17 C 102/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Homolkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , příjmení republika země zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 400 000 Kč s úrokem ve výši 17 032,92 Kč ke dni 14. 3. 2019 a dále s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 400 000 Kč od 15. 3. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 674,74 Kč ke dni 14. 3. 2019 a dále ve výši 9,75 % ročně z částky 400 000 Kč od 15. 3. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 131 259,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 400 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 29. 9. 2018 uzavřel s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], smlouvu o Půjčce na kliknutí [číslo], na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 400 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 36 měsíčních splátkách ve výši 13 458,32 Kč. Žalovaný svoji povinnost nesplnil, proto banka úvěr ke dni 12. 2. 2019 zesplatnila. Pohledávka byla postoupena původním věřitelem žalobkyni.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Své stanovisko odůvodnil tím, že si v České republice u [právnická osoba], založil v lednu 2016 účet č. [bankovní účet] se zřízeným dispozičním právem pro svoji manželku [jméno] [celé jméno žalovaného]. K tomuto účtu byly vydány dvě platební karty. V říjnu 2018 obdržel žalovaný od banky dopis, datovaný dnem 29. 9. 2018, kdy za pomoci překladače zjistil, že mu banka poskytuje úvěr ve výši 400 000 Kč. Žalovaný ovšem nikdy žádnou formou smlouvu o půjčce neuzavřel, a to ani distančním způsobem. Někdy v období října 2018 žalovaný také z výpisu z účtu zjistil, že dne 15. 10. 2018 došlo k neoprávněným transakcím po 500 EUR, zřejmě za použití platební karty. Na základě tohoto zjištění se žalovaný dostavil dne 24. 10. 2018 do pobočky banky v [obec] a reklamoval provedené transakce ve výši 2 000 EUR (4 x 500 EUR). Zde s ním byl sepsán reklamační protokol a zneplatněna platební karta. Současně žalovaný reklamoval neuzavření jakékoli půjčky. S ohledem na neúspěšné reklamační řízení se obrátil na orgány činné v trestním řízení a dne 5. 11. 2018 učinil oznámení na policii. Šetřením policejního orgánu bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla dne 29. 9. 2019 připsána částka ve výši 400 000 Kč na základě půjčky na kliknutí. Půjčka měla být zadána on-line a žalovaný se měl do internetového bankovnictví přihlásit dne 29. 9. 2018. Z dalších zpráv pak vyplynulo, že dne 2. 10. 2018 došlo k realizaci transakce ve výši 398 730 Kč ve prospěch účtu příjemce [právnická osoba] Polsko. Tato transakce měla být provedena pod přihlášením majitele účtu a potvrzena SMS zprávou s certifikačním kódem pro zadání transakce. Provedenou analýzou bylo zjištěno, že v komunikaci neprobíhaly žádné IP adresy, které by byly registrovány na jakýkoli subjekt v ČR. Policejnímu orgánu se nepodařilo zjistit skutečnosti odůvodňující zahájení trestního stíhání, proto bylo oznámení odloženo. Přesto žalovaný trvá na tom, že žádnou půjčku nesjednával, a to ani elektronickým způsobem, když k tomu nebyl ani jazykově vybaven. Je přesvědčen, že veškeré podezřelé transakce, včetně čerpání půjčky, musely proběhnout nabouráním nedostatečně chráněného softwarového systému internetového bankovnictví [právnická osoba]

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 29. 9. 2018 smlouvu o úvěru (Půjčka na kliknutí) [číslo], podle které byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 400 000 Kč. Naproti tomu se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 13 458,32 Kč. Žalovaný s uzavřením smlouvy nesouhlasil s tím, že došlo ke zneužití jeho údajů a toto reklamoval u [právnická osoba] Současně nebyla uhrazena žádná částka na splacení dluhu. Původní věřitel postoupil pohledávku vůči žalovanému žalobci.

4. Uzavření smlouvy o úvěru, včetně jednotlivých ujednání mezi původním věřitelem a žalovaným, je prokazováno návrhem smlouvy o Půjčce na kliknutí a akceptací tohoto návrhu ze dne 29. 9. 2018. Nesouhlas žalovaného s tím, že by takovou smlouvu uzavřel, je prokazován především spisem Policie ČR, Územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality č.j. KRPK-87206-85/TČ-2018-190981. Skutečnost, že nebyla uhrazena žádná splátka úvěru, vyplývá z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k úhradě dluhu ze dne 12. 2. 2019 a z výzev banky i žalobce. Postoupení pohledávky je prokazováno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2019, seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky. Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti.

5. Z předložených listin vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“). Podle něj se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 400 000 Kč a ten byl povinen částku zvýšenou o smluvní úrok splatit v souladu se smlouvou ve sjednaných splátkách, což žalovaný v žalobou uplatněném rozsahu neučinil. Protože žalobkyně prokázala existenci pohledávky sestávající z jistiny a smluvního úroku, soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. Protože žalovaný nesplnil svůj dluh řádně a včas, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo na úrok z prodlení. Žalobkyní požadovaný úrok odpovídá zákonným kritériím.

6. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by vůbec smlouvu o Půjčce na kliknutí s bankou uzavíral, že nerozumí česky, aby mohl smlouvu uzavřít na dálku a že došlo ke zneužití jeho údajů a internetového systému banky.

7. Je skutečností, že žalovaný je cizí státní příslušník, který nehovoří česky, což bylo zřejmé i při soudním jednání dne 9. 12. 2021, kterého se žalovaný osobně účastnil. Stejně tak z výpovědi svědka [celé jméno svědka] vyplývá, že internetové stránky banky byly vedeny pouze v českém nebo anglickém jazyce. Tyto skutečnosti podle soudu ovšem nejsou nepřekonatelnou překážkou pro to, aby žalovaný uzavřel s bankou smlouvu na dálku. Je totiž zřejmé, že veškeré listiny, které byly sepisovány či předkládány v průběhu jeho vztahu s bankou, byly vždy pouze v českém jazyce, včetně smlouvy o poskytování bankovních služeb. Stejně tak bylo v češtině veškeré internetové bankovnictví, které žalovaný při komunikaci s bankou využíval. Z těchto důvodů má soud za to, že neznalost českého jazyka na straně žalovaného nebránila, aby s bankou uzavřel smlouvu o úvěru.

8. Z dalších provedených důkazů, zejména z návrhu Smlouvy o Půjčce na kliknutí [číslo], akceptace tohoto návrhu, elektronického„ podpisu“ žalovaného na smlouvě, certifikátů žalovaného u banky, smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, protokolů o převzetí a užívání kódů I-PIN a T-PIN a spisu Policie ČR č.j. KRPK-87206-85/TČ-2018-190981, je zřejmé, že byly použity údaje žalovaného týkající se jeho elektronické komunikace s bankou při uzavření smlouvy o úvěru, kdy tyto údaje ve svém komplexu měl k dispozici pouze žalovaný, včetně přístupu k telefonnímu číslu, jež uvedl jako kontaktní pro zasílám„ potvrzujících“ SMS zpráv při komunikaci s bankou. V rámci toho mimo jiné žalovaný namítal, že telefonní číslo, které bylo uvedeno jako kontaktní a pro přijímání SMS zpráv, bylo číslo tzv. pevné linky, kam nešlo zasílat SMS zprávy. Sám žalovaný ovšem ve smlouvě o poskytování bankovních a dalších služeb označil telefonní číslo pro mobilní elektronický klíč SMS – [číslo] 741 449 [číslo]. Soudu je také z běžného života známo, že některé telefonní přístroje pro tzv. pevnou linku dokáží přijímat i odesílat také SMS zprávy v podstatě v obdobném rozsahu jako mobilní telefony. Navíc žalovaný sám v řízení potvrdil, že využíval internetové bankovnictví banky, tj. při každém přístupu k této formě bankovnictví musel zadávat kód, který mu byl bankou zasílán právě na zvolené telefonní číslo. Bez tohoto kroku by nebyl možný přístup žalovaného do jeho internetového bankovnictví. Z těchto důvodů považuje soud námitku žalovaného o tom, že na zvolené telefonní číslo nemohly být SMS zprávy zasílány, za nedůvodnou.

9. Ze smlouvy o Půjčce na kliknutí je také zřejmé, že tato smlouva uzavřená na dálku byla podepsána žalovaným, kdy v elektronickém podpisu jsou uvedeny jeho identifikační údaje včetně tzv. I-PINu a T-PINu, které byly doručovány pouze žalovanému. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] je pak zřejmé, že jiné osobě, než vlastníkovi účtu nemohou být předmětné údaje předány. I v případě, že prostřední z protokolů o převzetí a užívání kódů I-PIN a T-PIN, byl předán manželce žalovaného, je zřejmé, že musel být tento protokol, předán žalovanému, jinak by nemohl využívat internetové bankovnictví. Navíc manželka žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného] měla zřízena přístupová oprávnění k účtu, proto soud předání předmětného protokolu bankou manželce žalovaného nepovažuje za zásadní věc, pro kterou by bylo možné konstatovat, že smlouvu uzavřela jiná osoba, než žalovaný. Při procesu uzavírání smlouvy bylo totiž nutné použití několika stupňů zabezpečení (několik kroků přístupu), která musela být známa pouze žalovanému (samozřejmě za předpokladu, že žalovaný sám vědomě tyto údaje nepředal jiné osobě).

10. Z interního dokumentu sloužícímu bankéřům k asistovanému sjednávání Půjčky na kliknutí, popisu banky ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného a vyjádření banky ze dne 16. 2. 2022, je zřejmé, že byl zachován postup, který je tímto interním dokumentem předpokládán při uzavírání smluv o úvěru prostřednictvím internetového bankovnictví klienta.

11. Současně je z výše uvedeného policejního spisu zřejmé, že finanční prostředky ze smlouvy o úvěru byly připsány na účet žalovaného dne 29. 9. 2018, ale k další transakci s těmito prostředky, tj. k jejich převodu na účet [právnická osoba] došlo až po třech dnech 2. 10. 2018. Navíc na účet uvedené společnosti byla poukázána částka nižší, a to 398 730 Kč.

12. Trestní řízení pak bylo usnesením policejního orgánu ze dne 7. 1. 2020, č.j. KRPK-87206-85/TČ-2018-190981, odloženo, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání.

13. Ze všech shora uvedených důvodů má soud za to, že smlouvu o úvěru (Půjčce na kliknutí) uzavřel žalovaný a že finanční prostředky, které obdržel, nebyly bance vráceny, proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, neboť měla ve věci plný úspěch. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech za zaplacený soudní poplatek ve výši 20 000 Kč a dále v nákladech za její zastoupení advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta za osm úkonů právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, účast na třech jednáních soudu ve dnech 20.5. 2021, 9. 12. 2021 a 25. 5. 2022 a dvě vyjádření ve věci na výzvu soudu) po 9 900 Kč a osm paušálů na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 300 Kč. Advokát má též právo na náhradu cestovného ze sídla kanceláře k jednání soudu ve dnech 20.5. 2021, 9. 12. 2021 a 25. 5. 2022, včetně náhrady za promeškaný čas strávený na cestě v celkové výši 12 523,39 Kč. Součástí nákladů advokáta je též náhrada DPH ve výši 21 % Celkem tedy náklady žalobkyně činily 131 259,40 Kč.