17 C 310/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Oswaldovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 47 328 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 1 401,54 Kč částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 2. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 20 388 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 275,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 173,34 Kč, co do úroku ve výši 8,00 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, co do rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 635,03 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku; dále co do částky 12 538,46 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 992,08 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 517,57 Kč, co do úroku ve výši 8,00 % ročně z částky 4 839,84 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 953,39 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, ve znění jejího doplnění, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne , datum, uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , Smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost ve výši 15 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání, spočívající v úroku v pevné výši 761 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, nákladech za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a částky 2 700 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. Celkově se tak žalovaná zavázala k úhradě částky ve výši 27 888 Kč, a to formou , počet, měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na , datum, . Žalovaná uhradila po uzavření smlouvy celkově částku 2 000 Kč, která byla právní předchůdkyní žalobkyně započtena ve výši 1 025,77 Kč na jistinu, ve výši 100,20 Kč na úrok, ve výši 533 Kč na úhradu za poskytnutí úvěru, ve výši 148,17 Kč na vyhodnocení úvěru a ve výši 192,86 Kč na inkasní poplatek. Žalovanou částku pak tvoří jistina ve výši 13 974,23 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 660,80 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy v částce 6 817 Kč, nesplacené náklady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu v částce 1 928,83 Kč, nesplacený poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště v částce 2 507,14 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok z dlužné jistiny 13 974,23 Kč Kč za dobu od 2. 8. 2024 do 20. 2. 2025 vypočtený v částce 1 173,34 Kč a dále z této částky ve výši 8 % ročně od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ode dne prodlení žalované do 20. 2. 2025 ve výši 2 275,02 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 635,03 Kč (jistina 13 974,23 Kč + úrok 660,80 Kč) od 21. 2. 2025 do zaplacení. V rámci doplnění žaloby žalobkyně dále uváděla, že v důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to z nesplacené jistiny, za dobu od 2. 8. 2023 do 16. 11. 2024, smluvní pokuta činila dle obsahu žaloby částku 7 500 Kč. Dne , datum, byla mezi původním věřitelkou a žalobkyní uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.Dále žalobkyně uváděla, že dne , datum, uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , Smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost ve výši 11 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání, spočívající v úroku v pevné výši 558 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 390 Kč, nákladech za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 512 Kč a částky 1 980 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. Celkově se tak žalovaná zavázala k úhradě částky ve výši 20 440 Kč, a to formou , počet, měsíčních splátek ve výši 1 460 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na , datum, . Žalovaná uhradila po uzavření smlouvy celkově částku 12 000 Kč, která byla právní předchůdkyní žalobkyně započtena ve výši 6 160,16 Kč na jistinu, ve výši 444,45 Kč na úrok, ve výši 3 400 Kč na úhradu za poskytnutí úvěru, ve výši 863,96 Kč na vyhodnocení úvěru a ve výši 1 131,43 Kč na inkasní poplatek. Žalovanou částku pak tvoří jistina ve výši 4 839,84 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 113,55 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy v částce 1 990 Kč, nesplacené náklady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu v částce 648,04 Kč, nesplacený poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště v částce 848,57 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok z dlužné jistiny 4 839,84 Kč za dobu od 6. 1. 2024 do 20. 2. 2025 vypočtený v částce 517,57 Kč a dále z této částky ve výši 8 % ročně od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ode dne prodlení žalované do 20. 2. 2025 ve výši 992,08 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 953,39 Kč (jistina 4 839,84 Kč + úrok 113,55 Kč) od 21. 2. 2025 do zaplacení. V rámci doplnění žaloby žalobkyně dále uváděla, že v důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to z nesplacené jistiny, za dobu od 6. 8. 2023 do 20. 2. 2025. Původně žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu částkou 5 500 Kč, následně však žalobkyně částku ponížila, a to na částku 4 098,46 Kč, žalobkyně vzala žalobu částečně zpět právě co do žalované smluvní pokuty, a to co do částky 1 401,54 Kč. Dne , datum, byla mezi původním věřitelkou a žalobkyní uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. Jak již bylo zmíněno shora, podáním ze dne 26. 2. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, konkrétně co do částky 1 401,54 Kč ve vztahu ke smlouvě o úvěru č. , číslo, , představující smluvní pokutu, proto bylo soudem o tomto částečném zpětvzetí rozhodnuto v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 OSŘ a řízení bylo v této části zastaveno, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 9. 4. 2026, na den 30. 4. 2026 a na den 14. 5. 2026. Na žádost žalobkyně bylo v prvních dvou případech jednání odročeno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požádala rovněž o odročení třetího nařízeného jednání, soud jednání již neodročil, neboť opakovaný důvod sdělený žalobkyní, konkrétně neúspěšnost v zajištění substitučního zastoupení z důvodu kolize spolupracujících advokátů v Chebu, soud neshledal jako důvod důležitý. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.

4. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav.Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání, konkrétně v úroku ve výši 761 Kč, v poplatku spočívajícím v úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, nákladech za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a částky 2 700 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. Celkově se tak žalovaná zavázala k úhradě částky ve výši 27 888 Kč, a to formou , počet, měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na , datum, . Pro případ řádného nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ve spojení s její přílohou a oznámením o postoupení pohledávky má soud prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně. Odeslání předžalobní výzvy má soud za prokázané podacím lístkem poštovního doručovatele ze dne 17. 7. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila celkem částku 2 000 Kč.Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost ve výši 11 000 Kč, Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání, konkrétně v úroku ve výši 558 Kč, v poplatku spočívajícím v úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 390 Kč, nákladech za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 512 Kč a částky 1 980 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. Celkově se tak žalovaná zavázala k úhradě částky ve výši 20 440 Kč, a to formou , počet, měsíčních splátek ve výši 1 460 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na , datum, . Pro případ řádného nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ve spojení s její přílohou a oznámením o postoupení pohledávky má soud prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně. Odeslání předžalobní výzvy má soud za prokázané podacím lístkem poštovního doručovatele ze dne 17. 7. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila celkem částku 12 000 Kč.

5. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou v obou případech smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Soud posuzoval věc v případě obou smluv komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že úrok byl v případě prvé smlouvy sjednán v pevné výši 761 Kč, byl však sjednán spolu s dalšími úhradami, konkrétně s „úhradou za poskytnutí úvěru“ ve výši 7 350 Kč, což dle názoru soudu není nic jiného, než další úrok v pevné výši (soud považuje za úrok veškeré náklady, které musí být vynaloženy a smlouva mohla být uzavřena), takže výše úroku dosahuje již částky 8 111 Kč. Přihlédne-li dále soud ke sjednané částce za ,,náklady na vyhodnocení úvěru“ v částce 2 077 Kč a ,,inkasu splátek“ ve výši 2 700 Kč, nemohl soud dospět k jinému závěru, než že smlouva je jako celek smlouvou absolutně neplatnou dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Již skutečnost, že při výši úvěru 15 000 Kč a splatnosti , počet, měsíců činí v daném případě úrok kolem 60 % za , počet, měsíců, tedy cca 50 % ročně dle názoru soudu dostačuje k absolutní neplatnosti smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací od 1 do 5 let v daném období činila kolem 10 %, tedy v tomto smluvním vztahu dosahuje několikanásobku výše v té době obvyklé úrokové sazby pro srovnatelné úvěrové produkty. Připočetl-li by soud i další dvě částky, tedy sjednanou částku za ,,náklady na vyhodnocení úvěru“ a ,,inkasu splátek“ činila by výše úroku o další desítky procent vyšší roční úrokovou sazbu (cca 80 %). Za situace, že RSPN byla stanovena na 272,44 %, dále smlouva byla sjednána navíc adhézním způsobem, kdy žalovaná nemohla reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně a dále s ohledem na to, že pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru pouze žalovaná byla stižena další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně,, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Totožné odůvodnění je možno vztáhnout rovněž ke druhému nároku žalobkyně, kterého se domáhá v souvislosti se smlouvou č. , číslo, . V tomto případě se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání, konkrétně úrok ve výši 558 Kč, poplatek spočívající v úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 390 Kč, náklady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 512 Kč a částky 1 980 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. I v tomto případě je zřejmé, že při výši úvěru 11 000 Kč a splatnosti , počet, měsíců činí v daném případě úrok kolem 60 % za 14 měsíců, tedy cca 50 % ročně, RSPN bylo i v případě této smlouvy ujednáno ve výši 272,44 %, smlouva byla rovněž uzavřena adhezním způsobem, pouze žalovaná byla stižena další sankcí za porušení neplnění splátkové povinnosti, konkrétně smluvní pokutou, která byla navíc stanovena na samé horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena povinnost právní předchůdkyní žalobkyně. Při posuzování obou smluv soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětných smluv jako neplatných.

6. Vzhledem k výše uvedenému výše, kdy soud dospěl v případě obou smluv k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. V případě prvé smlouvy žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 15 000 Kč a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, z přiznané částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty v předžalobní výzvě, kterou lze považovat ve spojení s dokladem o jejím odeslání za prokazatelné uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy od 1. 8. 2025. Vzhledem k tomu, že žalovaná již uhradila částku 2 000 Kč, byla tato částka z žalobkyní poskytnuté částky 15 000 Kč odečtena a soud přiznal ve výroku II. tohoto rozsudku žalobkyni nárok právě co do rozdílu těchto částek, tedy 13 000 Kč, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši od 2. 8. 2025, kdy tento den je prvním dne prodlení žalované. Soud v tomto směru vycházel z domněnky doručení písemnosti dle usn. § 573 OZ. Co se týče druhé smlouvy, žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 11 000 Kč a úroku z prodlení v zákonem stanovené výši dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, z přiznané částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty v předžalobní výzvě, kterou lze považovat za uplatnění nároku na vydání obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná na tuto smlouvu již uhradila částku 12 000 Kč, je zřejmé, že v tomto případě žalovaná finanční prostředky žalobkyní poskytnuté již vrátila včetně zákonného úroku z prodlení. Nárok na úhradu ostatních uplatněných nároků ve vztahu k této smlouvě rovněž nevznikl, protože měly vyplývat ze smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou. Soud proto žalobu v rozsahu po částečném zastavení řízení a částečném vyhovění žalobě ve zbylém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 OSŘ, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po zhodnocení daného případu, s přihlédnutím k částečnému zastavení řízení, k příslušenství pohledávky a následném posouzení úspěchu/neúspěchu soud dospěl k závěru, že úspěšnou byla převážně žalovaná, u které soud žádné náklady řízení nezjistil, proto bylo rozhodnuto tak jak uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.