požadován úrok z prodlení od 26. 9. 2022, pak soud s přihlédnutím k výše uvedeným zjištěním uzavírá, že k uvedenému dni žalovaný již v prodlení s úhradou peněžité zápůjčky byl.

15. Dále je nutno říci, že v projednávané věci byl sjednán úrok z prodlení ve výši 91,25 % ročně z dlužné částky, což je více než šestinásobek úroku z prodlení stanovený nařízením vlády (15 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Vzhledem k tomu, že sazba sjednaného úroku z prodlení podstatně převyšuje sazbu úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády, zabýval se soud otázkou, zda je ujednání o úrok z prodlení souladné s dobrými mravy. Z ustálené judikatury Nejvyššího soud vyplývá, že při posuzování ujednání o úroku z prodlení s dobrými mravy nelze vycházet pouze ze sazby sjednaného úroku z prodlení, ale je nutné přihlédnout ke všem okolnostem, které ke sjednání takového úroku z prodlení vedly a které existovaly v době uzavření smlouvy. Nejvyšší soud vymezil v rozsudku sp.zn. 32 Cdo 1490/2019 určitý okruh okolností, které by neměly být při posouzení otázky, zda se konkrétní ujednání o výši úroku z prodlení příčí dobrým mravům, opomenuty. V prvé řadě je dle Nejvyššího soudu namístě zabývat se rizikovostí obchodu vzhledem k předchozímu chování dlužníka či k jeho tehdy aktuální situaci. Relevantní může být též další obsah posuzované smlouvy a skutečnost, zda současně s úroky z prodlení byla sjednána i jiná sankce za prodlení plnící obdobné funkce (například smluvní pokuta) či zda byla pohledávka věřitele zajištěna a jakým způsobem. Důležitou okolností mohou být též majetkové poměry účastníků v době uzavření smlouvy a dále to, jaký význam měl případný nesplacený dluh pro věřitele a zda byla prodlením dlužníka způsobena věřiteli škoda. Nezanedbatelnou okolností může být i skutečnost, zda již byla obdobná výše úroků z prodlení mezi stranami sjednávána v minulosti a zda takovou výši považoval za adekvátní sám dlužník.

16. Soud postupoval v intencích výše uvedených závěrů a při hodnocení přiměřenosti sjednaného úroku z prodlení a tedy jeho souladu s dobrými mravy vzal do úvahy následující okolnosti.

17. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena fyzickými osobami nepodnikateli. Žalovaný nebyl při uzavírání smlouvy v postavení spotřebitele, a proto se v projednávané věci neuplatní omezení vyjádřená zejména v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na druhou stranu je nutno podotknout, že právě ve vztazích mezi podnikateli, kteří vystupují jako profesionálové, lze akceptovat vyšší sazbu úroku z prodlení než ve vztazích nepodnikatelských.

18. Dalším relevantním aspektem je rizikovost dané zápůjčky. Soud předně v této souvislosti uvádí, že žalobcem nebylo ani přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1 OSŘ tvrzeno, zda předmětnou zápůjčku hodnotil jako rizikový obchod, popř. z jakých důvodů. Soud přesto ze skutečností žalobcem tvrzených dovodil následující závěr o rizikovosti dané zápůjčky. Žalobcem bylo tvrzeno, že žalovaného znal na základě častého setkávání v pohostinství, bylo mu známo, že žalovaný pracuje v gastronomii, v místní restauraci. Před poskytnutím zápůjčky žalovaný žádný dluh u žalobce neměl a žalobcem nebylo ani tvrzeno, že by si byl vědom dluhů žalovaného u jiných věřitelů. A tuto skutečnost nelze dovodit ani z podání žalobce ze dne 16. 11. 2023, v němž uvedl, že žalovaný odůvodnil žádost o poskytnutí zápůjčky tvrzením, že majitel domu, který žalovaný s rodinou obývá, požaduje zaplacení několika nájmů předem. Ponechá-li soud stranou hodnocení takového požadavku ze strany pronajímatele, z hlediska projednávané věci je relevantní, že účelem zápůjčky, jak byl žalovaným prezentován, nebyla úhrada dlužného nájemného. Soud má tak za to, že z předchozího chování žalovaného ani z jeho tehdy aktuální situace nelze učinit závěr o rizikovosti dané zápůjčky, byť je samozřejmě nutno připustit, že každý nový, první obchod sebou vždy nese jistou míru rizika.

19. K majetkové situaci žalobce ke dni uzavření smlouvy bylo zjištěno, že žalobce je starobním důchodcem, má však příjem z vícero zdrojů. Jeho příjem tvoří a ke dni uzavření smlouvy tvořil starobní důchod, přivýdělek na recepci a příjem z podnikání. Žádné dluhy nemá (neměl), má (měl) úspory a sám žalobce hodnotil svoji majetkovou situaci ke dni uzavření smlouvy jako dobrou. Lze tedy usoudit, že v okamžiku uzavření smlouvy případné nesplnění povinnosti ze strany žalovaného nepředstavovalo pro žalobce existenční či jinak zásadní ohrožení.

20. Další okolností, kterou je při hodnocení souladu sjednaného úroku z prodlení s dobrými mravy nutno zkoumat a která s již výše zmíněnou okolností úzce souvisí, je, jaký význam mělo případné nesplacení zápůjčky pro žalobce. Nevrácení zápůjčky mělo na žalobce negativní dopad v tom směru, že si nemohl pořídit novější automobil, jehož pořízení po vrácení zápůjčky plánoval. Namísto novějšího automobilu byl nucen pořídit si o 4 roky starší vozidlo, než které původně plánoval. V jiném směru se nevrácení zápůjčky v životě žalobce negativně neprojevilo a žalobci žádná škoda porušením povinnosti žalovaného způsobena nebyla.

21. V neposlední řadě je nutno přihlédnout i k obsahu samotné smlouvy. Předně soud uvádí, že zápůjčka byla sjednána s úroky ve výši 29 900 Kč, byť žalobce tyto, ať záměrně či nedopatřením, nenárokuje. Dále je třeba uvést, že sjednaný úrok z prodlení je jediným sankčním opatřením stíhajícím porušení povinnosti ze strany žalovaného, jiná sankce za prodlení, která by plnila obdobné funkce jako úrok z prodlení (např. smluvní pokuta), sjednána nebyla. A rovněž nelze opomenout, že pohledávka žalobce nebyla zajištěna.

22. A konečně je nutno uvést, že žalovaný, dle tvrzení žalobce a žalovaným nijak nerozporovanému, znění smlouvy o zápůjčce, tedy i ujednání o úroku z prodlení, sám vyhotovil.

23. Po pečlivém zvážení všech shora uvedených okolností dospěl soud k závěru, že v posuzované věci byl sjednán úrok z prodlení, který se již příčí dobrým mravům. Sazbu 0,25 % denně z dlužné částky nelze v poměrech projednávané věci akceptovat. Takto sjednaná výše úroku z prodlení není odůvodněna rizikovostí daného závazku (obchodu) ani jinými v posuzované věci relevantními okolnostmi. Ze zjištěných skutečností stran předchozího chování žalovaného nic nenasvědčuje tomu, že žalovaný je dlužníkem, který byl v minulosti často v prodlení se svými závazky, a tudíž není odůvodněn závěr o nutnosti motivovat žalovaného k řádnému plnění vyšším úrokem z prodlení. Současně je nutno říci, že v posuzované věci nejde o vztah mezi podnikateli, kde by bylo možno s ohledem na postavení účastníků jako profesionálů akceptovat i vyšší smluvní úrok z prodlení. A s přihlédnutím k majetkové situaci žalobce v době uzavření smlouvy nelze mít ani důvodně za to, že by případné nesplnění povinnosti ze strany žalovaného mělo na žalobce v jistém směru zásadní dopad. Soud zdůrazňuje, že nijak nesnižuje negativní důsledky nevrácení zápůjčky, je však toho názoru, že nemožnost pořízení novějšího automobilu nepředstavuje pro žalobce takovou újmu, kterou by bylo nutné kompenzovat přiznáním sjednaného, nepřiměřeně vysokého úroku z prodlení. A k odlišnému závěru soud nedospěl ani při zohlednění okolnosti, že vedle smluvního úroku z prodlení nebyla sjednána jiná sankce za prodlení, která by plnila obdobné funkce. A pokud jde o skutečnost, že žalovaný sám znění předmětné smlouvy, a tedy i ujednání o úroku z prodlení, vyhotovil, nemohl soud pro procesní pasivitu žalovaného učinit jednoznačný závěr, že žalovaný sám sjednanou výši úroku z prodlení za adekvátní považoval. Dle názoru soudu jsou namístě pochybnosti, zda si žalovaný byl při sjednávání úroku z prodlení skutečně vědom všech důsledků takto sjednaného úroku z prodlení a tedy zda jeho výši za adekvátní skutečně považoval.

24. Protože se ujednání o úroku z prodlení v poměrech projednávané věci příčí dobrým mravům, je toto ujednání ve smyslu § 580 odst. 1 OZ neplatné. Na rozdíl od nároku na zaplacení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty, jejíž výši lze (na návrh dlužníka) moderovat postupem podle § 2051 OZ, v případě nepřiměřeně vysokého úroku z prodlení nepřipadá obdobný postup v úvahu. Nepřiměřeně vysoký úrok z prodlení nelze totiž shledat neplatným jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Ujednání o smluvním úroku z prodlení lze posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné, a protože soud dospěl k závěru o neplatnosti sjednané výše úroku z prodlení, zabýval se nárokem na zákonný úrok z prodlení.

25. Již shora bylo zodpovězeno (bod 14 odůvodnění), že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou peněžité zápůjčky dne 27. 8. 2022. Žalobce učinil nárok na zaplacení (smluvního) úroku z prodlení od 26. 9. 2022, je tak zřejmé, že žalovaný byl k uvedenému datu v prodlení s úhradou peněžité zápůjčky. Z tohoto důvodu soud v souladu s § 1970 OZ přiznal žalobci ve výroku pod bodem I. vedle jistiny i zákonný úrok z prodlení, a to od data žalobcem požadovaného, tj. od 26. 9. 2022. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena podle § 160 OSŘ v délce 3 dnů.

26. Soud závěrem k námitce žalobce o nutnosti respektovat v projednávané věci smluvní volnost stran a tedy ponechat ujednání o úroku z prodlení v platnosti podotýká, že i smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů a tento korektiv lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka, jako je tomu právě v nyní projednávané věci.

27. Výrokem pod bodem II. soud s ohledem na závěr o neplatnosti sjednaného úroku z prodlení zamítl žalobu co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 70 000 Kč za dobu od 26. 9. 2022 do zaplacení a dále co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 70 000 Kč za dobu od 26. 8. 2022 do 25. 9. 2022. Žalobce totiž učinil předmětem řízení vedle jistiny a smluvního úroku z prodlení i zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 70 000 Kč za dobu od 26. 8. 2022 do zaplacení. Žalobce tak v projednávané věci uplatnil nárok na zaplacení zcela totožných příslušenství pohledávky, tyto nároky však nemohou za daných okolností vedle sebe obstát. Úrok z prodlení ve výši zákonné sazby je vzhledem k jeho subsidiární povaze dán pouze tehdy, není-li sazba úroku z prodlení stranami ujednána. Byla-li tato ujednána, jako je tomu právě v nyní projednávané věci, je nárok na úrok z prodlení ve výši zákonné sazby vyloučen. Vzhledem k tomu, že soud výrokem pod bodem I. přiznal žalobci úrok z prodlení ve výši zákonné sazby, výrokem pod bodem II. zamítl nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení v zákonné sazbě v rozsahu rozdílu žalobcem učiněného a soudem přiznaného nároku na zákonný úrok z prodlení.

28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 OSŘ, dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl v projednávané věci obdobný (žalobci přiznána ke dni vyhlášení rozsudku částka 83 548,61 Kč, zamítnuta částka 83 113,01 Kč), soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.