16 C 44/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Veselou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno Zástupce , IČO IČO Zástupce advokátkou sídlem tamtéž proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 61 944,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 384 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z uvedené částky za dobu od 2. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 32 560,66 Kč a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 61 944,66 Kč za dobu od 16. 10. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částky uvedené pod bodem I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne 13. 11. 2023 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 55 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit do 11. 11. 2025 v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické podobě. Žalovaný úvěr čerpal, neplnil však svou povinnost jej řádně a včas splácet. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2025 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“)., bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, vyplývá, že tuto uzavřeli dne 13. 11. 2023 společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaný. Z obsahu smlouvy vyplývá závazek uvedené společnosti poskytnout žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč a závazek žalovaného tento vrátit v pravidelných 48měsíčních splátkách po 3 202 Kč. Dle úvěrové smlouvy činí úrok 64,12 % ročně a RPSN činí 86,76 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že v bodě 6.1. byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku. V bodě 6.2. je sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů, které vznikly věřitelce v souvislosti s prodlením žalovaného, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou o délce 15 dnů. V bodě 6.5. byla sjednána pro případ, že po zesplatnění žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Z listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru vyplynulo, že byly z účtu , číslo, poukázána částka 55 000 Kč na účet uvedený v úvěrové smlouvě. Ze sdělení UniCredit Bank a.s. vyplynulo, že majitelem shora uvedeného účtu je žalovaný a dne 13. 11. 2023 byla na tento účet připsána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně částka 55 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2025 vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 4. 2025, téhož dne byl žalovaný vyzván k zaplacení předmětné pohledávky předžalobní výzvou, kdy tyto písemnosti byly žalovanému zaslány dne 25. 4. 2025, jak vyplynulo z podacího lístku.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě sjednaly úrok ve výši 64,12 % ročně. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Podle statistických údajů České národní banky činily v době uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací 1-5 let průměrně 8,57 %. Jestliže tedy v nyní projednávané věci byl sjednán úrok 64,12 %, dosahuje tento téměř osminásobku běžného úroku sjednaného pro úvěry v daném období. Taková výše úroku nemůže ve světle shora uvedené judikatury obstát, ujednání o úroku je proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné.

9. S ohledem na závěr o neplatnosti ujednání o úroku se soud zabýval otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 o.z. ve spojení s § 1802 o.z., tedy oddělit tuto neplatnou část od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Dospěl však k závěru, že tento postup není namístě, neboť uzavřenou úvěrovou smlouvu je nutné hodnotit komplexně. Je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla úvěrová smlouva uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Ve smlouvě se sjednává právo právní předchůdkyně žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s placením splátek alespoň 65 dnů zesplatnit úvěr, tj. požadovat okamžitou úhradu veškerých nároků, které právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému má. V článku 6.4. smlouvy je pro tento případ stanoveno, že dosud neuhrazená jistina ale i neuhrazený úrok, se stává součástí „nové jistiny“, přičemž v článku 2.2. smlouvy ujednáno, že „úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do Nové jistiny úvěru“. Rovněž je třeba přihlédnout k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva přitom nestanoví žádné sankce pro případ, že by byla porušena povinnost ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Soud vzhledem k nepřiměřeně vysokému úroku a dalším ujednáním, které smlouva obsahuje, uzavřel, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

10. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že při právním hodnocení shora uvedené úvěrové smlouvy jako absolutně neplatného právního jednání pro zjevný rozpor s dobrými mravy vyšel soud z právních závěrů vyslovených Krajským soudem v Plzni např. v rozhodnutí č.j. 25 Co 21/2019-71 či č.j. 25 Co 209/2019-72, jež se týkaly skutkově obdobných sporů. Protože ujednání smlouvy, vyjma výše sjednaného úroku, byla zcela totožná se shora uvedenými případy, nemá soud ve smyslu § 13 o.z. důvod odchylovat se od právních závěrů vyslovených krajským soudem ve shora uvedených věcí.

11. Protože soud shledal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni, která prokázala svoji aktivní legitimaci na základě shora uvedené postupní smlouvy, vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, uhradil částku 25 616 Kč. Žalovaným nebylo v tomto směru tvrzeno ničeho, soud proto vyšel z tvrzení žalobkyně. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 29 384 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalovaného. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud tak žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 2. 5. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 25. 4. 2025 zaslala žalovanému předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala k plnění, a to ve lhůtě tří dnů od doručení předmětné výzvy. Výzva byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 28. 4. 2025. Tímto dnem počala žalovanému běžet lhůta k plnění. Od 2. 5. 2025 nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

12. Výrokem pod bodem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání, jako nedůvodnou zamítl.

13. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. Protože procesní úspěch a neúspěch účastníků byl v řízení obdobný, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.