16 C 56/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Veselou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno Zástupce , IČO IČO Zástupce sídlem Adresa Zástupce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bydliště nezjištěno hlášen k pobytu na adrese ohlašovny MěÚ města Cheb o zaplacení částky 77 495,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 387,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z uvedené částky za dobu od 10. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 35 107,80 Kč a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 42 960,88 Kč za dobu od 19. 7. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně částku 1 711 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částky uvedené pod bodem I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 25. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“), a to elektronickou formou, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 19 300 Kč s možností postupného čerpání. Dne 25. 7. 2024 byla vyplacena z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného částka 11 500 Kč, dne 29. 8. 2024 částka 10 000 Kč, dne 30. 8. 2024 částka 5 000 Kč, 7. 9. 20245 částka 508 Kč, dne 3. 10. 2024 částka 2 465 Kč, 3. 11. 2024 částka 16 710 Kč, 19. 11. 2024 částka 603 Kč, dne 10. 1. 2025 částka 12 500 Kč, dne 1. 1. 2025 částka 14 300 Kč, dne 12. 1. 2025 částka 8 200 Kč, dne 3. 2. 2025 částka 10 000 Kč a dne 12. 2. 2025 částka 3 445 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, a to poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % a smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. První splátka byla splatná dne 24. 8. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 28. 7. 2026. Žalovaný uhradil dne 22. 8. 2024 částku 4 608,36 Kč, dne 19. 9. 2024 částku 2 565,03 Kč, dne 17. 10. 2024 částku 4 010,22 Kč, dne 15. 11. 2024 částku 602,74 Kč, dne 15. 12. 2024 částku 17,17 Kč, dne 20. 12. 2024 částku 48,76 Kč, dne 27. 12. 2024 částku 27 933,72 Kč, dne 27. 12. 2024 částku 7 000 Kč, dne 7. 2. 2025 částku 3 445,83 Kč, dne 9. 3. 2025 částku 44,63 Kč, dne 13. 3. 2025 částku 1 976,76 Kč a dne 18. 4. 2025 částku 82,11 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobkyně proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy vypověděla Smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 18. 7. 2025. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky byla žalovanému v souladu s ustanovením s čl. VIII odst. 1 Smlouvy vyúčtována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného, tedy za období od 19. 4. 2025 do 18. 7. 2025. Žalovaná částka se skládá z jistiny 42 896,50 Kč a smluvního úroku 32 119,85 Kč a poplatku za vyplacení tranší úvěru 64,38 Kč a smluvní pokuty 2 414,74 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.

4. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 o.s.ř. Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první o.s.ř. soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 o.s.ř.

5. Z písemných důkazních prostředků předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, vyplývá, že tuto uzavřeli účastníci řízení dne 25 7. 2024 a na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 19 300 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni spolu s jistinou poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny, to vše do 28. 7. 2026, spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 64,38 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, jimiž byly smluvní strany vázány. Žalovaný čerpal úvěr dne 25. 7. 2024 ve výši 11 500 Kč, dne 29. 8. 2024 ve výši 10 000 Kč, dne 30. 8. 2024 ve výši 5 000 Kč, dne 7. 9. 20245 ve výši 508 Kč, dne 3. 10. 2024 ve výši 2 465 Kč, dne 3. 11. 2024 ve výši 16 710 Kč, dne 19. 11. 2024 ve výši 603 Kč, dne 10. 1. 2025 ve výši 12 500 Kč, dne 1. 1. 2025 ve výši 14 300 Kč, dne 12. 1. 2025 ve výši 8 200 Kč, dne 3. 2. 2025 ve výši 10 000 Kč a dne 12. 2. 2025 ve výši 3 445 Kč, jak vyplývá z přehledu bankovních transakcí, v den splatnosti jej však nevrátil. V souladu s ustanovením čl. VIII odst. 1 Smlouvy vyúčtována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení s tím, že žalobkyně nárokovala smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ještě předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2025, která byla žalovanému zaslána dle potvrzení o podání dne 5. 11. 2025.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25. 7. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si ve smlouvě o úvěru sjednaly za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Soud se zabýval podstatou tohoto poplatku a dospěl k závěru, že tento představuje odměnu za poskytnutí úvěru, a tedy ve své podstatě jde o úrok. V návaznosti na uvedené pak soud dospívá k závěru, že úrok byl sjednán v nikoli přiměřené výši. S tímto závěrem koresponduje i vysoká RPSN, která v projednávané věci činí 1 618,55 %. Přestože je sjednaný úrok nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. A rovněž je nutno přihlédnout i ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, kdy žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud tedy s ohledem na okolnosti, za nichž byla smlouva uzavřena, s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a shora uvedená smluvní ujednání uzavřel, že se předmětná smlouva o úvěru zjevně příčí dobrým mravům, a proto je dle § 588 o.z. absolutně neplatná, kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

10. Úvěrová smlouva byla soudem shledána jako neplatná, nicméně shora uvedenými důkazy má soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 94 723 Kč, kdy nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalovanému zaslala na jeho bankovní účet dne 7. 9. 2024 částku 508 Kč, kdy ze sdělení , Anonymizováno, . vyplývá, že částka 508 Kč nebyla na účet žalovaného připsána. S ohledem na absenci právního základu, na jehož podkladě byly peněžní prostředky žalovanému poskytnuty, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné úvěrové smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, uhradil dne 25. 7. 2024 částku 11 500 Kč, dne 29. 8. 2024 částku 10 000 Kč, dne 30. 8. 2024 částku 5 000 Kč, 7. 9. 20245 částku 508 Kč, dne 3. 10. 2024 částku 2 465 Kč, 3. 11. 2024 částku 16 710 Kč, 19. 11. 2024 částku 603 Kč, dne 10. 1. 2025 částku 12 500 Kč, dne 1. 1. 2025 částku 14 300 Kč, dne 12. 1. 2025 částku 8 200 Kč, dne 3. 2. 2025 částku 10 000 Kč a dne 12. 2. 2025 částku 3 445 Kč, celkem tedy částku 52 335,33 Kč. Žalovaným nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zaplatil více, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 42 387,67 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalovaného. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud tak žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 10. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 2. 11. 2025 zaslala žalovanému předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala k plnění, a to ve lhůtě tří dnů od doručení předmětné výzvy. Výzva byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 5. 11. 2025. Tímto dnem počala žalované běžet lhůta k plnění. Od 10. 11. 2025 nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

11. Výrokem pod bodem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání, jako nedůvodnou zamítl.

12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně měla úspěch v rozsahu 55 %, neúspěch v rozsahu 45 %, proto má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 711 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 100 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 77 495,47 Kč sestávající z částky 4 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Souhrnná částka (17 110 Kč) pak byla ponížena na 10 %. O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř.