16 C 38/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Veselou ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno Zástupce , IČO IČO Zástupce advokátkou sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 88 722,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 199,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z uvedené částky za dobu od 10. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 49 523,79 Kč a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 40 659,25 Kč za dobu od 31. 7. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky uvedené pod bodem I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 18. 12. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“), a to elektronickou formou, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Dne 18. 12. 2024 byla vyplacena z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného částka 8 000 Kč, dne 1. 3. 2025 částka 5 000 Kč, dne 9. 4. 2024 částka 4 311 Kč, dne 24. 1. 2025 částka 7 000 Kč, dne 26. 1. 2025 částka 2 934 Kč, dne 2. 3. 2025 částka 12 652 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, a to poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % a smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy volitelnou službu “Presto” za poplatek ve výši 825 Kč a službu “Klidné spaní” za poplatek ve výši 296,46 Kč. První splátka byla splatná dne 17. 1. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 16. 9. 2026. Žalovaný uhradil dne 9. 1. 2025 částku 534,81 Kč, dne 31. 1. 2025 částku 13,18 Kč, dne 28. 2. 2025 částku 38,83 Kč a dne 31. 3. 2025 částku 111,11 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobkyně proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy vypověděla Smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 4. 7. 2025. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky byla žalovanému v souladu s ustanovením s čl. VIII odst. 1 Smlouvy vyúčtována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného, tedy za období od 1. 5. 2025 do 30. 7. 2025. Žalovaná částka se skládá z jistiny 39 199,07 Kč a smluvního úroku 47 169,71 Kč a poplatku za vyplacení tranší úvěru 587,95 Kč a smluvní pokuty 893,90 Kč a poplatku za služby „Klidné spaní“ 109,80 Kč a poplatek na službu „Presto“ 762,43 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.

4. Z písemných důkazních prostředků předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, vyplývá, že tuto uzavřeli účastníci řízení dne 18. 12. 2024 a na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni spolu s jistinou poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny, to vše do 16. 9. 2026, spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 587,95 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, jimiž byly smluvní strany vázány. Žalovaný čerpal úvěr dne 18. 12. 2024 ve výši 8 000 Kč, dne 1. 3. 2025 ve výši 5 000 Kč, dne 9. 4. 2024 ve výši 4 311 Kč, dne 24. 1. 2025 ve výši 7 000 Kč, dne 26. 1. 2025 ve výši 2 934 Kč, dne 2. 3. 2025 ve výši 12 652 Kč, jak vyplývá z přehledu bankovních transakcí, v den splatnosti jej však nevrátil. V souladu s ustanovením čl. VIII odst. 1 Smlouvy vyúčtována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení s tím, že žalobkyně nárokovala smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ještě předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2025, která byla žalovanému zaslána dle potvrzení o podání dne 5. 11. 2025.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 18. 12. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si ve smlouvě o úvěru sjednaly za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Soud se zabýval podstatou tohoto poplatku a dospěl k závěru, že tento představuje odměnu za poskytnutí úvěru, a tedy ve své podstatě jde o úrok. V návaznosti na uvedené pak soud dospívá k závěru, že úrok byl sjednán v nikoli přiměřené výši. S tímto závěrem koresponduje i vysoká RPSN, která v projednávané věci činí 1 759,13 %. Přestože je sjednaný úrok nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. A rovněž je nutno přihlédnout i ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, kdy žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud tedy s ohledem na okolnosti, za nichž byla smlouva uzavřena, s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a shora uvedená smluvní ujednání uzavřel, že se předmětná smlouva o úvěru zjevně příčí dobrým mravům, a proto je dle § 588 o.z. absolutně neplatná, kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

9. Úvěrová smlouva byla soudem shledána jako neplatná, nicméně shora uvedenými důkazy má soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 39 897 Kč. S ohledem na absenci právního základu, na jehož podkladě byly peněžní prostředky žalovanému poskytnuty, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné úvěrové smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, uhradil celkem částku 697,93 Kč (dne 9. 1. 2025 částku 534,81 Kč, dne 31. 1. 2025 částku 13,18 Kč, dne 28. 2. 2025 částku 38,83 Kč a dne 31. 3. 2025 částku 111,11 Kč). Žalovaným nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zaplatil více, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 39 199,07 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalovaného a částek žalovaným již zaplacených. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud tak žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 10. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 2. 11. 2025 zaslala žalovanému předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala k plnění, a to ve lhůtě tří dnů od doručení předmětné výzvy. Výzva byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, 5. 11. 2025. Tímto dnem počala žalované běžet lhůta k plnění. Od 10. 11. 2025 nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

10. Výrokem pod bodem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání, jako nedůvodnou zamítl.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.