16 C 301/2016

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing Vladimírem Doležalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený titul jméno příjmení , IČO sídlem adresa , okres obec proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená titul jméno příjmení , IČO advokátem sídlem adresa , číslo obec , okres obec o zaplacení částky 64 875,50 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 64 875,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za období od 24. prosince 2015 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 54 875,50 Kč za období od 11. do 23. prosince 2015.</b> <b>III. Soud po právní moci tohoto rozhodnutí vrací žalované z účtu Okresního soudu v Chebu nevyčerpanou zálohu na náklady znaleckého posudku ve výši 10 000 Kč.</b> IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku odpovídající zcela nákladům žalobce potřebných k účelnému uplatnění jeho práva před soudem, jejíž výše a lhůta pro zaplacení budou stanoveny v samostatném usnesení po právní moci výroků I. a II. tohoto rozsudku.

1. S ohledem na několikerou změnu obsazení soudu, k níž v průběhu řízení došlo, je v popisné části odůvodnění podrobněji popsán procesní vývoj sporu. Teprve poté následuje část týkající se skutkového zjištění soudu s vyhodnocením provedených důkazů, která je spojena s právním hodnocením, neboť od skutkového zjištění se rozsah dokazování odvíjel.

2. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. prosince 2016 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 64 875,50 Kč, jako nedoplatku ceny stavebních prací provedených pro žalovanou při kompletní rekonstrukci bytového jádra a kuchyně v panelovém domě na adrese bydliště žalované podle záhlaví rozsudku. Podle žalobce byly práce prováděny na základě nabídky ze dne 5. září 2015. Součástí prací měly být i dodávky nových rozvodů vody a elektřiny, včetně revize. Po skončení prací dne 10. prosince 2015 (v žalobě zjevně nesprávně uveden rok 2016) byly tyto práce vyúčtovány fakturou [číslo] v celkové ceně 164 875,49 Kč, na kterou byla započtena dříve zaplacená záloha 100 tis. Kč. Faktura se stala splatnou dne 10. prosince 2015. K zaplacení byla žalovaná bezvýsledně upomínána, také dopisem zástupce žalobce ze dne 15. dubna 2016, kdy byla stanovena lhůta pro plnění do 30. dubna 2016. Žalovaná v reakci na to žalobci měla sdělit, že jeho nárok neuznává s argumentací, že cenovou nabídku neobdržela a odsouhlasila jen cenu 100 tis. Kč. Vedle žalované jistiny se pak žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení podle výroků I. a II., aniž by tento nárok dále blíže skutkově odůvodnil.

3. Po zaplacení soudního poplatku za žalobní návrh soud žalobě vyhověl platebním rozkazem ze dne 19. prosince 2016, čj. 16 C 301/2016-25. Ten byl zrušen včasným odporem žalované ze dne 4. ledna 2017. Žalovaná v tomto podání namítala, že spor by měl být především řešen mimosoudně, že nárok žalobce neuznává, neboť není v prodlení s žalovaným placením, že žalobcem tvrzená smlouva je neurčitá, když nebyl vymezen předmět plnění, a z opatrnosti proto také namítala neplatnost této smlouvy. Uvedla, že nebylo tvrzeno a prokázáno, co mělo být žalované žalobcem poskytnuto. Pokud by nedošlo k vyjasnění výše uvedených okolností smluvního, resp. nesmluvního vztahu, bylo podle žalobkyně uplatnění nároku ve výši 64 875,49 Kč s příslušenstvím v rozporu s dobrými mravy a poctivým obchodním stykem. Pokud by se nejednalo o platný smluvní vztah, bylo by podle žalované nutné věc posoudit podle zásad bezdůvodného obohacení. Pro takový případ žalovaná navrhla ustanovení znalce ke zjištění obvyklé ceny plnění, které bylo žalované řádně dodáno v odpovídající kvalitě.

4. V dalším podání ze dne 31. ledna 2017 žalovaná uplatnila vlastní skutková tvrzení, týkající se žalovaného sporu. Uvedla, že mezi účastníky došlo ke sjednání jakési ústní dohody, podle níž se měl žalovaný zavázat provést pro žalovanou rekonstrukci bytového jádra, včetně vybourání stávající kuchyňské linky, položení a zalištování linolea v chodbě a kuchyni, výměnu elektroinstalace a rozvodů vody, zabudování sanitárního zařízení, výmalbu, výměnu dveří a zabudování okna mezi kuchyní a koupelnou. Žalovaná přitom na své náklady měla zajistit obklady, dlažbu a sanitární vybavení. Následně pak měla odsouhlasit částku ve výši 100 tis. Kč, kterou zaplatila dne 1. října 2015. Žalobce však práce nikdy nedokončil a žalované je neodevzdal a nepředal. Zejména tak nedošlo k zalištování linolea, k zasádrování a výmalbě poškozeného zdiva, které měly být součástí dohodnuté částky 100 tis. Kč. Podle žalované přesto nedošlo k ujednání o ceně díla, resp. prací, a proto nedošlo platně k uzavření smlouvy o dílo. Žalovaná se pak měla marně snažit žalobce vyzvat k dokončení prací. Proto dokončení nakonec zajistila sama, což žalobci sdělila dopisem ze dne 18. prosince 2015. V odpovědi žalobce ze dne 21. prosince 2015 byl po žalované neoprávněně požadován doplatek ve výši žalované jistiny s připojením faktury [číslo] se splatností již dne 10. prosince 2015. S navýšením ceny žalovaná nesouhlasila, a proto fakturu žalobci vrátila. Podle žalované totiž převyšuje jí zaplacená částka 100 tis. Kč hodnotu žalobcem realizovaných prací. Žalovaná pak znovu soudu navrhla ustanovení znalce, a to v oboru stavebnictví (stavby obytné) a v oboru ekonomika (ceny a odhady nemovitostí), ke zjištění obvyklé ceny prací provedených v daném místě a čase. Současně navrhla zamítnutí žaloby.

5. V reakci na to žalobce v podání ze dne 17. února 2017 (podle dodání do datové schránky soudu) uvedl, že již od počátku provádění díla měla žalovaná k dispozici nabídku ze dne 5. září 2015, kterou ústně odsouhlasila. To měl potvrzovat také email žalované ze dne 21. prosince 2015. Vady popsané žalovanou podle žalobce nebrání řádnému užívání díla a nejsou proto důvodem pro nezaplacení jeho ceny. Uplatnění vad bylo navíce vyřešeno žalobcem jeho dopisem ze dne 21. prosince 2015. K prokázání svého tvrzení o sjednání (podle žalobce uzavření) smlouvy žalobce navrhnul k důkazu výslechy svědků [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] a zmíněný email ze dne 21. prosince 2015.

6. Usnesením zdejšího soudu ze dne 26. května 2017, č. j. 16 C 301/2016-42, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 15. června 2017, č. j. 16 C 301/2016-45, bylo žalované uloženo zaplatit zálohu na náklady důkazu – znaleckého posudku v částce 15 tis. Kč. Záloha v této výši byla žalovanou zaplacena dne 23. června 2017.

7. Dne 17. srpna 2017 se konalo první jednání ve věci před zdejším soudem. Na něm žalobce doplnil, že po odstranění plastového jádra panelového bytu jej odvezl a provedl nové, vyzděné. Zhotovení rozvodů vody se mělo týkat teplé i studené vody v kuchyni a koupelně. Byl instalován nový rozvaděč elektřiny, rozvody elektřiny byly provedeny i na chodbě s přípravou do ostatních pokojů, byl snížen strop v kuchyni, koupelně a chodbě, zde bylo také instalováno osvětlení, bylo instalováno WC se zazděním jeho držáku, provedeny obklady v kuchyni a koupelně, dlažba v koupelně, položeno linoleum na chodbě a v kuchyni, včetně stěrkování podlah, byly instalovány posuvné dveře mezi koupenou a chodbou, seškrabány a vyštukovány stěny a provedena jejich výmalba v koupelně, kuchyni a chodbě, instalováno okénko a zrcadlo v koupelně. Do dodávky nepatřilo obstarání koupelnové vany, umyvadla, záchodové mísy, obkladů a dlažby. Namítané nedodání lišt podlah nebylo žalobcem provedeno v důsledku změny objednávky žalované. Tato část původně sjednaných prací proto žalobcem vyúčtována. Na tomto jednání došlo k výslechům svědků navrhovaných žalobcem. Účastníci byli také poučeni o koncentraci skutkových tvrzení a důkazních návrhů se lhůtou do 11. září 2017 ve smyslu § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). Soud současně účastníkům sdělil předběžný závěr o zjištěném skutkovém stavu na základě provedeného dokazování a jeho právní hodnocení spočívající v tom, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o dílo. Předmětem znaleckého zjištění tedy měla být cena díla, nikoli výše bezdůvodného obohacení. Nakonec došlo k uplatnění dalších důkazních návrhů, a to ohledně výslechu každého účastníků k jeho návrhu a žalobce se připojil k návrhu žalované na provedení znaleckého ocenění.

8. V podání ze dne 29. srpna 2017 žalobce namítal, že žalovaná řádně nenotifikovala vady díla a nemůže proto požadovat slevu z jeho ceny. Cenu díla, kterou žádal zaplatit, hodnotil jako obvyklou cenu, za kterou bylo v daném místě a čase možné obdobné dílo pořídit.

9. Žalovaná v podání doručeném soudu dne 11. září 2017 vyjadřovala nesouhlas s procesním postupem soudu spočívajícím v chování soudkyně, které byla věc původně přidělena k rozhodnutí. Ten však nevyústil v žádný procesní návrh, ani stížnost na postup soudní osoby. Protože následně došlo ke změně obsazení soudu, nemají i proto námitky žalované v tomto směru žádný procesní význam a soud se jimi dále již nezabýval.

10. Žalovaná ovšem v témže podání dále namítala, že soud na ní protiprávně přenášel důkazní břemeno ohledně skutečností, které by měl prokazovat žalobce. Rozsah dokazování, jež bylo na prvním jednání provedeno k návrhu žalobce, byl žalované ozřejměn teprve na jednání. Právně také hodnotila, že jí, jakožto slabší straně – spotřebitelce, náleží ochrana proti žalobci, jakožto podnikateli. Přitom žalovaná odkazovala na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky, týkající se právní úpravy spotřebitelských smluv. Výpovědi svědků hodnotila jako nekonkrétní a rozporné ohledně rozsahu prací. Svědci vystupovali při provádění prací jako subdodavatelé žalobce a žalovaná zde také poukazovala na jejich dlouholetou obchodní spolupráci s žalobcem. Navrhovala, aby soud vyžádal k důkazu faktury subdodavatelů žalobce na prováděném díle. Dále poukazoval na to, že sama platila dodávku dvou dveří do bytu. K tomuto tvrzení navrhla vyslechnout dodavatele dveří. Ohledně skutkového stavu žalovaná poukazovala na to, že předmět dále byl vyjasňován teprve v průběhu provádění prací, k návrhu subdodavatelů žalobce. V této souvislosti také poukazovala na otázku aktivní věcné legitimace ohledně této části plnění. V rámci námitky o nepředání díla žalovaná namítala, že jí nebyla předvedena jeho funkčnost a nedošlo k předání příslušných zkoušek a dokladů. Žalovaná také namítala, že jí žalobce z bytu odvezl lustr a záchodovou mísu, čímž jí způsobil škodu v částce 3 tis. Kč. Tuto částku s blíže neurčeným příslušenstvím uplatnila (zjevně jen vůči soudu) jako námitku započtení a jako kompenzační námitku vůči nároku žalobce. S odkazem na již dříve uplatněnou námitku neplatnosti smlouvy žalovaná doplnila, že zajistila ocenění provedených prací oborným posudkem [titul] [celé jméno svědka], který vycházel z výsledků soudního řízení a prohlídky bytu. Posudek byl zpracován písmeně dne 6. září 2017 a žalovaná jej označila k důkazu s tím, že již nežádala provedení účastnického výslechu žalované. [titul] [celé jméno svědka] dospěl k závěru o obvyklé ceně prací žalobce v bytě žalované ve výši 100 766 Kč bez daně z přidané hodnoty, kterou podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. prosince 2015, sp. zn. 32 Cdo 4189/2014, nelze k výši bezdůvodného obohacení připočítávat.

11. Další jednání před soudem se konalo dne 20. června 2019 již v jiném obsazení soudu, když věc byla pro dočasnou pracovní nepřítomnost původní samosoudkyně přidělena k projednání a rozhodnutí samosoudkyni [titul] [jméno] [příjmení].

12. Na tomto jednání byl k návrhu žalované vyslechnut svědek [celé jméno svědka] k okolnostem zabudování dveří do bytu žalované. K důkazu byl sdělen obsah odborného posudku [titul] [celé jméno svědka], který byl současně vyslechnut jako svědek. Žalobce uvedl, že po dokončení prací s ním přestala žalovaná komunikovat a znemožnila mu přístup do bytu. Proto nemohl provést příslušné revize, tj. revizi elektřiny a tlakové zkoušky. Ty by jinak byly předány spolu s protokolem. Žalovaná toto tvrzení popřela, když naopak sama měla tehdy vyzvat žalobce k dokončení díla. Jednání bylo poté odročeno s ohledem na avizované vypracování znaleckého posudku.

13. Usnesením zdejšího soudu ze dne 18. září 2019, č. j. 16 C 301/2016-110, byl ustanoven znalec z oboru stavebnictví, stavby obytné, ekonomika, ceny a odhady. Tomu znalci byl soudem zadán znalecký úkol podle otázek, navrhovaných účastníky. Písemný znalecký posudek byl soudu dodán dne 21. září 2020. To již byl soud opět jinak obsazen, když stejně jako v předchozím případě byla věc pro dočasnou pracovní nepřítomnost samosoudkyně přidělena k projednání a rozhodnutí nyní rozhodujícímu soudci.

14. Ve věci pak dne 10. února 2021 proběhlo již třetí jednání, na kterém soud vyslechl ustanoveného znalce [titul]. [celé jméno znalce] Poslední jednání před soudem se pak konalo dne 20. září tr. Zde bylo dokončeno dokazování listinami. Ještě před tímto jednáním žalovaná doručila soudu podání ze dne 8. září tr. V něm opakovala již tvrzené skutečnosti a uplatněné právní závěry. Součástí skutkových tvrzení (a právních hodnocení) učinila také písemné sdělení [titul]. [jméno] [příjmení], [IČO]. Jeho sdělení tedy nebylo navrženo k prokázání tvrzených skutečností. Takto žalovaná tvrdila, že [titul]. [celé jméno znalce] na rozdíl od [titul]. [celé jméno svědka] vycházel z nesprávně zjištěného stavu, protože místo ohledal až po pěti letech, že není zřejmé, zda lze zhotovené dílo řádně užívat, protože k němu nebyly předloženy protokoly (revize) o zkouškách a prohlášení shodě použitých materiálů tak, jak předepisuje stavební zákon, soudem ustanovený znalec měl nesprávnou odbornost k podání posudku a nedoložil cenové nabídky jiných firem, jež použil. Proto navrhovala vypracování revizního znaleckého posudku.

15. K popisu procesního vývoje je dále nutné doplnit, že žalovaná soudu doručila také řadu dalších podání, např. ze dne 19. července 2019, 2. února a 9. září 2021. Tato podání ovšem obsahovala stejná skutková tvrzení, důkazní návrhy a právní hodnocení, která již byla výše prezentována.

16. Věcně lze uzavřít, že soud setrval na skutkovém závěru o rozsahu prací prováděných žalobcem v bytě žalované a důvodu provádění těchto prací tak, jak bylo účastníkům prezentováno již na prvním jednání. Žalovaná netvrdila nic, co by vysvětlovalo provádění prací žalobcem, resp. osobami jím pověřenými, v jejím bytě jinak, než podle dohody, tedy podle smlouvy. V této fázi skutkového zjištění je přitom nevýznamné, zda se jednalo o smlouvu o dílo, nebo jiné typově upravené, či neupravené ujednání. Všichni svědci, kteří práce jménem žalobce prováděli, tedy [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka], potvrdili to, co uváděl žalobce. Na základě objednávky žalované a podle jejího upřesňování či změn, jež byly činěny v průběhu provádění prací, došlo k demontáži stávajícího plastového jádra, tedy konstrukce, jíž vedou svislé instalační sítě a ohraničující zčásti místnosti, které jsou na tyto rozvody napojeny, tj. koupelnu a kuchyň; došlo k demontáži kuchyňské linky, tedy skříňové sestavy, jež je zčásti spojena se stěnou v kuchyni; došlo k vyzdění nového jádra, tedy obvodových konstrukcí, jež byly předtím demontovány, a to použitím zdícího materiálu, tj. dílců spojovaných pojivem; došlo k výměně rozvodů studené vody a teplé užitkové vody a odpadního potrubí v kuchyni a koupelně; došlo k instalaci rozvaděče elektrického vedení, které bylo v kuchyni, koupelně a chodbě vyměněno; došlo k instalaci podhledů v chodbě, koupelně a kuchyni, do kterého bylo také v chodbě instalováno bodové stropní osvětlení; došlo k montáži zařizovacích předmětů v koupelně, včetně sanitárního zařízení, jež zahrnovalo také závěsný záchod s podomítkovou splachovací nádržkou; došlo k obložení části stěn keramickým obkladem v koupelně a kuchyni; došlo k položení dlažby v koupelně, linoela v kuchyni a chodbě, přičemž podlaha pod linem byla předtím vystěrkována; došlo k instalace zasouvacích dveří mezi koupelnou a chodbou; stěny v koupelně, kuchyni a chodbě byly opatřeny štukovou omítkou po předchozím seškrábání původního povrhu a byly opatřeny malířským nátěrem v části, kde nebyl obklad; došlo k instalaci okna do stěny mezi koupelnou a kuchyní a došlo k pořízení a zavěšení zrcadla výšky 1,70 m. Ze zdrojů žalované byly pořízeny vana, umyvadlo, záchodová mísa, obklady a dlažba. Byť žalovaná jen neurčitě označovala tento rozsah prací jako nesprávný, bylo jejich provedení v bytě potvrzeno také znalcem [titul] [celé jméno znalce]. Znalec pochopitelně nemohl zjistit, že práce prováděl právě žalobce. Žalovaná však nevysvětlila, kdo jiný by to měl učinit. To, že další odborník [titul] [celé jméno svědka] s některými položkami prací nepočítal pouze potvrzuje, že jeho kalkulace se týkala jen ostatních prací. Nevylučuje však, že práce byly provedeny v rozsahu uváděném zmíněnými svědky, tedy v rozsahu, který byl také zjištěn znalcem [titul] [celé jméno znalce]. Pouhé hodnocení, že [titul] [celé jméno svědka] mohl snáze zjistit rozsah prací, když si místo prohlédl dříve, než [titul] [celé jméno znalce], jistě nemůže správnost znaleckého posudku v této části zpochybnit. Při jiném skutkovém stavu jistě mohla žalovaná jednoduše uvést, kterou část prací provedl někdo jiný a označit k takovému tvrzení důkazy. To se však nestalo. Soud se neztotožnil ani se zpochybněním aktivní věcné legitimace žalobce s odkazem na to, že práce nebyly prováděny osobně žalobcem. Všichni uvádění svědci totiž potvrdili, že jednali jménem žalobce. Je pak nepodstatné, jaké byly vnitřní vztahy mezi nimi a žalobcem, tedy zda lze jejich postavení hodnotit jako subdodavatelské. Cena prací, provedených přímo na základě ujednání žalované s některým ze svědků, nebyla předmětem tohoto řízení.

17. Protože soud již ohledně této části skutkových zjištění vycházel ze znaleckého posudku [titul]. [celé jméno znalce] tak, jak byl podán při jeho výslechu dne 10. února tr. a v písemné formě dne [datum], je nutné se vypořádat také s námitkami žalované k odbornosti znalce a kvalitě posudku. Znalec byl ustanoven soudem v oborech stavebnictví a ekonomika. Sám vypověděl, že při podání posudku vycházel z obou těchto svých odborností. Z předmětu sporu a znaleckého úkolu bylo zjevné, že znalec musel nejprve posoudit stavebně, jaké práce byly provedeny a poté hodnotu těchto prací ocenit. Nejde tedy o rozpočtování a kalkulace, jak se snad domnívala žalovaná, když poukazovala na kvalifikaci jiného odborníka [titul]. [příjmení]. Předmětem ocenění nebyla rozpočtová příprava stavby a stanovení rozpočtu na její provedení podle používaných standardů. Byť znalec [titul]. [celé jméno znalce] vycházel zjevně ze stejné metodiky, kterou by pravděpodobně použil i rozpočtář stavby, musel přitom ocenit práce již provedené a posoudit obvyklost metodikou uvažované ceny. Při rozpočtování se naopak nejprve stanoví konkrétní rozsah stavebních prací podle pouze projektem uvažované stavby a tyto práce se pak zahrnou do kalkulace a do podrobné stavebně technické dokumentace, potřebné pro zhotovení stavby. To je také jediný rozdíl, který lze v odbornostech obou inženýrů spatřovat. Není tedy zřejmé, z jakého důvodu by jiný znalec – rozpočtář, měl dospět k přesnějšímu závěru, než znalec stavař, který je schopen zjistit rozsah stavebních prací a ekonom, který je schopen zjistit cenu takto zjištěných prací na stavebním trhu. Žalovaná přitom sama v podstatě žádné konkrétní věcné námitky k posudku [titul]. [celé jméno znalce] nevznesla. Jen obecně namítala neodbornost znalce, nesprávný rozsah prací a to, že cena prací byla právě jen 100 tis. Kč, jež žalobci zaplatila. Ohledně rozsahu poukazovala pouze na to, že sama zajišťovala jiné dveře, než ty, které byly předmětem ocenění a že nebylo provedeno olištování linolea, odvezení pytle stavebního odpadu a závěrečné zkoušky. Tyto položky ovšem nebyly předmětem znaleckého ocenění, resp. znalec při ocenění z tvrzení žalované v tomto směru vycházel. Znalec naopak dostatečně vysvětlil, jak dospěl ke zjištění základu oceňovaného výsledku a soud proto neměl o správnosti nalézací části posudku žádné pochybnosti. Pokud se snad žalovaná necítila být dostatečně odborně erudovaná na věcné posouzení správnosti závěrů znalce, mohla sama vyhledat odbornou pomoc. To ostatně zjevně učinila, když soudu předestřela vyjádření [titul]. [příjmení]. Ani z tohoto vyjádření ovšem soud v podstatě žádné významné věcné námitky nezjistil. Poukaz na existenci jiné metodiky při oceňování nemovitostí a rozpočtování je bez významu, protože soudem ustanovený znalec nakonec (i podle [titul]. [příjmení]) použil metodiku správnou. To, že znalec zahrnul do ocenění i práce spojené s přípravou podkladů (broušení a vysátí) a finální úpravou (čištění po provedení obkladu), ačkoli to nebylo potvrzeno žalovanou, soud za vadu posudku nepovažuje. Ohledně přípravy podkladu pro pokládku povlakové krytiny si totiž jistě nelze představit jiný technologický postup, který by umožnil bezvadné provedení díla. Následné čištění povrchů obkladů znalec zjevně také považoval za standardní postup zhotovitele, jehož potřebnost jistě mohla žalovaná při výslechu znalce zpochybnit a nechat znalcem vysvětlit. Na to, zda je třeba povrch obkladu omýt, jistě není odborných znalostí třeba. Navíc jde vzhledem k celkovým nákladům o zanedbatelnou položku ocenění (381,05 Kč), která je dostatečně konzumována převisem celkově zjištěné ceny prací nad žalovanou částkou (viz dále).

18. Ohledně těchto námitek se projevil poněkud schizofrenní postoj žalované. Ta totiž na jedné straně sama již ve svém prvním podání ze dne 4. ledna 2017 nejprve navrhovala soudu zadání znaleckého zjištění obvyklé ceny provedených prací znalcem v oboru stavebnictví (stavby obytné) a v oboru ekonomika (ceny a odhady nemovitostí). To jí však nebránilo v tom, aby později (byť správně, viz dále) namítala, že soud na ní přenáší důkazní břemeno, ale zejména, že takto vybraný znalec trpěl nesprávnou odborností. Současně navrhovala soudu zadání revizního znaleckého posudku. To vše poté, co výsledky znaleckého zjištění pro žalovanou nebyly příznivé a současně až sedm měsíců po výslechu znalce, který by měl být revizním posudkem zpochybněn. Ačkoli žalovaná sama prezentovala svoji snahu o zajištění takového posudku, jeho vypracování nezadala, přestože jí s ohledem na její kvalifikované procesní zastoupení muselo být zřejmé, že i znalecký posudek podaný znalcem jedné ze stran sporu, má stejnou procesní váhu jako soudem zadaný posudek (§ 127a zákona č. 99/1963 Sb.). Jedním z argumentů pro vypracování revizního posudku mělo být nedostatečné zjištění rozsahu provedených prací soudem ustanoveným znalcem, způsobené mj. nedostatečnou spoluprací znalce s procesními stranami. Sama žalovaná však podle znalce, i podle jí předloženého vysvětlení [titul]. [jméno] [příjmení], zabránila přítomnosti žalobce při znaleckém ohledání prostor bytu, kde se práce prováděly.

19. Tvrzení o tom, že znalec od žalované žádné informace o rozsahu provedených prací nezjišťoval a vycházel tak z nesprávného základu, hodlala žalovaná prokázat svou emailovou korespondencí se svým procesním zástupcem. Obdobně k prokázání svého tvrzení o tom, že na vlastní náklady zajistila dokončené prací, tj. vyspravení děr ve zdivu a jeho výmalbu, či odvezení stavební sutě, navrhovala žalovaná k důkazu dopis své předchozí zástupkyně, adresovaný žalovanému či svůj účastnický výslech. Tyto důkazy však zjevně nebyly způsobilé objektivně prokázat tvrzené skutečnosti. Vnitřní komunikace mezi účastníkem a jeho zástupcem, dopis zástupkyně jednoho z účastníků, či výpověď účastníka vypovídají jen o vnitřním postoji žalované a jeho projevu navenek. Nikoli však o jednání třetí osoby, nebo o vynaložených nákladech. Soud proto tyto důkazy neprováděl a z tvrzení o dokončení naříkaných stavebních prací žalovanou nemohl vycházet.

20. Ze všech těchto důvodů (věcných podle odstavce 17. a procesních podle odstavců 18. a 19. odůvodnění) soud nevyslyšel návrh žalované na zadání revizního znaleckého posudku.

21. Soud setrval také na skutkovém závěru, podle nějž nebylo zjištěno sjednání ceny prováděných prací v částce uváděné žalobcem, tj. 164 875,50 Kč, ale ani v částce uváděné a placené žalovanou, tj. 100 tis. Kč tak, jak byl účastníkům také prezentován již na prvním jednání dne 17. srpna 2017. Žalobce totiž k prokázání svého tvrzení o tom, že práce prováděl na základě nabídky s tímto oceněním, která měla být žalovanou přijata, označil jen svůj účastnický výslech, výslech svědka [celé jméno svědka] a email žalované z 21. prosince 2015. Svědek [celé jméno svědka] ovšem pouze vypověděl, že věděl o ceně 140 až 150 tis. Kč, tedy nikoli o ceně 164 875,50 Kč. Pouhá povědomost svědka o ceně přitom nebyla nijak vysvětlena. To, že se s žalovanou měl normálně bavit o ceně prací, možná i v tomto rozmezí, samo pochopitelně ujednání účastníků o ceně neprokazuje. Výslech toho, kdo se žalobou domáhá po žalované sporného plnění, pak zjevně důkazní situaci žalobce v tomto směru nijak zlepšit nemůže. Nakonec email žalované tak, jak byl žalobcem v jeho obsahu citován v podání ze dne 16. února 2017, nevypovídá ani nepřímo nic o povědomosti žalované o rozpočtové nabídce prací. Lze si představit jistě celou řadu možných jiných důkazů, které by ujednání o ceně mohly obecně prokázat. Pokud se však žalobce jako profesionál při sjednávání stavebních zakázek spokojil jen s ústní domluvou (důkazní návrhy k prokázání jiného ujednání nesměřovaly) a tím se vystavil riziku důkazní nouze, nelze nyní takovou„ lehkovážnost“ v neprospěch žalované nijak zohledňovat. Žalovaná k prokázání svého tvrzení o sjednání ceny„ jen“ v částce 100 tis. Kč jiný důkaz nenavrhla, resp. návrh na provedení svého účastnického výslechu (v této souvislosti) vzala zpět, přestože k tomu byla soudem vyzvána již při prvním jednání dne 17. srpna 2017. Proto ani z tvrzení žalované v tomto směru soud nemohl vycházet.

22. Protože soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z výpovědí výše uváděných svědků, je nutné uvést, proč soud nepřisvědčil hodnocení žalované o jejich nevěrohodnosti a nesprávnosti. Výpovědi svědků totiž korespondovaly se skutkovými závěry znalce [titul] [celé jméno znalce] a nebyly ani vzájemně v rozporu. Právě s ohledem na toto hodnocení nemůže jejich důkazní hodnotu snížit pouhý fakt, že svědci práce prováděli na pokyn (jako subdodavatelé) žalobce. Pokud se tedy přímo týkaly skutkového děje významného pro rozhodnut, soud z nich vycházel. V této souvislosti lze poukázat na to, že žalovaná na jedné straně hodnotila výslechy všech svědků jako nevěrohodné a rozporné. Na druhé straně však na výpověď jednoho z nich ([celé jméno svědka]) sama poukazovala pro podporu svého tvrzení o sjednání ceny díla jen v částce 100 tis. Kč, ačkoli tento svědek o dohodě samotné nic nevypověděl (jen o zaslání peněz) a jiný svědek ([celé jméno svědka]) naopak hovořil o ceně 140 až 150 tis. Kč.

23. S ohledem na skutkový závěr o sjednání smlouvy, nemá význam se dále podrobněji zabývat námitkou žalované, že cena měla být zjištěna bez náhrady odvodu daně z přidané hodnoty. Znalcem zjištěná cena, která je obvyklá na trhu stavebních prací byla totiž kalkulována právě s odvodem této daně. Právní závěry žalované by navíc v této věci nebyly správné ani tehdy, bylo-li by nutné zjišťovat výši bezdůvodného obohacení.

24. Při právním hodnocení takto zjištěného skutkového stavu se soud neztotožnil ani s žalobkyní prezentovaným závěrem o tom, že závazek nemůže být podřazen pod typovou smlouvu o dílo proto, že nebyla sjednána jeho cena. Činnost žalobce jistě byla úpravou věci, zde části bytu žalované tak, jak předvídá § 2587 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). K této činnosti se žalobce smluvně zavázal s tím, že ji provede na svou odpovědnost za úplatu, tedy cenu ve smyslu § 2586 odst. 1 OZ. Jak sama žalovaná hodnotila, vystupoval žalobce vůči žalované jako podnikatel. Svou činnost proto bezpochyby prováděl za účelem dosažení zisku, nikoli bezplatně. Žalovaná proto nemohla očekávat, a zjevně ani neočekávala, že by za práce žalobce neměla platit jejich cenu. Právní úprava smlouvy o dílo nestanoví jako podmínku uzavření smlouvy ujednání o konkrétní ceně (viz také rozdíl znění § 631 zákona č. 40/1964 Sb., účinného do konce roku 2013, proti znění § 2586 OZ). Naopak v § 2586 odst. 2 OZ připouští provedení díla i bez sjednání ceny s tím, že v takovém případě platí za ujednanou cena, placená za totéž nebo srovnatelné, v době uzavření smlouvy a za obdobných podmínek.

25. V této souvislosti nemá žádný význam to, že vztah účastníků byl ze strany žalované spotřebitelský. Ochranná ustanovení právní úpravy spotřebitelských smluv slouží k tomu, aby spotřebitel, jakožto typově slabší smluvní strana, nebyl vystaven možnému oklamaní o konečné ceně poskytovaného plnění. V této věci by bylo její použití namístě tehdy, pokud by bylo zjištěno, že žalobce žalovanou utvrdil, či jinak navedl k přesvědčení, že konečná cena objednaných prací bude jen 100 tis. Kč, a pak pop ní požadoval vyšší částku. To však zjištěno nebylo, protože tvrzení žalované o sjednání nižší ceny prokázáno nebylo. Žalovaná naopak jen odkazem na ochranu spotřebitele jistě nemůže těžit z toho, že v její prospěch byla provedeny stavební práce, jejichž skutečná cena je podstatně vyšší, než se jí subjektivně jeví. Z tohoto pohledu soud současně nemohl nijak zohlednit ani námitky žalované o nemravném jednání žalobce a porušení zásad poctivého obchodního styku. Nemravné a nepoctivé by naopak bylo, kdyby žalobce provedl práce podle pokynu (smlouvy) žalované a nedostal za to zaplacenou jejich cenu.

26. Soud tedy ze znaleckého posudku zjistil, že obvyklá cena prací provedených žalobcem činila 178 119,85 Kč. Od celkové znalcem zjištěné ceny 179 969,85 Kč bylo nutné odečíst částku 1 850 Kč za revizní posouzení elektroinstalace, které nebylo žalobcem provedeno (zajištěno a dodáno).

27. Právo na zaplacení ceny díla ovšem podle § 2610 odst. 1 OZ vzniká provedením díla. Žalovaná naříkala nad tím, že dílo nebylo podle smlouvy dokončeno a právě proto jí nemohla vzniknout povinnost platit jeho cenu. V tomto směru žalovaná jednak tvrdila, že stavební dodělání díla zajistila sama na své náklady a jednak naříkala nad tím, že jí nebyly předány protokoly o revizi elektrorozvodů a tlakových zkouškách. V podání ze dne 8. září tr., tedy po lhůtě stanovené soudem pro uplatnění skutkových tvrzení (při jednání dne 17. srpna 2017), pak žalovaná dále tvrdila (prostřednictvím sdělení [titul]. [příjmení]), že jí nebylo dodáno ani prohlášení o shodě (vlastnostech) použitých materiálů. Pokud by stavební práce žalovaná dokončila sama, což ovšem zjištěno nebylo (viz výše 19. odstavec), zabránila by tím jistě žalobci v dokončení prací a žalobci by podle § 2613 OZ náležela cena díla. Námitka žalované o stavebním nedokončení díla je tedy nedůvodná. Účastníci se pak shodli na tom, že žalobce nedodal žalované protokol o elektrorevizi a tlakových zkouškách vodovodu a kanalizace. Elektrorevize nemohla být podle žalobce provedena, neboť to žalovaná zmařila tím, že byt nezpřístupnila pracovníkovi žalobce, který tím byl pověřen. Tlakové zkoušky žalobce podle svého tvrzení naopak provedl, protože se tak muselo stát ještě před dokončením stavebních prací. Protokoly o nich však žalované nepředal, byť je předložil soudu k důkazu na jednání dne 20. září tr. Tvrzení o znepřístupnění bytu a označení důkazů o provedení tlakových zkoušek žalobce uplatnil teprve při posledním jednání před soudem a tedy také po lhůtě stanovené soudem podle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). Soud proto k těmto tvrzením a důkazům (byť byly v rozporu s cit. ust. provedeny) nemohl přihlédnout. Ostatně samotné provedení zkoušek námitky žalované nevyvrací, protože žalobce netvrdil, že by žalované příslušnou dokumentaci předal. Zbývalo tedy posoudit, zda nepředání uvedené dokumentace bránilo závěru o dokončení díla.

28. Přestože žalovaná tvrdila, resp. právně hodnotila, že předání uvedených dokumentů je nezbytné k tomu, aby bylo možné stavbu užívat, soud se s jejím hodnocením neztotožnil. Skutkové tvrzení o faktickém znemožnění užívání nemůže obstát již proto, že žalovaná zjevně celý svůj byt v úpravě provedené žalobcem od dokončení prací užívá. To potvrdil znalec [titul]. [celé jméno znalce] tato skutečnost nebyla žalovanou ani nijak zpochybňována. Provedení uvedené revize a zkoušek sice tento znalec označil za obvyklé, nikoli však nezbytné pro faktické užívání stavby. To, zda je užívání elektrorozvodů v bytě bezpečné či nikoli, jistě nezávisí na existenci příslušné revizní zprávy. I formálně zrevidovaný elektrický vodič jistě může být nebezpečný a naopak existuje jistě řada elektrorozvodů, jež nebyla revizní zkoušce podrobena a přesto jsou bezpečně využívány. To, zda byl zhotovitel díla povinen tuto dokumentaci objednatelce předat, či nikoli je tedy zjevně jen otázka právní. Z žádného právního předpisu přitom ovšem taková povinnost pro řešenou situaci nevyplývá, byť zde žalovaná (prostřednictvím sdělení [titul]. [příjmení]) odkazovala obecně na stavební zákon a jeho prováděcí předpisy. Stavební zákon (č. 183/2006 Sb.) totiž předepisuje v § 122 jen rozsah dokladů, které je nutné doložit stavebnímu úřadu k žádosti o kolaudaci stavby, resp. v tomto směru odkazuje na prováděcí předpis, jímž je vyhláška č. 503/2006 Sb. Podle části B přílohy č. 12 této vyhlášky mezi takové doklady patří mj. doklady o výsledcích zkoušek a měření předepsaných zvláštními předpisy a doklady prokazující shodu vlastností použitých výrobků s požadavky na stavby. Zvláštní předpis předmětnou revizi a zkoušky nepředepisuje, neboť technické normy za právní předpis považovat nelze. Shoda vlastností použitých výrobků s požadavky na stavby sice naopak předepsána je, a to v § 156 stavebního zákona, resp. v zákoně č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Podstatné je ovšem to, že v tomto řízení není povinnost žalobce jako zhotovitele díla posuzována pohledem kolaudačního řízení. Žádný z účastníků netvrdil, že by došlo k ujednání povinnosti žalobce předat žalované doklady potřebné ke kolaudaci stavby, ani že by k takovému řízení mělo dojít. Nelze proto dovodit, že by žalobce v tomto směru povinnost tížila. Pokud snad žalovaná měla výhrady vůči tomu, že na stavbu měl žalobce použít výrobky, jejichž vlastnosti se neshodují s požadavky na stavby, nebo že by snad byly rozvody vody a odpadní potrubí netěsné, či rozvody elektřiny nebezpečné, nijak jí uvedený právní závěr soudu nebrání v tom, aby uplatnila svá práva z odpovědnosti za vady díla podle § 2615 a násl. OZ.

29. Lze tedy uzavřít, že žalobce sjednané práce dokončil, resp. dokončení stavebních prací mu mělo být žalovanou znemožněno. Z vyjádření žalované a jejího jednání v průběhu řízení je totiž zřejmé, že znemožnila žalobci dílo dokončit ve smyslu § 2604 OZ tím, že mu neumožnila dílo předat. Žalovanou tedy podle § 2613 OZ tížila povinnost zaplatit žalobci částku 178 119,85 Kč jako cenu sjednaného díla.

30. Zbývalo posoudit, zda a kdy tato povinnost dopěla do nároku ve smyslu § 1958 OZ. Protože nebylo tvrzeno, že by byla sjednána lhůta pro placení, je nutné ji vázat na výzvu věřitele k plnění. K té ovšem došlo teprve dopisem 21. prosince 2015, který byl žalované doručen dne 22. prosince téhož roku. Samotné uvedení lhůty pro placení (splatnosti) na účetním či daňovém dokladu žalobce právní hodnocení splatnosti nemůže ovlivnit. Žalovaná tak byla povinna zaplatit žalobci částku 64 875,50 Kč bez zbytečného odkladu, tj. dne 23. prosince 2015, když netvrdila žádné skutkové okolnosti, které by umožnily přijmout jiné hodnocení o dalším odkladu platby.

31. Soud proto na základě výše uvedeného zjištění a jeho hodnocení výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci částku 64 875,50 Kč. Protože žalovaná nesplnila svou peněžitou povinnost ve lhůtě splatnosti, je povinna vedle toho žalobci zaplatit úrok z prodlení podle § 1970 odst. 2 OZ, běžící ovšem teprve od 24. prosince 2015, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto vyhověl stejným výrokem žalobě i v tomto rozsahu a výrokem II. žalobu ohledně nedůvodně žalovaného úroku z prodlení zamítl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

32. Soud nepřihlédl ke kompenzační námitce – námitce započtení žalované, týkající se částky 3 tis. Kč. Žalovaná totiž (přes výzvu soudu činěnou na jednání dne 20. září tr.) neoznačila jednak žádný důkaz, jímž by prokázala výši tvrzené škody, který jí měla být žalobcem způsobena, když žalobce v tomto směru tvrzení žalované nepotvrzoval. Žalovaná ovšem netvrdila také nic, co by soudu umožnilo přijmout právní závěr o dospělosti práva na zaplacení této částky do nároku (že by snad byl žalobce k placení kdy vyzván), či o zániku pohledávky žalobce v této části (že by snad svou pohledávku započetla proti pohledávce žalobce). K těmto skutečnostem proto zřejmě také nebyl označen žádný důkaz.

33. K dalším procesním námitkám žalované soud nemohl při rozhodování přihlédnout. Pokud si totiž žalovaná stěžovala na to, že nebyla vyrozuměna o rozsahu dokazování, jež bylo provedeno na prvním jednání, pak již nevysvětlila, jak mělo naříkané jednání soudu zasáhnout do jejích procesních práv tak, aby mohla být případně ještě v nalézacím řízení zjednána náprava. Žalobkyni lze přisvědčit pouze v tom, že důkazní břemeno o ceně prací, tížilo ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ žalobce, který tím prokazoval své tvrzení, nikoli žalovanou. Soud proto usnesením ze dne 26. května 2017, č. j. 16 C 301/2016-42, ve spojení s opravným usnesením ze dne 15. června 2017, č. j. 16 C 301/2016-45, nesprávně uložil žalované zaplatit zálohu na náklady tohoto důkazu. Jediným důsledkem tohoto procesního pochybení ovšem s ohledem na výsledek řízení je, že žalovaná tuto částku nebude nahrazovat žalobci jako jeho náklady řízení, které by jinak na znalecký posudek musel vynaložit. Formálně napravit však tento nedostatek již nelze. Výrokem III. proto soud rozhodl o vrácení zálohy žalované jen v nevyčerpané výši (viz usnesení ze dne 16. listopadu 2020, č. j. 16 C 301/2016-139, o znalečném).

34. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 3 OSŘ, podle kritéria převážného procesního úspěchu ve věci při jen nepatrném procesním neúspěchu. V daném případě svědčí s ohledem na výsledek řízení žalobci právo na plnou náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jeho práv před soudem.

35. Výše náhrady nákladů a lhůta pro placení budou stanoveny v samostatném usnesení poté, co tento rozsudek nabude ve výrocích I. a II. právní moci. Výrokem IV. je tedy rozhodováno pouze o základu práva na náhradu nákladů řízení podle § 155 odst. 1 OSŘ (v souladu se závěry vyjádřenými například v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. 20 Cdo 417/2016, (dostupný na www.nsoud.cz) nebo v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. prosince 2014, č. j. 15 Co 412/2014-91, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 238/2013).

36. O splatnosti náhrady nákladů k rukám zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ.