17 C 158/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Oswaldovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 41 240 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 612 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za dobu od 28. 9. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 35 628 Kč, úroku z částky 24 361,48 Kč ve výši 73,97 % ročně od 28. 5. 2024 do 18. 6. 2024 ve výši 1 055,12 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 24 361,48 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 5. 2024 dosáhne částky 97 862 Kč a co do rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 227 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byl žalovanému téhož poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet ve , počet, měsíčních splátkách po 1 699 Kč, splatnost prvé splátky byla stanovena k 20. 2. 2023. Po uzavření smlouvy požádal žalovaný o odklad splátek, od 20. 1. 2024 do 19. 2. 2024 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný uhradil pouze 20 388 Kč, poslední platba byla uhrazena 6. 3. 2024, další splátkou se dostal žalovaný do prodlení s úhradou splátek, žalobkyni tak vzniklo v souladu s čl. , číslo, smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů až do případného zesplatnění úvěru, v daném případě žalobkyně nárokuje smluvní pokutu ve výši 998 Kč, neboť žalovaný se ocitl v prodlení se 14. a 15. splátkou. Žalovaná úvěr zesplatnila ke dni 26. 5. 2024, o čemž byl žalovaný dopisem informován. Žalobkyně dále nárokovala v souladu s čl. , číslo, smlouvy částku 2 x 200 Kč jakožto náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením za 2 splátky s nimiž se žalovaný ocitl v prodlení. Žalobkyně dále nárokuje s odkazem na čl. , číslo, smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, neboť bylo dále ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni tuto pokutu. V čl. , číslo, smlouvy bylo rovněž ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalobkyně požadovala tedy zaplacení nové dlužné jistiny ve výši 28 829,64 Kč sestávající z částky 24 361,48 Kč, představující částku dlužné původní jistiny a částky 4 468,16 Kč, což představuje úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru; smluvní pokutu v částce 998 Kč (2 x 499 Kč), náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokuty ve výši 11 013,06 Kč (0,1 % denně z částky 28 829,64 Kč od 28. 5. 2024 do 13. 6 2025); úrok ve výši 73,97 % ročně z původní dlužné jistiny 24 361,48 Kč od 19. 6. 2024 do 28. 5. 2024 ve výši 1 055,12 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 24 361,48 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 5.2024 dosáhne částky 97 862 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V rámci soudem nařízeného jednání byl z žalobkyní doložených listinných důkazů zjištěn následující skutkový stav. Z návrhu na uzavření smlouvy / smlouvy o úvěru č. , číslo, má soud za prokázané, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne , datum, . Žalobkyně se zavázala na základě předmětné smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 26 000 Kč, splnění této povinnosti je zřejmé z dokladu o vyplacení úvěru z bankovního účtu žalobkyně na číslo účtu žalovaného, kdy toto číslo se shoduje s žalovaným poskytnutým výpisem z účtu. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve , počet, měsíčních splátkách po 1 699 Kč. Ze smlouvy je zřejmé, že žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 81 552 Kč, mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 73,97 % ročně a RPSN činila 105 %. Ze smluvních ujednání soud zjistil, že v čl. , číslo, části , písmeno, smlouvy bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dále bylo zjištěno, že v čl. , číslo, části , písmeno, smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku. V čl. , číslo, části , písmeno, smlouvy je sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky, s jejíž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení. V čl. , číslo, části , písmeno, smlouvy je zakotveno právo žalobkyně k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky o 65 dnů. V čl. , číslo, části , písmeno, smlouvy byla sjednána pro případ, že po zesplatnění žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Odeslání předžalobní výzvy je prokázáno z poštovním doručovatelem potvrzeného podacího archu ze dne 9. 9. 2024.

4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), ovšem smlouvu vyhodnotil jako smlouvu uzavřenou v rozporu s dobrými mravy, tedy absolutně neplatnou. Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Zabýval se také otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 OZ ve spojení s § 1802 OZ, tedy oddělit případnou neplatnou část ohledně úroku od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Po celkovém zhodnocení, které bude osvětleno níže, však dospěl k závěru, že tento postup není na místě, neboť jak již bylo uvedeno výše, uzavřenou úvěrovou smlouvu je nutné hodnotit komplexně a je nutno přihlédnout rovněž k jejímu celému obsahu. Předně je třeba uvést, že úrok byl v daném případě sjednán v pevné výši 73,97 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Podle statistických údajů České národní banky činily v době uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací 1-5 let průměrně necelých 10 %. Jestliže tedy v nyní projednávané věci byl sjednán úrok 73,97 %, dosahuje tento mnohonásobku běžného úroku sjednaného pro úvěry v daném období, ujednání o úroku je proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 OZ absolutně neplatné. Skutečnost, že žalobkyně uváděla, že od 91. dne požaduje pouze úrok 14,75 % ročně vzhledem ke konstatované neplatnosti není rozhodná. Dále je třeba uvést, že podstatný přesah úrokové sazby může být sice v některých případech odůvodněn rizikovostí daného obchodu, k rizikovosti však žalobkyně nic netvrdila a dle názoru soudu ani z ničeho nevyplývá. Dále, nelze rovněž opomenout skutečnost, že ve smlouvě byla stanovena RSPN na 105 %. Ve smlouvě bylo ujednáno právo žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s placením splátek alespoň 65 dnů zesplatnit úvěr, tj. požadovat okamžitou úhradu veškerých nároků, které žalobkyně vůči žalovanému má. V článku , číslo, smlouvy je pro tento případ stanoveno, že dosud neuhrazená jistina ale i neuhrazený úrok, se stává součástí „nové jistiny“ která je jako celek úročena dohodnutou sazbou , přičemž je rovněž ujednáno, že „úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do ,,Nové jistiny úvěru“, celková výše úroku, který je žalobkyně oprávněna požadovat je v témže ustanovení omezen na částku 97 862,40 Kč. Za situace, že pak smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaný nemohl reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně a dále k tomu, že pouze žalovaný byl stižena další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Pro úplnost soud dodává, že ke shodnému právnímu názoru týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí úvěru, kdy právě tato skutečnost vedla k posouzení smluv jako neplatných, dospěl v rozsudcích Krajský soud v Plzni, např. v rozsudku ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, nebo ve věci s č. j. 25 Co 360/2020-84, které se týkaly skutkově obdobných sporů a zdejší soud nemá důvod se od právních závěrů vyslovených Krajským soudem v Plzni odchylovat. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu jako neplatnou, nezabýval se dále již posouzením úvěruschopnosti žalovaného z důvodu nadbytečnosti.

5. Vzhledem k závěru uvedenému shora, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi žalobkyní vyplacenou částkou a částkou uhrazenou stran žalovaného (26 000 Kč – 20 388 Kč = 5 612 Kč) a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne následujícího, který byl stanoven žalovanému k plnění v prokazatelně odeslané předžalobní upomínce, kterou lze považovat za uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Předžalobní upomínka byla odeslána dne 9. 9. 2024, soud ve smyslu ust. § 573 OZ vycházel z domněnky dojití výzvy (s přihlédnutím ke dnům po které se nedoručuje). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 15 dnů, přičemž žalovaný tuto povinnost nesplnil, dostal se tak do prodlení s plněním, a to ode dne 28. 9. 2024. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy povinnost plnit byla žalovanému uložena ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 OSŘ.

6. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, kdy soud v případě částečného úspěchu náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení byl při zohlednění příslušenství pohledávky více úspěšný žalovaný, u kterého však soud žádné vzniklé náklady nezjistil, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.