16 C 289/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní tituly před jménem jméno FO ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o žalobě na ochranu držby

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná umožnila žalobci opětovné užívání bytu na adrese adresa, zdržela se jakéhokoli dalšího zasahování do držby bytu a osobních věcí žalobce a předala žalobci klíče od předmětného bytu, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 5 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Chebu soudní poplatek za žalobu ve výši 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobce se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 29. 10. 2025 domáhal ochrany rušené držby ve smyslu § 1003 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jímž by byla žalované uložena povinnost shora specifikovaná. Uvedl, že od října 2023 bydlel se souhlasem žalované v bytě na adrese adresa, který je v jejím vlastnictví. Dne 17. 9. 2025, a to v době, kdy byl mimo město, žalovaná bez jeho vědomí a bez soudního rozhodnutí nechala prostřednictvím třetí osoby vyměnit zámek u vstupních dveří bytu, čímž mu znemožnila přístup do bytu. Po jeho návratu mu žalovaná zabránila vstoupit do bytu a tento dále užívat, čímž došlo ke svévolnému vypuzení z držby. Dne 26. 9. 2025 mu žalovaná předala klíče od zahrady, kde mu umožnila přebývat, nicméně tato není vybavená k bydlení, neboť zde není přístup k pitné a teplé vodě, hygienickému zařízení ani vytápění. Žalobce se nachází v tíživé osobní situaci, jeho důstojnost i zdraví jsou vážně ohroženy. Dalšími podáními žalobce upřesnil, že jde o byt, který obýval společně se svojí bývalou přítelkyní, tj. žalovanou, pravidelně přispíval na náklady domácnosti částkou 6 000 Kč měsíčně, kdy tato částka byla určena k pokrytí provozních nákladů domácnosti. Žalobce nyní provizorně přebývá na zahradě bývalé přítelkyně, tedy žalované, odkud ho chce vyhodit a bez jeho přítomnosti vyměnit zámky. Dodal, že nadále chodí do zaměstnání a snaží se situaci zvládnout a udržet si běžný životní rytmus, i když situaci zvládá psychicky velice těžko. Nemá jinou možnost bydlení.

2. Žalobkyně se k podané žalobě vyjádřila tak, že účastníci tvořili společnou domácnost od června 2022 do roku 2025, s ohledem na agresivní, nevhodné a obecně společensky nepřijatelné chování žalobce vůči žalované se tato rozhodla vztah ukončit. Protože účastníci žili ve společné domácnosti v bytě ve výlučném vlastnictví žalované, byl žalobce nucen danou bytovou jednotku opustit. Žalovaná pak velkoryse povolila žalobci užívat dočasně její chatu tak, aby žalovaný neskončil bez přístřeší. Žalobce nikdy nebyl ve vztahu k žalované v nájemním vztahu, nikdy žalované nehradil nájem, přispíval toliko na společnou domácnost. Tvrdí-li žalobce, že bytovou jednotku užíval v dobré víře, mohlo tomu tak být toliko po dobu trvání partnerského vztahu účastníků, nikoli po jeho ukončení. Jeho domnělý nárok na „užívání bytu“ není způsobilým předmětem držby. Žalovaná nadto nejednala svémocně, nýbrž v rámci ochrany svého vlastnického práva a v rámci ochrany své osobnosti jednala svépomocí. Žalovaná situaci s žalobcem opakovaně komunikovala a vyrozuměla ho o nutnosti zajištění jiného bydlení, dokonce pomáhala žalobci při hledání jiného bydlení, tento však všechny pokusy žalované sabotoval. Žalobce hnán představou, že společný vztah obnoví, činil vše proto to, aby nemusel společné bydlení opustit, přičemž je zjevné, že v tomto pokračuje i nadále. V tomto jednání žalobce lze shledávat zjevné zneužití práva, které však nepožívá právní ochrany. Závěrem uvedla, že žaloba je neurčitá, když dostatečně nespecifikuje předmětný byt, a současně nesrozumitelná.

3. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

4. Podle § 1008 odst. 1 o.z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

5. Podle § 988 odst. 1 o.z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

6. Podle § 988 odst. 2 o.z. osobní právo není předmětem držby ani vydržení. Kdo však vykonává osobní právo poctivě, je oprávněn své domnělé právo vykonávat a hájit.

7. Podle § 993 o.z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

8. Podle § 178 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v řízení o žalobě z rušené držby se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

9. Podle § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

10. Z nesporných skutkových tvrzení účastníků a listinných důkazů (konverzací účastníků, fotografiemi chaty, platbami z účtu) vzal soud za prokázaný tento skutkový stav. Žalobce je bývalým partnerem žalované, výlučné vlastnice bytu na adrese adresa. Žalobce užíval spolu s žalovanou předmětný byt od roku 2022, právě z důvodu partnerského vztahu, který byl ukončen nejpozději v září 2025 a souhlas s bydlením, resp., užíváním předmětného bytu byl žalovanému, odvolán. Žalobce poukázal žalované od září 2024 do srpna 2025 platby ve výši 6 000 Kč měsíčně. Žalovaný bydlí provizorně v chatě, která je ve výlučném vlastnictví žalované.

11. Předně se soud v řešené věci zabýval tím, zda žalobce podal žalobu na ochranu z rušené držby v prekluzivní lhůtě, jak vyžaduje shora citované ustanovení § 1008 odst. 1 o.z. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná nechala dne 17. 9. 2025 v době, kdy byl žalobce mimo město, bez jeho vědomí vyměnit zámek u vstupních dveří bytu, čímž žalobci znemožnila přístup do bytu. O tomto se žalobce dozvěděl po svém návratu do Chebu. Podal-li žalobce svoji žalobu dne 29. 10. 2025, učinil tak v zákonem stanovené subjektivní i objektivní prekluzivní lhůtě, tudíž včas.

12. Posléze se soud zaobíral námitkou žalované spočívající v neurčitosti žaloby, a to že není dostatečně specifikován byt, jehož užívání se žalobce podanou žalobou dožaduje. K této námitce uvádí soud následující. Z žalobních tvrzení vyplývá, že se žalobce dožaduje opětovného užívání bytu na adrese adresa, který je ve výlučném vlastnictví žalované a který v době jejich partnerského vztahu společně užívali. Z výpisu z katastru nemovitostí pak vyplývá, že žalovaná je na uvedené adrese vlastnicí toliko jednoho bytu, a to bytové jednotky č. 1500/5. Je tedy zřejmé, že se žalobce dovolává opětovného užívání právě této bytové jednotky. Vzhledem k charakteru řízení o posesorní žalobě a s tím související krátké lhůty, v níž má soud rozhodnout, a s přihlédnutím k tomu, že žalobce není v řízení zastoupen profesionálem, neshledává soud žalobu v tomto ohledu neurčitou, tudíž není namístě žalobu na tomto podkladě odmítnout, popř. vyzvat žalobce k odstranění neurčitosti žaloby postupem dle § 43 o.s.ř. Tento postup by se soudu jevil za daných okolností jako příliš formalistický.

13. V řízení o žalobě z rušené držby se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení (§ 178 o.s.ř.). Prokáže-li žalobce naplnění těchto podmínek, bude v řízení úspěšný. Soud tedy posuzoval, zda jsou v řešené věci tyto podmínky splněné. Nejprve bylo nutno posoudit, zda žalobce drží právo, které je způsobilým předmětem držby. Z tvrzení žalobce vyplývá, že předmětný byt užíval se souhlasem své družky (žalované), kdy zde v době trvání družského vztahu vedli společnou domácnost, a že každý měsíc platil žalované částku 6 000 Kč. Pokud jde o účel těchto plateb, žalobce uvedl následující: „Na základě ústní dohody jsem žalované každý měsíc posílal částku 6 000 Kč, když po mém nastěhování vypočítala náklady, vycházelo to na každého z nás asi 5 800 Kč, posílal jsem ale 6 000 Kč, a to jako příspěvek na nájem a energie. Platby probíhaly převodem a byly určeny k pokrytí provozních nákladů domácnosti (nájem, elektřina, voda, internet apod.)“. Žalovaná namítala, že žalobce nikdy nájem nehradil, pouze přispíval na společnou domácnost. Již ze skutkových tvrzení žalobce vyplývají pochybnosti, zda účelem těchto plateb byl i nájem, resp. platba za užívání předmětného bytu. Přispívali-li oba účastníci na provozní náklady společné domácnosti stejnou částkou, a to zhruba částkou 5 800 Kč, je zřejmé, že žalobkyně, jakožto vlastnice předmětného bytu, nemohla do těchto nákladů zahrnovat platby na (svůj) nájem. Ve věci tak přetrvávají pochybnosti, zda účelem žalobcem prokázaných plateb je i náhrada za užívání bytu či nikoli. Pakliže by totiž žalobcem poukázané platby představovaly pouze náhradu nákladů spojených s užíváním předmětného bytu či vedením společné domácnosti, byla by na místě úvaha, zda právo žalobce k předmětnému bytu není pouhou výprosou. Protože však soud dospěl k závěru, že předmětné žalobě nelze vyhovět z jiných, podrobně níže popsaných důvodů, soud se blíže tímto možným právním posouzením věci nezaobíral, neboť by k tomuto musel provádět další dokazování. V takovém případě by však soud nemohl vyhovět zákonnému požadavku rozhodnout ve věci v krátké, patnácti denní lhůtě.

14. Důvod, pro který nemůže být žaloba žalobce z rušené držby úspěšná, spočívá v následujícím. Žalobce se domáhá ochrany držby práva bydlení vzniklého na základě partnerského vztahu s žalovanou. Tedy práva osobního, odvozeného od rodině právního vztahu. Takové právo však není způsobilým předmětem držby, a to již proto, že jej nelze samo o sobě právním jednáním převést na jiného. Žalobce se tak domáhá žalobou z rušené držby ochrany držby práva, které však držet nelze, a tudíž se nelze ani domáhat ochrany držby tohoto práva prostřednictvím posesorní žaloby, kterou občanský zákoník pro ochranu držby zavedl. Protože v daném případě nebyla naplněna jedna ze základních podmínek pro úspěch ve věci, tj. způsobilé právo držby, bylo nadbytečné zabývat se otázkou, zda k svémocnému rušení držby došlo či nikoli.

15. Nad rámec výše uvedeného považuje soud za důležité uvést následující. I za předpokladu, že by bylo dovozeno, že právo žalobce je způsobilým předmětem držby, a tedy lze se jeho ochrany domáhat posesorní žalobou, je soud přesvědčen, že by vyhovující rozhodnutí ve věci kolidovalo s dobrými mravy. Soud by tím vytvořil situaci, kdy by byla žalobkyně nucena strpět přítomnost svého bývalého partnera, s nímž z jistých důvodů vztah ukončila, a s tímto předmětný byt, který je v jejím výlučném vlastnictví, po určitou dobu užívat. Přestože důvody, pro které žalobkyně vztah s žalovaným ukončila, zůstaly pouze v rovině tvrzení (agresivita, nevhodné a nepřijatelné chování), nepochybně by vyhovující rozhodnutí soudu nepřispělo k obnovení pokojného, předešlého stavu, ba právě naopak. Za této situace se nejeví jako nepřiměřená ani úvaha, že by to byla právě žalovaná, která by byla nucena za daného stavu byt opustit a následně se dovolávat soudní ochrany svého práva. Je třeba zdůraznit, že žalovaný je dospělý, plně svéprávný jedinec, který není zcela bez příjmu. Žalobce se navíc neocitl zcela bez přístřeší, byť je nutno připustit, že toto nesplňuje podmínky k dlouhodobému bydlení. Je však třeba současně uvést, že toto provizorní bydlení poskytla žalobci právě žalovaná, ač tak vůbec činit nemusela. I ze všech shora popsaných důvodů nelze dle přesvědčení soudu žalobě z rušené držby vyhovět. Soud pak závěrem dodává, vyjadřuje-li žalobce obavu o své věci, může se, za dané situace účastníků, dovolávat ochrany svého vlastnického práva k těmto věcem žalobou petitorní, tj. žalobou na vydání věci. Zde již však žalobce musí specifikovat věci, k nimž mu svědčí vlastnické právo, jehož soudní ochrany se dovolává.

16. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto žalobu výrokem I. zamítl.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla ve věci plný úspěch, náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 5 500 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle § 9 odst. 1 a 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč v souladu s § 9 odst. 1 advokátního tarifu sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě) a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. Výrokem III. pak soud ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu soudní poplatek za podanou žalobu z rušené držby dle položky 4 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků ve výši 5 000 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení v souladu s § 7 odst. 1 poplatkového zákona. Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Nesplní-li povinná osoba povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná osoba domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.