17 C 257/2019

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr Ing Vladimírem Doležalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 18 890 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 3 343,55 Kč.</b> <b>II. Soud zastavuje [anonymizováno] ohledně žaloby na zaplacení částky 18 890 Kč.</b> <b>III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám [anonymizováno] žalobce na náhradě nákladů řízení částku 9 425 Kč.</b> 1. Předmětem řízení byl nárok žalobce, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. září 2019, na zaplacení částky 18 890 Kč jakožto nedoplatku složené pohledávky, sestávající z nezaplaceného příspěvku do fondu oprav a na správu domu (slovy zákona příspěvek na správu domu a pozemku) po 642 Kč měsíčně a záloh na služby (slovy zákona na plnění spojená nebo související s užíváním bytu) po 2 580 Kč měsíčně, a to v nedoplatku obou těchto plateb v celkové výši 1 70 Kč za měsíc březen 2019 a dále v jejich součtu po 3 222 Kč měsíčně za měsíce duben až srpen 2019, tj. v celkové výši 17 680 Kč. Stejnou žalobou se pak žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1 210 Kč, představující náklady, které zaplatil správci domu za podklady potřebné k vymáhání předchozí pohledávky. Nakonec byl předmětem řízení úrok z prodlení v zákonné výši z částky 1 570 Kč za období od 26. března do 25. dubna 2019, z částky 4 792 Kč za období d 26. dubna do 25. května 2019, z částky 8 014 Kč za období od 26. května do 25. června 2019, z částky 11 236 Kč za období od 26. června 2019 do zaplacení a ve výši 10 % z částky 3 222 Kč za období od 26. do 31. července 2019, z částky 4 432 Kč za období od 1. do 25. srpna 2019 a z částky 7 654 Kč za období od 26. srpna 2019 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl žalobce, že žalovaná je vlastníkem bytu č. 881/2 v Mariánských Lázních – Úšovicích. Správu domu, v němž se byt nachází, zajišťuje podle zákona žalobce. Uváděné měsíční platby byly žalované předepsány rozhodnutím příslušného orgánu žalobce s tím, že podle vyúčtování předepsaných záloh za rok 2019 by jejich zaplacením nedošlo k přeplatku na předmětných plněních. Lhůta pro jejich placení do 25. dne každého kalendářního měsíce byla určena stanovami žalobce. Protože žalovaná neplatila měsíční platby za leden až červen 2019, vyzval ji žalobce k zaplacení do 31. července 2019, včetně náhrady nákladů v částce 1 210 Kč, jež mu tím vznikly. Ani poté však žalovaná žalobci žalované částky nezaplatila. Úrok z prodlení byl žalován podle splatnosti jednotlivých pohledávek.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k prvnímu jednání nařízenému ve věci na den 12. dubna tr. se bez omluvy nedostavila. Při tomto jednání žalobce vzal žalobu zpět ohledně žalované jistiny s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaná zaplatila dne 8. dubna tr.

3. Na základě emailové korespondence účastníků a potvrzení o zaplacení ze dne 12. dubna tr. má sodu za prokázané, že žalovaná zaplatila žalovanou jistinu dne 8. dubna tr. na bankovní účet žalobce.

4. Podle § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OZ“) platí, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaná plnila dluh vůči žalobci částečně, a to ve vztahu k žalované jistině. Platí tedy zákonem stanovená domněnka, že uznala i zbytek dluhu, spočívajícího v žalovaném úroku z prodlení, který žalobce vyčíslil ke dni zaplacení v částce 3 343,55 Kč. Soud proto žalobě v tomto rozsahu výrokem I. vyhověl. Lhůta pro zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrokem II. pak soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 OSŘ.

5. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci ve spojení s § 146 odst. 2 OSŘ podle kritéria zavinění zastavení řízení. V daném případě byla důvodně žalovaná pohledávka žalobce zaplacena teprve v průběhu po lhůtě její splatnosti a ve zbytku byl žalobce zcela procesně úspěšný. Žalobci tak přísluší právo na plnou náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jeho práva před soudem.

6. Žalobce požadoval ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměnu svého zástupce za čtyři úkony právní služby, a to po 1 860 Kč za sepisu žaloby a účast na jednání před soudem a po 1 620 Kč za převzetí a sepis výzvy k úhradě. Dále žádal paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobce za tyto úkony po 300 Kč, náhradu cestovních výdajů svého zástupce v částce 422 Kč za cestu k jednání před soudem, náhradu za ztrátu času tohoto zástupce při této cestě v částce 300 Kč a náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a náhrady provozních výdajů.

7. Žalobce vynaložil (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 1 000 Kč; Odměnu jeho zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci, 2. sepis žaloby a 3. účast na jednání) podle § 7 ve spojení s § 11 advokátního tarifu, a to po 1 860 Kč ohledně dvou úkonů a v účtované částce 1 620 Kč ohledně převzetí a přípravě zastoupení; Provozní výdaje zástupce žalobce v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 13 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč, a to v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Náhradu za promeškaný čas strávený zástupcem žalobce cestou k jednání před soudem v účtované výši 300 Kč podle § 14 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu České republiky, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Náhradu cestovních výdajů jako hotového výdaje podle § 137 odst. 1 OSŘ ve výši 422 Kč za cestu zástupce žalobce k jednání osobním motorovým vozidlem v souladu s § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 5,9 l NM na 100 km na trase 35 km dlouhé a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb.; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, která byla zaokrouhlena ve smyslu § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád Celkem se tedy jedná o částku 9 425 Kč.

8. O splatnosti k rukám zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.

9. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobce, spočívající ve výzvě k plnění nelze zohlednit, neboť takový výdaj nebyl proveden v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ, které musí žalobce učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobci přiznat. Na tomto závěru nic nemění ani to, že předžalobní výzva je podle § 142a odst. 1 OSŘ podmínkou přiznání práva na náhradu jakékoli náhrady nákladů řízení. Stanovení podmínky pro přiznání procesních nákladů nemůže změnit charakter již vzniklé pohledávky věřitele. Pokud by bylo kupříkladu předžalobní výzvě vyhověno a pohledávka byla žalovanou zaplacena, náklady s výzvou spojené by vznikly stejně, bez ohledu na to, zda bylo později zahájeno řízení o této pohledávce, či nikoli. Jejich náhrady by se pak věřitel musel domáhat vždy jako hmotněprávního příslušenství, resp. náhrady vzniklé škody. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ. Lze také připomenout další stanovisko Nejvyššího soudu České republiky vyjádřené v jeho usnesení ze dne 19. února 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 (uveřejněném pod č. 75/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupný na www.nsoud.cz), podle nějž absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. nebude zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat„ pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění. Závěry naposledy citovaného rozhodnutí významně relativizují potřebu činění jakékoli předžalobní výzvy jen proto, aby se žalobci dostalo nákladového přísudku. Taková výzva ostatně také absentuje ve vztahu k pohledávkám za období od června 2019 a přesto se i ohledně tohoto období žalobci nákladového přísudku dostalo. Výzvu zástupce žalobce tedy lze hodnotit také jako neúčelně činěný úkon, který proto není žalovaná povinna platit (viz § 142 odst. 1 a 2 OSŘ).