16 C 59/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Veselou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce , IČO IČO Zástupce advokátem sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 34 547 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z uvedené částky za dobu od 7. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 14 547 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 687 Kč za dobu od 26. 10. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 524 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky s příslušenstvím uvedené v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 25. 9. 2024 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 5 687 Kč, a to dne 25. 10. 2024. Dne 30. 9. 2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o navýšení zápůjčky o 3 000 Kč, dne 3. 10. 2024 o 5 000 Kč a dne 6. 10. 2024 o 2 000 Kč. Žalovaný nedostál své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy, kdy na zápůjčku nevrátil ničeho. V souladu se smluvním ujednáním vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 20 000 Kč za dobu od 26. 10. 2024 do 12. 1. 2026 ve výši 8 860 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 000 Kč za odeslání čtyř výzev žalovanému. Žalobkyně dále popsala průběh kontraktační proces. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 9. 2024 bylo zjištěno, že na základě předmětné smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, navýšené o částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázala vrátit žalobkyni spolu s jistinou poplatek ve výši 5 687 Kč. Dle předmětné smlouvy činí úrok 0 % ročně a RPSN činí 2 969 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení a také byly sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 30 Kč až 1 800 Kč, kdy zaslání písemné upomínky dlužníkovi je zpoplatněno částkou 500 Kč. Žalovaný byl vyzývána k úhradě dlužné částky výzvami ze dne 1. 11. 2024, 8, 11, 2024, 15, 11, 2024 a 24. 11. 2024. Z potvrzení o platbě vyplývá, že žalobkyně dne 25. 9. 2024 poukázala na účet uvedený ve smlouvě platbu ve výši 10 000 Kč, dne 30. 9. 2024 ve výši 3 000 Kč, dne 3. 10. 2024 ve výši 5 000 Kč a dne 7. 10. 2024 ve výši 2 000 Kč. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván ještě předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2025, která byla žalovanému zaslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

7. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25. 9. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si ve smlouvě o zápůjčce sjednaly za poskytnutí peněžních prostředků poplatek za zpracování ve výši 5 687 Kč. Soud se zabýval právní povahou tohoto poplatku a shledal, že se nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž představuje úplatu za poskytnutí peněz, a tedy úrok. V projednávané věci byl tak sjednán úrok, který dosahuje více než jedné čtvrtiny poskytnuté jistiny. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Jestliže však v nyní projednávané věci byl sjednán úrok, který dosahuje více než jedné třetiny poskytnuté jistiny, nemůže taková výše úroku ve světle shora uvedené judikatury obstát. Ujednání o úroku (poplatku) je tak proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné. Přestože je sjednaný poplatek (úrok) nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nelze opomenout ani právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s upomínám, kdy se tyto částky pohybují od 30 Kč do 1 800 Kč za jednotlivý úkon, přičemž písemná upomínka k úhradě dluhu je zpoplatněna částkou 500 Kč za každou z výzev. Nutno rovněž uvést, že v případě prodlení žalovaného se splacením zápůjčky dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a dále je třeba poukázat na sjednání poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 15 %, 20 % nebo 32,5 % z výše dlužné jistiny dle prodloužení splatnosti o 7, 15 či 30 dnů. A konečně je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla předmětná smlouva uzavřena. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud tak s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok a další ujednání sankční povahy, které smlouva obsahuje, uzavírá, že se předmětná smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

10. Protože soud shledal neplatnost celé smlouvy o zápůjčce, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. o.z. Shora uvedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. obohatil, a je tedy podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu, dle tvrzení žalobkyně, neuhradil ničeho. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by něčeho uhradil, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 20 000 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 7. 8. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 30. 7. 2025 zaslala žalovanému předžalobní výzvu, přičemž tato byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 4. 8. 2025. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem obdržení výzvy. Od 7. 8. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

11. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.

12. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 20 000 Kč s dalším úrokovým příslušenstvím, které ke dni vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 1 795,89 Kč, tedy v součtu 21 795,89 Kč a žalovaný ve vztahu k částce 14 547 Kč, 2 000 Kč s dalším úrokovým příslušenstvím, které ke dni vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 2 649,06 Kč, tedy v součtu 19 196,06 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného peněžitého předmětu řízení činila 56 % a míra procesního úspěchu žalovaného 44 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 12 %.

13. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 1 462 Kč; Odměnu svého zástupce, který je advokátem, podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci, 2. sepis výzvy k plnění a 3. sepis žaloby) po 700 Kč podle § 14b odst. 1, tedy v celkové výši 2 100 Kč; Provozních výdajích zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné první tři úkony právní služby, ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100, tedy celkem 300 Kč; na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o.s.ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkem se jedná o částku 4 366 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 524 Kč. O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.