16 C 50/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Veselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 83 614 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 621 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 408 Kč za dobu od 11. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 213 Kč za dobu od 11. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 13 097 Kč, částku 42 896 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 593,95 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 934,51 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 13 718,77 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11 028,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 855,26 Kč, úrok ve výši 8,3 % ročně z částky 48 300,32 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 1. 11. 2022 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o zápůjčce, a to dne 9. 8. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 13. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě prvé uvedené smlouvy o zápůjčce poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 13 097 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 279 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení částku ve výši 7 360 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 910 Kč, to vše v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 2 759 Kč. Žalovaná nedostála své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, když sjednané splátky nehradila řádně a včas, na svém dluhu uhradila toliko částku 9 592 Kč. Na základě druhé uvedené smlouvy o zápůjčce poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 75 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s částkou 21 181 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 656 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení částku ve výši 10 850 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 675 Kč, to vše v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 4 008 Kč. Žalovaná opět nedostála své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, sjednané splátky nehradila řádně a včas, když na svém dluhu uhradila pouze částku 36 072 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, s datem účinnosti k témuž dni, byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatila.

2. Žalobkyně podáním ze dne 14. 4. 2023 k výzvě soudu stran prověření úvěruschopnosti žalované doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dostála. Pro ověření úvěruschopnosti žalované vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých žalovanou, které byly následně zaznamenány do zákaznických karet ze dne 9. 8. 2019 a dne 13. 11. 2018 s tím, že poskytnuté informace byly ověřeny doklady předloženými žalovanou. Dle tvrzení žalobkyně pak ze zákaznické karty ze dne 9. 8. 2019 vyplývá, že žalovaná je zaměstnána jako pomocná síla na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele v kartě uvedeného a její měsíční příjem činí 46 915 Kč, žije v nájmu. Ze zákaznické karty ze dne 13. 11. 2018 pak vyplývá, že je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr jako dělnice u zaměstnavatele v kartě uvedeného, její měsíční příjem činí 43 704 Kč a žije v nájmu. Uvedené skutečnosti byly ověřeny z pracovní smlouvy žalované, z výpisů z bankovního účtu a dále z insolvenčního rejstříku, z něhož bylo zjištěno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na uvedené skutečnosti pak právní předchůdkyně žalobkyně v obou případech vyhodnotila, že žalovaná je schopna zápůjčky splácet. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů, které byly žalovanou předkládané, neboť tyto se zástupci věřiteli pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Tento postup pokládá žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti klientů za dostačující, což ostatně vyplývá i ze závěrů rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2020-97, na nějž odkázala.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud při jednání provedl písemné důkazní prostředky předložené žalobkyní, z nichž učinil tento závěr o skutkovém stavu. Z karty zákazníka s žádostí o spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč ze dne 13. 11. 2018 bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalované činí 13 704 Kč, další příjem, blíže nespecifikovaný, 30 000 Kč. Žalovaná uvedla, že má zápůjčku u jiné společnosti. Běžné měsíční výdaje žalované tak spočívaly v externích splátkách zápůjček ve výši 4 000 Kč, interních splátkách ve výši 2 399 Kč a odhadované měsíční výdaje žalované činily 25 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že žije v nájmu, má 2 vyživovací povinnosti, vlastní automobil a je zaměstnaná jako dělnice u německého zaměstnavatele na hlavní pracovní poměr. K ověření finanční situace žalované byly označeny pracovní smlouva ze dne 20. 8. 2018 a výpisy z bankovního účtu za měsíce září, říjen 2018. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že tuto uzavřela dne 13. 11. 2018 společnost [právnická osoba] a žalovaná a na jejím základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 75 000 Kč, přičemž součástí smlouvy bylo ujednání o tom, že částka ve výši 21 715 Kč bude použita na dluh žalované z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] zbývající částka ve výši 53 285 Kč bude vyplacena na účet žalované. Měsíční splátka zápůjčky činila 4 008 Kč. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná uhradila na tomto svém dluhu částku 36 072 Kč.

5. Z karty zákazníka s žádostí o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč ze dne 9. 8. 2019 pak bylo soudem zjištěno, že čistý měsíční příjem žalované činí 25 375 Kč, další příjem, blíže nespecifikovaný, 21 540 Kč. Žalovaná uvedla finanční závazek u jiné společnosti. Běžné měsíční výdaje žalované tak spočívaly v externích splátkách zápůjček ve výši 4 000 Kč, interních splátkách ve výši 4 008 Kč a odhadované měsíční výdaje žalované činily 14 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že žije v nájmu, má 2 vyživovací povinnosti, vlastní automobil, je zaměstnaná jako pomocná síla u německého zaměstnavatele na hlavní pracovní poměr. K ověření finanční situace žalované byly i v tomto případě označeny pracovní smlouva, a to s poznámkou, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od 31. 7. 2019 do 31. 7. 2020, a výpisy z bankovního účtu za měsíce červen a červenec 2019. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 8. 2019 [číslo] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, měsíční splátka zápůjčky činila 2 759 Kč. Z přehledu plateb vyplynulo, že žalovaná uhradila částku 9 592 Kč.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou, které jsou předmětem tohoto řízení, byly postoupeny na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022, které bylo žalované zasláno dle podacího lístku dne 24. 2. 2022. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána ještě předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2022, která byla žalované zaslána dle podacího lístku dne 7. 6. 2022.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

9. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly dne 13. 11. 2018 a 9. 8. 2019 uzavřeny smlouvy o zápůjčce podle ustanovení § 2390 a násl. o.z., které současně podléhají právnímu režimu ZoSÚ, neboť byly uzavřeny mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelkou, a předmětem smluv bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotných smluv. Ustanovení § 86 ZoSÚ pak ukládá poskytovali povinnost před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet, když právě této povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně v nyní projednávané věci nedostála. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela před poskytnutím zápůjček téměř výlučně z objektivně nepodloženého osobního prohlášení žalované o jejích poměrech. A k odlišnému závěru soud nedospívá ani tehdy, přisvědčí-li argumentu žalobkyně a závěrům vyjádřeným v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020-97, byť nutno podotknout, že jde o závěry v rozhodovací praxi soudů spíše ojedinělé. Předložila-li žalovaná před uzavřením předmětných smluv o zápůjčce pracovní smlouvu a výpisy z účtu za dva měsíce, mohla právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřit toliko typ pracovního poměru žalované a výši jejího příjmu. V případě zápůjčky ze dne 13. 11. 2018 tak byl, resp. mohl být, ověřen toliko deklarovaný příjem žalované ve výši 13 704 Kč, další žalovanou deklarovaný příjem rodinné domácnosti ve výši 30 000 Kč nijak ověřen nebyl, když tento navíc nebyl ani blíže specifikován. A pokud jde o výdaje žalované uvedené v kartě zákazníka, z této vůbec nevyplývá, že výdaje žalované byly vůbec zjišťovány nebo ověřovány, když tyto byly pouze odhadnuty. Nelze ani opomenout, že žalovaná deklarovala dva finanční závazky, z toho jeden právě vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Na podkladě uvedených skutečností je soud přesvědčen, že právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dospět k závěru, že majetkové poměry žalované byly natolik uspokojivé, že v době poskytnutí úvěru nebyly důvodné pochybnosti o její schopnosti zápůjčku splatit. A na takovém závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná po nějakou dobu zápůjčku skutečně splácela. Nutno ještě v této souvislosti dodat, že součástí předmětné smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo ujednání o tom, že část peněžních prostředků bude poskytnuta na tzv. refinancování předchozího úvěru, tedy na úhradu předchozího dluhu žalované. Tato skutečnost naznačuje, že žalovaná měla problémy již se splácením předchozího úvěru. Takový stav by ovšem sotva mohl vést právní předchůdkyni žalobkyně k přesvědčení, že nebyl důvod k pochybám ohledně platební schopnosti žalované.

14. Ke zcela shodným závěrům pak soud dospívá i v případě zápůjčky ze dne 9. 8. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, resp. mohla ověřit, toliko příjem žalované na podkladě předložené pracovní smlouvy v deklarované výši 25 375 Kč, další žalovanou deklarovaný příjem rodinné domácnosti ve výši 21 540 Kč nijak ověřen nebyl, když tento opět nebyl ani blíže specifikován. Důkazy dokládající příjmy rodinné domácnosti žalované, ani žádné listiny dokládající výdaje žalované nebyly doloženy, stejně tak nebyl doložen žádný výdaj z databáze dlužníků (např. [příjmení] apod.). Navíc zápůjčka byla poskytována v době, kdy již žalovanou tížily jiné finanční závazky, a to u právní předchůdkyně žalobkyně a jiné, blíže nespecifikované, společnosti. I v tomto případě tak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla bez důvodných pochybností uzavřít, že žalovaná je schopna zápůjčku splatit.

15. Nutno uvést, že soud při jednání přítomnou žalobkyni, resp. její právní zástupkyni, poučil ve smyslu § 118a o.s.ř. k prokázání tvrzení stran prověření úvěruschopnosti žalované s tím, že v opačném případě bude soud vycházet z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet úvěr (zápůjčku) neprověřila. Právní zástupkyně v reakci na poučení ze strany soudu požádala o lhůtu 14 dnů k navržení důkazů k prokázání úvěruschopnosti žalované, nicméně soud této žádosti nevyhověl s následujícím odůvodněním. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 14. 4. 2023 jednoznačně uvedla, že žalobkyně ani právní předchůdkyně žalobkyně žádné dokumenty, na jejichž podkladě byla úvěruschopnost žalované ověřena, k dispozici nemá, tyto jí byly pouze předkládány. Dle žalobkyně jde o standardní postup, který je aprobován i Krajským soudem v Českých Budějovicích v rozhodnutí shora citovaném. V návaznosti na uvedené soud neshledal za nutné návrhu zástupkyně žalobkyně vyhovět a dodatečnou lhůtu k navržení důkazů neposkytl. Nutno ještě v této souvislosti dodat, že tak soud učinil i proto, že i za předpokladu, že by právní předchůdkyně řádně prověřila schopnost žalované úvěr (zápůjčky) splácet, i tak by soud předmětné smlouvy o zápůjčce hodnotil jako neplatná právní jednání, a to pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v tomto směru toliko stručně podotýká, že jej k závěru o absolutní neplatnosti předmětných smluv vedly následující skutečnosti. Ve smlouvě ze dne 13. 11. 2018 byl sjednán poplatek výši 21 181 Kč a ve smlouvě ze dne 9. 8. 2019 poplatek ve výši 13 097 Kč. Oba zmíněné poplatky neodpovídají, dle názoru soudu, reálně poskytnutým službám, ale představují odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tyto poplatky lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. Takto vysoký úrok spolu s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy pak soud vedou k závěru o absolutní neplatnosti uzavřených smluv. Jde především o ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % za každý den prodlení, když, nutno podotknout, smluvní pokuta byla stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti určené v § 122 ZoSú. Dále byl sjednán nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vymáhání ve výši 300 Kč a 1 000 Kč. Nelze ani opomenout, že pro případ porušení povinnosti stanoví smlouva sankce pouze žalované, pro případ, že by byla porušena povinnost právní předchůdkyně žalobkyně, žádné sankce nestanoví. Dále je nutno přihlédnout i k tomu, že smlouvy byly uzavřeny adhezním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit.

16. Soud uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran prověření úvěruschopnosti žalované, předmětné smlouvy o zápůjčce jsou tak pro nedostatečné a s odbornou péčí neprovedené posouzení schopnosti žalované zápůjčky splácet neplatné ve smyslu § 87 ZoSÚ ve spojení s § 588 o.z. S ohledem na absenci právního základu, na jehož podkladě byly peněžní prostředky žalované poskytnuty, posoudil soud nárok žalobkyně, která v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, když jí byly pohledávky za žalovanou postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela peněžní prostředky na podkladě neplatných smluv, získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatila, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila.

17. Pokud jde o peněžní prostředky, které žalovaná obdržela na podkladě neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 8. 2019, žalovaná dle tvrzení žalobkyně a s ním korespondujícím přehledem plateb, zaplatila částku 9 592 Kč. Žalovanou nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by zaplatila více, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně a žalovanou zavázal k zaplacení částky 10 408 Kč, která odpovídá rozdílu získaného majetkového prospěchu na straně žalované a částkám již žalovanou zaplacenými. Žalobkyni dále vzniklo právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, jehož výše je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a odpovídá žalobkyní požadované výši za dobu od 11. 3. 2022 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 24. 2. 2022 zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalované doručeny v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 1. 2. 2022. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 11. 3. 2022 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data.

18. Dále se soud zabýval tím, v jaké výši se žalovaná v důsledku absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 11. 2018 na úkor žalobkyně (její právní předchůdkyně) bezdůvodně obohatila a v jaké výši je povinna bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Jak již bylo výše uvedeno, součástí smlouvy o zápůjčce bylo ujednání o tom, že částka ve výši 21 715 Kč bude použita na dluh žalované z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] zbývající částka ve výši 53 285 Kč bude vyplacena na účet žalované. Ujednání ohledně částky 21 715 Kč posoudil soud jako dohodu o započtení, nicméně dospěl k závěru, že předmětná dohoda o zápočtu je zdánlivým ujednáním pro svou neurčitost. Neurčitost spatřuje soud ve skutečnosti, že v dohodě o zápočtu nejsou konkrétním způsobem identifikovány pohledávky předchůdkyně žalobkyně z jiné úvěrové smlouvy [číslo] oproti kterým měla být dohodou započtena pohledávka žalované vůči předchůdkyni žalobkyně na vyplacení zápůjčky ve výši 21 715 Kč. Z dohody o zápočtu tak není zřejmé, co konkrétně částka 21 715 Kč po stránce skutkové má představovat, zda se jedná o jednu pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] či více různých pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně mající různý skutkový základ, typicky pohledávku na splacení jistiny úvěru (zápůjčky) či pohledávku na zaplacení úroků či pohledávku na zaplacení poplatku, a jakého poplatku apod. Po takovém zápočtu tak nebude možno ani dovodit, jaké závazky žalované ze smlouvy o zápůjčce [číslo] zanikly. Tuto neurčitost nelze odstranit ani výkladem, kdy výkladem nelze nahrazovat tu část projevu vůle, která v samotném právním jednání zcela schází.

19. Soud tedy uzavírá, že předmětná dohoda o zápočtu z důvodu své zdánlivosti (§553 o.z.) pro neurčitost v označení pohledávky či pohledávek předchůdkyně žalobkyně, které mají dohodou o zápočtu zaniknout, nemohla vyvolat zamýšlených účinků, tj. zánik blíže nespecifikovaných závazků žalované z jiné smlouvy o zápůjčce. Za této situace proto nelze částku obsaženou v zápočtu považovat za plnění, které by byla žalovaná povinna žalobkyni dle § 2993 o.z. vydat. Žalované tak vznikla povinnost vydat žalobkyni jen částku 53 285 Kč, a proto žalobkyni vznikl jen nárok na zaplacení částky 17 213 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když žalovaná dle tvrzení žalobkyně a s ním korespondujícím přehledem plateb již uhradila částku 36 072 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, jehož výše je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a odpovídá žalobkyní požadované výši za dobu od 11. 3. 2022 do zaplacení, a to s odůvodněním shora uvedeným (bod 17).

20. V neposlední řadě se soud zabýval otázkou vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru či zápůjčky v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoÚS. Dle názoru soudu břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který nejlépe zná tyto své poměry a schopnosti a je na něm, aby je v rámci sporného řízení tvrdil a doložil. Žalovaná k otázce splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení ničeho netvrdila a neprokázala, proto soud zavázal žalovanou k povinnosti vydat bezdůvodné obohacení, včetně zákonného úroku z prodlení, v zákonné tří denní lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

21. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smluv, které jsou absolutně neplatné.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.