17 C 263/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Oswaldovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 37 477 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 28. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 7 117 Kč, částky 8 360 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a rozdílu mezi zákonným úrokem prodlení z částky 29 117 Kč ve výši 14,75 % ročně od 24. 6. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 530,40 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Uváděla, že na základě žádosti žalovaného na internetových stránkách , webová stránka, uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 2 000 Kč. Tuto částku poskytla žalovanému bezhotovostně bankovním převodem na jeho účet téhož dne. Dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní žádost o navýšení zápůjčky o 1 000 Kč, o 2 000 Kč, o 2 000 Kč, o 3 000 Kč, o 3 000 Kč, o 4 900 Kč a o 4 100 Kč, tyto částky poskytla žalovanému bezhotovostně bankovním převodem rovněž na jeho účet téhož dne. Žalovaný se zavázal uhradit za zápůjčku poplatek ve výši 7 117 Kč, splatnost poskytnuté jistiny i poplatku byla ke dni 23. 6. 2024. Žalovaný své povinnosti nedostál, neuhradil ničeho. Žalobkyně se proto domáhala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 22 000 Kč, poplatku ve výši 7 117 Kč spolu s úrokem z prodlení z těchto částek ve výši 14,75 % ročně od 24. 6. 2024 do zaplacení, dále se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 22 000 Kč za dobu od 24. 6. 2024 do 9. 7. 2025 vyčíslené částkou 8 360 Kč, dále se domáhá zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč za 4 písemné výzvy zaslané žalovanému. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, proto soud rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.

3. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, je prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě této smlouvy o zápůjčce částku 2 000 Kč, a to bezhotovostně bankovním převodem na jeho účet č. , č. účtu, , z obsahu smlouvy vyplývá, že tuto částku se žalovaný dle čl. , číslo, odst. , číslo, zavázal žalobkyni splatit spolu s poplatkem ve výši 617 Kč do 23. 6. 2024. V čl. , číslo, odst. , číslo, byla ujednána povinnost žalovaného (v případě jeho prodlení se splacením zápůjčky), zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále možnost žalobkyně požadovat (v případě vystavení písemných upomínek o úhradu dlužné částky) částku 500 Kč za každou upomínku, když žalobkyně v daném případě doložila 4 upomínky bez dokladu o jejich odeslání. Dále dle ustanovení čl. , číslo, smlouvy, je v tomto sjednáno, že v případě prodlení žalovaného se splacením zápůjčky dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky, dle ustanovení čl. , číslo, sjednání poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 15 %, 25 % nebo 32,5 % dle prodloužení splatnosti o 7, 15 či 30 dnů. Ze sedmi dodatků ke smlouvě č. , číslo, , všech uzavřených dne , datum, je prokázáno, že žalovaný žádal v sedmi případech o poskytnutí dodatečných finančních prostředků, konkrétně ve výši 1 000 Kč, o 2 000 Kč, o 2 000 Kč, o 3 000 Kč, o 3 000 Kč, o 4 900 Kč a o 4 100 Kč, kdy z každého jednotlivého dodatku je prokázáno, že docházelo jednak k navýšení zápůjčky o žalovaným požadované částky, rovněž docházelo k navýšení poplatku, v případě prvého dodatku o 325 Kč, druhého o 650 Kč, třetího 650, čtvrtého o 975 Kč, pátého o 975 Kč, šestého o 1 593 Kč, sedmého o 1 333 Kč, přičemž všechny tyto poplatky byly splatné spolu s jistinou do 23. 6. 2025. Kromě poplatku se také v jednotlivých dodatcích měnila výše RSPN, přičemž v posledním dodatku tato činila 4 395 %. Ze zprávy , peněžní ústav, ze dne , datum, je prokázáno, že na účet žalovaného byla dne , datum, připsána částka 2 000 Kč a dne , datum, částka 1 000 Kč, 2 000 Kč, 2 000 Kč, 3 000 Kč, 3 000 Kč, 4 900 Kč a 4 100 Kč. Soud má za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 19. 3. 2025, což dotvrzuje podací lístek poštovního doručovatele.

4. Právní vztah mezi stranami posoudil jako vztah založený smlouvou o zápůjčce dle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ). Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), kdy smlouva o zápůjčce vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Soud posuzoval věc komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. V úvodu soud uvádí, že poplatek za poskytnutí celkové výše zápůjčky 22 000 Kč byl sjednán v pevné výši 7 117 Kč za necelý 1 měsíc, v daném případě tak sjednaná sazba poplatku dosahuje přes 32 % jistiny zápůjčky za jeden měsíc, tzn. kolem 388 % ročně. Tuto výši soud považuje za extrémní. Je zřejmé, že v případě výše uvedeného „poplatku“ nejde o nic jiného než o formu úroku. Judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Přihlédl-li soud tedy také ke skutečnosti, že podle ustanovení čl. , číslo, smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení, tedy žalovaný byl stižen další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, kdy smluvní pokuta byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, dále přihlédl – li soud k tomu, že ze smlouvy vyplývá, že výše RSPN činila sazbu 4 395 % ročně, kdy soud má za to, že tato sazba je nepřijatelná, obzvláště za situace, kdy je soudu ze své činnosti známo, že výše roční procentní sazby nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké v době realizace zápůjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, činila kolem 10 %, dále přihlédl – li soud ještě k tomu že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, kdy žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit, dále k tomu, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost stran žalobkyně, dále k tomu, že v případě prodlení žalovaného se splacením zápůjčky dosud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky, dle ustanovení čl. , číslo, sjednání poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 15 %, 25 % nebo 32,5 % dle prodloužení splatnosti o 7, 15 či 30 dnů, pak soud po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným, kdy k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat.

5. Vzhledem k výše uvedenému výše, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a to z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 22 000 Kč a úrok z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky za dobu od 28. 3. 2025 do zaplacení, kdy právě od tohoto dne byl žalovaný, na základě prokazatelně odeslané předžalobní výzvy žalobkyně k zaplacení ze dne 19. 3. 2025, odeslané téhož dne (v níž byla žalovanému uložena povinnost plnit do tří dnů od doručení výzvy), v prodlení s plněním. Písemnost se považuje dle ust. 527 OZ za doručenou třetím dnem po jejím odeslání, soud proto přičetl třídenní lhůtu k plnění učenou žalobkyní, tudíž první den prodlení připadá na 28. 3. 2025. Žalobkyně požadovala úrok ve výši 14,75 % ročně, soud ho v této výši nepřiznal, neboť neodpovídá výši stanovené zákonem, a proto byl přiznán pouze co do výše 12 %, a to od prvního dne prodlení žalovaného, jak bylo rozhodnuto ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. Naopak co částky 7 117 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, částky 8 360 Kč a co do rozdílu žalobkyní nárokovaného příslušenství a úroku z prodlení přiznaného soudem ve výroku I. tohoto rozsudku byla žaloba soudem zamítnuta, neboť jak již bylo uvedeno výše, soud posoudil smlouvu jako ujednání v rozporu s dobrými mravy, tedy neplatnou, a proto pro tyto nároky žalobkyně neexistuje žádný právní titul, na základě kterých by se žalobkyně těchto mohla domáhat, proto byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen OSŘ), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci nepatrně větší míru úspěchu než žalovaný, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 58 % a má tak právo na 16 % náhrady nákladů. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 500 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ( dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Žalobkyně by v případě 100 % úspěšnosti měla nárok na 3 315 Kč, z nichž 16 % činí částku 530,40 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.