17 C 30/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , číslo obec jejímž jménem jednal právnická osoba anonymizováno 6 slov , IČO sídlem adresa , číslo obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 504 595 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 504 595 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 40 000 Kč za období od 16. srpna do 15. září 2018, z částky 80 000 Kč za období od 16. září do 15. října 2018, z částky 120 000 Kč za období od 16. října do 15. listopadu 2018, z částky 340 134 Kč za období od 16. listopadu do 4. prosince 2018, z částky 305 987 Kč za období od 5. prosince 2018 do 30. dubna 2019, z částky 362 149 Kč za období od 1. května do 14. června 2019, z částky 400 218 Kč za období od 15. června do 30. října 2019 a z částky 483 377 Kč za období od 31. října 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč.</b> III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Chebu na účet [číslo] pod variabilním symbolem [číslo] soudní poplatek za řízení ve výši 25 230 Kč.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. ledna 2020, ve znění jejího doplnění učiněném při jednání před soudem dne 23. prosince 2020 a v podání ze dne 15. ledna tr. a ve znění změny žaloby připuštěné usnesením zdejšího soudu ze dne 23. června tr., č. j. 17 C 30/2020-55, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení nájemného za dobu od 1. června 2017 do 31. prosince 2018 a vydání bezdůvodného obohacení za dobu od 1. ledna do 10. října 2019, a to za užívání části areálu [obec], specifikovaného jako pozemky s parcelními čísly [číslo] se stavbami, [číslo] se stavbami, [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Jednalo se o částku 212 366 Kč za období od 1. června 2017 do 30. června 2018, částku 114 833 Kč za období od 1. července do 31. prosince 2018, částku 56 158 Kč za období od 1. ledna do 31. března 2019, částku 38 069 Kč za období od 1. dubna do 31. května 2019, částku 83 004 Kč za období od 1. června do 10. října 2019 a za užívání již jen části pozemku s parcelním [číslo] v období od 10. do 13. října 2019 částku 155 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva [číslo], jejímž předmětem bylo užívání výše specifikovaných nemovitostí žalovaným do 31. května 2017. Podle dohody smluvních stran však bylo žalovanému umožněno užívat předmět nájmu i po této době až do konce roku 2018 s tím, že za toto užívání zaplatí žalovaný za dobu od 1. června 2017 do 30. června 2018 částku 246 519 Kč, a to v části 40 tis. Kč do 15. srpna 2018, v části 40 tis. Kč do 15. září 2018, v části 40 tis. Kč do 15. října 2018 a ve zbytku 126 519 Kč do 15. listopadu 2018 a za dobu od 1. července do 31. prosince 2018 částku 93 615 Kč. Žalovaný však zaplatil pouze dne 4. prosince 2018 částku 34 153 Kč. Předmět nájmu užíval i nadále až do 10. října 2019, kdy došlo k jeho předání s výjimkou části pozemku s parcelním [číslo] který byl předán žalobkyni teprve dne 13. října 2019. Za užívání předmětu nájmu od 1. ledna 2019 žalobkyně žádala náhradu, odpovídající nájemnému sjednanému ve smlouvě ze dne [datum], tj. 624,09 Kč za den. K placení vyzvala žalovaného písemně, a to dopisem ze dne 20. června 2018 ohledně částky 246 519 Kč ve výše uvedených lhůtách a ohledně částky 93 615 Kč do 15. listopadu 2018, dopisem ze dne 12. dubna 2019 ohledně částky 56 168 Kč do 30. dubna 2019, ze dne 11. června 2019 ohledně částky 38 069 Kč obratem, když tuto výzvu žalovaný převzal dne 14. června 2019 a ze dne 21. října 2019 ohledně částky 83 159 Kč do 30. října 2019.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Potvrzoval sice užívání uváděných nemovitostí v uváděné době, avšak podle něj nebylo žádné nájemné po 31. květnu 2017 ujednáno. K užívání odcházelo vždy po předchozím souhlasu žalobkyně. Namítal také, že stavby nebyly s ohledem na jejich stavebně technický stav způsobilé užívání.

3. Z písemné smlouvy účastníků, resp. smlouvy sjednané žalovaným se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jednajícím jménem [žalobkyně] (dále označena také jako„ žalobkyně“), má soud za prokázané, že užívání uváděného předmětu nájmu žalovaným mělo být ukončeno dne 31. května 2017. Z dopisu žalobkyně ze dne 20. června 2018 má soud za prokázané, že žalovanému bylo umožněno užívání uváděných nemovitostí do konce roku 2018 za podmínky zaplacení nedoplatku na nájemném za období od 1. června 2016 do 31. května 2017 v částce 170 847 Kč do 15. července 2018, úhrad za užívání nemovitostí za dobu od 1. června 2017 do 30. června 2018 v částce 246 519 Kč ve výše uváděných splátkách, za dobu od 1. července do 31. prosince 2018 v částce 93 615 Kč do 15. listopadu 2018 a zaplacení penále podle později provedeného výpočtu. Z poštovní obálky adresované žalovanému do jeho bydliště soud zjistil, že tento dopis byl podán k poštovní přepravě dne 26. června 2018 a protože se doručovateli nepodařilo jej adresátovi v místě doručení zásilku předat dne 27. června 2018, byl po uložení odesilateli – žalobkyni vrácen dne 16. července 2018. Z dopisu žalobkyně ze dne 12. dubna 2019 má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k placení částky 56 168 Kč za užívání předmětu nájmu do 30. dubna 2019. Podle poštovní doručenky si tento dopis žalovaný převzal dne 16. dubna 2019. Z dopisu žalobkyně ze dne 11. června 2019 má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k placení částky 400 218 Kč za užívání předmětu nájmu obratem. Podle poštovní doručenky si tento dopis žalovaný převzal dne 14. června 2019. Soud přisvědčil vysvětlení žalobkyně v tom, že tato částka zahrnovala všechny dosud uplatněné pohledávky, včetně částky 38 069 Kč. To je zřejmé ze sumy peněžních částek v Kč: 400 218 - 246 519 + 34 153 (žalovaným zaplaceno) - 93 615 - 56 168. Z dopisu žalobkyně ze dne 21. října 2019 má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k placení částky 83 004 Kč za užívání předmětu nájmu do 30. října 2019. Z poštovní obálky adresované žalovanému do jeho bydliště soud zjistil, že tento dopis byl podán k poštovní přepravě dne 22. října 2019 a protože se doručovateli nepodařilo jej adresátovi v místě doručení zásilku předat dne 23. října 2019, byl po uložení odesilateli – žalobkyni vrácen dne 11. listopadu 2019.

4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pohledávky, když žalovaný neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“).

5. Nájemní vztah, tedy vztah založený smlouvou, byl sjednán do 31. května 2017. Byť žalobkyně tvrdila, že se smluvní strany dohodly na pokračování nájmu, prokázala jen to, že takový návrh vtělila do dopisu ze dne 20. června 2018, tedy déle než rok po skončení nájmu. Žalovaný potvrzoval ujednání o možnosti nemovitosti dále užívat, nikoli již však doručení předmětného dopisu a nebyl schopen ani uvést, kdy k takovému jednání mělo dojít. Nelze tedy dovodit, že by se strany smlouvy ze dne 12. června 2015 dohodly na dalším užívání předmětu nájmu za žalované nájemné. Nájem přesto trval přinejmenším do konce roku 2018 ve smyslu § 2230 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) neboť nájemce žalovaný předmět nájmu nadále užíval a pronajímatel jej do jednoho měsíce nevyzval, aby mu předmět nájmu odevzdal. Podle citovaného ustanovení se tedy má za to, že nájemní smlouva byla uzavřena na další rok, tj. do 31. května 2018. Stejná situace se ovšem opakovala i poté a dokonce byla aprobována pronajímatelem v dopise ze dne 20. června 2018. Zde již ovšem pronajímatel sdělil nájemci, že nájem bude končit 31. prosince 2018. Ve smyslu § 2230 odst. 2 OZ se tedy již domněnka o pokračování nájmu po této době neuplatní. Po celou tuto dobu tak žalobkyni svědčilo právo na nájemné.

6. Námitky žalovaného ohledně nemožnosti užívat celý předmět původního nájmu nejsou významné, neboť žalovaný netvrdil nic o tom, že by uplatnil vůči žalobkyni jakoukoli slevu na nájemném ve smyslu 2208 OZ.

7. Žalovaný přesto předmětné nemovitosti užíval i poté a byl proto povinen za toto užívání žalobkyni platit náhradu. Ta je v § 2991 a násl. OZ pojmenována jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný totiž užíval nemovitosti bez právního důvodu a tím se mu dostalo obohacení spočívající v tom, že za toto užívání již nic neplatil. Jeho výše pak zjevně odpovídala výši předtím sjednanému nájemnému, neboť to jistě vyjadřovalo majetkovou hodnotu užívání v konkrétním místě a čase. Analogicky lze odkázat na stejný závěr, který je zákonem výslovně aprobován pro užívání bytů po skončení nájmu podle § 2295 OZ. Byl tedy povinen platit žalobkyni za užívání uvedených nemovitostí náhradu ve výši ujednaného nájemného, tedy v částce 624,09 Kč denně.

8. Žalovaný byl povinen platit nájemné, avšak doba pro jeho placení sjednána nebyla. Písemná smlouva totiž upravila jen dobu pro placení nájemného do 31. května 2017. Splatnost nájemného, ale i vydání bezdůvodného obohacení tedy byla vázána na výzvu věřitelky ve smyslu § 1958 OZ. Výzva k placení je nezbytná k tomu, aby právo dospělo do fáze nároku (vymahatelnosti).

9. Žalovaný byl k placení jednotlivých částek vyzván písemně. Pokud se výzva dostala do sféry dispozice žalovaného, tzn. pokud se sní mohl seznámit, je nutné ji považovat za doručenou bez ohledu na to, zda si ji žalovaný skutečně převzal. Lze tedy uvažovat, že předmětná výzva žalovanému došla (§ 570 odst. 1 OZ) vždy v den, kdy se doručovatel pokusil ji žalovanému předat. Jestliže výzva žalovanému došla dříve, než v žalobkyní stanovený den placení, nastala splatnost podle výzvy. Pokud se tak stalo později, nastala splatnost bez zbytečného odkladu (§ 1985 odst. 2 OZ). V daném případě byl tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částky podle žalobního návrhu s tím, že kladný rozdíl mezi původně žalovanou částkou 93 615 Kč a později připuštěnou změnou 114 833 Kč, tj. 21 218 Kč byl splatný teprve po doručení výzvy k placení, obsažené v návrhu na připuštění změny žaloby, žalovanému na adresu, kterou soudu sám sdělil (poštovní obálka k podání ze dne 15. února 2020), tedy dne 25. června tr.

10. Soud dospěl ke skutkovému zjištění, které odpovídá žalobním tvrzením. Vzhledem k tomu soud výrokem I. žalobě vyhověl v plném rozsahu a uložil žalovanému zaplatit částku 504 595 Kč, která se skládá z dlužného nájemného a náhrady za užívání předmětné nemovitosti (bezdůvodné obohacení), jak specifikováno shora.

11. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku je povinen zaplatit žalobkyni podle § 1970 OZ zákonný úrok z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

12. Lhůta k placení byla stanovena podle § 149 odst. 1 OSŘ.

13. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria plného procesního úspěchu ve věci. V řízení byla zcela procesně úspěšná žalobkyně a proto žalobkyni svědčí právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.

14. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje v částce 600 Kč s odkazem na § 151 odst. 3 OSŘ, aniž by tento nárok dále specifikovala.

15. Nahrazované náklady řízení žalobkyně spočívají podle § 137 odst. 1 OSŘ v paušální náhradě provozních výdajů ve výši 600 Kč za písemné podání ve věci samé - podání žalobního návrhu a za účast na jednom ze tří jednání před soudem podle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

16. Výrokem III. soud v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil procesně neúspěšnému žalovanému zaplatit poplatek za řízení, jehož výše je stanovena položkou 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, ve spojení s § 6 odst. 7 a § 13 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, neboť navrhovatelka byla v řízení od poplatku ze zákona osvobozena (§ 11 odst. 2 cit. zákona), soud jejímu návrhu vyhověl a žalovaný nemá proti navrhovatelce právo na náhradu nákladů řízení, ani není též od poplatku osvobozen.