17 C 112/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 26 134 Kč s příslušenstvím

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 26 134 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky za období od 12. dubna 2018 do zaplacení.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 26 134 Kč, představující nevrácený úvěr 14 765 Kč a nezaplacený souhrnný poplatek 11 369 Kč, to vše ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi účastnicemi dne [datum]. Podle této smlouvy měl být žalované poskytnut úvěr 19 359 Kč, který se žalovaná měla zavázat splácet a zaplatit kapitalizovaný úrok (později označeno jako souhrnný poplatek) 15 400 Kč po 590 Kč týdně, nejpozději od sedmého dne po podpisu smlouvy. Při porušení povinnost řádně úvěr splácet se stal zbylý dluh včetně příslušenství splatný v termínu následující splátky. Žalovaná nezaplatila žalobkyni žalované částky, přičemž žalobkyně právně hodnotila splatnost pohledávek dne 14. června 2017 a počátek prodlení ke dni 12. dubna 2018. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku

I. Soud na jednání nařízeném k projednání věci nezjistil skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením. Žalovaná se totiž k žalobě nevyjádřila a neučinila tedy žádné ze skutkových tvrzení za nesporné a žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla potřebné důkazní prostředky. Jediný označený důkaz - platební historie nemohl prokázat založení smluvního vztahu mezi účastnicemi, ani vyplacení úvěru žalované. Platební historie mohla být pouze podrobnější konkretizací žalobních tvrzení, neboť nebylo tvrzeno, že by její správnost byla jakkoli potvrzována žalovanou ve smyslu § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Soud proto nemohl tvrzený skutkový stav podřadit pod § 2395 a násl. OZ upravující smlouvu o úvěru, neboť sjednání takové smlouvy nebylo zjištěno a pro neunesení důkazního břemene ve smyslu § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) žalobu výrokem I. zamítl. V souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ by zcela úspěšné žalované vůči neúspěšné žalobkyni náleželo právo na náhradě účelně vynaložených nákladů řízení. Protože však soud na straně žalované žádné náklady řízení neshledal, nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z účastnic.